Skokan volský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Skokan volský

Skokan volský
Skokan volský
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: obojživelníci (Amphibia)
Řád: žáby (Anura)
Čeleď: skokanovití (Ranidae)
Rod: skokan (Lithobates)
Binomické jméno
Rana catesbeiana
Shaw, 1802

Skokan volský (Lithobates catesbeianus) je jedna z největších žab na světě. Jméno dostal podle bučivého hlasu, jímž si samci označují své území. Během rozmnožování spolu samci vzájemně bojují přetlačováním. Samice kladou vajíčka ve shlucích, nejčastěji v hustě zarostlých klidných vodách. Tato žába je aktivní ve dne i v noci. Jsou velmi plaší a ostražití. Jedná se o akvatický druh, většinou se nevzdaluje od vody. Jsou výborná plavci, pod vodou vydrží delší dobu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Skokan volský je charakteristická robustním trupem, silnými a dlouhými končetinami. Kůži má typicky vlhkou a slizkou. Zbarvení každého jednoho skokana určuje prostředí výskytu a také momentální nálada žáby. Žáby v klidu mají barvu zelenou až zelenožlutou, vystresované žáby mají až tmavě hnědou barvu. Často mívají na těle skvrny, spodní část těla je bílá. Samci mají dva rezonanční vaky, kterými vábí samičky a označují si teritorium. U skokanů volských můžeme pozorovat jasnou pohlavní dvojtvárnost (dimorfitu)- samci jsou drobnější než samice. Samci mají naopak větší ušní bubínky než samice.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Původně se vyskytoval pouze v tropických a subtropických i mírných oblastech Severní Ameriky- zejména na Floridě, ale ve 20. století byli introdukováni v Kalifornii a Mexiku, dále na mnoha místech Střední a Jižní Ameriky, v tropech a subtropech Asie, Indonésie, Číny, Malajsie atd. Vyskytuje se i v Kanadě, Japonsku, Nové Anglii či Velké Británii. Byli také vysazeni v jižní a západní Evropě, například alpské oblasti Itálie. Te Vyhledávají mokřiny, přírodní i umělé vodní nádrže, pomalu tekoucí vodní toky nebo zavlažovací kanály s bohatými porosty vodních rostlin, upřednostňují mělčí nádrže s prohřátou vodou. Často žijí i synantropně (v blízkosti člověka).

Rozšíření skokana volského (šedě)

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Kořist této žáby tvoří velký hmyz, jiné žáby (také menší příslušníci vlastního druhu), mláďata vodních ptáků, želv a dokonce aligátorů. Na kořist se vrhnou skokem ze zálohy, lapí ji jazykem a předními končetinami si ji nacpou do úst.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Samci vábí samice do svého teritoria bučením, ostatní samce odhání "kopanci". Samec při rozmnožování uchopí a drží samičku za hrudními končetinami. Samice může vyprodukovat až 20 000 vajíček ve snůšce. Pulci se líhnou po asi 4 dnech a živí se rostlinnou potravou. Metamorfóza nastává v závislosti na teplotě prostředí po 10 měsících až 3 letech. Čerstvě metamorfované žabky mají asi 3 cm, ale při dostatku potravy velmi rychle rostou. Žáby pohlavně dospívají ve 3-5 letech.

Introdukce skokanů[editovat | editovat zdroj]

Pro své dlouhé nohy se svalnatými stehny je velmi oblíben v gurmánství. Kvůli tomu také začal jejich chov např. na farmách, odkud prchali skokani do volné přírody. Tak se stal ze skokana volského invazní druh, jež má na svědomí ohrožení, nebo vyhubení řady původních druhů. Import této žáby byl do EU zakázán, i když se v řadě zemí EU již dlouhodobě vyskytuje ve volné přírodě. Pro jeho plachost je regulace jejich počtu velmi obtížná, navíc často v místech, kde byli vysazeni nemají mnoho přirozených nepřátel.

V Česku byly činěny pokusy o jeho vysazení do přírody, ale žádný z nich nebyl úspěšný. Skokan volský se neuchytil ani v Rakousku, Švýcarsku, Balkánu (vyjma Řecka), chybí v severní, východní i jihovýchodní Evropě, Africe, Rusku, na Blízkém východě, v Africe, většině jižní Asie, v severní, střední, západní Asii a dalších místech, npř.Korejském poloostrově nebo Austrálii. Důvod neúspěšných pokusů o vysazení v Česku je pravděpodobně velmi proměnlivé počasí (skokan žije i v chladných oblastech s tuhými zimami), proměnlivost stavu vod, znečištění a další faktory.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Skokan volský (Lithobates catesbeianus) [online]. [cit. 2011-12-14]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Lithobates catesbeianus ve Wikimedia Commons