Seznam herezí (křesťanství)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Starověké hereze [editovat]
- Gnosticismus – vlivné intelektuální helénské synkretické myšlenkové hnutí. Částečně absorbovalo i křesťanství, což dalo vyrůst mnoha křesťanským gnostickým sektám. Největšího rozkvětu dosáhl po roce 150. Proti gnostikům se postavili apologeti, kteří bránili orthodoxii.
- Markionismus radikálně odmítal Starý zákon a stvoření jako dílo zlého boha, demiurga.
- Doketismus (od řec. δοκειν - zdáti se) odmítal tělesnost Ježíše Krista a jeho utrpení na kříži, které bylo považováno jen za zdánlivé.
- Aphtartodoketismus umírněná forma doketismu snažící se překonat jeho rozpory
- Ebiomythysmus tvrdil, že Ježíš byl jen pouhý člověk, kterému se při křtu v Jordánu dostalo mimořádného, ba přímo nejvýznamnějšího postavení mezi všemi lidmi. Proto je správné, že je uctiván jako κυριος. Ebiomythysmus se projevoval velkým sklonem k askezi.
- Monarchianismus – učení stojící na přísném monoteismu, které neuznává rozlišení tří osob v Bohu (Trojice).
- Dynamický monarchianismus neboli adopcionismus – Ježíš byl pouze přijat za Božího syna.
- Modalistický monarchianismus neboli modalismus či patripassianismus – Bůh se pouze zjevuje jako různé osoby, ale zůstává striktně pouze jeden; další podobou této hereze je sabellianismus.
- Ariánství – učení alexandrijského kněze Areia (Aria), že Ježíš Kristus je pouhý člověk
- Apollinarismus – učení Apollinaria z Laodiceje, že Ježíš Kristus má lidské pouze tělo, ale božího ducha či rozum.
- Macedoniasmus také Pneumatemachismus - učení biskupa Macedonia popírající božství Ducha svatého, odsouzené na Prvním konstantinopolském koncilu.
- Nestoriánství – jeho podstatou je tvrzení, že Kristus má obě podstaty oddělené a navzájem nezávislé, jeho člověčenství je pouhá pláštěnka pro božství, jeho manifestací. Proto Panna Maria není Matkou Boží (θεοτόκος), neboť Syn Boží je nestvořený, přijal lidské tělo a v něm přebýval. Jako Syn Boží má božskou podstatu, jako syn Marie lidskou. S touto herezí přišel cařihradský patriarcha, Peršan Nestοrios (428 – 431). Na konci roku 428 Nestorios odmítl učení o Matce Boží jako nové ariánství. Laici však Nestoria vnímali jako propagátora teze, že Kristus je pouhý člověk nebo že jsou v něm 2 osoby. Na teologické úrovni byl hlavním kritikem nestoriánství sv. Cyril I. (375 – 444), patriarcha alexandrijský (412 – 444), který obhajoval jednotu Bohočlověka. V srpnu 430 Nestoria odsoudil i papež sv. Celestýn I. (422 – 432). Přes odpor patriarchy antiochijského III. všeobecný sněm v Efesu (431) nestoriánství prohlásil za kacířství. Nestoriánství existuje dodnes jako orientální církev syrská (assyrská).
- Monofyzitismus – tvrdí, že Syn má jen jednu přirozenost – božskou. Byl odsouzen na Chalcedonském koncilu (451). Radikální monofyzitismus Eutychův dnes nezastává nikdo; Společenství východních církví vyznává miafyzitismus (Ježíš má spojenou přirozenost).[zdroj?]
- Monotheletismus – tvrdí, že Syn má jen jednu vůli – božskou. Byl odsouzen na Třetím konstantinopolském koncilu (680 – 681), který z monotheletismu obviňoval též papeže Honoria I. (625 – 638).
- Filioque – tedy víra, že Duch svatý vychází společně z Otce i Syna, je herezí z pohledu pravoslaví. Více viz hlavní článek.
- Obrazoborectví (ikonoklasmus) – bylo zavedeno pod vlivem předsudku císaře Lva III. Syrského (717 – 741). Mělo dvě fáze: 730 – 787 a 814 – 843. Obnovení ctění obrazů v roce 843 je pravoslavnými a řeckými katolíky slaveno každý rok 2. neděli po Letnicích jako svátek pravoslaví. V novověku nalézáme ikonoklasmus u kalvinismu
Středověk [editovat]
- Albigenští
- Valdenští
- Lollardi
- Konciliarismus,
- Husitství, odsouzeno na Kostnickém koncilu (1414 – 1418). Ve snaze potlačit husitství bylo vedeno pět křížových výprav, které byly všechny odraženy. Basilejský koncil (1431 – 1449) poté dohodl s husity kompromis: Kališnictví (utrakvismus) římskokatolická církev v Českých zemích povolila (tolerovala), nicméně žádný papež Kompaktáta později neuznával a Pius II. roku 1462 je dokonce výslovně odmítl. Schvaloval jejich platnost pouze pro nejstarší generace husitů.[zdroj?]
Novověk [editovat]
- Protestantství, bylo odsouzeno jako hereze Tridentským koncilem (1545 – 1563).
- Jansenismus
- Modernismus
- Ekumenismus, označují za herezi starokalendářní pravoslavní.
