Seznam států na říšském sněmu v roce 1803

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek obsahuje seznam států a stavů Svaté říše římské na říšském sněmu k roku 1803, tedy v době rozsáhlých územních a správních změn po sekularizaci duchovních knížectví a mediatizaci říšských měst, v období krátce před zánikem říše.

Seznam států a říšských stavů[editovat | editovat zdroj]

Kolegium kurfiřtů[editovat | editovat zdroj]

Tučně jsou označeny nové kurfiřtské hlasy, vzniklé toho roku

1 kurfiřt-arcikancléř/arcibiskup řezenský (svobodný pán Karl Theodor von Dahlberg) - přeneseno ze zrušeného arcibiskupství mohučského
4 král český (císař František II.)
5 falckrabě rýnský (Maxmilián IV. Josef Bavorský)
6 vévoda saský (Bedřich August III.)
7 markrabě braniborský (Bedřich Vilém III., král pruský)
9 vévoda brunšvicko-lüneburský, kurfiřt hannoverský (Jiří III., král Velké Británie)
10 vévoda salcburský (Ferdinand III. Toskánský)
11 vévoda württemberský (Fridrich II.,1754-1816)
12 markrabě bádenský (Karel Fridrich)
13 lankrabě hesensko-kasselský (Vilém IX. (Vilém I.)), 1743–1821)

Knížecí rada[editovat | editovat zdroj]

Kurie knížat[editovat | editovat zdroj]

Kvůli přehlednému zobrazení změn z předchozích let je knížecí rada prezentována formou tabulky. Číslo v (závorce) v prvním sloupku značí pořadí vzniku hlasu (dovedeno k roku 1792, kdy naposledy platilo staré číslování). Hlasy jsou však seřazeny podle pořadí hlasování. Kurzívou jsou vyznačena knížectví odstoupená zcela či z podstatné části Francii, příp. Švýcarsku mírem v Lunéville (na levém břehu Rýna). Tučně jsou vyznačena nová knížectví. Buď šlo o knížectví zaniklá před r. 1582 a nyní znovu obnovená nebo o státy přijaté do knížecí rady z hraběcího kolegia. Knížectví od č. 101 a vyšší nebyla až do zániku říše z důvodu nedostatku času uvedena mezi řádné členy sněmu. Proto ani ty knížecí rody, jimž bylo r. 1803 nově přislíbeno členství na sněmu, v něm reálně již nikdy nestihly hlasovat. Podtržením na shodné řádce tabulky je označeno knížectví se změnou názvu. Podrobnosti k hlasování na říšském sněmu viz článek: Seznam států na říšském sněmu v roce 1792.

číslo hlasu 1792 1803 držitel v roce 1803
1 (53) arcivévodství Rakouské arcivévodství Rakouské císař
2 (52) vévodství Bavorské vévodství Hornobavorské kurfiřt bavorsko-falcký
3 (54) vévodství Burgundské (Rakouské Nizozemí) vévodství Štýrské císař
4 (1) vévodství Magdeburské vévodství Magdeburské král pruský
5 (2) knížecí arcibiskupství Salcburské vévodství Salcburské kurfiřt salcburský
6 (52) falckrabství Lauternské vévodství Dolnobavorské kurfiřt bavorsko-falcký
7 (3) kníže-arcibiskup z Besançonu (personalista) knížecí arcibiskupství Řezno kurfiřt-arcikancléř
8 (52) falckrabství Simmern falckrabství Sulzbach kurfiřt bavorsko-falcký
9 (75) řádové knížectví Mergentheim řádové knížectví Mergentheim velmistr řádu německých rytířů, arcivévoda Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
10 (52) falckrabství Neuburg falckrabství Neuburg kurfiřt bavorsko-falcký
11 (5) knížecí biskupství Bamberg knížectví Bamberg dtto.
12 (4) vévodství Brémské vévodství Brémské kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
13 (6) knížecí biskupství Würzburg markrabství Míšeňské kurfiřt saský
14 (52) falckrabství Zweibrücken Vévodství Berg kurfiřt bavorsko-falcký
15 (7) knížecí biskupství Worms knížectví Würzburg dtto.
16 (52) falckrabství Veldenz vévodství Korutanské císař
17 (10) knížecí biskupství Eichstätt knížectví Eichstätt kurfiřt salcburský
18 (55) vévodství Sasko-výmarské vévodství Sasko-coburské
  • vévoda sasko-saalfeldský (František, 1750–1806)
  • vévoda sasko-meiningenský (Jiří I. Fridrich, 1761–1803)
19 (8) knížecí biskupství Špýr knížectví Bruchsal kurfiřt bádenský
20 (55) vévodství Sasko-eisenašské vévodství Sasko-gothaiské vévoda sasko-gothajsko-altenburský (Arnošt II. Ludvík, 1745–1804)
21 (9) knížecí biskupství Štrasburk knížectví Ettenheim kurfiřt bádenský
22 (55) vévodství Sasko-coburské vévodství Sasko-altenburské vévoda sasko-gothajsko-altenburský
23 (12) knížecí biskupství Kostnice knížectví Kostnice kurfiřt bádenský
24 (55) vévodství Sasko-gothaiské vévodství Sasko-výmarské vévoda sasko-výmarsko-eisenašský (Karel August, 1757–1828)
25 (11) knížecí biskupství Augsburg knížectví Augsburg kurfiřt falcko-bavorský
26 (55) vévodství Sasko-altenburské vévodství Sasko-eisenašské vévoda sasko-výmarsko-eisenašský
27 (13) knížecí biskupství Hildesheim knížectví Hildesheim král pruský
28 (58) markrabství Braniborsko-Kulmbach markrabství Braniborsko-Ansbach dtto.
29 (14) knížecí biskupství Paderborn knížectví Paderborn dtto.
30 (58) markrabství Braniborsko-Ansbach markrabství Braniborsko-Kulmbach dtto.
31 (21) knížecí biskupství Freising knížectví Freising kurfiřt bavorsko-falcký
32 (59) knížectví Brunšvicko-lünebursko-cellské knížectví Brunšvicko-wolfenbüttelské kníže brunšvicko-wolfenbüttelský a titulární vévoda brunšvicko-lüneburský,[1] (Karel Vilém Ferdinand, 1735–1806)
33 (28) knížecí biskupství Řezno lankrabství Durynské
  • kurfiřt saský
  • vévoda sasko-výmarsko-eisenašský
  • vévoda sasko-gothajsko-altenburský
34 (59) knížectví Brunšvicko-callenberské knížectví Brunšvicko-lünebursko-cellské kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
35 (20) knížecí biskupství Pasov knížectví Pasov kurfiřt bavorsko-falcký
36 (59) knížectví Brunšvicko-wolfenbüttelské knížectví Brunšvicko-calenberské kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
37 (43) knížecí biskupství Trident knížectví Tridentské císař
38 (59) knížectví Brunšvicko-grubenhagenské knížectví Brunšvicko-grubenhagenské kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
39 (44) knížecí biskupství Brixen knížectví Brixen císař
40 (17) knížectví Verden knížectví Halberstadt král pruský
41 (20) knížecí biskupství Basilej kníže basilejský (personalista, náhrada za hlas 79 (88)) císař
42 (16) knížectví Halberstadt markrabství Baden-Baden kurfiřt bádenský
43 (42) knížecí biskupství Lutych vévodství Teck kurfiřt württemberský
44 (66) vévodství Württemberské markrabství Baden-Durlach kurfiřt bádenský
45 (19) knížecí biskupství Osnabrück knížectví Osnabrück kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
46 (65) lankrabství Hesensko-kasselské knížectví Verden dtto.
47 (18) knížecí biskupství Münster knížectví Münster král pruský
48 (65) lankrabství Hesensko-darmstadtské markrabství Baden-Hachberg kurfiřt bádenský
49 (32) knížecí biskupství Lübeck knížectví Lübeck-Eutin kníže lübecký a vévoda oldenburský (Petr I. Oldenburský)
50 (67) markrabství Baden-Baden vévodství Württemberské kurfiřt württemberský
51 (15) knížecí biskupství Chur (personalista) knížectví Hanavské kurfiřt hesensko-kasselský
52 (67) markrabství Bádensko-durlašské vévodství Holštýnské, glückstadtský úděl král dánský (Kristián VII.)
53 (76) knížecí biskupství Fulda knížectví (Nasavsko-Oranžsko)-Fulda kníže oranžsko-nasavský, princ oranžský etc. (Vilém V. Oranžsko-Nasavský)
54 (67) markrabství Bádensko-hachberské vévodství Holštýnské, gottorpský úděl král dánský
55 (77) okněžněné opatství Kempten knížectví Kempten kurfiřt bavorsko-falcký
56 (61) vévodství Meklenbursko-Schwerin vévodství Meklenbursko-Schwerin vévoda Meklenbursko-schwerinský (Fridrich František I., 1756–1837)
57 (78) okněžněné proboštství Ellwangen knížectví Ellwangen kurfiřt württemberský
58 (61) vévodství Meklenbursko-güstrowské vévodství Meklenbursko-güstrowské vévoda Meklenbursko-schwerinský
59 (81) řádové panství Heitersheim[2] řádové knížectví Heitersheim[2] německý velkopřevor Johanitů (Ignaz Balthasar Willibald Rink von Baldenstein, 1721–1807)
60 (60) vévodství Přední Pomořany lankrabství Hesensko-darmstadtské lankrabě hesensko-darmstadtský (Ludvík X., 1753–1830)
61 (82) okněžněné proboštství Berchtesgaden knížectví Berchtesgaden kurfiřt salcburský
62 (60) vévodství Zadní Pomořany lankrabství Hesensko-kasselské kurfiřt hesensko-kasselský
63 (83) okněžněné proboštství Weißenburg (personalista) vévodství Vestfálské lankrabě hesensko-darmstadtský
64 (62) vévodství Sasko-lauenburské vévodství Přední Pomořany král švédský (Gustav IV. Adolf)
65 (84) okněžněné opatství Prüm vévodství Holštýnsko-plönské král dánský
66 (31) knížectví Minden vévodství Zadní pomořany král pruský
67 (85) okněžněné opatství Stablo-Malmédy vévodství Breisgau bývalý vévoda modenský (Ercole III. d'Este, 1727–1803; arcivévoda Ferdinand Rakouský)
68 (51) vévodství Holštýnsko, glückstadtský úděl vévodství Sasko-lauenburské kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
69 (86) knížecí biskupství Corvey knížectví Corvey kníže oranžsko-nasavský
70 (63) vévodství Holštýnsko-gottorpský úděl knížectví Minden král pruský
71 (73) vévodství Savojské okněžněné purkrabství Míšeň kurfiřt saský
72 (69) okněžněné lankrabství Leuchtenberg okněžněné lankrabství Leuchtenberg kurfiřt bavorsko-falcký
73 (70) knížectví Anhaltské knížectví Anhaltské
74 (71) okněžněné hrabství Henneberg okněžněné hrabství Henneberg
75 (35) knížectví Schwerin knížectví Schwerin vévoda Meklenbursko-zvěřínský
76 (34) knížectví Kammin knížectví Kammin král pruský
77 (48) knížectví Ratzeburg knížectví Ratzeburg vévoda Meklenbursko-zvěřínský (Karel II., 1741–1816)
78 (87) knížectví Hersfeld knížectví Hersfeld kurfiřt hesensko-kasselský
79 (88) markrabě z Nomény (personalista) okněžněné hrabství Tyrolské císař
80 (89) okněžněné hrabství Montbéliard falckrabství Tübingen kurfiřt württemberský
81 (90) vévodství Arenberg knížectví Querfurt kurfiřt saský
82 (91) okněžněné hrabství (Hohen)Zollern vévodství Arenberg-Meppen (náhrada za hlas 82 (91)) vévoda z Arenbergu (Ludvík Engelbert, 1750–1820)
83 (93) okněžněné hrabství Störnstein okněžněné hrabství (Hohen)Zollern kníže Hohenzollern-Hechingen (Fridrich, 1776–1838)
84 (94) okněžněné hrabství Horní Salm knížectví Fritzlar kurfiřt hesensko-kasselský
85 (95) panství Tarasp okněžněné hrabství Störnstein kníže Lobkowitz (František Josef, 1742–1816)
86 (96) hrabství Nasavsko-Dillenburg a hrabství Nasavsko-Diez společné knížectví Salm (náhrada za hlas 84 (94)) kníže Salm-Salm (Konstantin Alexander Josef, 1762–1828)
87 (96) hrabství Nasavsko-Hadamar a hrabství Nasavsko-siegenské panství Neu Ravensburg (náhrada za hlas 85 (95)) kníže Ditrichštejn (Jan Baptista Karel, 1728–1808)
88 (97) okněžněné hrabství Thengen hrabství Nasavsko-dillenburské a hrabství Nasavsko-Diez kníže oranžsko-nasavský
89 (98) hrabství Východní Frísko hrabství Zwiefalten kurfiřt württemberský
90 (99) okněžněné hrabství Fürstenberg hrabství Nasavsko-hadamarské a hrabství Nasavsko-Siegen kníže oranžsko-nasavský
91 (100) okněžněné hrabství Schwarzenberg okněžněné hrabství Thengen kníže Auersperg (Vilém, 1749–1822)
92 (101) knížectví Lichtenštejn knížectví Starkenburg lankrabě hesensko-darmstadtský
93 (102) kníže Thurn-Taxis[3][4] hrabství Východní Frísko král pruský
94 (103) knížectví Schwarzburg okněžněné hrabství Fürstenberg kníže Fürstenberg (Karel, 1771–1804)
95 kolegium švábských prelátů okněžněné hrabství Schwarzenberg kníže Schwarzenberg (Jan Josef, 1769–1833)
96 kolegium wetterauských hrabat knížectví Brunšvicko-göttingenské kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
97 kolegium rýnských prelátů knížectví Mindelheim kurfiřt bavorsko-falcký
98 kolegium švábských hrabat knížectví Lichtenštejn kníže Lichtenštejn (Alois I. Josef, 1759–1805)
99 kolegium franckých hrabat kníže Thurn-Taxis[3][4] kníže Thurn-Taxis (Karel Anselm, 1733–1805)
100 kolegium vestfálských hrabat knížectví Schwarzburg
101 vévodství Ortenau bývalý vévoda modenský
102 knížectví Aschaffenburg kurfiřt-arcikancléř
103 knížectví Eichsfeld král pruský
104 knížectví Blankenburg vévoda brunšvicko-wolfenbüttelský
105 panství Stargard vévoda Meklenbursko-zvěřínský
106 knížectví Erfurt král pruský
107 hrabství Nasavsko-usingenské kníže nasavsko-usingenský (Karel Vilém, 1735–1803; Fridrich August, 1738–1816)
108 hrabství Nasavsko-weilburské kníže nasavsko-weilburský (Fridrich Vilém, 1768–1816)
109 hrabství Sigmaringen a Veringen (personalista)[5][6] kníže Hohenzollern-Sigmaringen (Anton Alois, 1762–1831)
110 společné knížectví Salm kníže Salm-Kyrburg (Fridrich IV. Ota, 1789–1859, nezletilý, pod poručnictvím)
111 lankrabství Baar a lankrabství Stühlingen kníže Fürstenberg
112 okněžněné lankrabství Klettgau kníže Schwarzenberg
113 knížectví Buchau kníže Thurn-Taxis
114 hrabství Waldeck kníže Waldecko-pyrmontský
115 bezprostřední statky knížat Löwenstein-Wertheim kníže Löwenstein-Wertheim-Rosenberg (Dominik Konstantin, 1762–1814)
116 hrabství Oettingen-Spielberg kníže Oettingen-Spielberg (Jan Alois II., 1788–1855, nezletilý, pod poručnictvím)
117 hrabství Oettingen-Wallerstein kníže Oettingen-Wallerstein (Ludvík Kraft Arnošt, 1791–1870, nezletilý, pod poručnictvím)
118 hrabství Solms-Braunfels kníže Solms-Braunfels (Karel Ludvík Vilém, 1727–1812)
119 knížata Hohenlohe-Neuenstein kníže Hohenlohe-Neuenstein-Öhringen (Ludvík Fridrich Karel, 1723–1805)[7]
120 knížectví Hohenlohe-Waldenburg-Schilingfüst kníže Hohenlohe-Waldenburg-Schilingfüst (Karel Josef, 1766–1838)
121 knížectví Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein kníže Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein (Ludvík Alois, 1765–1829)
122 hrabství Isenburg kníže Isenburg-Birstein (Wolfgang Arnošt II., 1735–1803; Karel Fridrich Ludvík, 1766–1820)
123 hrabství Rietberg kníže Kounic-Rietberg (Dominik Ondřej II., 1739–1812)
124 hrabství Reuss-Greiz kníže Reuss z Greiz (Jindřich XIII., 1747–1817)
125 knížectví Leiningen kníže Leiningen (Karel Fridrich Vilém, 1724–1807)
126 hrabství Edelstetten kníže de Ligne (Karel Josef, 1735–1814)
127 knížectví Rheina-Wollbeck vévoda Looz-Corswarem (Vilém Josef Alexandr 1732–1803; Josef Arnold, 1770–1827)
128 kolegium wetterauských hrabat
129 kolegium švábských hrabat
130 kolegium franckých hrabat
131 kolegium vestfálsko-dolnorýnských hrabat

Kolegia říšských hrabat[editovat | editovat zdroj]

Zkratkou "SH" jsou označeny ty hraběcí a (novo)knížecí rody, které byly do některého kolegia přijaty do roku 1582 a patří tedy k tzv. starým hrabatům či starohraběcím rodům.

Wetterauské hraběcí kolegium[editovat | editovat zdroj]
  • 52-53 kníže a hrabata ze Solmsu SH

    • kníže Solms-Lich und Hohensolms (Karel Kristián, 1725-1803; Karel Ludvík August, 1762–1807)

    • hrabě Solms-Rödelheim-Assenheim (Vollrath, 1762-1818)

    • hrabě Solms-Laubach (Fridrich Ludvík Kristián, 1769–1822)
  • 46 hrabě Isenburg SH
    • hrabě Isenburg z Büdingenu (Arnošt Kazimír II., 1781–1852)

    • hrabě Isenburg z Meerholzu (Karel Vilém Ludvík, 1763–1832)
    • hrabě Isenburg z Wächtersbachu (Ludvík Maxmilián II., 1741-1805)
  • 76 panství Gedern (Karel Jindřich, kníže Stolberg-Gedern, 1761–1804) SH
  • 76 panství Ortenberg
    • Stolberg-Gedern
    • Stolberg-Roßla (Jan, Vilém Christoph, hrabě Stolberg-Roßla,1748-1826) SH
  • 76 mediátní hrabství Stolberg (Karel Ludvík, hrabě Stolberg-Stolberg, 1742-1815) SH
  • 76 mediátní hrabství Wernigerode (Kristián Fridrich, hrabě Stolberg-Wernigerode, 1746–1824) SH
  • 78 hrabství Barby (kurfiřt saský, hlas neuplatňován)[8]
  • 64 hrabství (Sayn)-Wittgenstein SH

    • kníže Sayn-Wittgenstein-Berleburg (Albrecht, 1777–1851)

    • kníže Sayn-Witgenstein-Hohenstein (Fridrich Karel, 1766–1837)
  • 103 hrabství Sayn-Wittgenstein SH
    • kníže Sayn-wittgenstein-Berleburg
    • kníže Sayn-wittgenstein-Hohenstein
  • 59 "Pustinný a porýnský hrabě" Salm-Horstmar[9] (Vilém-Kristián, 1741–1810) SH
  • 35-36 hrabě Leiningen SH
    • hrabě Leiningen-Heidesheim-Neudenau (Wenzel Josef, 1738–1825)
    • hrabě Leiningen-Guntersblum-Billigheim (Vilém Karel, 1737–1808)
  • 95 hrabě Leiningen-Westerburg-Altleiningen (Kristián Karel, 1757–1811) SH
  • 95 hrabě Leiningen-Westerburg-Neuleiningen (Karel III., 1767–1813) SH
  • 85 hrabata a knížata Reussové von Plauen
    • hrabě Reuss zu Schleiz (Jindřich XLII., 1752–1818)
    • kníže Reuss zu Lobenstein (Jindřich XXXV., 1738–1805)
    • hrabě Reuss zu Ebersdorf (Jindřich LI., 1761–1822)
  • 117 mediátní panství rodu Schönburgů
    • kníže Schönburg-Waldenburg (Josef Anton, 1766-1833)
    • hrabě Schönburg-Glauchau (Ludvík Arnošt, 1750–1815)
  • 109 hrabství Ortenburg (Josef Karel, hrabě Ortenburg, 1780–1831) SH
Švábské hraběcí kolegium[editovat | editovat zdroj]
Francké hraběcí kolegium[editovat | editovat zdroj]
  • 28-29 knížata Hohenlohe  (oficiálně knížata a hrabata z Hohenlohe) SH
    • kníže Hohenlohe-Neuenstein-Langenburg (Karel Ludvík, 1762–1825)
    • kníže Hohenlohe-Neuenstein-Kirchberg (Kristián Fridrich Karel, 1729–1819)
    • kníže Hohenlohe-Neuenstein-Ingelfingen (Fridrich Ludvík, 1746–1818)
  • 25 hrabata z Castellu SH
    • hrabě Castell-Castell (Remlingen) (Albrecht Fridrich Karel, 1766–1810)
    • hrabě Castell-Rüdenhausen-starší linie (Fridrich Ludvík Karel, 1746-1803)
    • hrabě Castell-Rüdenhausen-mladší linie (Kristián Fridrich, 1772–1850)
  • 33 hrabata z Erbachu[14] SH
    • hrabě Erbach-Fürstenau (Kristián Karel August, 1757–1803; Albrecht August Ludvík, 1787-1851, nezletilý, pod poručnictvím)
    • hrabě Erbach-Erbach (František, 1754–1823)
    • hrabě Erbach-Schönberg (Karel I., 1732-1816)
  • 26 hrabství Wertheim SH
    • hrabě Löwenstein-Wertheim-Freudenberg-starší linie (Jan Karel Ludvík, 1740-1816)
    • hrabě Löwenstein-Wertheim-Freudenberg-mladší linie (Fridrich Karel Gottlieb, 1743-1825)
  • 31 dědicové alodiálního hrabství Limpurg-Gaildorf[15][16]
    • kurfiřt württemberský
    • hrabě Pückler-Limpurg-gaildorfská linie (Alexander, 1751–1820)
    • hraběnka Pückler-Limpurg-gaildorfská linie (Louisa Kristiáne Eleonore, 1770–1808)
    • kněžna Leiningen (Kristiáne Vilémine Louise, 1756–1803) SH Po její smrti dědicové:
      • kněžna Solms-Braunfels (Augusta Friederika, 1771–1810) SH
      • hraběnka Solms-Wildenfels (Karolina Sophie Vilémina, 1757–1832) SH
    • hrabě Isenburg-Meerholz SH
    • nevládnoucí hrabě Isenburg-Meerholz (Josef Vilém Fridrich, 1772–1822) SH
    • hrabě Solms-Rödelheim-Assenheim SH
  • 32 dědicové alodiálního panství Limpurg-Speckfeld[15][16]
    • hrabě Rechteren-Limpurg (Fridrich Ludvík Kristián, 1748–1814)
    • hrabě Rechteren-Limpurg (Fridrich Reinhard Burkhard, 1751-1842)
    • kurfiřt württemberský
    • kníže Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein SH
    • hrabě Löwenstein-Wertheim-Freudenberg-starší linie SH
    • hraběnka Isenburg-Meerholz (Karolína, 1764-1833) SH
    • hraběnka Bentheim-Teckleburg-Rheda (Luisa, 1768–1828) SH
    • hrabě Pückler-Limpurg-speckfeldská linie (viz č. 164)
    • "pustinná a porýnská hraběnka" Salm-Grumbach (Bedřiška, Vilemína, 1769–1849) SH
    • princ Sayn-Wittgenstein-Hohenstein (Jan František, 1779-1815)
    • princ Sayn-Wittgenstein-Hohenstein (Adolf Arnošt Kornelius, 1783–1856, nezletilý, pod poručnictvím)
    • hraběnka Bentheim-Teckleburg-Rheda (Vilemína Alžběta Karolína, 1773–1856) SH
    • princezna Hohenlohe-Ingelfingen (Josina Alžběta, 1738–1804) SH
  • 27 říšské hrabství (dříve též zvané purkrabství) Rieneck (Jan František Josef, hrabě Nostic-Rieneck, 1758–1824; od 1803 kníže Colloredo-Mannsfeld)
  • 155 panství Seinsheim (kníže Schwarzenberg) SH
  • 156 dědicové hrabat z Wolfsteinu, resp. dědicové jejich alodiálního panství Pyrbaum-Sulzbürg (personalisté)[17]
    • kníže Hohenlohe-Neuenstein-Kirchberg SH
    • hrabě Giech (viz 162)
  • 157 panství Reichelsberg[18][19] (Hugo Damián Erwein, hrabě Schönborn, 1738–1817)
  • 157 panství Wiesentheid (Dtto.)
  • 158 hrabě Windisch-Graetz (personalista, Alfred, 1787–1862, nezletilý, pod poručnictvím)
  • 159 kníže Orsini-Rosenberg (personalista, František, 1761–1832)
  • 160 kníže Starhemberg (personalista, Jiří, 1724–1807)
  • 161 hrabě Wurmbrand-Stuppach (personalista, Gundakar, 1762-1847)
  • 162 hrabě Giech (personalista, Karel Kristián, 1763–1818)
  • 163 hrabě Grävenitz (personalista, Ludvík Vilém, 1791-1841, nezletilý, pod poručnictvím)
  • 164 hrabě Pückler (personalista, Fridrich Philip Karel, 1740–1811)
Vestfálsko-dolnorýnské hraběcí kolegium[editovat | editovat zdroj]

Jednotné kolegium říšských měst[editovat | editovat zdroj]

K - příslušnost ke katolickému táboru (Corpus catholicorum)

E - příslušnost k evangelickému táboru (Corpus evangelicorum)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Brunšvicko-lüneburské vévodství si rod Welfů od r. 1269 postupně rozdědil na pět dílčích knížectví, ovšem každý jejich panovník i nevládnoucí členové rodiny nosili také vévodský titul jako symbol jednoty původního vévodství. Všechna knížectví s výjimkou Brunšvicka-Wolfenbüttelska sjednotili pod svou vládu rod welfských hannoverských kurfiřtů a britských králů.
  2. ↑ a b Právě roku 1803 získalo panství plnou říšskou bezprostřednost (předtím bylo lénem habsburského Breisgau) a bylo povýšeno na knížectví.
  3. ↑ a b Knížata Thurn-Taxisové byly na sněmu fakticky zastoupeni jako personalisté, ačkoli tak nebyli nazýváni. Jejich přijetí na sněm r. 1754 se totiž odehrálo na základě držby poštovního regálu říšského poštmistra, který byl r. 1744 povýšen císařem Karlem VII. na říšské okněžněné trůnní a korunní léno. Nic na tom neměnila skutečnost, že již od poč. 18. stol. držel rod řadu říšských bezprostředních území. Situace se nezměnila ani koncem 80. let. V r. 1785 rod ve Švábsku zakoupil hrabství Friedberg a panství Scheer, povýšené císařem r. 1787 na okněžněné hrabství Friedberg-Scheer. Na statusu rodiny na sněmu se však nic nezměnilo, i když za personalisty knížata nikdy nebyla považována. To se změnilo teprve právě r. 1803, kdy rod získal druhé říšské knížectví v Buchau a jeho kníže přestal být faktickým personalistou.
  4. ↑ a b Gothaischer genealogischer Hofkalender 144. 1. vyd. Gotha: Justus Perthes, 1917. 1196 s. Dostupné online. S. 233. 
  5. ↑ Sigmaringen a Veringen byla hrabství pod svrchovaností Rakouska, resp. součást Předních Rakous. Ani rok 1803 na věci nic neměnil (rodina Hohenzollernsko-Sigmaringenských ovšem dosáhla bezprostředního statusu na malých panstvích Haigerloch a Wehrstein, jakož i na nových ziscích ze sekularizací z let 1802 a 1803 (Glatt, Dettensee). Hlas za Sigmaringen a Veringen byl však vytvořen v podstatě jako personalistický.
  6. ↑ Hohenzollern na blogu German Hereditary Rulers [online]. [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Původně se měl hlas dělit mezi všechny větve rodu Hoh.-Neuenstein. Vnitrorodinnou smlouvou jej však získal jen kníže H.-Oehringen.
  8. ↑ Článek o vysoké říšské šlechtě na webu Holy Roman Empire Association [online]. [cit. 2017-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Zvláštní a ojedinělý titul "Wild- und Rheingraf" držela výlučně tato větev Salmů a dříve také vyhaslá větev Salm-Rheingrafenstein. Jako vedlejší titul jej držela také knížata Salm-Salm a Salm-Kyrburg.
  10. ↑ Říšská bezprostřednost stavovských území: hrabství Kirchberg a svobodné panství Weißenhorn náležela císaři, resp. jeho Předním Rakousům. Hrabě Fugger však mimo tato šlechtická nesuverénní panství držel ještě několik velmi drobných stavovských a bezprostředních statků. KÖBLER..., s. 267
  11. ↑ Ačkoli bylo panství Eglofs i v dobových oficiálních dokumentech označováno často za hrabství (takto jej označil dokonce Ferdinand III. v listině z roku 1656, kterou Trauny přijímal na říšský sněm), šlo o označení mylné a Eglofs byl vždy pouze říšským panstvím.
  12. ↑ LANJUS, Friedrich Graf. Die erbliche Reichsratswürde in Österreich. 1. vyd. Schloß Haindorf am Kamp, Langenlois, Niederdonau: Selbstverlag, 1939. 214 s. S. 134, 135. (německy) 
  13. ↑ Kaiserliches Hofdekret die Aufnahme des Grafen Frantz von Sickingen in das schwäbischen Reichsgrafen Kollegium. 1.. vyd. Regensburg: Konrad Neubauer, 1797. Dostupné online. 
  14. ↑ Panství Erbach bylo od středověku zatíženo lenní povinností vůči Falckému kurfiřtství, na čemž nic nezměnilo ani jeho povýšení na říšské bezprostřední hrabství roku 1532. Přesto ovšem bylo hrabství chápáno jako bezprostřední a oprávněné k výkonu říšských stavovských práv. Viz: FRANK, Karl Friedrich von, Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823–1918, Senftenberg, Karl Friedrich von Frank, svazek 1. z 5 (Bd. 1 A-E), 1967, 290 S., s. 283.
  15. ↑ a b Stránka o složitých genealogických poměrech limpurských dědiců na angelfire.com [online]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Stránka o složitých genealogických poměrech limpurských dědiců na heraldica.org [online]. Dostupné online. 
  17. ↑ Po vymření hrabat z Wolfsteinu r. 1740 a následných soudních sporech získal jejich majetek bavorský kurfiřt. Pouze hlas na sněmu bez vlastního území byl zděděn rody Giech a Hohenlohe.
  18. ↑ Reichelsberg byl od roku 1671 v majetku rodu Schönbornů, zůstal však právě až do roku 1803 lénem würzburských biskupů, a oba vlastníci vedli spory o schönbornskou říšskou bezprostřednost. Nakonec dohoda zněla tak, že hrabata si ponechají hlas na říšském i krajském sněmu, zatímco biskupové budou přímo platit říšskou daň, zatímco hrabata jim budou platit daň jako v zemi usazená pozemková vrchnost. Po zániku Würzburského knížecího biskupství r. 1803 získal Reichelsberg již plnou bezprostřednost. (k poslednímu KÖBLER..., s. 439)
  19. ↑ Genealogisches Staats-Handbuch. 1.. vyd. Frankfurt am Main: Franz Varrentrapp, 1835. 796 s. S. 679. (německy) Psáno švabachem. 
  20. ↑ Spiegelberg byl až do r. 1819 ve vlastnictví knížete oranžsko-nasavského, též hraběte z Dietzu etc. Hannoverská dynastie si však přivlastnila svrchovanost a právo hrabství zastupovat na říšském sněmu. Po válce a míru v Artlenburku v červenci 1803 získal oranžsko-nasavský kníže plnou říšskou suverenitu.
  21. ↑ Platenové zasedali od roku 1709 ve Vestfálském kolegiu. Hraběti Franzi Ernestovi, oblíbenci kurfiřta hannoverského, bylo kurfiřtem uděleno v léno bývalé říšské hrabství Hallermund (Hallermünde), již téměř 300 let v držení Hannoverských. Toto oblénění však neznamenalo nic více, než titul hraběte z Halermundu, status říšského suveréna a právo zasedat ve Vestfálském kolegiu za Hallermund. Kurfiřt se vzdal titulu hraběte z Hallermundu i dalších práv, ponechal si však celé území, majetek i příjmy z hrabství, které navíc v rámci Hannoverska tvořilo správní okres Hallermund. V matrikách říšského sněmu se tak objevoval kuriózní zápis: „hrabství Hallermund od hraběte von Platten – personalisty“.
  22. ↑ Genealogisches Staats-Handbuch. 1. vyd. Frankfurt am Main: Franz Varrentrapp, 1839. 871 s. Dostupné online. S. 441. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_států_na_říšském_sněmu_v_roce_1803&oldid=23729437“