Sigismund Bouška
Sigismund Ludvík Bouška (25. srpna 1867 v Příbrami – 29. srpen 1942 v Náchodě), byl literárně i veřejně aktivním knězem mužského řeholního řádu benediktinů Břevnovského kláštera, jedním z hlavních představitelů Katolické moderny. Byl básníkem i literárním kritikem.
Obsah |
Životopis[editovat]
Mládí[editovat]
Narodil se jako Ludvík Bouška v rodině naddůlního. Vystudoval ve svém rodišti reálné gymnázium a poslední ročník na pedagogické škole (učitelský ústav) v Příbrami, pak nastoupil na krátkou dobu na malířskou akademii v Praze a poté na německou a českou fakultu teologie v Praze.[1][2]
Kněz[editovat]
V roce 1887 vstoupil do benediktinského kláštera v Břevnově a zde byl roku 1892 vysvěcen. Přijal zde řádové jméno Sigismund.[2] Pak byl přijat do benediktinského kláštera v Broumově a v venkovských farnostech v severovýchodních Čechách klášteru patřících vykonával své povolání. Stal se kaplanem v Machově a o šest let později (v roce 1898) byl kaplanem v Polici nad Metují. V období let 1914 až 1926 byl farářem v Bezděkově, kam za ním přijížděli literáti Julius Zeyer, Otokar Březina, Růžena Svobodová, Jan Havlasa i jiní.[1] Protože svá důkladně připravovaná nedělní kázání obohacoval nejen zpěvem s doprovodem harmonia, také však nejednou rozbory aktuální politické situace ve společnosti. Komentoval probíhající I. světovou válku a vyslovoval se proti Rakousko-Uhersku. I proto byl sledován a několikrát vyslýchán na hejtmanství v Broumově. V letech 1924–1925 byl farářem v Orlové a v letech 1926 až 1936 farářem v Počaplech u Terezína. Své působení faráře ukončil roku 1936 na žádost svého nadřízeného ve svých 69 letech a zbytek života strávil na kněžském odpočinku ve Rtyni, v domě rodiny Hanušů (Marie Hanušová byla jeho sekretářkou).
Zemřel ve svých 75 letech v náchodské nemocnici a pohřben byl na řádovém břevnovském hřbitově u kostela sv. Markéty.
Katolická moderna[editovat]
Společně s řadou katolicky zaměřených knězů – literátů, jako byli Karel Dostál-Lutinov, Vilém Bitnar, Xaver Dvořák, Jakub Deml a Jindřich Šimon Baar vytvořili hlavně na Moravě před první světovou válkou Katolickou modernu. Pro publikaci svých názorů založili v roce 1885 literární almanach Pod jedním praporem, v němž se Katolická moderna představila. V roce 1896 založili společně časopis Nový život.[1][2][3] Již o rok dříve Bouška vystoupil proti přezíravým názorům katolického časopisu Vlast vůči soudobým literátům svým kritickým článkem uveřejněným v revui Niva. Mladí katoličtí kněží chtěli českou křesťanskou literaturu přiblížit moderním evropským literárním proudům. Na Boušku zapůsobila výzva Jaroslava Vrchlického k překládání světové literatury do češtiny. I proto Sigismund Bouška několikrát vycestoval do Evropy a právě díky svým cestám si značně vylepšil své jazykové znalosti a mohl tak překládat práce zahraničních autorů. V časopise Nový život uveřejňovala tato názorová skupina své literární recenze a kritiky, sám Bouška zde psal např. o Zeyerovi, Březinovi, Verlainovi, F. Bílkovi, J. Verdaguerovi. V revui Týn při Novém životě roku 1919 uveřejnil sérii šesti článků o Josefu Váchalovi. Bouška psal i do časopisu Lumír[4] a redigoval edici básnických debutů Básnické obzory katolické.[2] Tato skupina se netěšila přízni vyšších církevních kruhů, protože měla i jeden neliterární cíl, totiž reformovat církevní řády, přizpůsobit je současné společnosti.[3] Když ze skupiny odešli Baar i Dvořák, skupina se rozpadla.[5]
Dílo[editovat]
Poezie[editovat]
- Pietas (1897), sbírka sonetů, v níž alegorickým způsobem zachytil soudobé kněžské prostředí
- Legendy (1903)
- Duše v přírodě (1904), básnická sbírka, oceněná F. X. Šaldou jako vrchol tvorby. Obsahem je hledání Boha ve výrazných přírodních scenériích ve verších.
- Dismas (1894, epická skladba)
- Sv. Krištof (1927–1928) [1]
Próza[editovat]
- Láska Aubanelova (1898, kniha povídek)
- Sigismund Bouška Františku Bílkovi
- Vánoce (1903), v letech 1911 a 1923 vydáno pod názvem Děti
- Provensálské koledy (1927) [1]
Odborná práce[editovat]
- Mirjam - Maria (1903), liturgický rozbor loretánské litanie s řadou literárních reminiscencí a básnickými překlady.[2]
Překlady[editovat]
Byl překladatelem katalánské a provensálské literatury z období kolem roku 1900, překládal také práce z latiny, němčiny a italštiny. Mezi autory byli J. Verdaguer, F. Mistral, Francouz Théodore Aubanel a Roumanill
- Kniha o Příteli a Miláčku (autor Raymund Lull, středověký mystik, přeloženo z katalánštiny)
- Sen svatého Jana (autor J. Verdaguer, přeloženo 1893)
- Aglavaina a Sylleseta (autor Maeterlinck, přeložil 1897)
- Podobizny svatých (autor E. Hell, přeložil 1898)
- Květy Miriany (od Verduguera, překlady 1906 a 1929)
- Eurachistie (od Verdaguera, překlady 1914 a 1929)
- Mireio (od Mistrala, překlad roku 1916) [1]
Kresby[editovat]
Byl zručný kreslíř i malíř, byl autorem řady portrétů soudobých literátů. [1]
Sběratel[editovat]
Dostával i kupoval si umělecké předměty, jako byly japonské dřevoryty (byl považován za jejich předního znalce[1]), drobné plastiky, grafické práce, lidové výšivky, akvarely, obrazy, keramiku, knihy, vzácné tisky i korespondenci slavných osobností.
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ a b c d e f g h VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý, díl 2. Praha : Prometheus, 1938. Kapitola Sigismund Bouška, s. 162.
- ↑ a b c d e KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník českých spisovatelů. Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-007-1. Kapitola Bouška Sigismund, s. 103.
- ↑ a b AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. Kapitola Jindřich Šimon Baar, s. 13.
- ↑ CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury. Praha 7 : Adonai s.r.o, 2001. ISBN 80-86500-21-7. Kapitola Sigismund Ludvík Bouška, s. 44.
- ↑ NOVÁK, Arne. Dějiny českého písemnictví. Praha 2 : Brána, spol.s.r.o, 1994. ISBN 80-901783-0-8. Kapitola Realisté a novoromantikové, s. 211.
Literatura[editovat]
- BITNAR, Vilém. Sigismund Ludvík Bouška - Informační stať o životě a díle básníka. Praha : Universum, 1932.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
- PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha : Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 127.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh-Bož. Praha : Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. S. 100.
- Jsem disgustován-- / vzájemná korespondence Sigismunda Ludvíka Boušky a Karla Dostála-Lutinova. Příprava vydání Pavel Marek; redakce Oldřich Svozil. Olomouc : Univerzita Palackého, 2002. 725 s. ISBN 80-86200-68-X. (čeština)
- Vlídné setkání : vzájemná korespondence Otokara Březiny a Sigismunda Boušky. Olomouc : Votobia, 1996. 229 s. ISBN 80-7198-093-5. (čeština)
