Siméon Garangeau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Siméon Garangeau
Narození1647
Paříž
Úmrtí25. srpna 1741 (ve věku 93–94 let)
Saint-Malo
Povoláníženista a architekt
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Siméon Garangeau, celým jménem Jean-Siméon Garangeau (narozen v roce 1647, zemřel 25. srpna 1741 v Saint-Malo), byl stavitel vojenských objektů. Byl žákem slavného francouzského vojenského stavitele Vaubana.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Poté, co nastoupil vojenskou službu jako dobrovolník v roce 1673 v Maastrichtu, stal se kapitánem 7. regimentu infanterie v Champagne. Utrpěl zranění, a proto ho jeho znalosti geometrického kreslení, které získal díky svému otci truhlářskému mistrovi, předurčily k tomu, aby se orientoval uměleckým směrem.

Po cestách do Itálie a Anglie se stal v roce 1677 architektem v Paříži a v roce 1678 inspektorem budov ve Versailles a Fontainebleau a královským stavitelem. Z této pozice pak dohlížel nad pracemi na zbrojnici v Marseille v roce 1679 a v roce 1682 byl povolán do Brestu, kde je autorem kostela svatého Ludvíka (Église Saint-Louis de Brest). Po deseti letech v Brestu jej Sébastien Le Prestre de Vauban v roce 1691 jmenoval „hlavním stavitelem a ředitelem pro opevnění v Saint-Malo , kde zůstal až do své smrti v roce 1741, měl rovněž na starost opevnění v Horní Normandii. Dohlížel nad rozšiřováním Saint-Malo a Saint-Servais.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Profil hradu Taureau od Garangeaua
Starý (první) maják na mysu Fréhel - Vaubanova věž

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Cap Fréhel na francouzské Wikipedii a Siméon Garangeau na francouzské Wikipedii.


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Victoria Sanger : « Vauban urbaniste : l’exemple de Brest », in Actes du colloque « Vauban et ses successeurs dans les ports du Ponant et du Levant », Brest, 16-19 mai 1993, publié dans Vauban et ses successeurs dans les ports du Ponant et du Levant, Paris : Association Vauban, 2000, p 46

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]