Sisinio de Pretis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Sisinio de Pretis
4. ministr obchodu Předlitavska
Ve funkci:
13. dubna 1870 – 4. února 1871
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceIgnaz von Plener
NástupceAlbert Schäffle
Ministr financí Předlitavska
Ve funkci:
15. ledna 1872 – 12. srpna 1879
PředchůdceLudwig von Holzgethan
NástupceEmil von Chertek
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1870 – 1873
Ve funkci:
1879 – 1882
Poslanec Českého zem. sněmu
Ve funkci:
1870 – 1871
Ve funkci:
1872 – 1883
Člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
??? – ???
Stranická příslušnost
ČlenstvíStr. ústavověr. velkostatku
Narození14. února 1828
Hamburk
Úmrtí15. prosince 1890 (ve věku 62 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
RodičeSisinio de Pretis, Edler von Cagnodo
Alma materUniverzita Innsbruck
Karlo-Ferdinandova univ.
univerzita Göttingen
Univerzita Heidelberg
Profeseekonom a politik
CommonsSisinio de Pretis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sisinio de Pretis, též Sisinio svobodný pán von Pretis-Cagnodo nebo svobodný pán Pretis di Cagnodo Sisinio (14. února 1828 Hamburk – 15. prosince 1890 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v letech 1870–1871 ministr obchodu Předlitavska, v letech 1872–1879 ministr financí Předlitavska.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studoval na Univerzitě v Innsbrucku, Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, univerzitě v Göttingenu a na Univerzitě v Heidelbergu. V roce 1850 získal titul doktora práv. V roce 1852 nastoupil do státních služeb jako úředník finanční prokuratury v Terstu. Od roku 1853 působil jako úředník na místodržitelství v Rakouském přímoří. V roce 1855 přešel jako koncipista na plavební úřad. V roce 1862 se stal tajemníkem na nově zřízeném rakouském ministerstvu námořnictví, kde se roku 1865 stal sekčním radou. Po zrušení ministerstva přešel na ministerstvo obchodu, kde působil od roku 1866 jako ministerský rada a expert na celní otázky. V roce 1867 se na tomto rezortu stal sekčním šéfem.[1]

13. dubna 1870 zasedl ve vládě Alfreda von Potockého na pozici ministra obchodu Předlitavska coby sekční šéf pověřený provizorně vedením rezortu. Portfolio si udržel do 4. února 1871. Podruhé se do vládní funkce dostal 15. ledna 1872, kdy se ve vládě Adolfa von Auersperga stal dodatečně ministrem financí Předlitavska. V roce 1878, kdy končila Auerspergova vláda, ho dokonce Eduard Herbst navrhl na nového předsedu vlády. Kvůli slabé pozici v parlamentu (podporu plánované vládě stáhl i sám Herbst) ale de Pretis pověření vzdal. Post ministra financí si pak udržel do 12. srpna 1879 i v následné vládě Karla von Stremayra.[2][1][3] Ve funkci ministra financí se musel vyrovnávat s dlouhým obdobím ekonomické recese po krachu na vídeňské burze roku 1873.[4]

V letech 1871–1872 a opět po odchodu z vlády v období let 1879–1888 zastával funkci místodržícího Rakouského přímoří.[1]

Byl aktivní i v parlamentní politice, v níž měl blízko k německým liberálům (Ústavní strana).[1] Byl poslancem Českého zemského sněmu,[5] kam byl zvolen v zemských volbách v roce 1870 za kurii městskou, obvod Frýdlant, Chrastava.[6] Rezignoval v srpnu 1871.[7] Na sněm se vrátil v zemských volbách v roce 1872, nyní za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky.[8] Mandát zde obhájil i v zemských volbách v roce 1878.[9] Tehdy byl uváděn jako zástupce Strany ústavověrného velkostatku.[10]

Zemský sněm ho roku 1870 zvolil i poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolený přímo, nýbrž tvořený delegáty jednotlivých zemských sněmů). 10. listopadu 1870 složil poslanecký slib. V Říšské radě zasedal i ve funkčním období 1871–1873. Reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Slib složil 7. května 1872. Do poslanecké sněmovny se vrátil po volbách do Říšské rady roku 1879 (nyní už přímá volba), opět za velkostatkářskou kurii v Čechách. Slib složil 21. listopadu 1879, rezignace na mandát byla oznámena na schůzi 17. března 1882.[1][11]

Zasedal ve vedení banky Bodencreditanstalt a stal se doživotním členem Panské sněmovny.[1] Ke konci své profesní dráhy byl prezidentem Rakouských státních drah.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Pretis-Cagnodo, Sisinio Frh. von (1828-1890), Minister und Verwaltungsbeamter, s. 268–269. (německy) 
  2. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 586–587. 
  3. ↑ a b Meyers Großes Konversations-Lexikon,Pretis-Cagnodo [online]. academic.ru [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ Zweiter Abschnitt der Serie: Die Liberalen (1860 bis 1879) [online]. wienerzeitung.at [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ Stenografický protokol, 6. schůze zemského sněmu 1870 [online]. psp.cz [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  7. ↑ Prager Abendblatt, 25. 8. 1871, s. 2.
  8. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  9. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1878skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm
  10. ↑ Národní listy 24. 9. 1878, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5011295&picp=&it=0&s=djvu
  11. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
Ministři obchodu Předlitavska
1. Bernhard von Wüllerstorf (1867) • 2. Franz Karl von Becke (1867) • 3. Ignaz von Plener (1867–1870) • 4. Sisinio de Pretis (1870–1871) • 5. Albert Schäffle (1871) • 6. Otto von Wiedenfeld (1871) • 7. Anton von Banhans (1871–1875) • 8. Johann von Chlumecký (1875–1879) • 9. Karl Korb von Weidenheim (1879–1880) • 10. Alfred von Kremer (1880–1881) • 11. Felix Pino z Friedenthalu (1881–1886) • 12. Karl von Pusswald (1886) • 13. Olivier de Bacquehem (1886–1893) • 14. Gundaker Wurmbrand-Stuppach (1893–1895) • 15. Heinrich von Wittek (1895) • 16. Hugo Glanz von Eicha (1895–1897) • 17. Ernest von Koerber (1897–1898) • 18. Josef Maria Baernreither (1898) • 19. Josef von Dipauli (1898–1899) • 20. Franz Stibral (1899–1900) • 21. Guido von Call (1900–1905) • 22. Leopold z Auerspergu (1905–1906 a 1906) • 23. Josef Fořt (1906–1907) • 24. František Fiedler (1907–1908) • 25. Viktor Mataja (1908–1909) • 26. Richard Weiskirchner (1909–1911) • 27. Viktor Mataja (1911) • 28. Mauriz von Rössler (1911–1912) • 29. Rudolf von Schuster-Bonnott (1912–1915) • 30. Alexander Spitzmüller (1915–1916) • 31. Franz Stibral (1916) • 32. Karl Urban (1916–1917) • 33. Viktor Mataja (1917) • 34. Friedrich von Wieser (1917–1918)
kurzivou – pověřeni správou úřadu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sisinio_de_Pretis&oldid=21973503“