Seznam hlasování o důvěře vládě České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zasedací sál v Thunovském paláci, kde Poslanecká sněmovna PČR hlasuje

Vyslovení důvěry či nedůvěry vládě je v právním řádu České republiky základní způsob, jakým Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky rozhoduje o existenci vlády ČR a své podpoře pro ni. Je zakotveno v třetí hlavě Ústavy České republiky a vyplývá z principu, že je vláda coby reprezentant exekutivní moci politicky odpovědna poslanecké sněmovně.[1]

Poslanecká sněmovna coby reprezentant zákonodárné moci tak plní – vedle své hlavní, zákonodárné funkce – funkci ustavující (ustavuje a uděluje legitimitu vládě po jejím jmenování) a funkci kontrolní (vyjádřením nedůvěry může vládu přimět k demisi).[2] Jiným příkladem ustavující funkce poslanecké sněmovny je volba prezidenta (společně se Senátem; ta však platila jen do zavedení přímé volby prezidenta v roce 2012) nebo navrhování prezidenta NKÚ. Kontrolní funkci naplňuje také při svém běžném jednání pomocí interpelací členů vlády.[3]

Toto je seznam hlasování Poslanecké sněmovny PČR o vyslovení důvěry či nedůvěry vládě ČR v historii samostatné České republiky, tedy od roku 1993.

Typy hlasování o důvěře či nedůvěře vládě[editovat | editovat zdroj]

Po zvolení nové poslanecké sněmovny prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády. Do 30 dnů pak vláda musí předstoupit před sněmovnu a požádat ji o vyslovení důvěry. Získá-li důvěru, plnohodnotně se ujímá vlády.[4] Nezíská-li důvěru, prezident jmenuje nového premiéra a na jeho návrh novou vládu, která znovu žádá o důvěru. Pokud ji ani tentokrát nezíská, prezident jmenuje premiéra na návrh předsedy poslanecké sněmovny.[1] Nevysloví-li sněmovna důvěru ani takto jmenované vládě, prezident může naopak rozpustit samotnou sněmovnu.[5]

Také v průběhu svého funkčního období může vláda předložit poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry.[6] Otázku důvěry může spojit i s některým vládním návrhem zákona, který předkládá sněmovně k projednání, přičemž neschválením zákona sněmovna vysloví vládě nedůvěru. Typicky se tak může dít např. u návrhu státního rozpočtu nebo jiného předpisu, který vláda považuje za zásadní pro svoje setrvání a další naplňování své funkce či programu. Pokud sněmovna do tří měsíců neschválí žádné usnesení k takovému zákonu, může ji rovněž prezident rozpustit.[5][7]

Sama poslanecká sněmovna může z vlastní iniciativy vyjádřit vládě nedůvěru. Návrh na vyslovení nedůvěry však musí sněmovně předložit skupina nejméně 50 poslanců a k přijetí návrhu je nutný souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy nejméně 101 hlas.[8]

Chronologický přehled[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna PČR, 1. volební období 1992–1996[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky zahájila činnost po rozdělení Československa na své první schůzi hned 1. ledna 1993.[9] Předtím působila jako Česká národní rada od červnových voleb 1992.[10] V té době však šlo ještě o Československo. Vláda jmenovaná po volbách v roce 1992 a vykonávající svou funkci k datu vzniku České republiky se automaticky stala vládou samostatné České republiky.[11] Václav Klaus ve vedení koaličního uskupení ODS a KDS vedl většinovou pravicovou vládu společně s KDU-ČSL a ODA.

Datum hlasování Typ Iniciativa Hlasování [p 1] Výsledek Poznámka
A N Z celkem kvórum
První vláda Václava Klause (2. července 19924. července 1996)
1992-07-1414. července 1992 Žádost o důvěru Řádná první žádost vlády jmenované po volbách do ČNR 105 63 27 195[12] 99 Získala důvěru a ujala se vlády, od 1. ledna 1993 jako Vláda České republiky Česká národní rada na své 2. schůzi projednala 13. a 14. července programové prohlášení vlády a přijala usnesení č. 30, jímž vyslovila důvěru vládě.[13][14] Součástí navrhovaného usnesení byla původně i doprovodná doporučení nebo požadavky směřované vládě,[15] které však nebyly schváleny.
Vláda během svého funkčního období nikdy z vlastní iniciativy nepožádala sněmovnu o vyslovení důvěry a ani ze strany sněmovny nebylo iniciováno hlasování o vyslovení nedůvěry.[16]

Poslanecká sněmovna PČR, 2. volební období 1996–1998[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna zahájila činnost na své ustavující schůzi 25. června 1996.[17] Vítězná ODS pod vedením Václava Klause sestavila opět pravicovou vládu společně s KDU-ČSL a ODA, která však oproti předchozímu volebnímu období nezískala ve sněmovně většinu. Po téměř jedenapůlročním vládnutí a tzv. sarajevském atentátu podala demisi. Byla ustavena „poloúřednická“ vláda vedená tehdejším guvernérem České národní banky Josefem Tošovským, která vládla do předčasných voleb v červnu 1998.

Datum hlasování Typ Iniciativa Hlasování [p 1] Výsledek Poznámka
A N Z celkem kvórum
Druhá vláda Václava Klause (4. července 19962. ledna 1998)
1996-07-2525. července 1996 Žádost o důvěru Řádná první žádost vlády jmenované prezidentem po volbách[18] 98 40 0 138[19][20] 70 Získala důvěru a ujala se vlády Projednání mělo proběhnout 16. července, ale předseda sněmovny a ČSSD Miloš Zeman si vyžádal programové prohlášení vlády a jednání o týden odložil.[16] Sněmovna tak o žádosti vlády jednala až 24. a 25. července, když 23. července projednala jen program schůze a vyslechla projev prezidenta Václava Havla a úvodní příspěvek premiéra Václava Klause.[21] Pro důvěru hlasovali všichni přítomní poslanci vládní koalice ODS, KDU-ČSL a ODA, proti celá KSČM a SPR-RSČ. Poslanci ČSSD před hlasováním opustili sál.[16] Václav Exner (KSČM) navrhoval doprovodné usnesení s několika požadavky na vládu, které však sněmovna nepřijala.[22][23]
Vláda ještě v roce 1996 uvažovala o připojení žádosti o vyslovení důvěry k návrhu zákona o státním rozpočtu, ale nakonec k tomu nedošlo.[24] V květnu 1997 chtěli poslanci KSČM a SPR-RSČ podat návrh na vyslovení nedůvěry, ale bez podpory ČSSD nedali dohromady potřebných 50 navrhovatelů.[25][26]
1997-06-1010. června 1997 Žádost o důvěru Vláda požádala o důvěru po provedení personálních změn ještě dříve, než poslanci ČSSD iniciovali hlasování o vyslovení nedůvěry.[26][27][28] 101 99 0 200[29] 101 Získala důvěru Sněmovna o žádosti jednala na své řádné 11. schůzi. Pro vyslovení důvěry hlasovali všichni poslanci vládní koalice ODS, KDU-ČSL a ODA a podpořil je také nezařazený Jozef Wagner (dříve ČSSD) za slib, že bude sněmovna moci kontrolovat privatizaci bank. Proti hlasovali zbývající poslanci ČSSD a nezařazená Marie Noveská (dříve ČSSD), spolu s KSČM a SPR-RSČ.[27]
Na podzim 1997 znovu ČSSD zvažovala návrh na vyslovení nedůvěry, ale nepodala jej.[30] [p 2]
Vláda Josefa Tošovského (2. ledna 199822. července 1998)
1998-01-2828. ledna 1998 Žádost o důvěru Žádost vlády jmenované prezidentem po demisi předchozí vlády[32] 123 71 3 197[33] 99 Získala důvěru a ujala se vlády Sněmovna jednala o důvěře na své 19. schůzi 27. a 28. ledna 1998. Pro vládu hlasovala jednotně KDU-ČSL, ČSSD, US, většina ODA a trojice nezařazených poslanců Andrej Gjurič, Marie NoveskáJozef Wagner. Proti vládě svorně KSČM, SPR-RSČ a většina ODS. Za ODS byli pro jen Petr PlevaJosef Holub, další tři se zdrželi hlasování a tři se hlasování nezúčastnili.[30]

Už v prosinci předložila ČSSD návrh ústavního zákona, který jednorázově zkracoval volební období současné sněmovny a určil datum voleb nejpozději do konce června 1998.[34] Návrh byl přijat a 1. dubna vydán jako č. 69/1998 Sb.[35]

Poslanecká sněmovna PČR, 3. volební období 1998–2002[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna zahájila činnost na své ustavující schůzi 15. července 1998.[36] Z mimořádných voleb vzešla vítězně ČSSD, levice však nezískala ve sněmovně většinu a ani strany pravice a středu se na společném vládnutí nedokázaly dohodnout. Vznikla tak „jednobarevná“ sociálně demokratická menšinová vláda Miloše Zemana, která vládla díky tzv. opoziční smlouvě s ODS.

Datum hlasování Typ Iniciativa Hlasování [p 1] Výsledek Poznámka
A N Z celkem kvórum
Vláda Miloše Zemana (22. července 199815. července 2002)
1998-08-1919. srpna 1998 Žádost o důvěru Řádná první žádost vlády jmenované prezidentem po předčasných volbách[37] 73 39 24 136[38] 69 Získala důvěru a ujala se vlády Vyslovení důvěry bylo jako první bod pořadu 3. schůze sněmovny projednáno ve dnech 18. a 19. srpna. Celá KDU-ČSL a nově zvolená US hlasovaly proti, KSČM se zdržela hlasování a ODS před hlasováním opustila sál, aby snížila počet hlasů potřebných ke schválení. Pro vyslovení důvěry tak hlasovalo jen 73 poslanců ČSSD (s výjimkou nepřítomného Jana Kostrhuna), což však ke schválení stačilo.[30]
Součástí tzv. opoziční smlouvy mezi ODS a vládnoucí ČSSD bylo ujednání, že ODS v průběhu celého volebního období nepodá žádný návrh na vyslovení nedůvěry.[31] Ani vláda z vlastní iniciativy nepožádala sněmovnu o vyjádření důvěry. A to ani když ji k tomu po krajskýchsenátních volbách roku 2000 vyzývala Čtyřkoalice.[30]

Poslanecká sněmovna PČR, 4. volební období 2002–2006[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna zahájila činnost na své ustavující schůzi 9. července 2002.[39] Levicové strany ve volbách získaly pohodlnou většinu. Sociálně demokratický premiér Vladimír Špidla sestavil „středovou“ vládní koalici s KDU-ČSL a US-DEU, která měla ve sněmovně těsnou většinu. Po neúspěchu ČSSD v evropských volbách podal Vladimír Špidla demisi a s ním skončila i vláda. Následovala vláda Stanislava Grosse, která však odstoupila po necelých 9 měsících kvůli vládní krizi spojené s majetkovou aférou premiéra. Na zbývající období do řádných voleb ji nahradila vláda Jiřího Paroubka.

Datum hlasování Typ Iniciativa Hlasování [p 1] Výsledek Poznámka
A N Z celkem kvórum
Vláda Vladimíra Špidly (15. července 20024. srpna 2004)
2002-08-077. srpna 2002 Žádost o důvěru Řádná první žádost vlády jmenované prezidentem po volbách 101 98 0 199[40] 100 Získala důvěru a ujala se vlády Pro důvěru hlasovali všichni poslanci vládní ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, proti celá ODS a KSČM.[41] Vlastimil Tlustý (ODS) po schválení důvěry navrhoval doprovodné usnesení, kterým by sněmovna od vlády požadovala střednědobý plán konsolidace veřejných rozpočtů včetně cílového termínu splnění tzv. maastrichtských kritérií. Sněmovna však jeho návrh nepřijala.[42]
2003-03-1111. března 2003 Žádost o důvěru Vláda požádala o důvěru poté, co v prezidentské volbě zvítězil Václav Klaus i za pomoci několika hlasů z řad ČSSD.[41][43] 101 99 0 200[44][45] 101 Získala důvěru Sněmovna se sešla na mimořádné 11. schůzí s tímto jediným bodem programu. Pro důvěru se vyslovila celá vládní koalice, proti hlasovali všichni poslanci opoziční ODS a KSČM.
2003-09-2626. září 2003 Vyslovení nedůvěry Vyvolala ODS v souvislosti s vládní reformou veřejných financí, s níž nesouhlasila.[41][46] 98 100 1 199[47] 101 Návrh nebyl přijat Sněmovna o návrhu jednala v rámci své řádné 20. schůze 25.  září dlouho do půl jedenácté večer a 26. září ráno přikročila k hlasování. Všichni poslanci koaliční vlády hlasovali proti návrhu, s výjimkou Josefa Hojdara (ČSSD), který se zdržel. Pro návrh hlasovala pouze menšinová opozice, které navíc chyběl nepřítomný Josef Mandík (KSČM).[41][48]
Vláda Stanislava Grosse (4. srpna 200425. dubna 2005)
2004-08-2424. srpna 2004 Žádost o důvěru Žádost vlády jmenované prezidentem po demisi předchozí vlády[49] [p 3] 101 99 0 200[50][51] 101 Získala důvěru a ujala se vlády Na mimořádné 34. schůzi hlasovali pro důvěru všichni poslanci vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, proti celá ODS, KSČM a nezařazený Tomáš Vrbík (dříve US-DEU). Nejtěsnější možné většiny bylo dosaženo mimo jiné přivezením dvou poslanců ČSSD z nemocnice.[41]
2005-04-011. dubna 2005 Vyslovení nedůvěry Hlasování vyvolala ODS v souvislosti s vládní krizí kvůli nejasným majetkovým poměrům premiéra Grosse.[48] [p 4] 78 76 44 200[54][55] 101 Návrh nebyl přijat Na mimořádné 43. schůzi hlasovali pro vyslovení nedůvěry všichni poslanci ODS a KDU-ČSL i nezařazený Tomáš Vrbík. Proti hlasovala celá ČSSD a větší část poslanců US-DEU. Taťana Fischerová, Svatopluk KarásekRobert Vokáč (všichni US-DEU) se zdrželi hlasování, spolu s celou KSČM.[41] [p 5]
Vláda Jiřího Paroubka (25. dubna 20054. září 2006)
2005-05-1313. května 2005 Žádost o důvěru Žádost vlády jmenované prezidentem po demisi předchozí vlády[52] 101 99 0 200[57] 101 Získala důvěru a ujala se vlády Sněmovna hlasovala o vyjádření důvěry na své řádné 44. schůzi. Pro se vyjádřili všichni poslanci vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, proti celá ODS a KSČM.[56]

Poslanecká sněmovna PČR, 5. volební období 2006–2010[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna zahájila činnost na své ustavující schůzi 27. června 2006.[58] Ve sněmovně byly silněji zastoupeny dvě hlavní velké strany: ČSSD a vítězná ODS, získat vládní většinu však nebylo jednoduché. Po prvním pokusu občansko-demokratického premiéra Mirka Topolánka o sestavení menšinové vlády, která nezískala důvěru sněmovny, následoval jeho druhý, úspěšný pokus s koaliční vládou ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Ani tato vláda nedisponovala silnou většinou a po vyslovení nedůvěry v březnu 2009 nastoupila přechodná „úřednická“ vláda Jana Fischera.

Datum hlasování Typ Iniciativa Hlasování [p 1] Výsledek Poznámka
A N Z celkem kvórum
První vláda Mirka Topolánka (4. září 20069. ledna 2007)
2006-10-033. října 2006 Žádost o důvěru Řádná první žádost vlády jmenované prezidentem po volbách 96 99 0 195[59][60] 98 Nezískala důvěru, podala demisi a byla dočasně pověřena výkonem funkce Na mimořádné 5. schůzi sněmovny podpořili menšinovou vládu složenou z členů ODS a nestraníků všichni přítomní poslanci ODS, SZ a většina KDU-ČSL. Chyběly však hlasy tří poslanců KDU-ČSL včetně předsedy Kalouska, kteří před hlasováním opustili sál. Premiér Topolánek se hlasování nezúčastnil z důvodu džentlmenského „vypárování“ nepřítomné Lenky Mazuchové (ČSSD). Proti vládě hlasovala celá KSČM a ČSSD. Poprvé v historii samostatné ČR tak vláda nezískala důvěru.[61]

Vláda podala 11. října demisi a prezident Klaus ji dočasně pověřil výkonem funkce. Dne 8. listopadu znovu pověřil sestavením vlády Mirka Topolánka, který do ní obsadil ministry navržené koaličními stranami ODS, KDU-ČSL a SZ. Tu však zprvu prezident odmítal jmenovat kvůli nesouhlasu s osobou ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga.[61] Učinil tak až 9. ledna 2007.[62]

Druhá vláda Mirka Topolánka (9. ledna 20078. května 2009)
2007-01-1919. ledna 2007 Žádost o důvěru Řádná druhá žádost vlády jmenované prezidentem po volbách 100 97 1 198[63] 100 Získala důvěru a ujala se vlády Pro důvěru hlasovali všichni poslanci vládní ODS, KDU-ČSL a Strany zelených, proti KSČM a téměř celá ČSSD. Sociální demokraté Petr Melčák a Michal Pohanka při hlasování opustili sál. Pozoruhodným případem byl Petr Wolf (ČSSD), který řekl „Jsem proti návrhu.“ namísto zákonem vyžadované formy „proti návrhu“. Předseda poslanecké sněmovny Miloslav Vlček započítal v souladu s jednacím řádem Sněmovny jeho projev jako zdržení se hlasování.[64][65]
2007-06-2020. června 2007 Vyslovení nedůvěry Iniciovala ČSSD v souvislosti s korupčními podezřeními ministra pro místní rozvoj, vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka.[52][66] 97 101 0 198[67] 101 Návrh nebyl přijat Sněmovna o návrhu jednala na mimořádné schůzi s tímto jediným bodem programu. Pro vyslovení nedůvěry hlasovali všichni přítomní poslanci ČSSD a KSČM, proti všichni přítomní poslanci ODS, KDU-ČSL, SZ a nezařazení Petr Melčák s Michalem Pohankou, kteří byli vyloučeni z ČSSD za předchozí hlasování pro důvěru vládě.[66][52]
2007-12-055. prosince 2007 Vyslovení nedůvěry Kvůli pokračující aféře s údajnou korupcí ministra Čunka vyvolala ČSSD po necelém půlroce další hlasování o nedůvěře.[66][68] 97 101 0 198[69] 101 Návrh nebyl přijat Návrh byl sněmovnou projednán na mimořádné schůzi 4. a 5. prosince s tímto jediným bodem programu. Pro návrh opět hlasovali všichni přítomní poslanci ČSSD a KSČM, proti všichni přítomní poslanci ODS, KDU-ČSL, SZ i s nezařazenými Petrem Melčákem a Michalem Pohankou.[66][68]
2008-04-3030. dubna 2008 Vyslovení nedůvěry Návrh iniciovala ČSSD pro nesouhlas s vládní politikou, mimo jiné kvůli smlouvě s USA o umístění radarové základny v Brdech.[66] 98 101 0 199[70] 101 Návrh nebyl přijat Sněmovna návrh projednala na své mimořádné 31. schůzi s tímto jediným bodem programu. Pro vyslovení nedůvěry hlasovali všichni přítomní poslanci ČSSD a KSČM a navíc nezařazený Evžen Snítilý (dříve ČSSD), proti všichni přítomní poslanci vládní koalice a nezařazení Petr Melčák s Michalem Pohankou.[66][68]
2008-10-2222. října 2008 Vyslovení nedůvěry Po aférách Jana MoravyVlastimila Tlustého z ODS (první se vzdal poslaneckého mandátu, druhý se začal stavět proti ODS, spolu s Jurajem RanincemJanem Schwippelem, kteří opustili poslanecký klub ODS) a po konfliktu Strany zelených s Olgou ZubovouVěrou Jakubkovou vyvolala ČSSD další hlasování.[66][71] 96 97 3 196[72] 101 Návrh nebyl přijat Pro návrh hlasovali všichni poslanci ČSSD a KSČM. Proti hlasovala celá KDU-ČSL, ODS s výjimkou Tlustého, který se zdržel, a SZ s výjimkou Olgy Zubové a Věry Jakubkové, které opustily sál. S nimi hlasovali i nezařazení Petr Wolf a Miloš Melčák, zatímco Juraj Raninec a Jan Schwippel se zdrželi.[66][71]
2009-03-2424. března 2009 Vyslovení nedůvěry Po lednových personálních změnách ve vládě iniciovala ČSSD Jiřího Paroubka návrh během českého předsednictví v EU.[66][71] 101 96 0 197[73] 101 Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru a ta podala demisi S opozičními ČSSD a KSČM hlasovali pro návrh Vlastimil Tlustý (ODS), nezařazení Jan Schwippel (dříve ODS), Olga Zubová a Věra Jakubková (obě dříve SZ). Proti hlasovali zbývající poslanci ODS, SZ a KDU-ČSL, navíc s nezařazenými Petrem Wolfem, Milošem Melčákem a Jurajem Ranincem. Dva poslanci vládní koalice a nezařazený Snítilý při hlasování chyběli. Dříve nezařazený Michal Pohanka se už 11. prosince 2008 vzdal poslaneckého mandátu a nahradila jej loajální poslankyně ČSSD. Poprvé v historii samostatné ČR tak návrh na vyslovení nedůvěry uspěl.<ref name="lh46" />[74]

Premiér Mirek Topolánek podal demisi vlády do rukou prezidenta 26. března a vláda byla dočasně pověřena výkonem funkce.[74] Dne 9. dubna prezident jmenoval novým předsedou vlády dosavadního ředitele ČSÚ Jana Fischera.[71][75]

Vláda Jana Fischera (8. května 200913. července 2010)
2009-06-077. června 2009 Žádost o důvěru Žádost „úřednické“ vlády nestraníků sestavené po pádu Topolánkovy vlády na základě dohody ODS, ČSSD a SZ.[71] 156 1 37 194[76] 89 Získala důvěru a ujala se vlády Pro důvěru hlasovali všichni poslanci ČSSD a ODS s výjimkou Františka Laudáta, který se zdržel. Dále Strana zelených, 5 poslanců KDU-ČSL, nezařazený Juraj Raninec a Olga Zubová (DSZ). Nezařazený Miloš Melčák jako jediný hlasoval proti. Nezařazení Vlastimil Tlustý, Jan Schwippel a také Věra Jakubková (DSZ) se zdrželi hlasování, stejně jako 7 poslanců KDU-ČSL, celá KSČM a již zmíněný František Laudát.[74][77] [p 6]

Poslanecká sněmovna PČR, 6. volební období 2010–2013[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna zahájila činnost na své ustavující schůzi 22. června 2010.[83] I když se vítěznou stranou stala ČSSD s 56 poslaneckými mandáty, nepodařilo se jí sestavit většinovou vládu. Prezidentem jmenovaný premiér Petr Nečas (ODS) sestavil zpočátku relativně silnou většinovou koaliční vládu s TOP 09Věcmi veřejnými. Později, po rozštěpení Věcí veřejných tuto stranu ve vládě vystřídala jedna z jejích frakcí, nově založená strana LIDEM. Vládní většina ve sněmovně se stala velmi křehkou. Dne 8. března 2013 nastoupil do úřadu nově zvolený prezident Miloš Zeman. V červnu 2013 podal premiér Nečas demisi a prezident 10. července jmenoval vládu nestraníka Jiřího Rusnoka. Ta důvěru sněmovny nezískala; prezident Zeman však již předtím vyhlásil záměr nepověřit nového premiéra a ponechat vládnout Rusnokovu vládu i bez důvěry.[84]

Datum hlasování Typ Iniciativa Hlasování [p 1] Výsledek Poznámka
A N Z celkem kvórum
Vláda Petra Nečase (13. července 20109. července 2013)
2010-08-1010. srpna 2010 Žádost o důvěru Řádná první žádost vlády jmenované prezidentem po volbách 118 82 0 200[85] 101 Získala důvěru a ujala se vlády Pro hlasovali všichni poslanci ODS, TOP09 a VV, proti jednohlasně ČSSD a KSČM.
2010-12-2121. prosince 2010 Vyslovení nedůvěry Návrh podali opoziční sociální demokraté v souvislosti s korupční kauzou na ministerstvu životního prostředí a SFŽP.[86][87] 80 113 0 193[88] 101 Návrh nebyl přijat Sněmovna týž den absolvovala celkem tři schůze: Na jedné projednala dva zákony vrácené senátem, druhá skončila neschválením pořadu a jediným bodem programu třetí byl tento návrh. Pro návrh hlasovali poslanci ČSSD a KSČM, proti návrhu všichni přítomní koaliční poslanci.[86]
2011-04-2626. dubna 2011 Vyslovení nedůvěry Návrh iniciovala opoziční ČSSD kvůli aférám spojeným s některými členy vlády a vládní krizi.[87][86] 84 114 0 198[89][90] 101 Návrh nebyl přijat Pro návrh hlasovali opět poslanci ČSSD a KSČM a tentokrát i Kristýna Kočí a Jaroslav Škárka (VV).[86] Vojtěch Filip podal námitku proti hlasování, ta však nebyla sněmovnou přijata.
2012-03-2020. března 2012 Vyslovení nedůvěry Opozice požadovala odchod vlády v souvislosti s jejími reformami a úspornými opatřeními.[87] 85 113 0 198[91][92] 101 Návrh nebyl přijat Sněmovna přerušila svoji 36. schůzi mimořádnou 37. schůzí s tímto jediným bodem programu. Jednání skončilo až před půlnocí.
2012-04-2727. dubna 2012 Žádost o důvěru Vláda požádala o důvěru poté, co z koalice odešly Věci veřejné. Na podpoře se dohodla s částí jejich členů kolem vicepremiérky Karolíny Peake, která posléze založila novou stranu LIDEM jako součást vládní koalice.[87][93] 105 93 0 198[94][95] 100 Získala důvěru Sněmovna se sešla na mimořádné 39. schůzí s tímto jediným bodem programu.
2012-07-1818. července 2012 Vyslovení nedůvěry Opozice požádala o vyslovení nedůvěry kvůli možnému ovlivňování vyšetřování kauzy nákupu letatel CASA ze strany členů vlády i kvůli rozpočtové politice vlády.[87] 89 89 0 178[96][97] 101 Návrh nebyl přijat Sněmovna téhož dne uzavřela svou mimořádnou 42. schůzi o důchodové reformě a pokračovala další mimořádnou schůzí. Pořad schůze však napoprvé nebyl schválen, a tak sněmovna ihned učinila další pokus, tentokrát úspěšný a před jedenáctou hodinou večerní dospěla k závěru.
2012-11-077. listopadu 2012 Zákon spjatý s vyslovením důvěry Dne 5. září sněmovna neschválila vládní „stabilizační balíček“ vrácený senátem (sněmovní tisk 695)[98] mimo jiné kvůli odmítavým hlasům šesti poslanců ODS. Vláda ihned předložila týž návrh znovu (jako sněmovní tisk 801)[99] a spojila s ním žádost o vyslovení důvěry.[87] 101 93 0 195[100] 98 Návrh zákona byl přijat s vyslovením důvěry Návrh zákona prošel prvním čtením 18. září na 46. schůzi sněmovny a ve druhém čtení 24. října do něj byly zapracovány pozměňovací návrhy. Dne 7. listopadu šlo o finální schválení zákona ve třetím čtení.[99] Tři z „rebelujících“ poslanců se předtím vzdali mandátu a těsně před projednáváním složili slib jejich náhradníci. [p 7]
2013-01-1717. ledna 2013 Vyslovení nedůvěry Opozice si vyžádala hlasování kvůli kontroverzní amnestii prezidenta Václava Klause, kterou spolupodepsal premiér Nečas.[87][102] 92 97 0 189[103][104] 101 Návrh nebyl přijat Proti návrhu hlasovali poslanci vládních stran ODS, TOP09/STAN, LIDEM a nezařazení Michal DoktorPavel Bém. S opozicí hlasoval pro návrh i Jiří Paroubek. Lubomír Zaorálek navrhnul doprovodné usnesení s vyjádřením nesouhlasu k amnestii, sněmovna to však uznala za nepřípustné. Pozornost upoutala neúčast při hlasování vicepremiéra a prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga, který v rozpravě vyjádřil k amnestii kritiku.[102]
Dne 14. června 2013 požádali poslankyně a poslanci ČSSD předsedkyni poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou o svolání mimořádné schůze s návrhem na vyslovení nedůvěry vládě. Stalo se tak po propuknutí tzv. Kauzy Nagyová. Schůze se očekávala v úterý 18. června 2013. Den předtím, v pondělí 17. června však premiér Petr Nečas sám podal demisi, čímž hlasování o důvěře předešel.[105][106][107][108]
Vláda Jiřího Rusnoka (10. července 201329. ledna 2014)
2013-08-077. srpna 2013 Žádost o důvěru Žádost vlády jmenované prezidentem po demisi vlády předchozí 93 100 0 193[109] 96 Nezískala důvěru Pro důvěru vládě hlasovaly kompletně poslanecké kluby ČSSD a KSČM, dále 10 poslanců VV a nezařazení Kristýna Kočí, Jaroslav Škárka a Josef Dobeš. Proti hlasovalo 48 poslanců ODS, 42 zákonodárců TOP 09 a Starostů, 7 poslanců frakce LIDEM, 2 národní socialisté a nezařazený Michal Doktor. Dva „rebelující“ poslanci ODS Tomáš Úlehla a Jan Florián se hlasování nezúčastnili, stejně jako Karolína Peake z LIDEM. Úlehla s Floriánem byli následně vyloučeni z poslaneckého klubu ODS.[110] Karolína Peake rezignovala na předsednickou funkci LIDEM.[111] Kluby ČSSD, KSČM, VV a TOP 09 následně požádaly o svolání schůze sněmovny k opětovnému hlasování o rozpuštění dolní komory parlamentu a vyhlášení předčasných voleb.[112]

Poslanecká sněmovna PČR, 7. volební období od 2013[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna zahájila činnost na své ustavující schůzi 25. listopadu 2013.[113] Po dlouhém povolebním vyjednávání prezident jmenoval koaliční vládu vedenou sociálním demokratem Bohuslavem Sobotkou dne 29. ledna 2014.

Datum hlasování Typ Iniciativa Hlasování [p 1] Výsledek Poznámka
A N Z celkem kvórum
Vláda Bohuslava Sobotky (od 29. ledna 2014)
2014-02-1818. února 2014 Žádost o důvěru Řádná první žádost vlády jmenované prezidentem po volbách 110 38 33 181 91 Získala důvěru a ujala se vlády Po jedenáctihodinové debatě hlasovalo pro důvěru vládě všech 110 přítomných poslanců vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a ANO (chyběl jen omluvený Ivan Gabal). Proti hlasovalo 38 přítomných poslanců TOP 09 a Starostů a ODS. Všech 33 přítomných komunistů se hlasování zdrželo. Poslanci hnutí Úsvit před hlasováním opustili sál.[114]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Hlasování: A – hlasující pro návrh, N – hlasující proti návrhu, Z – zdrželi se hlasování, celkem – počet všech hlasujících, kvórum – minimální počet hlasů potřebný pro schválení návrhu.
  2. Vláda se v té době netěšila velké důvěře veřejnosti a procházela krizí v souvislosti s aférou kolem nejasného financování ODS. Koncem listopadu exministr Jan Ruml a ministr Ivan Pilip vyzvali Václava Klause k odchodu z předsednictví strany a ministři za KDU-ČSL a ODA poté opustili vládu. Dne 30. listopadu podal premiér demisi celé vlády prezidentovi a ten ji pověřil dočasným výkonem funkce. Předseda KDU-ČSL Josef Lux vedl politická jednání, která vyústila v dočasnou „poloúřednickou“ vládu Josefa Tošovského do předčasných voleb.[30][31]
  3. Po značném neúspěchu vládní ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 vyzývala opoziční ODS vládu, aby znovu požádala sněmovnu o vyslovení důvěry. Premiér Špidla žádost nepodal, ale pod vnitrostranickým tlakem podal svou demisi, a tím i demisi celé vlády. Prezident Klaus pověřil 2. července Stanislava Grosse sestavením vlády a 4. srpna vládu jmenoval.[41][46]
  4. V lednu 2005 zveřejnila Mladá fronta DNES článek o nejasných příjmech, z nichž si premiér pořídil byt, což Stanislav Gross nebyl schopen hodnověrně vysvětlit. Byl v té souvislosti interpelován poslanci ODS. V únoru následoval článek týdeníku Respekt o podivném podnikání premiérovy manželky. Premiéra opakovaně vyzval k rezignaci i předseda koaliční KDU-ČSL Miroslav Kalousek a 31. března podali všichni ministři téže strany demise.[41][52] ODS pak podala návrh na vyslovení nedůvěry s podpisy svých 56 poslanců.[53]
  5. I přes výsledek hlasování podal následujícího dne demisi ministr Vladimír Mlynář a 14. dubna i ostatní ministři za US-DEU, dne 6. dubna také ministr bez portfeje, nestraník Jaroslav Bureš. Prezident ale demise nepřijal. Stanislav Gross nabídnul post premiéra nejprve Janu Kohoutovi, který odmítnul. Dne 25. dubna 2005 podala vláda demisi a prezident téhož dne jmenoval novou vládu téže koalice s obměnou 4 ministrů a s dosavadním ministrem pro místní rozvoj Jiřím Paroubkem v čele.[52][56]
  6. Vláda Jana Fischera měla být původně překlenovací, jen do předčasných voleb plánovaných na říjen 2009.[78] Prezident vyhlásil volby na 9. a 10. října. Poslanec Miloš Melčák však podal ústavní stížnost a Ústavní soud 10. září zrušil ústavní zákon, kterým sněmovna hodlala jednorázově zkrátit své funkční období.[79] I když premiér Fischer a zejména ODS v polovině září uvažovali o spojení žádosti o vyslovení důvěry s návrhem zákona o úsporných opatřeních, ČSSD to spíše odmítala a vláda nakonec o důvěru nepožádala.[80][81][82] Trvání vlády se tak prodloužilo až do řádných voleb 28. a 29. května 2010 (resp. do července, kdy byla jmenována nová vláda Petra Nečase).[74]
  7. Senát pak samotný zákon 5. prosince zamítl, avšak sněmovna jej 19. prosince přehlasovala a prezident 21. prosince podepsal.[99] Vyšel ve Sbírce zákonů jako č. 500/2012 Sb.[101]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992, Ústava České republiky. In: Sbírka zákonů. 28. 12. 1992, roč. 1993, částka 1. PDF online. Dostupné online. [cit. 2013-01-17] ISSN 1210-0005 Čl. 68. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  2. DAVID, Roman. Ústava České republiky : Listina základních práv a svobod : úplné znění doplněné poznámkami a úvodem do problematiky. Olomouc : Fin Publishing, 1996. 254 s. ISBN 80-7182-016-4. S. 29–31.  
  3. ŠENBERK, Zdeněk. Role prezidenta v kontrolním systému ČR. Brno : ESF MU, 2007. Bakalářská práce. Dostupné online. S. 21, 27–28, 43.  
  4. Přesněji řečeno, už po jmenování prezidentem nastupuje vláda do úřadu, kde střídá předchozí vládu. Bez důvěry sněmovny však postrádá politický mandát.
  5. a b Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992, Ústava České republiky. In: Sbírka zákonů. 28. 12. 1992, roč. 1993, částka 1. PDF online. Dostupné online. [cit. 2013-01-17] ISSN 1210-0005 Čl. 35. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  6. Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992, Ústava České republiky. In: Sbírka zákonů. 28. 12. 1992, roč. 1993, částka 1. PDF online. Dostupné online. [cit. 2013-01-17] ISSN 1210-0005 Čl. 71. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  7. Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992, Ústava České republiky. In: Sbírka zákonů. 28. 12. 1992, roč. 1993, částka 1. PDF online. Dostupné online. [cit. 2013-01-17] ISSN 1210-0005 Čl. 44. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  8. Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992, Ústava České republiky. In: Sbírka zákonů. 28. 12. 1992, roč. 1993, částka 1. PDF online. Dostupné online. [cit. 2013-01-17] ISSN 1210-0005 Čl. 72. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  9. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993-1996: Pořad 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna PČR, [cit. 2012-11-22]. Dostupné online.  
  10. Česká národní rada 1992-1992: Pořad 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna PČR, [cit. 2012-11-22]. Dostupné online.  
  11. Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992, Ústava České republiky. In: Sbírka zákonů. 28. 12. 1992, roč. 1993, částka 1. PDF online. Dostupné online. [cit. 2013-01-17] ISSN 1210-0005 Čl. 108. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  12. Stenoprotokol z 2. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 14. července 1992, 2. bod programu, návrh usnesení k vládnímu prohlášení.
  13. Usnesení České národní rady z 2. schůze 14. července 1992 k Programovému prohlášení vlády.
  14. Česká národní rada 1992-1992: Stenoprotokoly: Pořad 2. schůze [online]. Poslanecká sněmovna PČR: Digitální knihovna, [cit. 2013-01-20]. Dostupné online.  
  15. Stenoprotokol z 2. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 14. července 1992, 2. bod programu, návrh usnesení k vládnímu prohlášení.
  16. a b c Kohoutek (2010), str. 32.
  17. PČR, PS 1996–1998: Stenoprotokoly: Pořad 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna PČR, [cit. 2012-11-22]. Dostupné online.  
  18. Usnesení Vlády ČR ze dne 10. července 1996 č. 362 [online]. Vláda ČR, 1996-07-10, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  19. Záznam o 16. hlasování 3. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 1996-07-2525. července 1996, o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  20. Stenoprotokol z 3. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 25. července 2003, 1. bod programu, hlasování o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  21. PČR, PS 1996–1998: Stenoprotokoly: Pořad 3. schůze [online]. Poslanecká sněmovna PČR, [cit. 2013-01-19]. Dostupné online.  
  22. Stenoprotokol z 3. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 25. července 2003, 1. bod programu, hlasování o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  23. Stenoprotokol z 3. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 25. července 2003, 1. bod programu, hlasování o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  24. LUPTÁKOVÁ, V. ODS chtěla spojit zákon o státním rozpočtu s projednáváním důvěry vládě. Hospodářské noviny [online]. 9. 10. 1996. Cit. In: Kohoutek (2010), str. 33.
  25. ČSSD odmítla vyslovit vládě nedůvěru. Právo [online]. 14. 5. 1997. Cit. In: Kohoutek (2010), str. 33.
  26. a b Linhart (2012), str. 40.
  27. a b Kohoutek (2010), str. 33.
  28. Usnesení Vlády ČR ze dne 4. června 1997 č. 317 [online]. Vláda ČR, 1997-06-04, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  29. Záznam o 312. hlasování 11. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 1997-06-1010. června 1997, o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  30. a b c d e Kohoutek (2010), str. 34.
  31. a b Linhart (2012), str. 41.
  32. Usnesení Vlády ČR ze dne 14. ledna 1998 č. 13 [online]. Vláda ČR, 1998-01-14, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  33. Záznam o 19. hlasování 19. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 1998-01-2828. ledna 1998, o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  34. Sněmovní tisk č. 351 v archivu 2. volebního období Poslanecké sněmovny PČR
  35. Ústavní zákon o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny na ZákonyProLidi.cz, znění zákona na Portálu veřejné správy, stejnopis Sbírky zákonů v PDF na MVČR.cz, základní údaje na PSP.cz.
  36. PČR, PS 1998–2002: Stenoprotokoly: Pořad 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna PČR, [cit. 2012-11-22]. Dostupné online.  
  37. Usnesení Vlády ČR ze dne 29. července 1998 č. 500 [online]. Vláda ČR, 1998-01-14, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  38. Záznam o 7. hlasování 3. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 1998-08-1919. srpna 1998, o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  39. PČR, PS 2002-2006: Stenoprotokoly: Pořad 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna PČR, [cit. 2012-11-22]. Dostupné online.  
  40. Záznam o 48. hlasování 3. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2002-08-077. srpna 2002, o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  41. a b c d e f g h Kohoutek (2010), str. 35.
  42. Záznam o 49. hlasování 3. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2002-08-088. srpna 2002, o doprovodném usnesení k žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  43. Usnesení Vlády ČR ze dne 3. března 2003 č. 226 [online]. Vláda ČR, 2003-03-03, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  44. Záznam o 3. hlasování 11. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2003-03-1111. března 2003, o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  45. Stenoprotokol z 11. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 11. března 2003, 1. bod programu, hlasování o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  46. a b Linhart (2012), str. 43.
  47. Stenoprotokol z 20. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 26. září 2003, 27. bod programu, hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  48. a b ČTK. Sněmovna bude jednat o kauze CASA a nedůvěře vládě příští středu. České noviny [online]. , 13. 7 2012, rev. 2012-07-13 [cit. 2013-01-18]. Dostupné online.  
  49. Usnesení Vlády ČR ze dne 17. srpna 2004 č. 762 [online]. Vláda ČR, 2004-08-17, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  50. Záznam o 7. hlasování 34. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2004-08-2424. srpna 2004, o žádosti vlády o vyslovení důvěry.
  51. Stenoprotokol z 34. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 24. srpna 2004, 1. bod programu, hlasování o žádosti vlády o vyslovení důvěry.
  52. a b c d e Linhart (2012), str. 44.
  53. Stenoprotokol z 43. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 1. dubna 2005, 1. bod programu, hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  54. Záznam o 2. hlasování 43. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2005-04-011. dubna 2005, o žádosti vlády o vyslovení důvěry.
  55. Stenoprotokol z 43. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 1. dubna 2005, 1. bod programu, hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  56. a b Kohoutek (2010), str. 36.
  57. Záznam o 228. hlasování 44. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2005-05-1313. května 2005, o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  58. PČR, PS 2006-2010: Stenoprotokoly: Pořad 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna PČR, [cit. 2012-11-22]. Dostupné online.  
  59. Záznam o 4. hlasování 5. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2006-10-033. října 2006, o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  60. Stenoprotokol z 5. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 3. října 2006, 1. bod programu, hlasování o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  61. a b Kohoutek (2010), str. 36 a 37.
  62. Jmenování, odvolání a pověření prezidenta republiky ve vztahu k vládě České republiky [online]. Kancelář prezidenta ČR, [cit. 2013-01-19]. Dostupné online.  
  63. Záznam o 4. hlasování 9. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2007-01-1919. ledna 2007, o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  64. Kohoutek (2010), str. 32 a 37.
  65. Zákon č. 90/1995 Sb. ze dne 19. dubna 1995, o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. In: Sbírka zákonů. 5. 6. 1995, roč. 1995, částka 20. PDF online. Dostupné online. [cit. 2013-01-18] ISSN 1211-1244 § 74, odst. 4. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  66. a b c d e f g h i Kohoutek (2010), str. 37.
  67. Záznam o 2. hlasování 17. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2007-06-2020. června 2007, o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  68. a b c Linhart (2012), str. 45.
  69. Záznam o 5. hlasování 24. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2007-12-055. prosince 2007, o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  70. Záznam o 2. hlasování 31. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2008-04-3030. dubna 2008, o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  71. a b c d e Linhart (2012), str. 46.
  72. Záznam o 3. hlasování 40. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2008-10-2222. října 2008, o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  73. Záznam o 2. hlasování 53. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2009-03-2424. března 2009, o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  74. a b c d Kohoutek (2010), str. 38.
  75. FETTER, Richard W. Názor: Už zase fraška se dvěma premiéry?. České noviny [online]. , 9. 4 2009, rev. 2009-04-09 [cit. 2013-01-18]. Dostupné online.  
  76. Záznam o 3. hlasování 58. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2009-06-077. června 2009, o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  77. Lucie Vadlejchová, ČTK. Vláda získala silný mandát, pochvaloval si premiér Fischer. Lidovky.cz [online]. , 7. 6 2009 [cit. 2013-01-18]. Dostupné online.  
  78. ČTK. Vláda si schválila programové prohlášení. Lidovky.cz [online]. , 25. 5 2009 [cit. 2013-01-18]. Dostupné online.  
  79. Lidové noviny, Lidovky.cz, ČTK. Jak z krize ven? Politici hledají na Hradě možná řešení. Lidovky.cz [online]. , 2. 9 2009 [cit. 2013-01-18]. Dostupné online.  
  80. ČTK, Lidovky.cz. Fischer: Chci jasný mandát, když jste se nedohodli na volbách. Lidovky.cz [online]. , 15. 9 2009 [cit. 2013-01-18]. Dostupné online.  
  81. ČTK. Paroubek: Fischerův kabinet by měl vládnout do voleb. Lidovky.cz [online]. , 16. 9 2009 [cit. 2013-01-18]. Dostupné online.  
  82. ČTK, Lidovky.cz. Lidovci nepodpoří Fischerovu vládu při hlasování o důvěře. Lidovky.cz [online]. , 16. 9 2009 [cit. 2013-01-18]. Dostupné online.  
  83. PČR, PS 2010-: Stenoprotokoly: Pořad 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna PČR, [cit. 2012-11-22]. Dostupné online.  
  84. KOPECKÝ, Josef; BAROCHOVÁ, Anna. Zeman nechá Rusnoka vládnout i bez důvěry, dokud neskončí vyšetřování. iDNES.cz [online]. 2013-08-07 [cit. 2013-08-08]. Dostupné online.  
  85. Záznam o 5. hlasování 3. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2010-08-1010. srpna 2010, o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  86. a b c d Linhart (2012), str. 47.
  87. a b c d e f g ČTK. Kabinet ustál pět hlasování o nedůvěře, třikrát důvěru získal. České noviny [online]. , 17. 1 2013, rev. 2013-01-18 [cit. 2013-01-18]. Dostupné online.  
  88. Stenoprotokol z 12. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 21. prosince 2010, 1. bod programu, hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  89. Záznam o 3. hlasování 17. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2011-04-2626. dubna 2011, o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  90. Stenoprotokol ze 17. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 26. dubna 2011, 1. bod programu, hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  91. Záznam o 3. hlasování 37. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2012-03-2020. března 2012, o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  92. Stenoprotokol ze 37. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 20. března 2012, 1. bod programu, hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  93. Usnesení Vlády ČR ze dne 25. dubna 2012 č. 294 [online]. Vláda ČR, 2012-04-25, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  94. Záznam o 3. hlasování 39. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2012-04-2727. dubna 2012, o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  95. Stenoprotokol z 39. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 27. dubna 2012, 1. bod programu, hlasování o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  96. Záznam o 3. hlasování 44. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2012-07-1818. července 2012, o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  97. Stenoprotokol ze 44. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 18. července 2012, 1. bod programu, hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  98. Sněmovní tisk č. 695 v archivu 6. volebního období Poslanecké sněmovny PČR
  99. a b c Sněmovní tisk č. 801 v archivu 6. volebního období Poslanecké sněmovny PČR
  100. Záznam o 144. hlasování 47. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2012-11-077. listopadu 2012, o vl.n.z. o změně daňových, pojistných a dalších zákonů.
  101. o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů na ZákonyProLidi.cz, znění zákona na Portálu veřejné správy, stejnopis Sbírky zákonů v PDF na MVČR.cz, základní údaje na PSP.cz.
  102. a b ČTK. Vláda odolala i pátému pokusu opozice o vyslovení nedůvěry. České noviny [online]. , 17. 1 2013, rev. 2013-01-18 [cit. 2013-01-18]. Dostupné online.  
  103. Záznam o 3. hlasování 50. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2013-01-1717. ledna 2013, o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  104. Stenoprotokol z 50. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 17. ledna 2013, 1. bod programu, hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě ČR.
  105. Nagyová nechala sledovat Nečasovu ženu. Policie viní i šéfy tajné služby. iHNed.cz [online]. 2013-06-14, rev. 2013-06-14 [cit. 2013-06-14]. Dostupné online.  
  106. Policie už začala rozdávat obvinění. ČSSD žádá demisi premiéra a rozpuštění sněmovny. iHNed.cz [online]. 2013-06-13, rev. 2013-06-14 [cit. 2013-06-14]. Dostupné online.  
  107. SRNOVÁ, Veronika. ČSSD shání hlasy na rozpuštění sněmovny, požádala už o mimořádnou schůzi. ČT24 [online]. 2013-06-14, rev. 2013-06-14 [cit. 2013-06-15]. Dostupné online.  
  108. jh, lub. Nečas rezignuje na premiéra. A co se bude dít dál?. ČT24 [online]. 2013-06-17, rev. 2013-06-17 [cit. 2013-06-17]. Dostupné online.  
  109. Záznam o 11. hlasování 57. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2013-08-077. srpna 2013, o žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry.
  110. ČTK. Rusnokova vláda důvěru nedostala, země ale míří k novým volbám. České noviny [online]. 2013-08-07, rev. 2013-08-07 [cit. 2013-08-08]. Dostupné online.  
  111. VÁLKOVÁ, Hana. Peake složila funkci předsedkyně LIDEM. iDNES.cz [online]. 2013-08-08 [cit. 2013-08-08]. Dostupné online.  
  112. kat. Politici začínají jednat, nejspíš rozpustí sněmovnu. ČT24 [online]. 2013-08-08, rev. 2013-08-08 [cit. 2013-08-08]. Dostupné online.  
  113. PČR, PS 2013-: Stenoprotokoly: Pořad 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna PČR, [cit. 2014-02-18]. Dostupné online.  
  114. ČTK. Kabinet ČSSD, ANO a KDU-ČSL bude vládnout s důvěrou Sněmovny. České noviny.cz [online]. 2014-02-18 [cit. 2014-02-19]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOHOUTEK, Jan. Instituty vyslovení důvěry a vyslovení nedůvěry vládě v ústavním systému ČR. Brno : PrF MU, 2010. Diplomová práce. Dostupné online.  
  • LINHART, Karel. Vyjádření nedůvěry vládě v komparativním přístupu. Brno : PrF MU, 2012. Diplomová práce. Dostupné online.  
  • SEVERA, Petr. Rozpouštění Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Brno : FSS MU, 2010. Bakalářská práce. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]