Sizaire-Naudin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sizaire-Naudin
Logo
Logo
Základní údaje
Právní formasociété anonyme
Datum založení1. června 1903
Datum zániku1921
ZakladatelMaurice Sizaire
Adresa sídlaPaříž, Francie
Charakteristika firmy
Oblast činnostiautomobilový průmysl
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sizaire-Naudin (1906)
Sizaire-Naudin (1910)

Sizaire-Naudin byl francouzský výrobce automobilů.[1][2][3]

Historie společnosti[editovat | editovat zdroj]

Maurice Sizaire (1877–1970), jeho bratr Georges (1880–1934) a společník Louis Naudin (1876–1913) založili 1. června 1903 v Paříži společnost SA des Automobiles Sizaire et Naudin a v roce 1905 začali vyrábět automobily pod značkou Sizaire-Naudin. Sídlem firmy byla továrna na adrese 52 rue Victor-Hugo, Courbevoie. Ve stejném roce představila firma svůj vůz na Pařížském autosalonu. Louis Naudin zemřel v roce 1913. Už v předešlém roce museli firmu opustit oba bratři Sizaireové,[4] a ta se přejmenovala na Société des Nouveaux Établissements Sizaire et Naudin. Ta v roce 1921 ukončila činnost. Bratři Sizaireové ale už v roce 1913 založili novou firmu Société Nouvelle des Autos Sizaire a v roce 1923 Sizaire Frères.

Vozidla[editovat | editovat zdroj]

Společnost Sizaire-Naudin vyráběla malé, dvoumístné sportovní automobily, osazené jednoválcovým motorem De Dion-Bouton o objemu 918 cm³. Tyto motory dosáhly v roce 1910 objemu až 1583 cm³ a byly vyráběny do roku 1913. Vozy Sizaire et Naudin dosáhly velkých úspěchů[5][6] v období prvních závodů vozů typu voiturette, kdy bylo pravidly omezeno vrtání válců, ale nebyl omezen zdvih.[7] Toto období trvalo od roku 1906 do roku 1909,[6] a firma se závodů účastnila až do roku 1911.[8] V roce 1911 byl představen typ se čtyřválcovým motorem firmy Ballot.

Po první světové válce vznikly v nové firmě Société des Nouveaux Établissements Sizaire et Naudin modely 13 CV a 17 CV s motory Ballot, založené na designu vozů předválečných. Výrobce opět zaujal na Pařížském autosalonu v říjnu 1919, kde představil čtyřmístný vůz ve tvaru „torpéda“ označený „D“ s rozvorem 2820 mm a poháněný čtyřválcovým motorem o objemu 2292 cm³.[4] Ten byl automobilkou nabízen za 24 000 franků.[4] Od roku 1921 vznikala opět i vozidla typu voiturette.

Vozidlo značky vystavuje Musée Henri Malartre v Rochetaillée-sur-Saône. Firma Sizaire & Naudin je považována za prvního výrobce, který v malých sériích vyráběl jako první vozy s nezávislým zavěšením přední nápravy.[9]

Závod kolem světa[editovat | editovat zdroj]

Firma postavila také speciál pro první závod kolem světa. Start závodu byl 12. února 1908 v New Yorku, jeho trasa vedla přes celé Spojené státy do Seattlu. Původní trasa měla vést na Aljašku, kam se měli závodníci přepravit lodí, po zjištění skutečných podmínek posádkou vedoucího vozu v Nome byl závod přesměrován a vedl ze Seattlu lodí přes Pacifik do Jokohamy a Vladivostoku, dále přes Mandžusko a Mongolsko na Sibiř a přes celé Rusko do cíle v Paříži. Přihlášeno bylo původně 13 vozů, na startu jich ale bylo pouze šest: kromě vozu Sizaire-Naudin se účastnily vozy De Dion-Bouton, Motobloc reprezentující Francii, Züst (Itálie), Protos (Německo) a Thomas (USA).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sizaire-Naudin na německé Wikipedii.

  1. Linz, Schrader: Die Internationale Automobil-Enzyklopädie.
  2. Georgano: The Beaulieu Encyclopedia of the Automobile.
  3. Georgano: Autos. Encyclopédie complète. 1885 à nos jours.
  4. a b c BELLU, René. Automobilia. Toutes les voitures françaises 1920 (salon [Oct] 1919). Paris: Histoire & collections, 2004, s. 78–79. 
  5. MCCOMB, F. Wilson. Veteran Cars. [s.l.]: Hamlyn, 1974. ISBN 0-600-39130-2. S. 66–67. 
  6. a b SCOTT-MONCRIEFF, D., 1961. Veteran and Edwardian Motor Cars. [s.l.]: Batsford, c1955. S. 81. 
  7. Scott-Moncrieff 1961, s. 84
  8. Scott-Moncrieff 1961, s. 106
  9. Das Auto, Motor und Sport, vyd. 15/1961, s. 6.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (německy) Harald Linz, Halwart Schrader: Die Internationale Automobil-Enzyklopädie. United Soft Media Verlag, München 2008, ISBN 978-3-8032-9876-8.
  • (anglicky) George Nick Georgano (šéfredaktor): The Beaulieu Encyclopedia of the Automobile. Volume 3: P–Z. Fitzroy Dearborn Publishers, Chicago 2001, ISBN 1-57958-293-1.
  • (francouzsky) George Nick Georgano: Autos. Encyclopédie complète. 1885 à nos jours. Courtille, Paris 1975.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]