Sillimanit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sillimanit
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecAl2SiO5
Identifikace
Barvabezbarvý, bílá, šedá...
Vzhled krystaluprizmatické
Soustavakosočtverečná
Tvrdost6,5–7,5
Leskskelný, hedvábný
Štěpnostdokonalá
Index lomunα = 1,653–1,661
nβ = 1,657–1,662
nγ = 1,672–1,683
Vrypbílý
Hustota3,24 g ⋅ cm−3
Rozpustnostv kyselinách nerozpustný

Sillimanit (Bowen, 1824), chemický vzorec Al2SiO5, je kosočtverečný minerál ze skupiny neosilikátů. Má stejné složení jako kyanit, ale liší se od něj strukturou a podmínkami vzniku. Je hojný v některých metamorfovaných horninách, kde tvoří sloupcovité krystaly a vláknité agregáty. Dále se vyskytuje v některých pegmatitech, kde může tvořit krystaly drahokamové kvality.[1]

Pojmenován podle: Benjamin Silliman (1779–1864), americký chemik a mineralog, profesor na Yaleově univerzitě, New Haven, Connecticut, USA.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Krystaly dlouze prizmatické až jehlicovité. Častěji paprsčité, vláknité, plstnaté (odrůda fibrolit) a celistvé agregáty, valouny.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6,5–7,5, křehký, hustota 3,24 g/cm³, štěpnost dokonalá ve směru {010}, lom nepravidelný.
  • Optické vlastnosti: Barva: bezbarvý, bílá, šedá, žlutavá, nahnědlá, nazelenalá, modravá. Lesk skelný až perleťový, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Al 33,30 %, Si 17,33 %, O 49,37 %. V kyselinách nerozpustný, před dmuchavkou se netaví.

Polymorfie[editovat | editovat zdroj]

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Sillimanit řez

Ohnivzdorné materiály, izolátory, někdy jako drahý kámen.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Hojný minerál.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LUHR, James F. Země. 2. vyd. Praha: Euromedia Group, k.s., 2007. 520 s. ISBN 978-80-242-1901-1. S. 72. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dana, E.S. (1892) Dana's systemof mineralogy, (6th edition), 498–499
  • ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]