Sinotibetské jazyky
| Sinotibetské jazyky | |
|---|---|
 Rozšíření sinotibetských jazyků | |
| Rozšíření | jihovýchodní Asie |
| Počet mluvčích | 1,3 miliardy |
| Počet jazyků | 250–400 |
| Klasifikace |
|
| ISO 639-2 | sit |
| Dělení | |
| Dělení |
|
Sinotibetské jazyky (tibeto-čínské jazyky) jsou jednou z jazykových rodin, která je rozšířena hlavně na území východní a jihovýchodní Asie, zejména Číny a sousedních zemí. Kromě toho jsou rozšířené v dalších částech světa jako menšinové jazyky, zejména ve velkoměstech. V počtu mluvčích se jedná o druhou největší jazykovou rodinu světa, po jazycích indoevropských, a zahrnuje až přibližně 400 jazyků. Sinotibetské jazyky vznikly přibližně před 6000 lety.[1]
Složení a dělení této skupiny je poněkud nejasné a její vnitřní struktura není obecně ustálená. Názory jazykovědců se liší v řadě okolností, např.:
- které jazyky a jazykové větve sem ještě řadit (až po např. jihohimálajské, sibiřské, polynéské nebo indiánské jazyky, baskičtina ?),
- kritéria příslušnosti do rodiny a větví – zda příbuznost slov, gramatika, tónový systém,
- sám název (zdůraznění čínštiny a tibetštiny, návrhy např. transhimálajské jazyky),
- společný původ rodiny a jejích větví – jejich příbuznost.
V minulosti sem byly řazeny například i jazyky hmong-mienské a tajsko-kadajské, které jsou výrazně ovlivněny čínštinou. Sama čínština tvoří samostatnou větev a její nářečí, v mluvené formě vzájemně nesrozumitelná, jsou fakticky samostatné jazyky a čínština je spíše jazykovou větví, než jazykem.
Dělení[editovat | editovat zdroj]
- čínské jazyky (čínština) (1,17 miliard mluvčích)
- tibetobarmské jazyky
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ YIRKA, Bob. Study suggests Sino-Tibetan language family originated in present-day northern China. phys.org [online]. 2019-04-25 [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu sinotibetské jazyky na Wikimedia Commons
