Siemens EuroSprinter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
ES64P, prototyp EuroSprinter
Lokomotivy pro OSE byly dodávány pod obchodním názvem HellasSprinter

Siemens ES64 EuroSprinter je označení typové rodiny elektrických lokomotiv z produkce firmy Siemens, dříve konsorcium Siemens Transportation Systems a Krauss-Maffei. Tyto lokomotivy jezdí v několika evropských zemích.

Označení[editovat | editovat zdroj]

Označení „ES64“ v sobě obsahuje zkratku „EuroSprinter“ a jmenovitý výkon ve stovkách kW. Následující písmeno označuje určení lokomotivy – U pro univerzální, F pro nákladní a P pro osobní stroje. Následuje číslice, která určuje napájecí systémy – 2 pro 15 a 25 kV střídavých nebo 4 pro oba střídavé systémy a 3 a 1,5 kV stejnosměrných. Význam poslední číslice není, že jsou všechny uvedené systémy osazené, ale že stroj je pro ně koncipován.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

První generace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1988 si RENFE (španělské železnice) objednaly u konsorcia firem Siemens a Krauss-Maffei 75 výkonných universálních lokomotiv řady RENFE řady 252. Lokomotivy měly mít atraktivní vzhled a výkonné třífázové asynchronní motory napájené polovodičovými měniči. Dodávky započaly v roce 1991. Teprve o rok později byl představen ukázkový stroj Siemens ES64P 127 001 odvozený ze španělských lokomotiv. Nový stroj byl pojmenován EuroSprinter a byl předváděn v mnoha evropských zemích. Očekávaná objednávka od DB však nepřišla, byla doba velkých změn, sjednocení obou částí Německa i jejich národních železnic a nebylo jasné, jaké prostředky budou pro obnovu vozidlového parku k dispozici. Stroj byl DB pronajímán, od roku 2000 patří MRCE/Dispolok a v roce 2001 byl přeznačen na ES 64 P-001.

V roce 1993 se objednávka přece jen objevila – opět z Pyrenejského poloostrova. Portugalské dráhy CP objednaly 30 strojů řady Le 5600 odvozených ze španělské řady 252. Tyto stroje byly dodány v letech 1993 – 1995. Další objednávka na 6 strojů přišla v roce 1997 z Řecka – Řecko tou dobou mělo jedinou elektrizovanou trať ze Soluně na hranice s bývalou Jugoslávií. Objednávka byla později rozšířena na 30 strojů a dodávky se uskutečnily v letech 1997 a 2004 – 2005. Jelikož elektrizace trati Soluň – Atény pokračuje velmi zvolna, dodané stroje nejsou dosud (2010) příliš využívány. [1]

Firma Daewoo dodala jihokorejským železnicím Korail v roce 1998 dva stroje řady 8100 vyrobené na základě typu ES64 ve spolupráci s firmou Siemens. V letech 2003 – 2008 pak dodala dalších 83 lokomotiv řady 8200 firma Rotem, taktéž na bázi ES64.

Druhá generace[editovat | editovat zdroj]

Německé dráhy nakonec v roce 1993 objednaly jednodušší stroje s tlapovými motory. Cílem bylo především nahradit šestinápravové lokomotivy řady 150. Nové lokomotivy nesly typové označení ES64F a řadové 152. Celkem bylo objednáno 195 těchto lokomotiv. V letech 1995 – 2001 jich bylo dodáno 170, objednávku na posledních 25 kusů změnily DB ve prospěch typu ES64U2, protože řada 152 nebyla z důvodu vyššího namáhání traťového svršku schválena pro provoz v Rakousku.

Pro přímou vozbu vlaků po nově otevřeném železničním spojení mezi Dánskem a Švédskem si objednaly dánské dráhy v předstihu v roce 1997 třináct dvoufrekvenčních lokomotiv typu EuroSprinter. Tyto lokomotivy jsou jediné šestinápravové lokomotivy v rodině EuroSprinter, a to z důvodu stoupání na uvedené trati, které dosahuje až 15,6 %o. Lokomotivy jsou určeny pro nákladní vlaky, nemají ani zásuvku vlakového topení. Byly dodány v letech 1999 – 2000 přímo divizi DSB Gods. Ta byla převzata v roce 2001 německým koncernem Railion, dnes patří lokomotivy DB Schenker.

V roce 1997 po výběrovém řízení objednaly Rakouské spolkové dráhy (ÖBB) 50 lokomotiv typu Siemens ES64U2ES64U2 s opcí na dalších 350. Konstrukce lokomotiv vycházela z německých řad 152 a 120 a vznikala ve spolupráci s SGP Graz. ÖBB označily prvních 50 strojů pro napájení 15 kV řadou 1016 a dvoufrekvenční řadou 1116. Lokomotivy si objednali i jiní dopravci, takže celkem jich bylo v letech 1999 – 2006 vyrobeno 437 kusů.

Třetí generace[editovat | editovat zdroj]

DB AG objednaly v roce 1995 195 lokomotiv řady 152 s opcí na dalších 100 ks. V roce 1999 byla objednávka potvrzena, avšak na vylepšenou, čtyřsystémovou verzi s použitím IGBT tranzistorů v regulaci pohonu. Vývoj polovodičové techniky umožnil postavit výkonnou lokomotivu při dodržení maximální hmotnosti 88 t, kterou obvykle vyžadují evropští správci infrastruktury. V září 2002 byla dokončena první lokomotiva a v dubnu 2003 byly první tři stroje předány DB. Dodávky zbylých 97 strojů pokračovaly od května 2003 do prosince 2005, zatímco první tři stroje byly v říjnu – listopadu 2003 vráceny výrobci.

Zatímco probíhaly dodávky lokomotiv 1116, ÖBB zjistily, že pro plánovanou expanzi na evropských železnicích by potřebovaly lokomotivu schopnou provozu i s napájením 3 kV ss. Po domluvě s výrobcem se podařilo změnit původní objednávku a posledních 50 strojů bylo vyrobeno jako typ ES64U4. Tyto lokomotivy byly ÖBB dodávány od července 2006 do května 2008. Lokomotiva odpovídá po mechanické stránce řadě 1116, elektrická část již vychází z typu ES64F4.

Z typu ES64U4 vycházejí i lokomotivy platformy EuroSprinter 2007 - ES64U4-H pro Belgii a ES46B1 pro Portugalsko. Na první pohled se liší kabinou strojvedoucího, která splňuje podmínky TSI pro bezpečnost při střetu a postrádá tak eleganci taurusů (jak se v rakousku řady 1016, 1116 a 1216 označují). Tato generace EuroSpronterů má kabina strojvedoucího designově velmi podobnou další vývojové fázi lokomotiv a to generaci nazývané Vectron.

Typové rozlišení[editovat | editovat zdroj]

Společné znaky[editovat | editovat zdroj]

Stanoviště strojvedoucího na ES64U2

Přenos tažných sil se děje prostřednictvím otočných čepů. Skříň lokomotivy je na každém podvozku podepřena dvěma páry vinutých flexi-coil pružin. Pružiny jsou na obou koncích opatřené pryžokovovými prvky, spodní (na straně podvozku) jsou válcové.

Vedení dvojkolí zajišťují trojúhelníkovité ojničky s odlišnou tuhostí v příčném a podélném směru. K pohonu lokomotivy slouží 4-pólové asynchronní trakční motory s kotvou na krátko. Provedení F má motory tlapové s valivými ložisky, pastorkem jako součástí převodovky a s membránovou spojkou mezi hřídelem rotoru a pastorkem. Verze U mají plně odpružený trakční motor, přenos kroutícího momentu na nápravu dutým hřídelem a oddělený brzdící hřídel na opačné straně příslušné nápravy (u čelníku podvozku).

Olejový transformátor je umístěn pod podlahou, což umožnilo zvolit uspořádání strojovny s uličkou uprostřed. Ve strojovně se pak nacházejí další součásti trakční výzbroje a pomocných pohonů, vlakových zabezpečovačů a brzdové odporníky, jsou-li potřeba.

Trakční motory jsou regulovány jednotlivě, každý má vlastní měnič. Měniče jsou zesynchronizovány, aby byl optimalizován odběr z napájecí sítě. Elektrodynamická brzda pracuje přednostně jako rekuperační, lokomotivy pouze na střídavé napájení obvykle nejsou vybaveny brzdovým odporníkem.

Výrobce zahrnuje do skupiny EuroSprinter následující řady a typy vozidel vozidel:

  • SNCB řada HLE 18
  • CP řada LE 4700
  • Čínské železnice řada HXd1
  • ÖBB řady 1016 / 1116 / 1216
  • Vogtlandbahn GmbH řada 183
  • RTS Transport Service GmbH řada 1216
  • SŽ řada 541
  • Railion Deutschland AG řada 189
  • DC Mitsui Rail Capital Europe ES64F4/ES64F1
  • Del Fungo Giera řada E 474
  • Hector Rail AB řada 441
  • SBB Cargo řada Re 474
  • Dispolok GmbH ES64F4
  • Mittelweserbahn GmbH řada 1116
  • MÁV řada 1047
  • GySEV řada 1047.5
  • HUPAC AG řada 1116
  • Dispolok GmbH ES64U2
  • Railion Deutschland AG řada 182
  • Railion Deutschland AG řada 152
  • Čínské železnice řada DJ 1
  • Dispolok GmbH ES64F
  • Korejské národní železnice řady 8100 / 8200
  • OSE řada 120
  • Railion Denmark A / S řada EG 3100
  • RENFE řada S 252
  • CP řada LE 5600

[2]

ES64P[editovat | editovat zdroj]

127.001 v Ingolstadtu.

ES64P je univerzální lokomotiva pro těžkou nákladní i rychlou osobní dopravu. Je prototypem rodiny EuroSprinter a zároveň zkušebním strojem pro ověřování nových komponent a materiálů. U DB AG byla označena řadou 127.

Rychlostí 310 km/h dosaženou 6. srpna 1993 mezi Würzburgem a FuldaFuldou ustanovila svého času rychlostní rekord vozidel s třífázovým pohonem.[3]

ES64F[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva ř. 152 u Gaimersheimu.

ES64F (DBAG řada 152) je lokomotiva určená především pro nákladní dopravu, použitelná i v osobní dopravě, především ve vozbě těžkých osobních vlaků z patrových vozů.

EG 3100[editovat | editovat zdroj]

EG 3104 s nákladním vlakem při průjezdu skrz Korsør.

Řadu EG 3100 si objednaly Dánské státní dráhy (DSB) jako šestinápravovou verzi typu ES64F pro provoz na dánské síti 25 kV-50 Hz i švédské a německé 15 kV-16,7 Hz. Lokomotiva je vybavena i příslušnými vlakovými zabezpečovači.

Tažná síla lokomotivy při rozjezdu tak díky šestinápravovému provedení stoupla z obvyklých 300 na 400 kN. Tato tažná síla je nezbytná pro dopravu 2000 t těžkých vlaků na rampě ve sklonu 15,6 promile u tunelu pod Velkým Beltem.

ES64U2[editovat | editovat zdroj]

Reklamní lokomotiva ÖBB řady 1116 ve stanici Kinding.
Hlavní článek: Siemens ES64U2

ES64U2 byla původně vyvinuta jako univerzální lokomotiva pro ÖBB. Lokomotivy jsou označeny řadou 1016 (pouze 15 kV) a 1116 (15/25 kV). U ÖBB nesou tyto lokomotivy spolu s řadou 1216 chráněný název Taurus.

Lokomotivy vlastní i DB AG (řada 182 - 25 kusů), MÁV (řada 1047 - 10 kusů), GySEV a další privátní dopravci.

ES64U4[editovat | editovat zdroj]

ÖBB 1216 050-5 při zkušební jízdě v Ingolstadtu.
Hlavní článek: Siemens ES64U4

Čtyřsystémový typ ES64U4 vzniknul kombinací mechanické části typu ES64U2 a elektrické části ES64F4 jako odpověď na požadavek na univerzální čtyřsystémové lokomotivy. První zkušební jízdy se uskutečnily v roce 2005, dodávky pro ÖBB (řada 1216) započaly v následujícím roce. ÖBB si objednaly 50 lokomotiv, SŽ 32 kusů (řada 541) a další si pořídili privátní dopravci.

Rychlostní rekord[editovat | editovat zdroj]

Rekordní 1216 050 s měřícím vozem

Lokomotiva typu ES64U4 (později dodaná ÖBB jako 1216 050, nyní 1216 025) ustanovila 2. září 2006 na vysokorychlostní trati Norimberk – Ingolstadt – Mnichov mezi stanicemi Kinding a Allersberg nový rychlostní rekord lokomotiv - 357 km/h. Jednalo se o lokomotivu v sériovém provedení s minimálními úpravami – odstranění stěračů pro nebezpečí utržení a p.

ES64F4[editovat | editovat zdroj]

189 002 a 075 ve Fürthu (Bavorsko)
Hlavní článek: Siemens ES64F4

ES64F4 je nákladní verze čtyřsystémové lokomotivy použitelné prakticky na celé evropské síti železnic s rozchodem 1435 mm (s výjimkou Velké Británie). V Německu je tento typ označen řadou 189.

Následovníci[editovat | editovat zdroj]

Z platformy ES64 vychází nová rodina lokomotiv Siemens pojmenovaná Vectron. Nový typ se vyznačuje především dotaženou modularitou konstrukce – agregáty mají svá pevně daná místa i rozhraní, takže lze snadno změnit typ lokomotivy dle potřeby. Podvozky vycházejí z typu ES64U4, avšak zmizel oddělený brzdící hřídel – pohon odpovídá koncepci dieselových lokomotiv typu EuroRunner. Skříň lokomotivy splňuje pevnostní požadavky TSI HS RST a EN 15227:2008. Maximální rychlost lokomotiv činí 200 km/h. [4]

Srovnávací tabulka[editovat | editovat zdroj]

Označení ES64P ES64U2 ES64U4 ES64F ES64F4 EG 3100
První nasazení 1992 2000 2005 1996 2003 1999
Uspořádání náprav Bo’Bo’ Bo’Bo’ Bo’Bo’ Bo’Bo’ Bo’Bo’ Co’Co’
Napájecí systém (kV/Hz) 15 / 16,7 15 / 16,7
25 / 50
15 / 16,7
25 / 50
3 =
1,5 =
15 / 16,7 15 / 16,7
25 / 50
3 =
1,5 =
15 / 16,7
25 / 50
Trvalý výkon (kW) 6400 6400 6400 6400 6400 (25/15 kV)
6000 (3 kV)
4200 (1,5 kV)
6500
Tažná síla při rozjezdu (kN) 300 300 300 300 300 400
Max. rychlost (km/h) 230 230 230 140 140 140
Hmotnost (t) 86 86 86 86 86 129
řada DB AG (127) (pův. 1 ks) 182 (25 ks) 152 (170 ks) 189 (90 ks)
řada ÖBB 1016/1116 (332 ks) 1216 (50 ks) 1890 (? ks)
řada SBB-CFF-FFS Re 474 (12 ks)
řada MÁV 1047 (10 ks)
řada GySEV 1047.5(5 ks)
řada SŽ 541 (32 ks)
MRCE Dispolok (1 ks) (60 ks) - (cca. 105 ks)
Celkem 1 cca. 432 cca. 93 172 cca. 210 13

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siemens_ES64_EuroSprinter na německé Wikipedii.

  1. Railcolor - stránky věnované moderním lokomotivám (německy)
  2. Siemens - referenční seznam lokomotiv typu EuroSprinter
  3. Weltrekord für Drehstromlok v Die Deutsche Bahn. č. 9/10. Darmstadt 1993, str. 723. ISSN 0007-5876
  4. Kadeřávek P.:Presenting the Vectron family, Railvolution 4/10, M-Presse plus, Praha 2010

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAUR, Karl Gerhard. Taurus – Lokomotiven für Europa. Freiburg : Eisenbahn-Kurier-Verlag, 2003. ISBN 3-88255-182-8. (německy) 
  • BAUR, Karl Gerhard. EuroSprinter – Die erfolgreiche Lokomotivfamilie von Siemens. Freiburg : EK-Verlag, 2007. ISBN 3-88255-226-3. (německy) 
  • FELDMANN, Thomas. Der beliebte Stier. Der Taurus (Baureihe 182). Lok-Magazin. 2002, roč. 41, čís. 251, s. 36–49. ISSN 0458-1822.  
  • INDERST, Markus. Investitionen ins Blaue? Tauri-Beschaffung bei den ÖBB. Lok-Magazin. 2003, roč. 42, čís. 260, s. 28. ISSN 0458-1822.  
  • FELDMANN, Thomas. Baureihe 182. Im Führerstand. Lok-Magazin. 2003, roč. 42, čís. 261, s. 46–47. ISSN 0458-1822.  
  • PEDERSEN, Bo Oldrup; JÖRGENSEN, Ole Aaboe; PRÖLL, Günther. Co’Co’-Zweifrequenzlokomotive EG 3100 für Danske Statsbaner. Elektrische Bahnen. 2000, čís. 12. ISSN 0013-5437.  
  • INDERST, Markus. Europalok auf Rampenstrecken. Neue DB-Baureihe 189. Lok-Magazin. 2002, roč. 41, čís. 255, s. 28. ISSN 0458-1822.  
  • KOSCHINSKI, Konrad. Taurus & Hercules – DB-182, ÖBB-1016/1116, MAV-1047.0, GySEV-1047.5, Siemens-Dispolok, ÖBB-2016 – Eisenbahn-Journal Sonderausgabe 1. Parametr "periodikum" je povinný! 2003. ISSN 0720-051X.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]