Sienská škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maestà či Trůnící Madona od Duccia di Buoninsegni (1308-11) Tempera na dřevě, 214 x 412 cm, Museo dell'Opera del Duomo, Siena

Sienská škola je italská malířská škola, jež se v období mezi 13. a 15. stoletím rozvíjela v toskánském městě Siena. Ve 14. století zaujímala významné místo ve vývoji italského malířství.

Proti nedaleké Florentské škole, s níž po určitou dobu soupeřila, se vyznačovala větším smyslem pro duševní a smyslové hodnoty a zálibou v dekorativním působení půvabných linií a nádherných barev,[1] jak je tomu v gotickém malířství. Byla tak více konzervativní. V sienských obrazech ze 14. století žije ještě byzantský smysl pro krásu drahých materiálů.[1]

K hlavním představitelům sienské malířské školy patřili Duccio di Buoninsegna (asi 12551318), Simone Martini (asi 12841344) a jeho bratr Donato, Lippo Memmi (asi 12911356) a Pietro (asi 12801348) a Ambrogio (asi 1290–1348) Lorenzettiové. Simone Martini přinesl sienské umění nejen do Říma a Neapole, ale také do papežského paláce v Avignonu. Odtud pronikly charakteristické rysy sienského malířství do Francie a poté do dalších evropských zemí.[2]

Ve 14. století pak sienského malířství ve spojení se západoevropskou tradicí zapůsobilo i na českou gotickou malbu.[1]

V renesanci nehrála Siena žádnou významnější úlohu. Poskytla jen příležitost pro některé malíře jiných škol (S. Arentino, Sodoma, Pinturicchio).

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Sienese School of painting ve Wikimedia Commons

  1. a b c Mráz, Bohumír, Mrázová, Marcela. Encyklopedie světového malířství. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 630 s. bez ISBN
  2. Pijoan, José. Dějiny umění 5. 1. vyd. Praha: Odeon, 1979. 320 s. bez ISBN