Sfinx
Sfinx neboli sfinga je mýtický tvor, který má tělo lva s hlavou berana, sokola nebo člověka. Nejstarší doklady sfingy jsou známy ze starověkého Egypta, odkud se dostala do řecké mytologie. V moderním pojetí je Sfinga symbolem záhadnosti, v moderním umění se stala symbolem záhadnosti ženy.[zdroj?]
Starověký Egypt
Ve starověkém Egyptě sfinx představovala sochu krále či boha, přičemž lví tělo symbolizovalo sílu. Podle toho, co sfinx představovala, lze egyptské sfingy rozdělit na tři základní typy:
- Androsphinx, sfinga s lidskou hlavou, zpravidla s portrétními rysy. V Egyptě se vždy jednalo o panovníka a vyskytují se pouze mužské sfinx.
- Criosphinx, sfinga s beraní hlavou, jedná se o sochy boha.
- Hierocosphinx, sfinx s hlavou sokola nebo jestřába.
Ve starověkém Egyptě byla sfinx velmi populární a bylo jich nalezeno značné množství.
Řecká mytologie
V mytologii starověkého Řecka se vyskytovala jediná sfinx. Byla to obrovská nestvůra, která měla hlavu a hruď zpravidla obnažené ženy, lví tělo, hadí ocas a ptačí, nejčastěji bývá uváděno orlí křídla. Rodiči sfinx byli, podle Hésioda, storuký obr Týfón a jeho manželka Echidna. Její přesnější životopis není znám, prakticky se o ní ví jen to, že ji Héra (podle jiných verzí Áres nebo oba společně) poslali z Etiopie k Thébám, kde se usídlila na hoře Sfingio a dávala všem procházejícím hádanku; toho, kdo ji neuhodl, rozsápala, podle jiné verze uškrtila. Měla osudem určeno, že zemře, až někdo její hádanku uhodne. To se naplnilo poté co hádanku uhodl Oidipus a sfinx se vrhla do moře, kde utonula. Podle některých badatelů měla tato sfinx jméno Phix.[zdroj?]
Ohledně podoby hádanky existuje několik verzí, nejčastěji bývá uváděna hádanka Sofoklova: „Který tvor ráno chodí po čtyřech nohou, v poledne po dvou a večer po třech?“ Správná odpověď pak byla člověk, protože jako batole leze po čtyřech, jako dospělý chodí po dvou nohou a ve stáří k nim používá hůl. Po uhodnutí hádanky Sfinx skočila z útesu, protože osud jí určil, že pokud někdo uhodne její hádanku, musí zemřít.
Tato nestvůra je pro řeckou mytologii velmi neobvyklá a je prakticky jediná svého druhu v Řecku; usuzuje se, že vznikla pod vlivem podobných představ z Asie.[zdroj?]
Sourozenci sfinx byli:
- Orthos – dvouhlavý pes
- Kerberos – tříhlavý pes, hlídač říše mrtvých
- Hydra – obluda s hadím tělem a devíti dračími hlavami
- Chiméra – obluda s tělem lva, vprostřed kozy, vzadu draka, dštila oheň třemi tlamami
Středověk
Středověk se sfinx příliš nezabýval, ačkoli se v několika cestopisných dílech a později i v několika bestiářích sfinx vyskytují, nejde však o příliš rozšířené téma.
Etymologie
Slovo sfinx pochází z řečtiny[zdroj?], ale má kořeny v egyptštině, v Egyptě totiž byla sfinx označována jako „šeseps-anch“ (tzn. žijící obraz). Toto slovo se následně dostalo do Řecka, kde díky funkci řecké sfinx bylo přizpůsobeno slovesu sphingo (škrtit) a odtud se rozšířilo do celého světa.[zdroj?]
Umění
Nejznámější je sfinx je Velká sfinga v Gíze, která je zároveň největší sochou na světě. Další velmi známou je Růžová sfinx, která je vytesána z růžového mramoru a je zajímavá jednak zvláštním jakoby napjatým výrazem a dále tím, že má na hrudi pečeť, kterou získala od hyského lupiče. Velmi známé jsou také sfingy z vesetských chrámových komplexů Karnak a Luxor, kde k těmto chrámům vedla široká cesta bohů roubená sfingami. Tyto sfinx symbolizují boha Amóna, mají lví tělo a beraní hlavu, mezi předními prackami jim stojí sochy panovníků.
Ve starověkém Řecku byla sfinx vyobrazena na celé řadě vlysů či váz, z čehož lze usuzovat, že Oidipův mýtus byl velmi populární. V římském umění se sfinx téměř nevyskytovala, ačkoli se Římané se sfingami mohli setkávat díky dílům dovezeným z Egypta.
V evropském umění se sfinx poprvé vyskytuje koncem baroka ve Francii, během 16. 17. století se objevuje na rytinách, později i jako socha. V tomto období bývá okřídlená, tělo bývá lví a hlava a hruď je zobrazení mladé ženy.
V Evropě se stal motiv sfinx populární především v empíru, kdy se dostala na výzdobu nábytku či schodišť, dále se relativně často objevuje v sochařské výzdobě parků. Takové sfingy jsou téměř vždy ležící a na základě řeckých vzorů. Nejznámější česká socha sfingy se nachází v parku u zámku Veltrusy. V malířství pak sfinx pronikla do symbolismu, kde se stala symbolem záhadnosti.
V heraldice se sfinx nevyskytuje příliš běžně, ale lze ji zde také najít, například v erbu F. L. Riegera.
Moderní literatura a kultura
V evropské literatuře se sfinx znovu objevila v 19. století v romantismu a symbolismu. V současnosti se sfingy objevují především ve fantasy literatuře nebo v počítačových hrách, kde převažuje vliv antiky. Sfinx zde často dává různé hádanky, jejichž uhodnutí ovlivní osud hrdiny. V takovéto literatuře jsou sfingy většinou obrovská zvířata s lvím tělem, lidskou hlavou a s křídly. Sfinx tak nejčastěji mají roli záporných vedlejších hrdinů a jejich přemožení představuje velmi složitý úkol. Sfinx se v této roli objevila například ve hře Final Fantasy, v sérii knih s Harry Potterem nebo v hexalogii Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela.
Příbuzná monstra
Za příbuzná monstra lze považovat Mantichoru, Kerasteu a Amfisbenu, někdy bývá chybně považována za podobnou Chiméře.[zdroj?]
Literatura
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sfinx na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Sfinx v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
