Simona Monyová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Simona Monyová
Simona Monyová (20. Podzimní knižní veletrh).JPG
Simona Monyová na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě v roce 2010
Rodné jméno Simona Urbánková, Simona Strejčková (1. manželství), Simona Ingrová (2. manželství)
Narození 17. března 1967
Brno
Úmrtí 3. srpna 2011 (ve věku 44 let)
Brno
Povolání spisovatelka
Žánr romány pro ženy
Manžel Boris Ingr
Děti Michal (* 1988), Dominik (* 1993) a Šimon (* 2004)
Příbuzní Gustav Urbánek (bratr) a Dana Urbánková (švagrová)
Emblem-web.svg oficiální stránka
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR

Simona Monyová, vlastním jménem Simona Ingrová, (17. března 1967 Brno3. srpna 2011 Brno[1]) byla česká spisovatelka, zaměřující se především na romány pro ženy, pro které sbírala inspiraci ve vlastním životě. Čerpala ze svých zkušeností, především s mezilidskými vztahy a domácím násilím. Několik jejích románů bylo zfilmováno.

S manželem Borisem Ingrem vlastnili vydavatelství Mony, ve kterém od roku 2002 vycházely její knihy.

V srpnu 2011 ji její manžel zavraždil v jejich domě v Brně-Obřanech.[2] Ingr jí při hádce zasadil šest ran nožem, k vraždě se nikdy nepřiznal. Po sérii soudních stání Nejvyšší soud v březnu 2013 Ingrovi za vraždu manželky definitivně potvrdil patnáctiletý trest vězení.[3]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Simona Monyová se narodila v Brně jako prvorozená dcera manželů Jitky a Gustava Urbánkových, o pět let později se narodil bratr Gustav. Před nástupem do školy bydlela Simona i s rodiči u prarodičů z matčiny strany. K dědečkovi, profesionálnímu hudebníkovi, měla velice blízký vztah a právě jím vytvořenou přezdívku „Mony, Monynka“ použila později pro svůj profesionální pseudonym „Monyová“.[4]

Byla matkou tří synů.

Vzdělání a pracovní zkušenosti[editovat | editovat zdroj]

U Simony Monyové bylo už od dětství patrné nejen literární, ale i výtvarné nadání se zaměřením na ruční práce. Z toho důvodu si v posledním ročníku základní školy podala přihlášku na textilní průmyslovou školu v Brně. Talentové zkoušky sice složila úspěšně, ale kvůli velkému počtu uchazečů nebyla přijata. Zvolila tedy v pořadí druhou variantu – textilní průmyslovou školu v Jihlavě, čtyřletý obor pletařství. Po maturitě nastoupila Monyová do svého prvního zaměstnání – vychovatelka na učilišti, později se zde stala i kulturní referentkou. V oblasti vzdělávání dále absolvovala pedagogické studium se zaměřením na psychologii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykova univerzita)[5] a kurz na obchodní akademii – manažer marketingu. Své obchodní ambice realizovala zpočátku sama – navrhovala, pletla a rozdávala vyrobené svetry, které se časem pokusila i prodávat. Za tímto účelem vznikla prosperující firma s charakteristickým názvem S-pleteniny a v závěru 30 zaměstnanci. Nějakou dobu se živila i jako realitní makléřka.

Spisovatelství[editovat | editovat zdroj]

Simona Monyová byla úspěšná už od základní školy, kde se účastnila různých literárních soutěží. Zprvu psala básně a texty k písním.[6] V roce 1997 vydala, přes potíže s nakladateli, svůj první román Osud mě má rád, který však nepřinesl očekávanou odezvu. Cílevědomě pokračovala v honbě za svým snem, až se jí podařilo prorazit a stát se úspěšnou spisovatelkou s 30 tituly na kontě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Osud mě má rád (1997)
  • Milostná strategie (1997)
  • Zítra vyjde slunce (1998)
  • Jednou za život (2000)
  • Manželky na odpis (2002)
  • Poslední extáze (2002)
  • Tchyně a uzený… (2003) – zfilmováno 2010, režie Lenka Wimmerová[7]
  • Roznese tě na kopytech (2003) – zfilmováno 2013
  • Utrhnout se ze řetězu (2003)
  • Hra svalů (2004)
  • Deník citového vyděrače (2004)
  • Ženu ani květinou… (2004)
  • Krotitelka snů (2005)
  • Otcomilky (2005)
  • Jednou nohou v blázinci (2005)
  • Opiju tě rohlíkem (2006)
  • Střípky z ložnic (2006)
  • Pletky s osudem (2006)
  • Sebemilenec (2006) – zfilmováno 2013
  • Konkurz na milence (2007)
  • Kudlanka bezbožná (2007)
  • Já o koze, on o voze… (2007)
  • Matka v krizi (2008)
  • Matka v koncích (2008)
  • Hříšný kanec (2009)
  • CD Otrokyně lásky (2009)
  • Blonďatá stíhačka (2010)
  • Dvacet deka lásky (2010)
  • Citová divočina (2011)
  • Srdceboly (2011)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Spisovatelka Simona Monyová byla zavražděna
  2. Jako spisovatelka jsem nebezpečně upřímná, říká Simona MonyováiDNES.cz
  3. Za vraždu spisovatelky Monyové platí 15 let, řekl soud, aktualne.cz, 11. 3. 2013
  4. http://www.monyova.cz/?id=z_tisku&cl=host
  5. http://knihy.abz.cz/obchod/autor-monyova-simona-monyova
  6. http://www.monyova.cz/?id=z_tisku&cl=car_tip
  7. Tchyně a uzený v Česko-Slovenské filmové databázi

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Simona Monyová (kniha sestavená ze vzpomínek rodiny a přátel Jiřinou Veselou)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]