Simmering
Simmering byl do roku 1892 samostatnou obcí a dnes je součástí stejnojmenného vídeňského 11. okresu Simmering, jakož i jednou z 89 vídeňských katastrálních území.
Obsah |
Geografie [editovat]
Bývalá obec Simmering se nachází v severozápadní části okresu Simmering. Na jihovýchodu sousedí s okresem Kaiserebersdorf, na jihozápadu a západu s městskou částí Oberlaa a Favoriten, na západ v 3. okrese s ulicí „Landstraße“ a na severovýchod podél Dunajského kanálu ve 2. okresu Leopoldstadt. Protože hranice katastrálních území ve Vídni není totožná s hranicí okresu, leží 22,5 ha městské části Simmeringu ve 3. okresu v ulici Landstraße a 116,94 ha v 10. okresu Favoriten. Uvnitř Favoriten je hranice Simmeringu tvořena ulicí "Grenzstraße" a také ještě k městské části náleží severovýchodní část Böhmischer Prater. Tento průběh hranice odpovídá také dřívější hranici mezi obcemi Favoriten a Simmering. Celková výměra katastrálního území činí 1178,46 ha.
Původ názvu [editovat]
První písemná zmínka o Simmeringu je z roku 1028 jako Symmanningen, v jiném dokumentu z roku 1130 byl majitelem konkrétního místa jmenován „Isinrich von Simmaningen". V tomto kraji mohl sídlit šlechtický rod "von Simmaningen". V následujících stoletích se měnil pravopis názvu (Symanin, Symaningen, Simmanin, Simoning), až do 14. století, kdy se stopy šlechtického rodu ztrácí a pravopis názvu se ustálil.
Historie [editovat]
Místo Simmering mělo vesnický charakter. Uprostřed osady stál kostel svatého Laurenze, jehož věže v dobách válečných sloužily k obraně místa. Roku 1529 při prvním tureckém obléhání byl Simmering zpustošený, jako i při druhém tureckém obléhání v roce 1883. Na počátku 19. století byla obec dvakrát obsazena vojsky Napoleona Bonaparte, při kterých byla také poškozena.
Již od roku 1605 stál v "Turnhofu", v dnešní Mautner-Markhof-Gasse, pivovar, který byl přes tři staletí důležitým zdrojem příjmů obce a teprve v roce 1930 byl zrušen. Od roku 1773 se na Simmeringer Haide usídlilo císařské dělostřelectvo a střílelo na umělé opevnění a testovalo průraznost střel.
Snad do roku 1400 patřil Simmering rodu von Simmaningen a v následujícím měnil četné majitele (jejich jména se nacházejí ještě dnes v různých seznamech) a teprve od roku 1850 bylao panství zrušeno. Tak se stal Simmering samostatnou obcí a roku 1858 byla postavena první úřední budova. Asi až do roku 1860 měl Simmering vesnický ráz, než byl postaven Rinnböckhäuser, tehdy druhý největší obytný dům v oblasti Velké Vídně. Nastala doba rychlého velkoměstského rozvoje, stavěnly se průmyslové podniky jako např „Maschinen- und Waggonfabrik AG" (dnešní Siemens-Verkehrstechnik) a začaly se zde usazovat podnikatelské rodiny. Důležitými dopravními tepnami byla v Simmeringské „Hauptstraße“ Aspangbahn, Ostbahn a od 1878 výstavba Wiener Neustädter Kanal.
Po připojení předměstským obcí v roce 1850 k vídeňskému předměstí, začaly v sedmdesátých letech úvahy o připojení předměstí k Vídni. Téměř všechna předměstí byla však proti tomuto návrhu. Na přání císaře Františka Josefa v projevu 1888 rozhodl dolnorakouský zemský úřad o sloučení předměstí s Vídní.
Dnem 1. ledna 1892 byl Simmering proti vůli tehdejšího zástupce starosty Karla Linkeho společně s „Kaiserebersdorfem“ a malou částí obce Kledering, Schwechat a Albern sloučeny k 11. vídeňskému okresu. Teprve roku 1955, po uzavření státní dohody, byla dřívější obec Albern přičleněna k okresu Simmering.
Osobnosti [editovat]
- Josef Lang (1855–1925) - popravčí
- Antonie Schläger (1859–1910) - operní pěvkyně
Literatura [editovat]
- Gerda Badstuber: Beitrag zur Ortsgeschichte von Simmering von 1680–1820. Dissertation, Universität Wien 1964.
- Hans Havelka: Simmering. Geschichte des 11. Wiener Gemeindebezirkes und seiner alten Orte. Jugend und Volk, Wien 1983, ISBN 3-7141-6230-5.
- Herbert Exenberger: Gleich dem kleinen Häuflein der Makkabäer. Die jüdische Gemeinde in Simmering 1848–1945. Mandelbaum Verlag, Wien 2009.
Odkazy [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sommering (Wiener Bezirksteil) na německé Wikipedii.
