Skotský klášter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Skotský klášter ve Vídni

Skotský klášter ve Vídni (přesněji: Benediktinské opatství naší milé paní Skotské) je benediktinský klášter v 1. vídeňském okrese Vnitřní město, v ulici Freyung 6. Klášter založil v roce 1155 vévoda Jindřich II. Babenberský, když povolal irské benediktiny do Vídně. Řeholníci ale nepřišli z Irska, ale z kláštera svatého Jakuba v Řezně (Regensburg).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Irové již v raném středověku začali s čilou misijní činností. Irsko se latinsky nazývalo Scotia Maior a proto se irští mniši nazývali „skotskými“ nebo „iroskotskými“ a jejich kláštery „skotské“.

V roce 1156 se markrabě Jindřich II. Jasomirgott stal vévodou. Své sídlo v Klosterneuburgu přestěhoval do Vídně a tam potřeboval mít klášter. Ve středověku kláštery nesloužily jen jako místa pro modlitby, ale byly především nositeli vzdělanosti. Založení kláštera přineslo vladaři i schopné úředníky (například škola vychovávala písaře). V klášteře byla knihovna, nemocnice, rolníci, řemeslníci a duchovní pro bohoslužby v novém sídle. (Iroskotští mniši, resp. jejich odchovanci, byli později také hlavními činiteli na vídeňské univerzitě, založené v roce 1365.)

Vévoda udělil pro nový klášter rozsáhlá privilegia. V zakládací listině výslovně ujistil, že bude povolávat „Solos elegimus Scottos“. V roce 1160 byla zahájena stavba první klášterní budovy a roku 1200 byl klášter vysvěcen. Byl postaven v románském slohu. Mniši klášter postavili před městskými hradbami tehdejší Vídně. Zřídili také útulky pro poutníky a křižáky, kteří na cestě do Jeruzaléma často přes Vídeň procházeli.

Jindřich Jasomirgott zemřel v roce 1177 a byl tu pochován.

Požár roku 1276 zničil klášter a mnoho dalších budov ve městě.

Na základě reforem z Melku vévoda Albrecht V. Habsburský (13971749) odebral klášter iroskotským mnichům a usídlil zde benediktiny. Označení „skotský“ však zůstalo.

Úderem blesku v roce 1638 se zhroutila kostelní věž a nastal důvod k přestavbě kostela. To dostal na starost Andrea Allio starší († po 1652), jeho příbuzný Andrea Allio mladší a Silvester Carlone. Kamenické práce provedl sochař císařské komory a dvorní kameník Peter Concorz (16051658), sochař povolaný z Freyungu (v Bavorsku). Opat Michael II. Schnabel koupil kámen na výrobu kříže z císařského kamenolomu.

V roce 1651 dvorní kamenický mistr Bartolomäus Khöll zhotovil hlavní portál průčelí věže. Do výklenku sochař Adam Tobias Kracker (z Vídně) umístil sochu Marie s děťátkem.

Zároveň se redukovala délka kostela, takže věž není dnes spojena s kostelní lodí. Také nový obraz nad hlavním oltářem vznikl v barokní době a dnes je umístěn v prelátském sále. Po tureckém obléhání Vídně byl kostel znovu restaurován. Protože západní barokní věž vyčnívala v průčelí, plánovala se její úprava, ale k realizaci nedošlo.

Kolem roku 1700 byl klášterním varhaníkem velký barokní hudebník Johann Joseph Fux (asi 1659/60-1741).

V letech 1773 a 1774 v areálu zrušeného hřbitova postavil Andreas Zach nový dům převora se školou. Protože stavba svým tvarem připomínala prádelník, brzy dostal přezdívku „Šuplíkový dům“. Hned vedle byl "Hotel římského císaře", kde poprvé Franz Schubert (17971828) přednesl svou píseň.

Císařským dekretem tu bylo v roce 1807 založeno Skotské gymnázium.

V letech 18261832 rozsáhlý komplex budov kolem kláštera přeměnil Josef Kornhäusel (17821860) a částečně nově vystavěl, zejména Freyungskou část. Kameničtí mistři z císařského kamenolomu dostali velké objednávky, mezi jinými schodišťové stupně do konventního paláce a dvě velká obložená schodiště s podestami, která zářila prosvítajícími barvami vyleštěného kamene.

V osmdesátých letech 19. století byl kostel restaurován a částečně přeměněn. Novou nástropní malbu provedl Julius Schmid (18541935) a nový oltář navrhl rakouský architekt Heinrich baron von Ferstel (18281893) a mozaiku provedl Rakušan Michael Rieser (18281905).

Ve dvoře je umístěna socha Černé Matky Boží, kterou v roce 1825 navrhl rakouský architekt Peter von Nobile (17741854). Kašna se sochou Jindřicha Jasomirgotta, zakladatele kláštera, stojí v prvním nádvoří a vytvořil ji Sebastian Wagner. Ve druhém nádvoří byla v roce 1874 postavena kašna Delfínů.

Muzeum v klášteře[editovat | editovat zdroj]

Muzeum ve Skotském klášteře bylo instalováno v letech 1994-96 a naposledy 2004/05 nově obnoveno. Mezi jiným je zde asi z roku 1470 vyrobený tak zvaným "Vídeňským Skotským mistrem" oltář. Tento oltář není jen významným uměleckým dílem pozdní gotiky v Rakousku, ale podle pozadí krajiny kolem Vídně a Kremže je historickým obrazem.

Převorové[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Schottenkirche, Vienna ve Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schottenstift na německé Wikipedii.

  1. „Carinthian Benedictines Elect Abbot Dr. Heinrich Ferenczy OSB“, osb.org, September 2008

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Heinrich Ferenczy (Text), Christoph Merth (Fotos): Das Schottenstift und seine Kunstwerke. Orac, Wien 1980, ISBN 3-85368-859-4.
  • Helmuth Furch: Peter Concorz, Bildhauer auf der Freyung, In: Mitteilungen des Museums- und Kulturvereines Kaisersteinbruch. Nr. 26, Mai 1993, S. 7–22.
  • Franz Goldhann (Hrsg.): Gülten-Buch des Schottenklosters in Wien v. J. 1314–1327. In: Quellen und Forschungen zur vaterländischen Geschichte, Literatur und Kunst. Braumüller, Wien 1849, S. 163–208 (Digitalisat als PDF).
  • Ernest Hauswirth: Abriß einer Geschichte der Benedictiner-Abtei U. L. F. zu den Schotten. Wien 1858.
  • Albert Hübl: Baugeschichte des Stiftes Schotten in Wien. In: Berichte und Mittheilungen des Alterthums-Vereines zu Wien. Bd. 46/47, 1914, S. 35–88.
  • Albert Hübl: Geschichte des Unterrichtes im Stifte Schotten in Wien. Carl Fromme, Wien 1907.
  • Robert Kramreiter: Die Schottengruft in Wien. Grabstätte Heinrich Jasomirgotts und des Grafen Rüdiger von Starhemberg. Wien 1962.
  • Cölestin Roman Rapf: Das Schottenstift. (= Wiener Geschichtsbücher; Bd. 13). Zsolnay, Wien und Hamburg 1974, ISBN 3-552-02607-X.
  • Cölestin Roman Rapf, Heinrich Ferenczy: Wien, Schotten. In: Ulrich Faust, Waltraud Krassnig (Bearb.): Germania Benedictina III/3: Die Benediktinischen Mönchs- und Nonnenklöster in Österreich und Südtirol. Eos, St. Ottilien 2002, ISBN 3-8306-7091-5, S. 779–817.
  • Cornelia Reiter: Museum im Schottenstift. Kunstsammlungen der Benediktinerabtei zu den Schotten in Wien. Wien 1994, ISBN 3-85098-220-3.
  • Ales Zelenka, Walter Sauer: Die Wappen der Wiener Schottenäbte. Wien 1971.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 48°12′45″ s. š., 16°21′54″ v. d.