Skřivánci na niti
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Skřivánci na niti | |
|---|---|
| Žánr | hořká komedie |
| Námět | Bohumil Hrabal |
| Délka | 90 min. |
| Jazyk | čeština |
| Distribuce | Ústřední půjčovna filmů |
| Premiéra | 1. ledna 1990 |
| Filmový štáb | |
| Režie | Jiří Menzel |
| Produkce | Filmové studio Barrandov |
| Scénář | Bohumil Hrabal Jiří Menzel |
| Hudba | Jiří Šust |
| Kamera | Jaromír Šofr |
| Střih | Jiřina Lukešová |
| Obsazení | |
| Václav Neckář František Řehák Leoš Suchařípa Jitka Zelenohorská Naďa Urbánková Vladimír Ptáček Rudolf Hrušínský Vlastimil Brodský Ferdinand Krůta Jaroslav Satoranský Věra Galatíková Zdeněk Svěrák Vladimír Šmeral Eugen Jegorov Otakar Brousek Věra Ferbasová Jiřina Štěpničková Věra Křesadlová Jitka Molavcová Jiřina Třebická Jan Vala |
|
| Odkazy | |
| (en) Detail filmu na IMDb | |
Skřivánci na niti je český hořce poetický film režiséra Jiřího Menzela z roku 1969 natočený podle knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Film vypráví o partě dělníků a skupině vězenkyň (tzv. kopečkářek) pracujících v dusné atmosféře 50. let 20. století na kladenském šrotišti u zdejších železáren a oceláren. Každý z nich má nějaký svůj životní příběh, během něhož se nedobrovolně dostal k této práci (bývalý živnostník „Mlíkař“, prokurátor, saxofonista, vězenkyně, profesor, kuchař ap.). Hlavní dějovou osu tvoří milostný příběh mladé vězenkyně a mladého dělníka (Václav Neckář a Jitka Zelenohorská).
Film byl vyroben v ČSSR, Filmové studio Barrandov v roce 1969 a ihned po jeho neveřejné premiéře byl pro svoji otevřenou kritiku tehdejšího vládnoucího totalitního režimu na více jak 20 let zakázán. Jeho faktická veřejná premiéra proběhla teprve až po společenských změnách, které nastaly v roce 1989.
[editovat] Ocenění
Film získal v roce 1990 významné mezinárodní ocenění Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.
