Sitár

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sitár (hindsky सितार, tamilsky சித்தார், telugsky సితార్, urdsky ستار ‎) je mnohostrunný drnkací hudební nástroj z rodiny louten, populární v severní Indii, typický představitel nástrojů hindustánské hudby. Klasickým doprovodným nástrojem je dvojice bubnů tabla případně strunný nástroj tampura. Podobným nástrojem odvozeným od sitáru avšak s basovějším zvukem je surbahar.

Obsah 1 Popis 2 Historie 2.1 Vytvoření nástroje 2.2 Původ dnešní podoby 3 Části 4 Hra na sitár 4.1 Ladění 4.2 Technika hry 4.3 Základy etiky hry 4.4 Pojmy 4.5 Ornamentalika 5 Typy nástroje 5.1 Třídy 5.2 Velikosti 5.3 Modifikace 6 Výroba nástroje 6.1 Tradiční postup 6.2 Dnešní situace 6.3 Světoví výrobci 7 Časté otázky 8 Sitár na západě 9 Významní hráči 10 Odkazy 10.1 Reference 10.2 Související články 10.3 Externí odkazy

[editovat] Popis

Sitár má rezonanční skříň vyrobenou ze skořepiny tykve a dlouhý dutý krk. Měří 1,2 až 1,35 m a dřevěné součásti pozůstávají nejčastěji z tunu (Cedrela tuna) nebo z teaku (Tectona grandis). Má 20 až 25 pohyblivých obloukových pražců a obvykle 5 melodických kovových strun (vzácně 6), 2 (vzácně 3) bzučivé (bordunové) struny čikarí ke zdůraznění rytmu a vibrace a 11 až 13 (ojediněle až 15) kovových rezonančních strun probíhajících pod pražci. Studentské nástroje bývají tradičně zcela bez těchto strun nebo mají těchto strun snížený počet. Prohnuté pražce jsou připojeny provázky napjatými kolem krku, což umožňuje pražci hýbat dle potřeby. Spolu s dlouhým dutým krkem a rezonančními strunami taraf produkuje sitár velmi bohatý zvuk s komplexní harmonickou rezonancí a alikvótnímy tóny.

[editovat] Historie

[editovat] Vytvoření nástroje

Za vynálezce sitáru, jak je uvedeno ve spise Sangeet Sudarshana je možno považovat Amira Khušru žijícího v období moghulské dynastie v 18. století. (Paradoxem je, že je jmenovcem Amira Khušru, jehož osobnost byla stěžejním prvkem ve vývoji hindustánské hudby a který žil přibližně během vlády Allaudina Khilji ve 13. století.) K vytvoření sitáru došlo na základě několikasetletého používání perských louten typu sazu a setaru na dvoře moghulských vládců. Kromě těchto louten můžeme za vzor (ne přímý ancestor) pro sitár považovat také rudra vínu.Amir Khušru byl patnáctým následovníkem Nabuata Khana, zetě legendárního Tansena.(Tansen byl žákem vaišnavského světce Swamiho Haridáse a dvorním zpěvákem a hudebníkem na dvoře mogulského císaře Akhbara. Je považován za jednoho z nejlepších hudebníků, který kdy žil.) Pokračovatel díla byl Mašit Khan, vnuk Amira Khušru. Stal se jednou z důležitých osob ve vývoji nástroje a tvůrcem mnoha melodických modelů. Amrit Sen a Rahím Sen dotvořili záležitosti strun a ladění a upravili techniku hry a herní pozici. Dnešní podoba sitáru pak pochází teprve až z dvacátého století.

[editovat] Původ dnešní podoby

Zásadní vliv na vytvoření sitáru jak ho známe dnes měla dílna Kanai Lal v Kalkatě. Nejpodstatnější změny v konstrukci a designu má na svědomí jediný člověk z této dílny - Šrí Nitjánanda Adhikari Dás. Většinu jeho inovací můžeme dnes vidět na téměř každém sitáru, přitom se jedná o změny povedené teprve přibližně v třicátých až čtyřicátých letech dvacátého století.

• změnil tvar krku z hranatého na konkávní na který se lépe hraje
• krk také navíc rozšířil pro lepší možnosti vytahování strun na pražcích
• vytvořil moderní styl pražce s kolmými zářezy na okrajích místo s podélnými paralelně probíhajícími rýhami (styl Ganga-Jamuna používaný ještě ve dvacátých letech) a začal je dělat s menším prohnutím pro lepší hratelnost
• změnil proporce jawari a její tvarování a přidal vyřezávanou lištu na okrajích
• modifikoval můstek na kterém spočívá jawari a docílil tak lepší kvality zvuku
• zavedl používáni dolaďovacího panelu pro basové struny (dnes zřídka, většina hráčů často používá jen první strunu)
• navrhl mnoho tvarů pro manky - ladící korálky
• jako první použil stojky pro rezonanční struny umístěné hned za korálkou, ze které vycházejí z krku
• vytvořil moderně používaný langot s podlouhlými výběžky pro uchycení strun
• navrhl moderní tvary kolíků a jejich zdobení (dřív byly všechny ploché)
• na záda thumby přidal k pěti vyřezávaným listům ještě šestý
• jako první začal s vyřezáváním složitých ozdob(džalfů) na rezonanční desce
• poprvé začal používat vykládání celuloidem a vyrýval do něj květinové a jiné motivy
• vynalezl a sestrojil různé nástroje pro vyřezávání a rytí dřeva a zejména pak celuloidu
• podobné změny dělal i na surbaharu, esrádži a dilrubě
• vymyslel a sestrojil zařízení pro vrtání krku rudra víny

Prostřednictvím mnoha učedníků v jeho dílně, kteří časem odcházeli, se nový styl rozšířil po celé Kalkatě a do dnešních dob po celé Indii. Díky úspěchům jeho vlastní dílny došlo k tomu, že většina ostatních výrobců začala kvůli oblíbenosti vyrábět převážně jen tento styl. A tak se postupem času stalo, že z dříve variabilního nástroje máme dnes v porovnání s dobou před Nitjánandou v podstatě uniformní nástroj. I to se ale dnes vzhledem k rozmachu výroby retro nástrojů začíná měnit zase nazpátek.

[editovat] Části

viz.obrázek vlevo

• tabali (tabkhandi) vypouklá rezonanční deska nástroje, většinou z tunu (Cedrela tuna) nebo z teaku
• dándi (dánd) dutý krk, ze stejných materiálů jako rezonanční deska
• ptá rezonanční deska připevněná na dutém krku
• kadu ka thumba rezonanční komora-ozvučnice nástroje zhotovená ze skořepiny tykve (kvalitnější nástroje mají tykev pouze zalakovanou, běžné natřenou krycí barvou pro zakrytí jejích nedostatků, tmelení, prasklin, sádrování a broušení)
• lakadi ka thumba (thumbi) přídatná rezonanční komora-ozvučnice našroubovávaná ze zadní části krku pomocí závitu, používá se pro zesílení zvuku basových strun a slouží i jako vyvážení nástroje. Kvalitní přídatná thumba je ze skořepiny tykve (jako ta hlavní), ne soustružená ze dřeva. Pokud je příliš malá nebo z nekvalitní tykve nemá její použití vpodstatě význam. Dobrá horní thumba zesiluje zejména basovější tóny a celkově vytváří jakoby stereo efekt. Sitáry stylu Vilayat Khan (VK sitar) a sudentské nástroje thumbi nemají.
• gullu dřevěná spojovací část mezi krkem a ozvučnicí
• patri (patta) vyřezávané lístky sloužící jak pro ozdobu, tak pro ještě lepší spoj krku, resp. gullu a ozvučnice, zdobené rúznými styly tradiční řezby (angur patta, hemraj, pushpa, mayura, patala...), dnes značná uniformita
• džalf ozdobný vyřezávaný ornament na rezonanční desce, na starých nástrojích pouze jednoduchý, ne tak zdobný jako dnes ponejvíce používaný kalkatský typ
• parda posuvný prohnutý kovový pražec zhotovený z mosazi, oceli nebo občas z postříbřené oceli, míra jeho prohnutí má vliv na hratelnost nstroje
• tánt splétaná nit (na kvalitních nástrojích z šafránového hedvábí), kterou je pražec pevně připevněn ke krku, na levnější nástroje se používá nylon
• bada ghorádž můstek z měkčího dřeva nesoucí kobylku pro hrací struny, někdy jako jeden kus s kobylkou, nžky musí přesně sedět na vypouklé tabali
• čota ghorádž (táraf ka ghoraj) můstek ze dřeva nesoucí kobylku pro rezonanční struny
• tár džavarí(dživarí) speciálně tvarovaná kobylka pro hrací struny, vyrobená z parohu, ebenu, delrinu nebo vzácně mosazi, u méně kvalitních nástrojů z z plastu nebo velbloudí kosti, zodopovědná za charakteristický zvuk nástroje. Na její povrch se v trojúhelníku napravo od první a nejlépe i druhé struny nanáší grafit jako mazadlo (zvyšuje trvanlivost džawari). Kobylka se dle materiálu a intenzity hraní musí v určitých časových intervalech vyměňovat. Někdy je zhotoveno více zářezů pro první a někdy i duhou strunu - některé pro cvičení, jiné pro vystupování.

• tarab džavarí (taraf dživarí) kobylka pro rezonanční struny, nejdelší struna má být odsazená
• tár struna
• badž tár dosl. "zpívající struna", první hrací struna
• čikarí horní dvě (někdy tři) bzučivé (bordunové) struny pro zdůraznění rytmu
• tárab tár (táraf tár) rezonanční struna probíhající pod pržci
• tárdáni mogara kovové, rohovinové, ebenové nebo kostěně špalíčky určené pro uchycení struny na spodní straně nástroje
• čikarí mogara dvojice kostěných, rohovinových, ebenových nebo mosazných válečků sloužících jako nultý pražec pro čiikarí, vsazeny do krku nástroje
• tárab mogara (táraf mogara) kostěné, parohové, ebenové, rohovinové nebo mosazné korálky případně dlouhá páska s otvory, kterými vycházejí z dutiny krku rezonanční struny
• kuntí ladící kolík, s hlavičkou jednoduchého kulovitého tvaru, se spirálovitou nebo lotosovou řezbou či v jiném vzácnějším tvaru, u kvalitních nástrojů z tmavého rosewood (Kala sheeshyam), vzácně z velmi tvrdého a tranlivého dřeva khír
• badž tár kunti ladící kolík první hrací struny
• čikarí kuntí ladící kolík pro rytmické bzučivé (bordunové) struny, na rukojeti různé inleje
• tár gahan kostěný, pahový, ebenový nebo rohovinový plátek s dírkami a prořezy navádějící prvních pět hracích strun na ořech, nultý pražec
• méru (ára) ořech, nultý pražec, z kosti, ebenu, parohu nebo rohoviny ozdobený řezbou hlavy různých zvířat, nejčastěji hlavou ptačí
• ard patri souhrnný název pro méru a tár gahan
• manka korálky z kosti, parohu, ebenu nebo jiných materiálů (na méně kvalitních nástrojích z plastu) sloužící pro jemné doladění, většinou umístěné pro první a druhou strunu dole pod kobylkou (korálka pro první strunu bývá na kvalitních nástrojích podložena korkem pro lepší pevnost), pro třetí a čtvrtou strunu nahoře za tár gahanem
• langot (langort) část zhotovená u kvalitních nástrojů z kosti, ebenu nebo parohu, u levných z kovu, zejména mosazi (výjimka jsou některé nástroje od zn. Hiren Roy nebo z Miraje), nesoucí tárdáni mogary a sloužící pro ukotvení strun
• álamba dvojitý drátěný háček připevněný bavlněnou nití k šestnáctému až dvacátému pražci, sloužící pro zachycení a tím vyřazení z provozu basových strun při rychlém hraní, někdy bývá těchto háčků více, například až tři (Ravi Šankar)

[editovat] Hra na sitár

[editovat] Ladění

Ladění není snadná věc, obyčejně se říká, že první dva nebo i tři roky se člověk učí opravdu správně ladit. Existují desítky typů ladění. Navíc záleží na škole, ke které hráč patří. Tradiční ladění se dnes používá zřídka, neuslyšíme jej ani na vystoupeních takových jmen jako je Ravi Šankar, natož u všech ze zástupu západních hráčů. Nejvíce se mu však přibližuje ladění již nežijícího Nikhila Banerjeeho.

Krajně důležitou záležitostí je pevnost prvního kolíku (jelikož první struna je nejvíce vystavena tlaku a navíc vytahování), daná jak provedením jeho zasunovací části, která musí být dostatečně drsná, tak provedením otvoru v krku. Struna se nejprve naladí kolíkem a pak přitlačí k tělu nástroje. Tím se postupně dosáhne napětí, kdy už struna drží a lze ji bez problémů vytahovat během hraní. Jemné doladění se provádí pomocí ladících korálků manka (viz obrázek vpravo), a to běžně i několikrát během hraní.

Nejčastější ladění (styl Ravi Šankar - RS) je:

• 1) badž tár ma (F#)
• 2) džora tár Sa (nižsíC#)
• 3) larádž taár Pa nízká (nižšíG#)
• 4) kharádž tar Sa nízká (C# o oktávu níže)
• 5) pančam tar Pa (G#)
• 6) čikarí Sa střední (horní C#)
• 7) čikarí Sa vysoká (C# o dvě oktávy výše)
• táraf tár rezonanční struny - podle rágy, která se hraje (pro široké použití Sa, Ni, Sa, Re, Ga, Ma, Pa, Pa, Dha, Ni, Sa, Re, Ga)
• vhodnou alternativou ja ladění celého nástroje podle tampury, například do D
• Sitár stylu "Gandhar Pančam", používaný školou Imdadkhani Ustada Vilayata Khana má hlubší z basových strun kharádž nahrazenu obyčejnou čikarí strunou laděnou na tón Ga.
• Surbahar je laděný celkově až o oktávu níže

[editovat] Technika hry

Při hře se sedí výhradně na zemi nebo zvýšeném podiu. Hudebník drží sitár v úhlu 45 stupňů (ženy více svisle) vsedě na klenbě levé nohy podstrčené pod nohou pravou, jejíž chodidlo spočívá nalevo nebo na zemi. Nástroj nesmí být ani příliš u těla, ani příliš daleko. Správná pozice je stěžejní jak pro hru tak pro uchování zdraví zad. Pravou rukou drnká hudebník na struny v místě pod posledním pražcem speciálním drátěným plektrem zvaným mizrab (nebo mizraf, mezrab atp.), nasazeným na pravém ukazováčku. Palec při tom vpodstatě nepřetržitě opírá o hranu krku. (Někteří hráči si pravou ruku opírající se při hře o ozvučnicí podkládají látkou kvůli potu.) Levou rukou manipuluje se strunami tlakem prstů, přičemž používá nejvíce ukazováček, dále prostředníček, velmi zřídka prsteníček - pouze jedná li se o poslední tón ve vzestupné řadě a i tak ne vždy. Vytahováním po pražci dolů hraje ozdoby, například tzv. mínd odpovídající glissandu, jehož pomocí lze hrát několik tónu na jednom pražci a je základním prvkem hry na nástroj. Na malíčku pravé ruky mívají hráči dlouhý nehet sloužící pro rozeznění rezonančních strun v typické tónové kaskádě (totéž se někdy provádí palcem) nebo pro úhozy na hlavní struny. Pro leváky platí smozřejmě vše na opačných rukou.

[editovat] Základy etiky hry

• nástroj se nikdy nepřekračuje
• vždy se má hrát naboso (za ponožky či dokonce boty by vás nikdo v Indii určitě nepochválil, spíš si odplivl, každopádně na západě -tedy i u nás- běžná praxe)
• trčit plosku pravé nohy směrem na posluchače se považuje za urážku (udělat něco podobného před božstvy v chrámu pravděpodobně vás vyvedou - mířením nohy na někoho se dává najevo po čem člověk šlape), navíc se tak nedá správně sedět ani hrát a hráč si kazí záda
• nikdy se také nehraje zároveň na další nástroj (ve stylu banjo a harmonika s držákem)
• žvýkání, pokuřování cigarety nebo popíjení piva z lahve během hry (natož hry při vystoupení!) taktéž nepatří k nejlepším praktikám (zní to neuvěřitelně, ale i u nás máme takovéto mistry nástroje)

[editovat] Pojmy

• Gat: fixní melodická část rágy s předepsaným rytmem, kterou hudebník dále rozvíjí
• Tán: hudební fráze volně zařazená do kompozice rágy, střídá se s gatem
• Álap: úvodní pomalá improvizační část rágy bez rytmu, ve které hráč představí základní tóny rágy a hlavní hudební figury, nejvíce se projeví zdatnost a přesnost hráče. Oproti klasické hře dnes zkaracovaná část, klasicky však i jako samostatné vystoupení.
• Džod (nebo džor): navazuje na alap. Taktéž improvizační část avšak stojící na střídání gatu a tánu, již v rytmu bez daného taktu
• Džhala: rychlá improvizační pasáž která většinou uzavírá rágu, typické jsou rychlé kombinace úhozů na hlavní hrací strunu a rytmické struny čikarí
• Svára: nota, tón rágy
• Ačal svára: nota, která se nemění, je to Sadja(C) nebo Pančam(G) Všechny ostatní noty mohou být změněny o půltón. (komal nebo tivra svára)
• Šuddha svára: pozice noty, která může být snížena o půltón. O půltón se mohou snížit pouze čtyři noty : Rišava(D), Gándhárá (E), Dhaivata(A) a Nišada(H).
• Vikrta svára: noty, které jsou sníženy, nebo zvýšeny o půltón. Snížené mají před svým názvem uvedeno komal(Komal Re, Komal Ga, Komal Dha a Komal Ni). Zvýšena může být pouze jedna nota ve stupnici a tou je Madhyama. Pokud je zvýšena o půltón má před názvem uvedeno tívra (Tívra Ma)
• Saptak: tóny v rozsahu jedné oktávy (Sa, Komal Re, Re.....Komal Ni, Ni)
• Sthána: oktáva v určité výšce, většinou se rozeznávají tři oktávy: spodní (Mandra Sthána), střední (Maddhya Sthána) a horní (Tára Sthána)
• Aróha: vzestupném sekvence tónů rágy
• Avaróha: sestupném sekvence tónů rágy
• Svarúpa (nebo Pakkad): základní fráze, melodie protínající celou kompozici
• Džáti: druh rágy podle počtu not v ráze ve vzestupném směru a sestupném směru

Pět not: audava Šest not: sadava Sedm not: sampurna Například má-li rága pět tónů ve vzestupném směru a sedm v sestupném její jati je audava-sampurna

• Vádí: základní a nejdůležitější nota rágy, někdy označovaná jako "král"
• Samvádí: druhá nejdůležitější nota rágy, někdy označovaná jako "královna", většinou leží o čtyři až pět tónů od vádí
• Bháva a rása: harmonie mezi vádí a samvádí, nálada a emoce způsobené poslechem rágy u posluchače

[editovat] Ornamentalika

• Mínd: základní element hry na sitár, je spojením více tónů bez pauzy procházejícím všechny mikrotóny mezi nimi (narozdíl od legáta) docílený vytahováním po prohnutém pražci. Pomocí této techniky lze hrát i celé melodie na jednom pražci. Zvládnutí míndu je známkou dobrého hráče. Nejbližší západní ekvivalent je glissando.
• Andolan: střídání dvou tónů na jednom pražci, v podstatě pomalé vibráto
• Kána: trhavé vybrnkávání rychle za sebou, kdy jednotlivé tóny nemusí být zcela znělé a zřetelné
• Murki: vpodstatě rychlý mínd s tím, že se vytahování krátce pozastavuje na více místech, někdy i střídavě vyšších a nižších
• Khatka: kombinace technik kána a murki
• Gamak: téměř trhnutí strunou pomocí mizrabu, kdy je pozměněna kvalita tónu, vězšinou na konci gradační řady v kompozici (často u Pt. Raviho Šankara)

[editovat] Typy nástroje

[editovat] Třídy

• Munda (dosl. "holý" - nemá ozdoby) málo ozdob - jen jednoduchý džalf, kolíky tradičně s kulovou hlavou, tradičně max. 11 rezonančních strun, bez druhé ozvučnice, v podstatě styl Vilayat Khan (ale nemusí být strunění Gandhar Pancham)
• Khammaj (čti khamádž, jméno podle rágy) střední studentská třída, střední výzdoba, kolíky se spirálovou řezbou, 11 až 13 rezonančních strun, bez druhé ozvučnice
• Trital (čti tritál) vyšší studentská třída, plná výzdoba, kolíky s lotosovou hlavičkou a perličkami, 13 rezonančních strun někdy s druhou ozvučnicí
• Charukeshi (čti čarukéši, jméno podle rágy, dosl. "krásný vlas") kolíky s lotosovou hlavičkou a perličkami, 13 rezonančních strun někdy s druhou ozvučnicí
• Miraj (čti mirádž) vyšší třída, plná výzdoba, kolíky s lotosovou hlavičkou a perličkami, 13 rezonančních strun někdy s druhou ozvučnicí, název podle vesnice v jihozápadní Indii, kousek od které se pěstují nejkvalitnější tykve pro výrobu sitárů. Mnoho výrobců po celé zemi si je nechá odsud posílat.
• profesionální nástroje zahrnují zakázkové nástroje hráčů evropského či světového formátu s mnoha dalšími funkčními prvky. Dnes vyráběné často také pouze v jednom či dvou tónech dřeva, s nezdobenými kolíky, bez dalších ozdob a jen jednoduchým džalfem, vracející se tak k designu sitárů z devatenáctého a dřívějších století. Paradoxně tedy mají klasičtější a původnější vzhled než ten obecně se sitárem spojovaný, který je starý jen něco přes půl století. Co je ubráno na výzdobě je u těchto nástrojů několikrát přidáno na kvalitě zvuku. Cena však bývá několik desítek nebo někdy i přes sto tisíc.

[editovat] Velikosti

• dětská (začátečnická): šířka rezonanční desky do 30 cm, délka do jednoho metru
• střední: šířka rezonanční desky od 30 cm do 35 cm, délka do 120 cm
• plná: šířka rezonanční desky od 35 cm do 40 cm, délka okolo 135 cm
• cestovní: vynález firmy Sanjay Rikhi Ram, šířka rezonanční desky od 30 cm do 35 cm, délka kolem jednoho metru
• suvenýry: do půl metru, jen k dekoraci

[editovat] Modifikace

• studentské nástroje bez rezonančních strun (dnes vzácně vyráběné, málokdo je ochotný skromě začít s nástrojem jen se sedmi strunami, jak tomu bývalo za minulých dob - například George Harrison tak ještě začínal)
• cestovní (někdy označován klubový) sitár s ozvučnicí vydlabanou ze dřeva namísto tykve, často s integrovaným snímačem
• cestovní sitár s plochou ozvučnicí evropského typu a kytarovou mchanikou pro prvních pět strun, často s integrovaným snímačem
• profesionální nástroje vyráběné vzhledově někdy pouze v jednom či dvou tónech dřeva bez dalších ozdob ale s mnoha dalšími funkčními prvky
• vzácně vyráběný sitár s osmi hlavními strunami ve stylu Nikhila Banerjeeho.
• Surbahar je nástroj typu sitáru s větší a kulatější rezonanční deskou, širším a delším krkem a širšími strunami, laděný až o oktávu níže avšak vytvořený až v devatenáctém století
• elektrický sitár
• Ranjan Vína (autor Wishwa Mohan Bhatt) se snaží napodobit zvuk sitáru technikou slide kytary

[editovat] Výroba nástroje

[editovat] Tradiční postup

Postup:

• výběr velikosti, kvality a typu tykve a dřeva pro nástroj podle požadavků zákazníka
• řez tykve a tvarování gulu podle jejích rozměrů
• dlabání krku a desky pro krk
• přesné dokončení gulu a připojení tykve pomocí pryskyřice a bambusových hřebíků
• tvarování tabali pomocí dlát a houslařských hoblíčků
• spojení krku s gulu a tumbou pomocí tří dřevěných kolíků (dnes často použití šroubů)
• připevnění tabali
• vyřezávání ozdob do dřeva, vykládání celuloidem (dnes také ebenem)
• rytí celuloidu a vyplňování rytiny barevným voskem
• seškrabání přebytečného vosku a jemné obroušení celého nástroje
• lakování a leštění, po zaschnutí seškrabání šelaku z celuloidových ozdob
• připevnění opěrek pro palec pravé ruky
• navrtání a umístění pěti hlavních kolíků, tár gahanu a méru, langotu, natažení horních strun s mankami
• jawari, nalazení a navázání pražců na správná místa
• podle pražců navrtání zbývajících dvou hlavních kolíků a kolíků pro rezonanční struny, umístění korálek pro výstup rezonančních strun, umístění stojek pro čikarí
• natažení rezonančních strun, výroba a umístění jejich jawari
• připevnění značky výrobce

V tradičních dílnách se používají výlučně ruční nástroje (kromě hrubého opracování kolíků). Často se však začínají objevovat elektrické vrtačky, brusky a podobně. Kde takové věci určitě nikdy neuvidíte je dílna R.A. Sitarmaker^[1] v Miraji vyrábějící vše velmi tradiční cestou.

[editovat] Dnešní situace

Dnes je výroba sitárů masovou záležitostí, po celé Indii jsou snad stovky dílen, nejvíc jich pak je okolo Bombaje, Kalkaty, v Dillí a v Miraji. S velkým počtem vyráběných sitárů samozřejmě roste také počet nekvalitních kusů. Důležitý fakt je, že většina dílen dnes už ani nestaví svá vlastní těla a funguje tak spíš jako stanice pro aplikaci kolíků, laku a ozdob. Většina těl se dělá v Kalkatě, kde se prodávají po stovkách (Vlastní těla si už dnes staví snad jen Hiren Roy^[2] nebo R.A. Sitarmaker^[1]). Vzhledem k velkému odbytu na západě se hodně výrobců snaží na nástrojích šetřit. Takové výrobky pozná zákazník podle různých detailů, které se na kvalitním nástroji rozhodně neobjeví. Jelikož je nabídka dostatečně velká, je dobré se rozmyslet, za co chce člověk dát svoje peníze. Známky levné a hlavně rychlé výroby viditelné okem jsou:

• v prvé řadě tumba natřená krycí barvou, což je většinou udělané kvůli zakrytí nejrůznějších prasklin, děr, hrbolů vyplněných sádrou či směsí pilin a lepidla, kvalitní tumba je pouze nalakovaná a je vidět kresba skořepiny tykve
• levný langot z mosazi (výjimka jsou některé kusy od Hiren Roy^[2] nebo z Miraje)
• jakékoliv viditelné použití šroubu (například na langotu nebo držáku horní tumby)
• hrubý, pilou uříznutý a nezabroušený horní konec krku (na starších nástrojích běžné)
• nezabroušené opěrky pro palec pravé ruky
• hrubě opracované nožky můstku pod jawari (můžou kazit zvuk)
• lak na hlavičkách kolíků přesahující až na dřík (někdy až dovnitř krku - kolík nedrží)
• hrubé nedokončené řezby
• lak ponechaný na celuloidových inlejích
• tlustostěnná horní tumba vysoustružená ze dřeva (špatný zvuk)
• nylonem přivázané pražce
• bublinky, vynechaná místa a oděrky na laku nebo nerovnoměrný hrbatý lak
• křivě vložené celuloidové inleje
• hrubě a nepěkně opracované perličky na kolících, korálky pro čikarí nebo rezonanční struny
• jakékoliv tmelení dřeva nebo větší suky v něm
• nekvalitně nebo nadvakrát vrtané díry pro kolíky
• jakékoliv použití plastu – nedej bože na jawari (kromě delrinu), často však všechny manky - někdy vyměněné obchodníky (parohové/kostěné manky lze prodat extra...), mogary, opěrky pro palec pravé ruky
• kolíky z různých dřev (projeví se na barvě) nebo z měkkého či natrouchnivělého dřeva
• někdy dokonce vlepené třpytky či různé ozdobné kamínky (...)
• kolíky pro rezonanční struny navrtané tak, že kolidují s nití pražce, když jej chce hráč umístit do správné polohy

Dá se říct, že velká část zmíněných věcí je jen estetického charakteru. Jsou však pouze neklamnou známkou toho, že výrobě nástroje nebyla věnována příliš velká péče a totéž je většinou znát i na zvuku. Navíc pokud je nástroj takto opracován zvenku, který je vidět, jak je asi vyrobený vnitřek, který vidět není?

[editovat] Světoví výrobci

Následující seznam uvádí výrobce nástrojů vysoké kvality. Většinou se jedná o firmy s dlouhou rodinnou tradicí a někdy téměř stoletou zkušeností. Sitáry i jiné nástroje od těchto firem (zejména výše zmíněných) používá většina profesionálních hráčů.

Kromě uvedených existuje samozřejmě celá řada dalších výrobců produkující nástroje různé kvality, obyčejně však nízké. Mnoho takových firem sídlí i s dílnami v hlavním městě Dillí a využívají turistů ze západu coby odbytiště nástrojů, které jsou s to plnit spíše funkci suvenýru nebo dekorace. Lze se však setkat i s nástroji vysoké kvality bez označení výrobce (typické pro dílny ve vesnici Miraj, kterých je zde na desítky) a naopak také s nástroji označenými, avšak nevalné kvality.

Některé dílny navíc záměrně doplňují své nekvalitní výrobky značkami známých výrobců, případně zkomoleninami názvu slavné firmy, což je známá praxe například u padělků značkového oblečení vyráběných v asijských zemích. Tak se můžeme setkat se sitárem nesoucím označení Sanjey Rikhi Ram (originál je Sanjay Rikhi Ram), Radha Kris_na Sharma (originál je Radha Krishna Sharma), apod. Jiným příkladem je firma BIBA z Dillí, záměrně používající podobný název jako kvalitní značka Bina, avšak naproti ní vyrábějící nástroje, které je zbytečné s prvními vůbec srovnávat...(kromě harmonií). Tyto strategie nicméně na zákazníky, zejména ty ze západu, fungují.

• Hiren Roy - dnes bezkonkurenčně nejlepší na západě dostupný světový výrobce, sídlící v Kalkatě, v minulosti nástroje pro Raviho Šankara, Nikhila Banerjeeho a další^[2]
• Rikhi Ram - výrobce s vysokou prestiží (a nejvyššími cenami) sídlící v Dillí, na západě slavný díky Georgi Harrisonovi - koupil si zde první sitár, vrcholné kvality výrobce dosahoval zejména v 60. letech, dnes proporčně menší nástroje pro Raviho Šankara, celkově vzato vpravdě nejslavnější nikoli nejkvalitnější výrobce^[3]
• R.A. Sitarmaker - vysoce kvalitní zakázkové nástroje, profesionální výrobce z Miraje (ve stejném městě sídlí ještě výrobci s podobnými jmény: A.R. Sitarmaker a B.M. Sitarmaker; R.A. Sitarmaker je však nejznámější a v Miraji vyrábí nejvyšší kvalitu)^[1]
• Karasek Sound - zakázkové nástroje vysoké kvality, základ vyráběný v Miraji firmou R.A. Sitarmaker^[4][1]
• Radha Krishna Sharma - vysoce kvalitní výrobce z Váránasí, avšak i na západní poměry dost drahý^[5]
• Bina - jeden z mála kvalitních výrobců z Dillí, není totožné s BIBA!^[6]
• Monoj Kumar Sardar - Kalkata^[7]
• Mangla Prasad Sharma- Kalkata
• Radhey Shyam Sharma - Váránasí^[8]
• Bhartiya Tantuvadya Kendra - Miraj
• Yousef Mirajkar - Bombaj
• Kanai Lal - ve svojí době nejlepší dostupné nástroje (a snad i nejlepší v historii), produkce ukončena roku 1995, dnes pouze do pěti zakázek za rok po osobní domluvě. V současné době však pracuje nová dílna používající stejné jméno (...), obchodníky někdy označována jako New Kanai Lal, její nástroje však nejsou již tak kvalitní jako původní značka
• Hemen - vysoce kvalitní nástroje, většinou o něco větší než standard
• Srishti Musicals - Kalkata, výrobce proslulý vypůjčováním si designů cizích dílen, avšak nástroje poměrně kvalitní

[editovat] Časté otázky

Jaký je rozdíl mezi sitárem z tunu a teaku? Zásadním rozdílem může být cena, teakové sitáry bývají dražší. V podstatě se dá ale říct, že existuje samozřejmě natolik kvalitní tun, který může zvukem předčít průměrný teak. Zásadní roli hraje, jedná li se o teak z Barmy, který je nejkvalitnější (a dnes téměř nedostupný), o dobrý teak ze severu či teak z centrálních provincií, tzv. CP teak. Z hlediska trvanlivosti vede také teak, vydrží i přes sto let ve stejné kvalitě, u tunu je to při běžné intensitě hraní maximálně třicet let. Výhodou tunu ale bezesporu zůstává jeho jasný plný zvuk hned od začátku hraní. U teakového sitáru si můžeme na plný tón počkat třeba tři až pět let a některé se naplno nerozehrají nikdy.

Co je to styl Ravi Shankar (RS) a co styl Vilayat Khan (VK)? Pojmy souvisí jak s designem nástroje tak s použitým uspořádáním strun a typem jawari. Styl Ravi Šankar představuje obecně známý a nejvíc vyráběný sitár zdobného vzhledu, s lotosovými kolíky pro hlavní struny, bohatým vyřezáváním na desce i zádech a s vyrývanými celuloidovými rámečky. RS sitáry mívají různě velkou horní tumbu, poměrně širokou rezonanční desku a otevřenou jawari, což znamená, že tón je velice plný s velkou rezonancí a dlouhým dozvukem. RS sitáry používají celou sadu basových strun (tento styl strunění se nazývá Kharaj-Pancham) a mají zpravidla 13 rezonančních strun. Sitáry stylu Vilayat Khan mívají většinou strohý design, jednoduché kolíky, nemívají horní thumbu ani celuloidové rámečky, spíše detaily z umělé perleti. Vyřezávání je strohé nebo je nástroj zcela hladký. Co se jawari týče je zavřená, vydává jemnější a poněkud tupější tón, ne s tak rezonujícím zvukem. Struny jsou uspořádány jinak, než na RS sitáru, rezonančních je jen 11 nebo 12. Strunění se nazývá Gandhar-Pancham a spodní basová struna Sa (čtvrtá hrací) je nahrazena strunou laděnou na Ga. Druhá struna se většinou nepoužívá vůbec, případně je na místě třetí struny. Samozřejmě existuje celá řada výjimek a kombinací, například nástroje designově vyhlížející jako VK sitár a používající strunění Kharaj-Pancham atd.

Co je to styl Nikhil Banerjee (NB)? Sitár ve stylu Nikhila Banerjeeho je otázka sama pro sebe. Jednoduše řečeno se jedná o vzácně vyráběný typ nástroje s osmi hlavními strunami a jawari takříkajíc napůl cesty mezi stylem RS a VK, takzvaná polootevřená jawari. Nikhil Banerjee byl pravděpodobně první, nebo jeden z prvních, kdo takový sitár používal (uspořádáním osmi hlavních kolíků zcela jistě). Designem téměř totožný se stylem RS. Důležitým prvkem je přítomnost dolaďovacího panelu u nultého pražce pro umožnění časté hry melodií na basových strunách, která je typická právě pro Nikhila Banerjeeho. Dalším charakteristickým rysem je přítomnost neobvykle velké přídavné tumby a značně rozšířeného krku. Dá se říct, že styl NB se začíná objevovat víc až v minulých letech.

Proč někteří hráči mají před jménem Pandit a jiní Ustad? Jedná se o tituly udělené profesionálním hráčům na základě jimi dosažené úrovně. Rozdíl je v tom, k jaké náboženské tradici se umělec hlásí. Hráči následující védskou tradici nosí titul Pandit, muslimové titul Ustad. Tituly jsou tedy rovnocenné, ne jeden nad druhým ve stylu vojenských hodností.

[editovat] Sitár na západě

V západní kultuře se sitár stal populární na konci 50. let díky Pt. Ravimu Šankarovi a dalším hráčům jako byl například Nikhil Banerjee. Beatle George Harrison bral od Raviho Šankara lekce a sitár použil v několika skladbách, jako například ve "Within You Without You", "Norwegian Wood" a také na albu Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band. Sitár používaly i jiné kapely, ze všech jmenujme alespoň Briana Jonese z Rolling Stones. Celkově vzato si sitár postupem času vydobyl pevnou pozici a zajistil časté používání i na západě. Za posledních padesát let narostl počet sitárů na světě ze stovek kusů na stovky tisíc kusů. S rostoucí poptávkou samozřejmě vzrůstá také rozkolísanost kvality prodávaných nástrojů. Co se cen týče jsou na západě asi pětkrát až sedmkrát větší než pořizovací cena stejné kvality v Indii. V 80. letech v Československu používal sitár např. kytarista Emil Pospíšil v kapele Mozart K Oldřicha Janoty. Do roku 1990 bylo v ČSSR snad jen několik málo kusů, dnes lze jejich počet odhadnout na něco okolo stovky, avšak v opravdu různé kvalitě jak nástrojů tak hry jejich majitelů. Ze současných českých hráčů, kteří hru na sitár opravdu ovládají a věnují se jí více jak patnáct let lze jmenovat Jiřího Muchu,^[9] Ladislava Broma^[10] nebo Jiřího Dohnala.

Od začátku, kdy na sitár začínali hrát lidé jako George Harrison vzbuzovala tato skutečnost rozpaky u klasických interpretů, jako například již výše zmíněného Raviho Šankara. Klasický nástroj a přestavitel indické kultury jako takové se měl stát pomůckou pro ozvláštnění hudby hippies. Pro některé tradicionalisticky založené hráče z Indie i jiných zemí to byla vpravdě "noční můra". Sám George Harrison se však později Ravimu Šankarovi několikrát omluvil za to, jakým způsobem použil sitár například ve zmíněné písni "Norwegian Wood". Indickým hudebníkům šlo a jde stále hlavně o to, že hráči ze západu, kteří velmi často neumí nástroj ani správně naladit natož aby ovládali alespoň základní techniku míndu, rozšiřují tímto jednáním mezi veřejností nesprávnou představu o zvuku nástroje a nástroji jako takovém. O etice hry a správné sedací pozici ani nemluvě. Tím pracují proti snaze ostatních, kteří chtějí nástroj a jeho zvuk prezentovat ostatním v co možná nejvyšší kvalitě.

Zásadním faktem zůstává, že stejně jako jiné věci je sitár částí určité kultury a souvisí s životním stylem. Zcela vytržený ze svého prostředí a importovaný na západ se stává často jen doplňkem pro hudební produkci alternativních kapel určeným pro oslnění diváka. Mnoho hráčů navíc spoléhá na fakt, že dost lidí nástroj ještě nezná a tak jim mohou servírovat výkony jakékoliv úrovně a dosáhnou kýženého efektu. Nutno podotknout, že často ani není možné vystoupení nazvat "hrou na sitár". V původním kontextu je vztah nástroj-hráč a celkový způsob jeho použití zcela odlišný. Sami Indové říkají, že chce li člověk nástroj úplně pochopit a ocenit, musel by strávit 20 let studiem, 20 let vystupováním a 20 let vyučováním a i tak to není jisté. To je samozřejmě míra, jakou si dnes v naší společnosti nedokážeme nikdo představit a tak často někteří hudebníci začnou se sitárem vystupovat již po roce cvičení či rychlokurzu při pobytu v Indii, kdy jde tak možná letmo pochytit základy ladění. Přesto se našlo a najde ještě i dnes dost opravdových sitáríjů-lidí, kteří nástroj celoživotně studují, předávají ostatním, je součástí jejich každodenního života a hru opravdu ovládají. Opravdový sitáríja hraje proto, aby pozvedl posluchače, ne aby ho oslnil. Pt. Nikhil Banerjee k tomu řekl: "Můj vztah k hudbě je velice hluboký. A nedělám kompromisy. (Indická) hudba je založena na spiritualitě a byla vytvořena a předávána pro poznání nejvyšší pravdy. Hudebník je zde proto, aby pozvedl mysl a duši posluchače a přiblížil ji k této pravdě. To je historie a význam (indické) hudby."

[editovat] Významní hráči

Sanjey Bandopadhyay, Nikhil Banerjee, Indrajit Banerjee, Anupama Bhagwat, Krishna Mohan Bhatt, Anuj Bhatt, Ankit Bhatt, Anjan Chattopadhyay, Priyanath Chattopadhyay, Samuel Dass, Annapurna Devi, Lowell George, Al Gromer Khan, George Harrison, Premadasa Hegoda, Esa Holopainen, Prem Joshua, Radžív Janardan, Brian Jones, Samson Kehimkar, Kirit Khan, Chhote Rahimat Khan, Enayat Khan, Hidayat Khan, Imdad Khan, Imrat Khan, Irshad Khan, Nishat Khan, Shafaatullah Khan, Shujaat Husain Khan, Shahid Parvez Khan, Vilayat Khan, Wahid Khan, Brigitte Menon, Ganesh Mohan, Bimalendu Mukherjee, Budhaditya Mukherjee, James Pomerantz, Emil Pospíšil, Shubhendra Rao, Reenat Fauzia, Emily Robison, Sami Yli-Sirniö, Pandit Chandrakant Sardeshmukh, Kartik Seshadri, Anouška Šankar, Kamala Šankar, Ravi Šankar, Šubhendra Šankar, Shivnath Mishra, Ronnie Wood

[editovat] Odkazy

Související články obsahuje Portál Hudba

[editovat] Reference

1. ↑ ^{a b c d} R.A. Sitarmaker
2. ↑ ^{a b c} Hiren Roy
3. ↑ Rikhi Ram
4. ↑ Karasek Sound
5. ↑ Radha Krishna Sharma
6. ↑ Bina
7. ↑ Monoj Kumar Sardar
8. ↑ Radhey Shyam Sharma
9. ↑ Jiří Mucha
10. ↑ Ladislav Brom

[editovat] Související články

• rága
• surbahar
• sarod
• tampura
• tabla
• mridanga
• pakhavadž
• ghatam

[editovat] Externí odkazy

• Rágy a notace - anglicky
• Chandrakantha - Stránky o sitáru - česky/anglicky
• Sitarsetc - Zacházení s nástrojem a jeho údržba