Seznam atentátů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Seznam atentátníků)
Skočit na: Navigace, Hledání

Toto je list známých atentátů v chronologickém pořadí.

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Starověk před Kristem[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
680 př. n. l. Sinacherib Asyrský král
514 př. n. l. Hipoarchos Tyran aténský Harmodios a Aristogeiton Atény
465 př. n. l. Xerxés I. perský velkokrál Artabanos
423 př. n. l.. Xerxés II. perský velkokrál Sogdianos
404 př. n. l. Alkibiadés aténský státník, řečník a vojevůdce Frýgie

Bust Alcibiades Musei Capitolini MC1160.jpg

336 př. n. l. Filip II. Makedonský Makedonský král Pausanias Aigai Filip II.
281 př. n. l. Seleukos I. Níkátór diadoch Alexandra Velikého Ptolemai Kerauna Seleukos I. Níkátór
227 př. n. l. Čchin Š'-chuang-ti král státu Čchin, Čínský císař Jing Ke Čchin Š'-chuang-ti
221 př. n. l. Hasdrubal Sličný kartaginský vojevůdce Cartagena (keltský žoldnéř)
185 př. n. l. Brhadratha panovník Maurjovská říše Pušjamitra Šunga Patáliputra
133 př. n. l. Tiberius Sempronius Gracchus římský tribun lidu Publius Cornelius Scipio Nasica Serapio Řím Bratři Gracchové
139 př. n. l. Viriathus Lusitánský povstalecký vůdce
91 př. n. l. Marcus Livius Drusus římský tribun lidu
72 př. n. l. Quintus Sertorius Vůdce Lusitánie Marcus Perperna Huesca
28. září 48 př. n. l. Pompeius římský vojevůdce Achillas, Lucius Septimius a Salvius loď na Nilu
44 př. n. l. Gaius Iulius Caesar Římský diktátor Marcus Iunius Brutus, Gaius Cassius Longinus a další spiklenci Řím Gaius Iulius Caesar
41 př. n. l. Arsinoé IV. faraon Marcus Antonius Efez

Starověk po Kristu[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
41 Caligula Římský císař Cassius Chaerea Řím Caligula
96 Domitianus Římský císař Flavius Stephanus Řím Domitianus
192 Commodus Římský císař Narcissus Řím Commodus
217 Caracalla Římský císař Iulius Martialis Harran Caracalla
268 Gallienus Římský císař Claudius Gothicus, Aureolus a další spiklenci Mailand Gallienus
275 Aurelianus Římský císař Caenophrurium u Byzance Aurelianus
454 Aetius západořímský Magister militum Valentinian III. Řím
455 Valentinian III. západořímský císař Řím
456 Japonský císař Japonský císař
493 Odoaker Král Itálie Theodorich Veliký Ravenna
535 Amalaswintha Ostrogótská královna Theodahad (osoba v pozadí) Martana v jezeře Bolsena Amalasuntha
592 Sušun Japonský císař dvořan

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Od 6. do 12. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
644 Umar ibn al-Chattáb 2. Kalif Piruz Nahavandi Mekka
656 Uthmán ibn Affán 3. Kalif Medina
661 Alí ibn Abí Tálib 4. Kalif, 1. ší'itský imám Rozdělení muslimů na sunnity a ší'ity
797 Konstantin VI. Východořímský císař Konstantinopol
921 Svatá Ludmila žena knížete Bořivoje tři Vikingové Vyšehrad Svatá Ludmila
935 Svatý Václav český kníže Tira, Česta a Hněvsa Stará Boleslav Svatý Václav
946 Edmund I. anglický král Leofa Pucklechurch Edmund I.
969 Nikeforos II. Východořímský císař Jan I. Tzimiskes Konstantinopol
978 Eduard II. Mučedník Anglický král Wareham
1035 Jaromír Český kníže Kochan
1040 Duncan I. Skotský král Macbeth I. Elgin
1086 Knut IV. Dánský Dánský král Odense
1098 Thoros Vládce Edessy Balduin I. Jeruzalémský Edessa
1100 Břetislav II. Český kníže Zbečno
1136 Harald IV. Norský Norský král Sigurd Slembe Bergen
1146 Imád ad-Dín Atabeg Zengí sultán z Aleppa a Mosulu Jarankeš Damašek
1148 Alfons Jordan z Toulouse Graf von Toulouse und Markgraf der Provence Raimond II. z Tripolisu
1170 Thomas Becket Arcibiskup z Canterbury Reginald Fitzurse, William de Tracy, Hugh de Morville und Richard Brito Canterbury Ermordung Thomas Beckets
1172 Vitale Michiel II. 38. dóže benátský Marco Casolo Benátky
1183 Alexios II. Komnenos Východořímský císař Stephanos Hagiochristophorites, Konstantinus Tripsychos und Theodorus Dadibrenos
1192 Konrád z Montferratu Jerusalemský král Tyros Konrad von Montferrat

Od 13. do 15. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1204 Alexios IV. Angelos Východořímský císař Alexios IV. Angelos
1208 Pierre de Castelnau Papežský legát Raimond VI. z Toulouse Saint-Gilles
1208 Filip Švábský římskoněmecký král Ota VIII. z Wittelsbachu Bamberg Ermordung Philipps von Schwaben.jpg
1214 Albert Jeruzalémský Patriarcha jeruzalémský Akkon
1231 Ludvík I. Bavorský (1173–1231) vévoda bavorský a falckrabí rýnský Kelheim Vražda Ludvíka Bavorského
1249 Fridrich II. Štaufský římskoněmecký císař Friedrich II.
1250 Turan Šáh Ajjúbovský sultán Bajbars, Faris ad-Din Aktay a další Fariskur AssassinationOfTuranShah.jpg
1250 Erik IV. Dánský dánský král Abel Dánský (strůjce) Missunde
1306 Václav III. král český a polský Konrád z Botenštejna (údajně) Olomouc Václav III.
1308 Albrecht I. Habsburský římskoněmecký král Jan Habsburský Königsfelden Albrecht I. Habsburský
1363 Simone Boccanegra Janovský dóže Janov
1369 Petr I. Kastilský král Kastilie a Leónu Jindřich II. Kastilský Montiel Jindřich vraždí Petra I.
1386 Karel III. Neapolský Neapolský král Blažej Forgáč Visegrád Kis Karoly TK.jpg
1407 Ludvík z Valois Vévoda orleánský Raoulet d'Anquetonville Rue Vieille-du-Temple, Paris Vražda Ludvíka Orleánského
1419 Jan I. Burgundský Burgundský hrabě Tanneguy du Chastel a Jean Louvet Most přes Yonne u Montereau Johann Ohnefurcht
1437 Jakub I. Skotský Skotský král Walter Stewart a další Perth Jakob I. (Schottland).
1478 Giuliano I. de’ Medici Regent Florenze Francesco de Pazzi a Bernardo Baroncelli Florencie Giuliano de' Medici by Sandro Botticelli.jpeg

Raný novověk[editovat | editovat zdroj]

16. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1541 Francisco Pizarro španělský Conquistador Diego de Almagro Lima Francisco Pizarro
1544 Manco Cápac II. vládce Inků Vilcabamba
1567 Jindřich Stuart, lord Darnley král manžel skotský James Hepburn (člověk v pozadí) Edinburgh Henry Stuart, Lord Darnley
1584 Vilém I. Oranžský Kníže Oranžský Balthasar Gérard Delft Wilhelm I. von Oranien-Nassau
1586 Alžběta I. Anglická královna Anthony Babington, John Ballard a další spiklenci Königin Elisabeth
1588 Jindřich I. de Guise Vévoda de Guise Blois Guise-Henri.jpg
1589 Jindřich III. Francouzský francouzský král Jacques Clément Saint-Cloud Heinrich III.

17. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1605 Jakub I. Stuart anglický král Guy Fawkes Londýn Spiknutí střelného prachu Spiknutí střelného prachu
1610 Jindřich IV. Francouzský francouzský král François Ravaillac Paříž Ermordung Heinrichs IV.
1628 George Villiers 1. vévoda z Buckinghamu John Felton Portsmouth Porträt von George Villiers
1634 Albrecht z Valdštejna Generalissimus císařské armády během třicetileté války Walter Deveroux Cheb Ermordung Wallensteins
1657 Oliver Cromwell Lord protektor Anglie, Skotska a Irska Miles Sindercombe Londýn Oliver Cromwell

18. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1757 Ludvík XV. francouzský král Robert François Damiens Paříž neúspěšný atentát Ludwig XV.
1762 Petr III. Ruský Ruský car Alexei Grigorjewitsch Orlow Sankt-Petersburg Kaiser Peter III.
1792 Gustav III. Švédský Švédský král Johann Jakob Anckarström Stockholm Gustav III. von Schweden
1793 Jean Paul Marat francouzský revolucionář Charlotta Cordayová Paříž Marat ve vaně
1800 Jean-Baptiste Kléber francouzský generál Suleiman al-Halabi Káhira Ermordung Klébers
1800 Napoléon Bonaparte Joseph Picot de Limoëlan, Pierre Robinault de Saint-Régeant a François-Joseph Carbon Paříž Atentát na Napoleona Bonaparta (neúspěšný atentát) Napoleon Bonaparte

19. století[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1850[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1801 Pavel I. Ruský Ruský car Platon Alexandrowitsch Subow a Peter Ludwig von der Pahlen Sankt Petersburg Zar Paul I.
1806 Jean-Jacques Dessalines haitský císař Henri Christophe (člověk v pozadí) Pont-Rouge Jean-Jacques Dessalines
1809 Napoléon Bonaparte francouzský císař Friedrich Stapß Vídeň neúspěšný atentát Napoleon befragt Stapß
1812 Spencer Perceval britský premiér John Bellingham Londýn Attentat auf Spencer Perceval
1828 Shaka král Zulů Dingane KwaDukuza
1831 Joannis Kapodistrias Řecký prezident Konstantinos a Georgios Mavromichalis Nafplio Ioannis Kapodistrias
1832 Ferdinand I. Dobrotivý rakouský následník trůnu Franz Reindl Baden neúspěšný atentát Kaiser Ferdinand I.
1835 Ludvík Filip francouzský král Joseph Fieschi Paříž neúspěšný atentát Fuerchterliches Attentat auf die Person Ludwig Philipps.jpg
1840 Dingane král Zulů Zulu Nyawo, Sambane a Nondawana Lebomboberge
1840 Victoria britská královna Edward Oxford Londýn Königin Victoria
1842 Victoria britská královna John Francis Londýn
1844 Joseph Smith americký prezident Carthage Joseph Smith
1844 Fridrich Vilém IV. Pruský král Heinrich Ludwig Tschech Berlín Neúspěšný atentát Friedrich Wilhelm IV. und seine Gemahlin Elisabeth Ludovika
1848 Pellegrino Rossi papežský premiér Santo Constantini Řím Pellegrino Rossi
1849 Mariano Rivera Paz prezident Guatemaly Roberto Reyes a Agustín Pérez Sampaquisoy Mariano Rivera Paz
1850 Fridrich Vilém IV. pruský král Max Sefeloge Berlín Král postřelen do ramene[1]

Po roce 1850[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1852 Isabela II. Španělská Španělská královna Martin Merino y Gomez Madrid neúspěšný atentát Isabella II.
1853 František Josef I. Rakouský císař János Libényi Vídeň Atentát na Františka Josefa I. (neúspěšný) Atentát 1853
1855 Napoleon III. francouzský císař Giovanni Pianori Paříž neúspěšný atentát Napoleon III.
1855 Napoleon III. francouzský císař Edouard Bellemare Paříž neúspěšný atentát
1856 Isabela II. Španělská královna španělská Ramón Fuentes y Gómez Madrid neúspěšný atentát
1856 Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský Král obojí Sicílie Agesilao Milano Neapol neúspěšný atentát Ferdinand II., König beider Sizilien
1858 Napoleon III. císař španělský Felice Orsini, Simon Francis Bernard, Thomas Allsop, Carlo di Rudio, Giuseppe Andrea Pieri und andere Paris Neúspěšný atentát Napoleon III.
1860 Ii Naosuke Tairō běhen Šógunátu Tokugawa v Japonsku Arimura Jisaemon Edo Der Sakuradamon-Zwischenfall
1861 Vilém I. Pruský Pruský král Oskar Becker Baden-Baden neúspěšný atentát
1863 Konstantin Nikolajevič Romanov ruský velkokníže a místokrál polský Varšava Neúspěšný atentát KonstantinNikolrussland.jpg
1865 Abraham Lincoln Prezident Spojených států amerických John Wilkes Booth Washington, D.C. Attentat auf Lincoln
1866 Alexandr II. Nikolajevič ruský car Dmitri Wladimirowitsch Karakosow Sankt Petersburg neúspěšný atentát Kaiser Alexander II. von Russland
1866 Otto von Bismarck pruský premiér Ferdinand Cohen-Blind Berlín neúspěšný atentát Cohen-Blind verübt das Attentat auf Bismarck
1867 Alexandr II. Nikolajevič ruský car Paříš Neúspěšný atentát
1870 Juan Prim i Prats Španělský ministerský předseda José Paúl y Angulo (osoba v pozadí) Madrid Juan Prim y Prats.jpg
1868 Alfréd Sasko-Kobursko-Gothajský Druhý syn královny Viktorie. Henry James O'Farrell Clontarf Neúspěšný atentát Herzog Alfred von Edinburgh und Sachsen-Coburg und Gotha in Admiralsuniform
1868 Michael III. kníže srbský Topčider Michael Obrenović
1872 Amadeus I. Španělský král španělský Neúspěšný atentát Amadeus, Herzog von Aosta
1874 Otto von Bismarck Německá Říšský kancléř Eduard Kullmann Bad Kissingen Eduard Kullmann schießt auf Bismarck
1875 Gabriel García Moreno Ecuadorský prezident Faustino Rayo a další Quito Gabriel García Moreno
1878 Fjodor Trepov guvernér Sankt Petersbugu Věra Zasuličová Sankt Petersburg
1878 Vilém I. Pruský Německý císař Max Hödel Berlín Neúspěšný atentát
1878 Vilém I. Pruský Německý císař Karl Eduard Nobiling Berlín
1878 Nikolai Wladimirowitsch Mesenzow Šéf Ochranky Sergei Krawtschinski Sankt Petersburg
1878 Alfons XII. Král španělský Madrid neúspěšný atentát Alfons XII. von Spanien
1878 Umberto I. Italský král Giovanni Passannante Neapol Neúspěšný atentát König Umberto I. von Italien
1879 Alexandr II. Nikolajevič Ruský car Alexander Konstantinowitsch Solowjow Sankt Petersburg Neúspěšný atentát Alexander II. von Russland
1879 Alexandr II. Nikolajevič Ruský car Moskva Neúspěšný atentát
1880 Alexandr II. Nikolajevič Ruský car Sankt Petersburg Neúspěšný atentát
1881 Alexandr II. Nikolajevič Ruský car Nikolaj Rysakov a další Sankt Petersburg Atentát na Alexandra II. Das Attentat auf den Kaiser Alexander II.
1881 James A. Garfield Prezident Spojených států amerických Charles J. Guiteau Washington, D.C. Das Attentat auf Präsident Garfield
1882 Lord Frederick Cavendish Tajemník pro Irsko Dublin 6. května 1881 zabit irskými nacionalisty Lord Frederick Charles Cavendish
1883 Vilém I. Pruský německý císař August Reinsdorf Nespěšný atentát Bundesarchiv Bild 102-00625A, Kaiser Wilhelm I. mit Sohn, Enkel und Urenkel.jpg
1887 Alexandr III. Alexandrovič ruský car Alexandr Uljanov a další Sankt Petersburg V roce 1887 připravila skupina Narodnaja volja vedená Leninovým bratrem Alexanderem Uljanovem a Józefem Piłsudským atentát na Alexandra III.. Spiknutí bylo odhaleno a jeho účastníci museli opustit zemi Kaiser Alexander III. von Russland
1891 Mikuláš II. Alexandrovič Carevič ruský Tsuda Sanzō Ócu Japonský policista se pokusil careviče probodnut mečem. Nikolaus im Frühjahr 1891 in Nagasaki
1894 Marie François Sadi Carnot Francouzský prezident Sante Geronimo Caserio Lyon Marie François Sadi Carnot
1896 Naser al-Din Schah perský šách Mirza Reza Kermani Teherán Nāser ad-Dīn Schāh
1897 Antonio Cánovas del Castillo španělský ministerský předseda Michele Angiolillo Mondragón Don Antonio Cánovas del Castillo
1898 José María Reina Barrios prezident Guatemaly Edgar Zollinger Ciudad de Guatemala José María Reina Barrios
1898 Alžběta Bavorská (Císařovna Sissi) císařovna rakouská Luigi Lucheni Ženeva Das Attentat auf Kaiserin Elisabeth

20. století[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1910[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1900 Umberto I. italský král Gaetano Bresci Monza König Umberto I. von Italien
1900 Vilém II. Pruský Německý císař Selma Schnapka Vratislav Neúspěšný atentát Wilhelm II.
1901 Vilém II. Pruský Německý císař Diedrich Weiland Brémy Neúspěšný atentát
1901 William McKinley Prezident Spojených států amerických Leon Czolgosz Buffalo Leon Czolgosz erschießt Präsident McKinley auf der panamerikanischen Ausstellung.
1903 Alexandr I. Obrenović a Draga Mašínová-Obrenovićová srbský král a královna Dragutin Dimitrijević a další důstojníci Bělehrad Zavraždění srbské královské rodiny Aleksandar a Draga Obrenović
1904 Nikolaj Ivanovič Bobrikov guvernér finského velkoknížectví Eugen Schauman Helsinky Generalgouverneur Nikolai Bobrikow
1904 Vjačeslav von Pleve ruský ministr vnitra Jegor S. Sosonow, Ivan Kaljajev a další Sankt-Petersburg W.K. von Plehwe
1905 Sergej Alexandrovič Romanov ruský velkokníže Ivan Kaljajev Moskva Sergei Alexandrowitsch Romanow
1905 Abdulhamid II. Osmanský sultán Zareh Istanbul Arménská revoluční federace nastražila na sultána bombu, která zabila 26 lidí. Sultán vyvázl. Yıldız-Attentat
1906 Alfons XIII. a Viktorie z Battenbergu král a královna španělska Mateu Morral Roca Madrid Attentat auf König Alfons XIII. und Victoria Eugénie
1907 Manuel Lisandro Barillas Bercián Prezident Guatemaly Florencio Reyes Morales a Bernardo Mora Ciudad de México
1908 Karel I. Portugalský, Ludvík Filip Portugalský a další členové královské rodiny Král a korunní princ Portugalska Alfredo Costa a Manuel Buiça Lisabon republikánský atentát König Karl I. von Portugal
1909 Hirobumi Itó generální guvernér korejského protektorátu An Chung-gun Harbin Hirobumi

Po roce 1910[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1911 Pjotr Stolypin ruský ministerský předseda Dmitrij Bogrov Kyjev Stolypins zerstörtes Haus in St. Petersburg nach dem Attentat von 1906
1912 Theodore Roosevelt President Spojených států amerických John Schrank Neúspěšný atentát Theodore Roosevelt
1912 José Canalejas Méndez španělský premiér Manuel Pardiñas Serrano José Canalejas Méndez
1913 Franz Schuhmeier rakouský politik Paul Kunschak Vídeň
1913 Jiří I. Řecký řecký král Alexander Schinas Soluň Ráno dne 18. března 1913 vyšel Jiří z domu svého syna, doprovázen pouze jedním důstojníkem, aby se jako obvykle vrátil pěšky, procházkou do královského paláce. Tam byl postřelen anarchistou Alexandrosem Schinasem. Zemřel dva měsíce před padesátým výročí svého nástupu na trůn, v době, kdy plánoval stáhnout se z veřejného života a chystal se k abdikaci ve prospěch svého syna Konstantina. König Georg I. von Griechenland
1914 Gaston Calmette šéfredaktor novin „Le Figaro Henriette Caillaux Paříž Titelbild des Le Petit Journal mit einer Darstellung des Attentats.
1914 František Ferdinand d'Este a jeho žena Žofie Chotková Rakousko-Uherský následník trůnu Gavrilo Princip Sarajevo Atentát na Františka Ferdinanda d'Este, arcivévodu a následníka rakousko−uherského trůnu, byl spáchán 28. června 1914Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny. Během vojenské přehlídky byl arcivévoda František Ferdinand napaden skupinou šesti atentátníků, jejichž vůdcem byl Danilo Ilić. František Ferdinand d'Este a jeho choť, Žofie Chotková, byli po předchozím nezdařeném bombovém útoku na kolonu vozů poté na jiném místě zastřeleni srbským nacionalistou Gavrilo Principem. Gavrilo Princip erschießt Erzherzog Franz Ferdinand und seine Frau
1914 Grigorij Jefimovič Rasputin ruský mystik Kinia Gussowa Pokrowskoje Neúspěšný atentát Grigori Rasputin
1914 Jean Jaurès francouzský pacifistický politik Raoul Villain Paříž Jean Jaurès
1916 Karl von Stürgkh ministerských předseda Rakouska-Uherska Friedrich Adler Vídeň Graf Karl Stürgkh
1916 Grigorij Jefimovič Rasputin ruský mystik Felix Felixovič Jusupov, Vladimir Mitrofanovič Puriškevič, Dimitrij Pavlovič Romanov Sankt Petersburg Dead Rasputin.jpg
1918 Moisej Markovič Goldštejn ruský revolucionář Grigorij Semjonov Sankt-Petersburg W. Wolodarski
1918 Wilhelm von Mirbach-Harff německý diplomat Jakov Blumkin a Nikolaj Andrejev Moskva Dne 6. července 1918 byl Wilhel von Mirbach zastřelen v budově německého velvyslanectví v Moskvě Jakovem Blumkinem a Nikolajem Andrejevem. Cílem atentátu na Mirbacha bylo revidování Brest-Litevské mírové smlouvy podepsané s Německou říší. Současně byl znamením připravovaných protivládních povstání v Moskvě a v jiných dalších ruských městech. Wilhelm von Mirbach-Harff
1918 Hermann von Eichhorn německý polní maršál socialisté Kijev Hermann von Eichhorn
1918 Mojsej Urickij ruský revolucionář Leonid Kannegiesser Sankt-Petersburg Moissei Urizki
1918 Vladimir Iljič Lenin předseda rady lidových komisařů RSFSR Fanny Kaplan Moskva Dne 30. srpna 1918 byl zastřelen náčelník Petrohradské Čeky Mojsej Urickij. Lenin se o této události dozvěděl v Michelsonově továrně, kde měl proslov. Poté došel k autu, kde ho obklopil hlouček žen. V tu chvíli třeskly tři výstřely. Lenin byl zasažen do klíční kosti a zčásti do plíce. Atentátnicí byla členka strany Eserů Fanny Kaplanová. Incidenty se stali záminkou k rozpoutání rudého teroru. Bundesarchiv Bild 183-71043-0003, Wladimir Iljitsch Lenin.jpg
1919 Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová Zakladatelé KPD Horst von Pflugk-Harttung, Heinrich Stiege, Ulrich von Ritgen, Rudolf Liepmann a Hermann Souchon Berlín Rosa Luxemburg
1919 Kurt Eisner Ministerský předseda svobodného státu Bavorsko Anton Graf von Arco auf Valley Mnichov
1919 Emiliano Zapata mexický revolucionář Jesús Guajardo Chinameca Zapatas Leiche
1919 Hugo Haase Vorsitzender der USPD Johann Voß Berlín Hugo Haase

Po roce 1920[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1921 Talaat Pascha turecký politik Soghomon Tehlirian Berlín 15. března 1921, byl bývalý Velkovezír a turecký ministr vnitra Talaat Paša, který pobýval v německém exilu, zavražděn u svého domova v Berlíně. Pachatelem byl arménský student Soghomon Tehlirian. Motivem k vraždě byla Talaatova odpovědnost za genocidu Arménů. Mehmed Talât
1921 Hara Takashi premiér Japonska důstojník Japonského císařského námořnictva Tokio Hara Takashi
1922 Walther Rathenau německý ministr zahraničí Erwin Kern a Hermann Fischer Berlín Dne 24.června 1922 byl zastřelen Erwinem Kernem a Hermannem Fischerem, členy radikální pravicové Organizace Consul, říšský ministr zahraničí Walther Rathenau. Walther Rathenau
1922 Michael Collins irský aktivista za nezávislost Dennis O’Neill Béal na mBláth Michael Collins by John Lavery.jpg
1922 Gabriel Narutowicz Prezident Polska Eligiusz Niewiadomski Varšava Gabriel Narutowicz
1923 Alois Rašín československý Ministr financí Josef Šoupal Praha 5. ledna 1923 ráno byl Alois Rašín u svého bydliště v Žitné ulici střelen do zad. Pachatelem atentátu byl devatenáctiletý anarchokomunista Josef Šoupal, který si za tento čin odpykal 18 let vězení. Rašínův zdravotní stav byl podle lékařů beznadějný - kulka ho zasáhla do jedenáctého obratle, v němž uvízla. Poranění míchy způsobilo úplné ochrnutí dolních končetin a těžké poruchy střev a močového měchýře; po šesti týdnech utrpení došlo k infekci mozkomíšního moku, k bakteriální sněti a sepsi. 18. února ráno Rašín zemřel. Alois Rašín.jpg
1923 Juan Soldevilla y Romero Zaragozi arcibiskup Los Solidarios (Buenaventura Durruti, Francisco Ascaso, Gregorio Jover a další) Zaragoza Útok byl odplatou za roli církve a zejména arcibiskupa v potlačení CNT a financování Pistolero skupin proti stávkujících dělníků.Nepřímý důsledek atentátu byl o několik měsíců později, zřízení diktatury Miguela Primo de Rivery Juan Kardinal Soldevilla y Romero
1923 Pancho Villa Mexický revolucionář Jesus Salas Barrazas a další Parral V pozadí stál pravděpodobně Álvaro Obregón. Pancho Villa
1924 Ignaz Seipel Rakouský spolkový kancléř Karl Jaworek Vídeň Neúspěšný atentát Ignaz Seipel
1925 Hugo Bettauer spisovatel Otto Rothstock Vídeň Zabit příslušníkem nacistické strany za „šíření nemorálnosti“. Hugo Bettauer in den 1910er Jahren
1926 Benito Mussolini italský diktátor Gino Lucetti Řím Neúspěšný atentát Benito Mussolini
1926 Benito Mussolini italský diktátor Anteo Zamboni Bologna Neúspěšný atentát Benito Mussolini
1928 Zhang Zuolin čínský generál severní armády a velitel Mandžuska Kômoto Daisaku Uspěšný bombový útok na vlak.
1928 Álvaro Obregón mexický prezident José de León Toral Ciudad de México Zavražděn mladým seminaristou odmítajícím Obrgonóvu proticírkevní politiku. Alvaro Obregón

Po roce 1930[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1930 Horst Wessel SA-Führer Albrecht Höhler Berlin Am 14. Januar 1930 wurde der SA-Führer Horst Wessel in Berlin von dem kommunistischen Rotfront-Mitglied Albrecht Höhler angeschossen und starb am 23. Februar an seinen schweren Verletzungen. Die Schüsse fielen im Rahmen einer Handgreiflichkeit zwischen mehreren Rotfront-Mitgliedern und Wessel die im Zusammenhang mit Mietschulden standen, die Wessel bei der Witwe eines Kommunisten hatte. Dass die Auseinandersetzung eskalierte dürfte politische Gründe gehabt haben. Nach seinem Tod wurde Wessel von Reichspropagandaminister Goebbels zum „nationalen Märtyrer“ stilisiert. 75px|Horst Wessel
1930 Hamaguchi Osachi Premierminister von Japan Ein Rechtsextremist Tokio Am 14. November 1930 wurde im Bahnhof von Tokio durch einen jungen Rechtsextremisten ein Attentat auf den japanischen Premierminister Hamaguchi Osachi verübt, bei dem dieser verletzt wurde. Nachdem sich nach anfänglich guter Genesung im April des Folgejahres eine Verschlechterung des Gesundheitszustands Hamaguchis einstellte, trat er am 14. April 1931 vom Amt zurück und starb wenige Monate später an den Folgen des Attentats. 75px|Osachi Hamaguchi
1931 Ernst Henning Abgeordneter der Hamburgischen Bürgerschaft Albert Jensen, Hans Höckmeier und Otto Bammel Hamburg Am 14. März 1931 wurde der KPD-Abgeordnete in der Hamburgischen Bürgerschaft Ernst Henning, auf dem Rückweg von einer Parteiveranstaltung in Kirchwerder im Bus von den SA-Männern Jensen, Höckmeier und Bammel angegriffen und erschossen. Hennings Parteifreund Louis Cahnbley und eine unbeteiligte Berufsschullehrerin wurden verletzt.
1932 Paul Doumer Präsident von Frankreich Pawel Timofejewitsch Gorgulow Paris Am 6. Mai 1932 wurde der französischen Präsident auf einer Buchmesse im Hotel Salomon de Rothschild in Paris von dem jungen russischen Rechtsextremisten Pawel Gorgulow angeschossen und starb am 7. Mai im Krankenhaus. Der Attentäter wurde bereits am 27. Juli zum Tode verurteilt. Nach einem abgelehnten Revisionsantrag wegen Wahnsinns wurde er am 14. September in Paris mit der Guillotine hingerichtet.
1933 Theodor Lessing deutscher Schriftsteller Rudolf Max Eckert, Rudolf Zischka und Karl Hönl Marienbad Am 30. August 1933 schossen die Nationalsozialisten Eckert, Zischka und Hönl im tschechischen Marienbad von einem Fenster aus auf den deutschen Schriftsteller und Philosophen Theodor Lessing, der am Folgetag seinen schweren Verletzungen erlag. Lessing wurde aufgrund seiner jüdischen Herkunft und seiner sozialistischen Weltanschauung zur Zielscheibe nationalsozialistischer Agitation. Insbesondere nach Veröffentlichung eines Artikels, in dem er vor einer Wahl Paul von Hindenburgs zum Reichspräsidenten warnte kam es zu massiven Protesten gegen ihn. 75px|Theodor Lessing
1933 Anton Cermak Bürgermeister von Chicago Giuseppe Zangara Miami Am 15. Februar 1933 schoss der Italo-Amerikaner Giuseppe Zangara im Belmont Park in Miami den Bürgermeister von Chicago Anton Cermak anlässlich einer Rede des gerade gewählten Präsidenten Franklin D. Roosevelt an und verletzte ihn so schwer, dass dieser zwei Wochen später seinen Verletzungen erlag. Mehrheitlich wird davon ausgegangen, dass Zangara eigentlich auf Roosevelt zielte, diesen aber verfehlte und insofern nur zufällig Cermak tötete. Es gibt aber auch die Theorie, dass das Attentat tatsächlich Cermak galt. Dieser hatte sich Ende 1932 mit dem Chicago Outfit (der Mafia von Chicago) und insbesondere dem Al Capone-Nachfolger Frank Nitti angelegt und deshalb Chicago verlassen. 75px|Anton Joseph Cermak
1933 Mohammed Nadir Schah König von Afghanistan Abdul Khaliq Hazara Kabul Am 8. November 1933 wurde der afghanische König Mohammed Nadir Schah während der Abschlussfeier einer Oberschule in Kabul von dem Schüler Abdul Khaliq Hazara ermordet. Hintergrund des Attentats dürften die Modernisierungspolitik Nadir Shahs und seine enge Beziehung zu den Briten gewesen sein. 75px|Mohammed Nadir Schah
1934 Augusto César Sandino Nicaraguanischer Rebellenführer Mitglieder der Nationalgarde Managua Am 23. Februar 1934 wurden nicaraguanische Rebellenführer Augusto Sandino und mehrere seiner Offiziere nach einem Bankett, das der Präsident Juan Bautista Sacasa für sie gegeben hatte, vor dem Präsidentenpalast in Managua von Angehörigen der Nationalgarde unter dem Befehl von Anastasio Somoza García erschossen. 75px|Augusto César Sandino
1934 Bronisław Pieracki Polnischer Innenminister Hryhorij Macejko vel Maciejko Warschau Am 15. Juni 1934 versuchte ein Mitglied der Organisation Ukrainischer Nationalisten vor einem Nachtklub im Wołowski-Palast in Warschau ein Bombenattentat auf Bronisław Pieracki, Innenminister im Kabinett Kozłowski, zu verüben. Nachdem die fehlerhaft konstruierte Bombe nicht explodierte, feuerte er dreimal auf Pieracki aus einem Revolver. Pieracki, mit zwei Schüssen in den Hinterkopf getroffen, starb noch am gleichen Tag im Krankenhaus. Dem Attentäter gelang die Flucht ins Ausland. 75px|Bronisław Pieracki
1934 Ernst Röhm, Gregor Strasser, Gustav von Kahr, Kurt von Schleicher und zahlreiche weitere Personen Mitglieder der SA-Führung und Oppositionelle Mitglieder der SS und des SD München Im Rahmen des sogenannten Röhm-Putschs wurden in den Tagen vom 30. Juni bis 2. Juli 1934 mindestens 200 SA-Führer und Oppositionelle, darunter SA-Leiter Ernst Röhm, Ex-Reichsorganisationsleiter der NSDAP Gregor Strasser, der ehemalige bayerische Ministerpräsident Gustav von Kahr und Ex-Reichskanzler Kurt von Schleicher im Auftrag von Adolf Hitler von Mitgliedern der SS und des SD ermordet. 75px|Ernst Röhm
1934 Engelbert Dollfuß Österreichischer Bundeskanzler Otto Planetta Wien Am 25. Juli 1934 schoss der SS-Mann Otto Planetta den österreichischen Bundeskanzler Engelbert Dollfuß im Zuges des als „Juliputsch“ bekannten Putschversuchs der Nationalsozialisten bei der Besetzung des Bundeskanzleramts an und verletzte ihn schwer. Da ihm ärztliche Hilfe verweigert wurde, verblutete Dollfuß. Das Attentat ist im Zusammenhang der politischen Konflikte jener Zeit in Österreich zu sehen. So hatte die Regierung Dollfuß im Jahr zuvor den Nationalrat ausgeschaltet und die NSDAP in Österreich verboten. Bereits am 3. Oktober 1933 war es daraufhin zu einem Attentat der Nationalsozialisten auf Dollfuß gekommen, bei dem dieser aber nur leicht verletzt wurde. 75px|Engelbert Dollfuß
1934 Alexander I. König von Jugoslawien Wlado Tschernosemski Marseille Am 9. Oktober 1934 wurden der jugoslawische König Alexander I. und der französische Außenminister Louis Barthou in Marseille von dem unter dem Namen „Vlada dem Chauffeur“ bekannten bulgarischen IMRO-Mitglied Tschernosemski im Auftrag des kroatischen Ustascha-Anführers Ante Pavelić erschossen. Hintergrund der Tat war das Bestreben der kroatischen Nationalisten, ihr Land aus dem von Alexander I. gegründeten Königreich Jugoslawien zu lösen. 75px|Das Attentat auf Alexander I.
1934 Sergei Mironowitsch Kirow Sowjetischer Politiker Leonid Wassilijewitsch Nikolajew Leningrad Am 1. Dezember 1934 erschoss Leonid Nikolajew den hohen Parteifunktionär der KPdSU und langjährigen Vertrauten Stalins Sergei Kirow vor dessen Büro im Smolny-Institut in Leningrad. Die Hintergründe der Tat sind ungeklärt. Nach eigenen Aussagen Nikolajews handelte es sich um eine Beziehungstat, da Kirow angeblich eine Liebesbeziehung zu seiner Frau Milda Draule hatte. In dem Prozess gegen ihn wurden ihm jedoch politische Motive vorgeworfen. Das Attentat war einer der Auslöser für die Stalinistischen Säuberungen der Folgejahre. 75px|Sergei Mironowitsch Kirow
1935 Huey Long US-Senator Carl Austin Weiss Baton Rouge Am 8. September 1935 wurde der Senator und ehemalige Gouverneur des US-Bundesstaats Louisiana Huey Long von dem Arzt Carl Austin Weiss im Louisiana State Capitol in Baton Rouge bei einem Attentat schwer verletzt und starb zwei Tage später. 75px|Huey Long
1936 Wilhelm Gustloff Leiter der NSDAP/AO in der Schweiz David Frankfurter Davos Am 4. Februar 1936 erschoss der jüdische Medizinstudent David Frankfurter den Leiter der NSDAP-Auslandsorganisation in der Schweiz Wilhelm Gustloff in seiner Wohnung in Davos. Frankfurter war 1933 vor der Judenverfolgung in die Schweiz geflohen und war bei einem späteren Besuch in Deutschland Zeuge von Misshandlungen jüdischer Verwandter geworden. Wie im Falle Horst Wessels wurde auch Gustloff nach seinem Tod von der NS-Propaganda zum „nationalen Märtyrer“ erklärt.
1936 Moritz Schlick Professor an der Universität Wien Hans Nelböck Wien Am 22. Juni 1936 wurde der Philosophieprofessor Moritz Schlick auf der Philosophensteige in der Universität Wien von seinem ehemaligen Studenten Hans Nelböck erschossen. Nelböck gab als Motiv für die Tat die von Schlick vertretenen Thesen des antimethaphysischen Positivismus sowie einen Streit um eine Studentin namens Sylvia Borowiczka an. Die Begründung eines zwei Jahre später (nach dem „Anschluss“ Österreichs) formulierten Gnadengesuchs lässt jedoch auch den Schluss zu, dass antisemitische Motive bestanden haben können, denn Schlick war jüdischer Abstammung. 75px|Moritz Schlick
1936 Eduard VIII. König von Großbritannien Jerome Bannigan London Am 16. Juli 1936 wurde der König von Großbritannien bei einem Ausritt in London durch den irischen Anarchisten Jerome Bannigan mit einem Revolver bedroht. Polizisten überwältigten daraufhin den Angreifer und verhafteten ihn. Dabei fiel der Revolver zu Boden, ein Schuss löste sich und verletzte das Pferd des Königs am Hinterlauf[2] 75px|König Eduard VIII. (als Herzog von Windsor)
1938 Ernst Eduard vom Rath Deutscher Diplomat Herschel Grynszpan Paris Am 7. November 1938 gab der polnische Jude Herschel Grynszpan in den Räumen der Deutschen Botschaft im Palais Beauharnais in Paris fünf Schüsse auf den Legationssekretär Ernst Eduard vom Rath ab. Dieser erlag zwei Tage später seinen schweren Verletzungen. Die Hintergründe der Tat sind nicht ganz geklärt. Ein Motiv war sicher, dass Grynspans Eltern, die seit 27 Jahren in Hannover lebten, kurz zuvor im Rahmen der sogenannten Polenaktion an die Grenze nach Polen abgeschoben worden waren. Es gibt jedoch auch Hinweise darauf, dass sich vom Rath und Grynspan schon länger aus dem Homosexuellen-Milieu kannten. Grynspan gab in seinen Verhören an, von vom Rath homosexuell missbraucht worden zu sein. 75px|Ernst Eduard vom Rath
1939 Adolf Hitler Deutscher Diktator Georg Elser München Am 8. November 1939 versuchte der Schreiner Georg Elser, Hitler während einer Rede im Bürgerbräukeller durch ein Bombenattentat zu töten. Hierzu hatte Elser eine Säule hinter dem Rednerpult ausgehöhlt und darin eine Zeitbombe platziert. Das Attentat schlug jedoch fehl, da Hitler wetterbedingt nicht per Flugzeug, sondern mit der Eisenbahn nach Berlin zurückkehren musste und daher kürzer redete, als üblich. So verließ Hitler den Bürgerbräukeller 13 Minuten vor der Explosion, bei der acht Menschen starben und 63 teilweise schwer verletzt wurden. 75px|Bürgerbräukeller nach dem Anschlag

Po roce 1940[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1940 Leo Trotzki Ehemaliger KPdSU-Führer Ramón Mercader Coyoacán Am 20. August 1940 wurde der ehemalige sowjetische KP-Führer Leo Trotzki im Exil in Mexiko von Ramón Mercader, einem Agenten des sowjetischen Geheimdienstes NKWD, im Auftrag Stalins ermordet. Mercader erschlich sich durch die Verlobung mit Trotzkis Sekretärin Sylvia Ageloff Zugang zu Trotzkis stark gesicherten Anwesen und verletzte ihn mit einem Eispickel so stark, dass er am Folgetag im Krankenhaus verstarb. Trotzki hatte bereits seit den 1920er Jahren einen Machtkampf mit Stalin ausgetragen, im Zuge dessen er aus dem Politbüro und der KPdSU ausgeschlossen und ins Exil geschickt wurde. Da er aber auch von dort noch gegen Stalin agitierte, ließ ihn dieser durch den Geheimdienst verfolgen. Bereits am 24. Mai 1940 war unter Führung von David Alfaro Siqueiros ein erfolgloser Attentatsversuch unternommen worden. 75px|Leo Trotzki
1942 Reinhard Heydrich Hoher Offizier der Gestapo Jan Kubiš und Jozef Gabčík Libeň Am 27. Mai 1942 verübten Jan Kubiš und Josef Gabcik im Prager Vorort Libeň ein Attentat auf den Leiter des Reichssicherheitshauptamts und Stellvertretenden Reichsprotektor in Böhmen und Mähren Reinhard Heydrich, bei dem dieser schwer verletzt wurde und eine Woche später starb. Kubiš und Gabčik waren Agenten der britischen nachrichtendienstlichen Spezialeinheit SOE und handelten im Auftrag der tschechoslowakischen Exilregierung unter Edvard Beneš und der britischen Regierung. Das Attentat wurde 1976 als Operation Daybreak verfilmt. 75px|Der beim Attentat beschädigte Wagen Heydrichs
1944 Franz Kutschera Hoher Offizier der SS Bronisław Pietraszewicz, Stanisław Huskowski und Michał Issajewicz Warschau Am 1. Februar 1944 wurde der SS-Behelfshaber des Distrikts Warschau im Generalgouvernement von polnischen militanten Pfadfindern („Szare Szeregi“) auf dem Weg zwischen seiner Wohnung und Büro in seinem Auto mit mehreren Waffenschüssen getötet. 75px|Franz Kutschera
1944 Adolf Hitler Deutscher Diktator Claus Graf Schenk von Stauffenberg Rastenburg Am 20. Juli 1944 versuchte der Generalstabsoffizier Stauffenberg, Adolf Hitler anlässlich einer Stabskonferenz im Führerhauptquartier Wolfsschanze bei Rastenburg in Ostpreußen, durch ein Bombenattentat zu töten. Da die Stabskonferenz früher und nicht im Führerbunker, sondern in einer leicht gebauten Baracke stattfand, entfaltete der Sprengsatz jedoch nicht die erwartete Wirkung. Von den 24 Teilnehmern der Besprechung kamen vier ums Leben, zwei wurden schwer verletzt und fünf – darunter Hitler – leicht verletzt. 75px|Zerstörte Lagerbaracke nach dem Anschlag
1944 Walter Edward Guinness Britischer Staatsminister für den Nahen Osten Eliahu Hakim und Eliahu Bet-Zuri Kairo Am 6. November 1944 wurde der britische Staatsminister für den Nahen Osten Walter Guinness, 1. Baron Moyne, von den jüdischen Lechi-Mitgliedern Hakim und Bet-Zuri in Kairo ermordet. Die radikal-zionistische Untergrundorganisation Lechi warf Guinness vor, durch die Ablehnung von Heinrich Himmlers Vorschlag, bis zu eine Million jüdische Menschen gegen Lieferung alliierter Waren und Waffen aus Ungarn nach Palästina ausreisen zu lassen, hauptverantwortlich für das „Schließen der Tore Palästinas vor den jüdischen Flüchtlingen“ zu sein.
1946 Ahmad Kasravi Iranischer Sprachwissenschaftler, Historiker und Jurist Hossein Emami Teheran Am 11. März 1946 wurden der iranische Sprachwissenschaftler, Historiker und Jurist Ahmad Kasravi und sein Assistent Ofer eines von Hossein Emami und einem weiteren Mitglied der Fedajin-e Islam verübten Attentats. Zuvor hatte ein hochrangiger islamischer Kleriker wegen dessen islamkritischer Schriften eine Fatwa gegen Kasravi erlassen. Schon am 28. April 1945 hatte der Gründer der Fedajin-e Islam, Nawab Safavi, ein Attentat auf Kasravi verübt, das jedoch misslang. Der Attentäter Emami verübte drei Jahre später auch das erfolgreiche Attentat gegen den iranischen Hofminister Abdolhossein Hazhir. 75px|Ahmad Kasravi
1946 Ananda Mahidol König von Thailand Bangkok Am 9. Juni 1946 kam der thailändische König Ananda Mahidol beim Hantieren mit Handfeuerwaffen ums Leben. Ob es sich dabei um einen Unfall, Selbstmord oder ein Attentat handelte, ist bis heute ungeklärt. Es gibt eine Theorie, wonach es sich um eine Verschwörung unter Beteiligung seines Privatsekretärs gehandelt haben soll. 75px|König Ananda Mahidol auf einer zeitgenössischen Briefmarke
1947 Karol Świerczewski Polnischer stellvertretender Verteidigungsminister Mitglieder der UPA (umstritten) bei Baligród Am 28. März 1947 gelang der polnische Armeegeneral und stellvertretende Verteidigungsminister Karol Świerczewski in ein Hinterhalt und wurde mutmaßlich von Mitgliedern der Ukrainischen Aufständischen Armee erschossen. 75px|Karol Świerczewski
1947 Aung San Regierungschef von Burma U Saw (mutmaßlicher Drahtzieher) Rangun Am 19. Juli 1947 erschossen fünf Anhänger des früheren Premierministers der Kolonialregierung U Saw während einer Sitzung des Exekutivrats (Kabinett der Übergangsregierung) in Rangun Aung San und sechs weitere Regierungsmitglieder. Hintergrund waren Machtkämpfe im Zuge der Unabhängigkeitsbestrebungen Burmas. 75px|Aung San
1948 Mahatma Gandhi Indischer Unabhängigkeitsaktivist Nathuram Godse Neu-Delhi Am 30. Januar 1948 erschoss der fanatische, nationalistische Hindu Nathuram Godse den geistigen Anführer der indischen Unabhängigkeitsbewegung Mahatma Gandhi. Motiv war das Eintreten Gandhis für eine Aussöhnung und Gleichberechtigung zwischen Hindus und Moslems in Indien. 75px|Mohandas Karamchand Gandhi
1948 Folke Bernadotte Schwedischer Diplomat Lechi Jerusalem Am 17. September 1948 wurden der schwedische Diplomat und UN-Vermittler Bernadotte und der UN-Beobachter Colonel André Serot von Mitgliedern der jüdischen Extremistenorganisation Lechi in Jerusalem erschossen. Zuvor hatte sich Bernadotte für ein Rückkehrrecht palästinensischer Flüchtlinge nach Israel, für eine internationale Verwaltung Jerusalems und für eine Abtretung des Negev an die Araber eingesetzt. 75px|Graf Folke Bernadotte
1949 Mohammad Reza Pahlavi Schah von Iran Nasser Fakhr Araï Teheran Am 4. Februar 1949 gab Fakhr Araï, ein Mitglied der kommunistischen Tudeh-Partei, anläßlich eines offiziellen Besuchs der Universität Teheran fünf Schüsse auf den iranischen Schah Mohammad Reza Pahlavi ab, durch die dieser leicht verletzt wurde. 75px|Mohammad Reza Schah im Krankenhaus nach dem Attentat vom 4. Februar 1949
1949 Abdolhossein Hazhir Hofminister des Schahs von Iran Hossein Emami Teheran Am 4. November 1949 wurde durch Hossein Emami, ein Mitglied der Fedajin-e Islam, das bereits am Attentat gegen Ahmad Kasravi beteiligt war, ein Attentat auf Hofminister Abdolhossein Hazhir verübt, bei dem dieser schwer verletzt wurde und wenige Tage später starb. Motiv für die Tat war der Vorwurf islamischer Kreise an den Hofminister, er sei ein britischer Spion. 75px|Abdolhossein Hazhir

Po roce 1950[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1951 Haj Ali Razmara Premierminister des Iran Khalil Tahmasbi Teheran Am 7. März 1951 wurde der iranische Premierminister Haj Ali Razmara auf dem Weg vom Parlament zur Trauerfeier für Ajatollah Fajz in der Soltani Moschee von Khalil Tahmasbi, einem Mitglied der Fedajin-e Islam, mit drei Schüssen tödlich verwundet. Kurz zuvor hatte Ajatollah Abol-Ghasem Kashani, der geistige Führer der Fedajin-e Islam eine Fatwa gegen Razmara erlassen. Hintergrund war ein Machtkampf zwischen Razmara und Mohammad Mossadegh, der sich vor allem an der Haltung gegenüber der Anglo-Iranian Oil Company (AIOC) entfachte. 75px|Haj Ali Razmara
1951 Abdallah ibn Husain I. König von Jordanien Mustafa Shukri Usho Jerusalem Am 20. Juli 1951 erschoss der palästinensische Schneider Mustafa Shukri Usho den jordanischen König Abdallah I. in der Al-Aqsa-Moschee in Jerusalem. Motiv für die Tat war die moderate Haltung Abdallahs gegenüber Israel und insbesondere seine Anerkennung des Teilungsplans der Vereinten Nationen für Palästina. 75px|Abdallah I.
1951 Liaquat Ali Khan Premierminister von Pakistan Syed Azbar Khan Rawalpindi Am 16. Oktober 1951 fiel der erste Premierminister von Pakistan, Liaquat Ali Khan, während einer Rede in Rawalpindi einem von dem muslimischen Fanatiker Syed Azbar Khan verübten Attentat zum Opfer. Das Motiv für die Tat ist unbekannt, da der Täter noch am Tatort getötet wurde. 75px|Liaquat Ali Khan
1952 Konrad Adenauer Deutscher Bundeskanzler Jakob Farshtej, Elieser Sudit und Josef Kronstein Am 27. März 1952 explodierte eine an Konrad Adenauer gerichtete Paketbombe im Münchner Polizeipräsidium und tötete den Polizeibeamten Karl Reichert. Als mutmaßliche Täter wurden Jakob Farshtej als Kopf der Gruppe, Elieser Sudit als Bombenbauer und Josef Kronstein als Überbringer der Paketbombe ermittelt. Die Gruppe stand in Verbindung mit der jüdischen Untergrundorganisation Irgun Tzwa'i Le'umi. Da alle drei unmittelbar Beteiligten umgehend Deutschland verließen, stellte die Staatsanwaltschaft die Ermittlungen ein und der Fall wurde mit größter Diskretion behandelt, um antisemitische Reaktionen zu vermeiden. Nach später veröffentlichten Angaben Elieser Sudits soll der Auftraggeber dieses Attentats der ehemalige Kommandant von Irgun und spätere israelische Ministerpräsident und Friedensnobelpreisträger Menachem Begin gewesen sein. 75px|Konrad Adenauer
1956 Anastasio Somoza García Präsident von Nicaragua Rigoberto López Pérez León Am 21. September 1956 gab der junge Dichter Rigoberto López während einer Wahlveranstaltung in León fünf Schüsse auf den Staatschef von Nicaragua Anastasio Somoza ab und verletzte ihn schwer. López wurde noch am Tatort von den umstehenden Nationalgardisten erschossen, Somoza erlag acht Tage später im US-Militärkrankenhaus Hospital Gorgas in der Panamakanalzone seinen Verletzungen. Hintergrund der Tat war der Widerstand gegen die diktatorische Herrschaft Somozas in Nicaragua. 75px|Anastasio Somoza García & Juan Perón
1957 Rudolf Kasztner Knesset-Kandidat der Mapei Tel Aviv Am 3. März 1957 wurde Rudolf Kasztner, zu diesem Zeitpunkt Kandidat der israelischen Arbeitspartei (Mapei) für ein Mandat in der Knesset, vor seiner Haustür in Tel Aviv von drei Attentätern niedergeschossen. Er starb zehn Tage später. Motiv für die Tat war die umstrittene Rolle Kasztners im Rahmen der Rettung von Juden aus Ungarn im Jahr 1944.
1957 Carlos Castillo Armas Präsident von Guatemala Romeo Vásquez Sánchez Guatemala-Stadt Am 26. Juli 1957 wurde der guatemaltekische Präsident Carlos Castillo Armas im Präsidentenpalast in Guatemala-Stadt von Romeo Vásquez Sánchez, einem Soldaten seiner Leibgarde, erschossen. Die genauen Motive der Tat sind ungeklärt, da Vásquez seinerseits kurz nach der Tat, vermutlich durch Selbstmord, zu Tode kam. Es gibt eine Theorie, wonach Vásquez auf Veranlassung des Diktators der Dominikanischen Republik, Rafael Trujillo, gehandelt haben soll.
1959 S. W. R. D. Bandaranaike Premierminister von Ceylon Talduwa Somarans Thero Colombo Am 25. September 1959 tötete der buddhistische Mönch Talduwa Somarans Thero den Premierminister von Ceylon S. W. R. D. Bandaranaike. Einige Politiker, darunter auch Regierungsmitglieder, gerieten in den Verdacht, Hintermänner der Tat gewesen zu sein. 75px|S. W. R. D. Bandaranaike

Po roce 1960[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1960 Asanuma Inejirō Vorsitzender der Sozialistischen Partei Japans Yamaguchi Otoya Tokio Am 12. Oktober 1960 wurde der Vorsitzende der Sozialistischen Partei Japans (SPJ) Asanuma Inejirō während einer vom japanischen Fernsehsender NHK übertragenen Wahlkampfrede in der Hibiya Hall in Tokio von dem 17-jährigen Nationalisten Yamaguchi Otoya mit einem Wakizashi-Schwert erstochen.
1960 Rómulo Ernesto Betancourt Bello Präsident von Venezuela Agenten des Geheimdienstes der Dominikanischen Republik Caracas Am 24. Juni 1960 wurde auf den venezolanischen Präsidenten Rómulo Betancourt während einer Parade in Caracas aus Anlass des Jahrestags der Schlacht von Carabobo ein Bombenattentat verübt, welches dieser schwer verletzt überlebte. Das Attentat wurde von dem dominikanischen Diktator Rafael Trujillo inszeniert und von Agenten des Militärischen Geheimdienstes der Dominikanischen Republik (SIM) und rechtsextremen Venezolanern verübt. Hintergrund der Tat war eine politische und persönliche Abneigung Trujillos gegen den sozialistischen Präsidenten Betancourt. 75px|Retrato de Rómulo Betancourt.
1961 Patrice Lumumba Premierminister der Republik Kongo Moïse Tschombé (mutmaßlicher Drahtzieher) Provinz Katanga Am 17. Januar 1961 ermordeten unter belgischem Kommando stehende katangische Soldaten den ersten Premierminister der Republik Kongo Patrice Lumumba. Hintergrund der Tat waren Machtkämpfe nach der Unabhängigkeit des Kongo von Belgien. Bereits zwei Wochen nach der Unabhängigkeit hatte am 11. Juli 1960 die rohstoffreiche Provinzen Katanga unter der Führung von Moïse Tschombé – ebenso wie die Provinz Süd-Kasai – ihre Unabhängigkeit von der Republik Kongo erklärt. Im September wurde dann Lumumba durch einen Putsch von Oberst Joseph Mobutu im Einvernehmen mit dem Staatspräsidenten Joseph Kasavubu gestürzt und kurz darauf gefangen genommen und an Tschombé ausgeliefert. 75px|Patrice É. Lumumba
1961 Rafael Leónidas Trujillo Molina Machthaber der Dominikanischen Republik Luis Amiama Tió, Pedro Livio Cedeño Herrera, Antonio de la Maza Vásquez, Luis Salvador Estrella Sadhalá, Amado García Guerrero, Antonio Imbert Barrera, Roberto Rafael Pastoriza Neret und Huáscar Antonio Tejeda Pimentel Santo Domingo Am 30. Mai 1961 wurde Rafael Trujillo, Diktator der Dominikanischen Republik, durch eine Gruppe von Attentätern bestehend aus dem General Antonio Imbert, dem Leutnant Amado García, dem Unternehmer Antonio de la Maza sowie Luis Amiama, Pedro Livio Cedeño, Salvador Estrella, Roberto Pastoriza und Huáscar Tejeda durch Maschinengewehrfeuer getötet. Neben den eigentlichen Attentätern gehörten auch der damalige Verteidigungsminister General José René Román Fernández, General Juan Tomás Díaz sowie Modesto Díaz Quezada und Luis Manuel Cáceres Michel zur Gruppe der Verschwörer. Die Verschwörer wollten durch ihre Tat die mehr als 30-jährige Diktatur Trujillos beenden. 75px|Rafael Trujillo
1962 Charles de Gaulle Präsident von Frankreich Jean-Marie Bastien-Thiry und andere Mitglieder der OAS Petit-Clamart Am 22. August 1962 verübte der Oberst Bastien-Thiry zusammen mit elf weiteren Mitgliedern der Organisation de l’armée secrète (OAS) ein Attentat auf den französischen Präsidenten Charles de Gaulle. Dieses scheiterte, weil bedingt durch die Dunkelheit das vereinbarte Signal nicht rechtzeitig gesehen wurde. Die Attentäter gaben insgesamt 187 Schüsse auf die Wagenkolonne de Gaulles ab, verfehlten ihn aber knapp. Motiv für das Attentat war die Unzufriedenheit Bastien-Thirys und der OAS mit der Algerien-Politik de Gaulles. Dieser Attentatsversuch diente Frederick Forsyth als Vorlage für seinen Roman Der Schakal. 75px|Charles de Gaulle
1963 Medgar Evers US-amerikanischer Bürgerrechtler Byron De La Beckwith Jackson, Mississippi Am 12. Juni 1963 wurde der schwarze US-amerikanischer Bürgerrechtler Medgar Evers aus rassistischen Motiven von dem weißen Düngemittelvertreter Byron De La Beckwith in Jackson, Mississippi erschossen. In zwei Gerichtsverfahren im Jahre 1964 wurde De La Beckwith freigesprochen. Dies löste Proteste aus und veranlasste mehrere Künstler, Evers ein musikalisches Denkmal zu setzen. So handeln zum Beispiel Bob Dylans Lied Only a Pawn in their Game und Nina Simones Lied Mississippi Goddamn vom Attentat und seinen Folgen.
1963 John F. Kennedy Präsident der Vereinigten Staaten Lee Harvey Oswald (mutmaßlicher Täter) Dallas Am 22. November 1963 wurde der amerikanische Präsident John F. Kennedy, während einer Fahrt durch Dallas/Texas im offenen Auto unter bis heute nicht völlig geklärten Umständen erschossen. Nach herrschender Ansicht, wurde die Tat von Lee Harvey Oswald als Einzeltäter verübt. Eine abschließende Klärung war jedoch unter anderem deswegen nicht möglich, weil Oswald vor Eröffnung des Verfahrens seinerseits einem Attentat zum Opfer fiel. 75px|Attentat auf John F. Kennedy
1963 Lee Harvey Oswald Mutmaßlicher Kennedy-Attentäter Jack Ruby Dallas Zwei Tage nach dem Attentat auf John F. Kennedy, am 24. November 1963, erschoss der Nachtclubbesitzer Jack Ruby den mutmaßlichen Attentäter Lee Harvey Oswald anlässlich seiner Überführung in das Staatsgefängnis vor laufender Kamera. 75px|Lee Harvey Oswald
1965 Hassan Ali Mansour Premierminister des Iran Mohammad Bokharaii Teheran Am 22. Januar 1965, wenige Tage vor dem ersten Jahrestag der Weißen Revolution, wurde der iranische Premierminister Hassan Ali Mansour von Mohammad Bokharaii, einem Mitglied der Fedajin-e Islam, vor dem Parlamentsgebäude in Teheran mit drei Schüssen erschossen. Hinter dem Attentat standen konservative islamische Kreise, allen voran der von Mansour ins Exil geschickte Ajatollah Chomeini und der spätere Präsident der Islamischen Republik Iran Akbar Hashemi Rafsanjani. Konkreter Auslöser für die Tat war die Befürwortung des Status of Forces Agreements mit den USA durch die Regierung Mansour. 75px|Hasan Ali Mansour
1965 Malcolm Little (Malcolm X) US-amerikanischer Bürgerrechtler Thomas Hagan, Norman Butler und Thomas Johnson New York City Am 21. Februar 1965 erschossen Hagan, Butler und Johnson, Anhänger des Führers der Nation of Islam Elijah Muhammad, den amerikanischen Bürgerrechtler Malcolm X während eines Auftritts im Audubon Ballroom im New Yorker Stadtteil Washington Heights. Motiv für die Tat war der Bruch Malcolms mit der Nation of Islam und seine öffentliche Kritik an den außerehelichen Affären Muhammads. 75px|Foto vom Tatort
1965 Mohammad Reza Pahlavi Schah von Iran Reza Schams Abadi Teheran Am 10. April 1965 verübte der Wachsoldat Reza Schams Abadi vor dem Marmorpalast in Teheran ein Attentat auf Schah Mohammad Reza Pahlavi. Der Schah überlebte unverletzt, wohl weil er entgegen seiner Gepflogenheiten an diesem Tag nicht zu Fuß, sondern im Auto zum Marmorpalast kam. Dem Attentat fielen die Wachsoldaten Mohammad Ali Babaian und Ayat Lashgari zum Opfer, der Kammerdiener des Schahs wurde verletzt. Zunächst wurden mehrere Mitglieder einer maoistischen Gruppe beschuldigt, Hintermänner des Attentats gewesen zu sein. Zwei von ihnen wurden zum Tode, ein dritter zu lebenslanger Freiheitsstrafe verurteilt, jedoch wurden alle drei kurze Zeit später vom Schah begnadigt. Heute ist bekannt, dass tatsächlich die islamistische Untergrundorganisation Fedajin-e Islam hinter dem Attentat stand. 75px|Schah Mohammad Reza Pahlavi
1966 Hendrik Frensch Verwoerd Premierminister von Südafrika Demitrios Tsafendas Kapstadt Am 6. September 1966 erstach der Parlamentsangestellte Demitrios Tsafendas im Plenarsaal des südafrikanischen Parlaments in Kapstadt den Premierminister Hendrik Verwoerd mit vier Stichen. Motiv für die Tat war wohl die von Verwoerd entwickelte und implementierte Apartheidpolitik. Tsafendas war der Sohn eines Griechen und einer Mosambikanerin und galt daher nach den südafrikanischen Rassegesetzen als Mischling.
1968 Martin Luther King US-amerikanischer Bürgerrechtler James Earl Ray Memphis Am 4. April 1968 wurde der amerikanische Bürgerrechtsaktivist Martin Luther King auf dem Balkon des Lorraine Motels in Memphis von einem Attentäter erschossen. Für die Tat wurde der mehrfach vorbestrafte James Earl Ray verurteilt, der die Tat unmittelbar nach seiner Festnahme in London gestanden, das Geständnis später allerdings widerrufen hatte. Trotz zahlreicher Verschwörungstheorien geht die herrschende Meinung bis heute davon aus, dass Ray die Tat als Einzeltäter aus rassistischen Motiven verübt hat. 75px|Martin Luther King
1968 Rudi Dutschke Deutscher marxistischer Studentenführer Josef Bachmann Berlin Am 11. April 1968 schoss der rechtsextreme Hilfsarbeiter Josef Bachmann vor dem SDS-Büro am Kurfürstendamm in West-Berlin dreimal auf den marxistischen Studentenführer Rudi Dutschke und verletzte diesen lebensgefährlich. Elf Jahre später, am 24. Dezember 1979 ertrank Dutschke aufgrund eines epileptischen Anfalls in der Badewanne seiner Wohnung. Der epileptische Anfall war eine Spätfolge der bei dem Attentat erlittenen Gehirnverletzungen. 75px|Rudi Dutschke
1968 Robert F. Kennedy US-Senator Sirhan Bishara Sirhan Los Angeles Am 6. Juni 1968 wurde der US-Senator und demokratische Präsidentschaftskandidat Robert F. Kennedy im Anschluss an eine Rede im Ambassador Hotel in Los Angeles von dem palästinensischen Immigranten Sirhan Bishara Sirhan erschossen. Als Motiv für die Tat gelten betont israelfreundliche Aussagen Kennedys. 75px|Robert F. Kennedy

Po roce 1970[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1972 George Wallace Guvernér státu Alabama Arthur Bremer Laurel V květnu 1972 byl George Wallace postřelen útok přežil. George Wallace
1972 Šajch Abeid Amani Karume víceprezident Tanzanie Zanzibar 7. dubna 1972 byl bývalý prezident Lidové republiky Zanzibar a od sjednocení s Tanganikou viceprezident Tanzanie Scheich Abeid Amani Karume zastřelen třemi atentátníky.
1973 Luis Carrero Blanco Španělský premiér Příslušníci ETA Madrid Am 20. prosince 1973 byl zabit bombou baskické separatistické organizace ETA. Gedenktafel für Carrero Blanco am Ort des Attentats
1975 Fajsal ibn Abdul al-Azíz Král Saudské Arábie Faisal ibn Musa'id Rijád Král Fajsal byl 25. března 1975 zavražděn svým synovcem Fajsalem ibn Musájdem. Šlo pravděpodobně o pomstu za smrt ibn Musájdova otce, který byl zastřelen na demonstraci proti zavedení televize v Saúdské Arábii. Fajsal ibn Musájd byl odsouzen k smrti a veřejně popraven. Na trůn pak nastoupil král Chálid. König Faisal
1975 Gerald Ford Prezident Spojených států amerických Lynette Fromme Sacramento Dne 5. září 1975 se ve státě Kalifornie pokusila zabít následovnice Charlese Mansona Lynette Frommeová, zbraň však selhala a ochranka útočnici následně přemohla. Gerald Ford
1975 Gerald Ford Prezident Spojených států amerických Sara Jane Moore San Francisco 22. září 1975 se v San Francisku pokusila se o další atentát Sara Jane Mooraová, která dvakrát vystřelila, v davu lidí však minula.
1976 Christopher Ewart-Biggs Vyslanec Spojeného království v Irsku Příslušníci IRA Sandyford
1977 Kamal Dschumblat vůdce libanonských Drúzů Baaqlin 16. března 1977 byl vůdce libanonských Drúzů Kamal Dschumblat zastřelen. Pachatel je neznámy. Kamal Dschumblat
1977 Marien Ngouabi prezident Republiky Kongo Brazzaville Zastřelen 18. března 1977. Jako osoba odpovědná za jeho smrt označen Alphonse Massemba-Débat. Ten byl však v roce 1991 rehabilitován.
1977 Émile Kardinal Biayenda Erzbischof von Brazzaville Brazzaville Am 23. März 1977 fällt der Erzbischof von Brazzaville Émile Kardinal Biayenda einem Stammesstreit zum Opfer.
1977 Siegfried Buback německý Generální prokurátor Christian Klar, Knut Folkerts a Brigitte Mohnhaupt Karlsruhe Zastřelen příslušníky Frakce Rudé armády spolu se svými dvěma členy ochranky Gedenkstein am Tatort
1977 Jürgen Ponto Předseda Dresdner Bank Susanne Albrecht, Brigitte Mohnhaupt a Christian Klar Oberursel Zastřelen 30. července 1977 během nepovedeného pokusu o únos.
1977 Hanns Martin Schleyer předseda německého svazu zaměstnavatelů Stefan Wisniewski a Rolf Heißler Hem V září 1977 unesli Hannse-Martina Schleyera, prezidenta Německého svazu zaměstnavatelů (bývalého esesáka, mj. spoluzodpovědného za arizaci protektorátního průmyslu), a požadovali propuštění vězněných členů RAF. Dne 18. října 1977 byl Hanns Martin Schleyer zavražděn. Hanns Martin Schleyer
1978 Larry Flynt americký vydavatel Joseph Paul Franklin Lawrenceville Dne 6. března 1978, byli on a jeho místní právník Gene Reeves, Jr. postřeleni odstřelovačem v blízkosti soudní budovy ve městě Lawrenceville, Gwinnett County, stát Georgie, kde se Flynt účastnil soudního přelíčení o obscénnosti. Následkem atentátu zůstal Larry Flynt s trvalým poškozením míchy částečně ochrnutý. Kvůli přetrvávajícím bolestem si vypěstoval závislost na analgetikách, při jednom z řady předávkování si způsobil cévní mozkovou příhodu, od té doby trpí dysartrií. O mnoho let později se k atentátu přiznal neonacistický sériový vrah Joseph Paul Franklin, důvodem měla být fotka mezirasového sexuálního styku publikovaná v Hustleru. Larry Flynt (2009)
1978 Aldo Moro předseda italské Křesťanskodemokratické strany Mario Moretti Rom 9. května 1978 byl zavražděn příslušníkem Rudých brigád. Poté co italská vláda odmítla vyjednat o propuštění zadržených členů Rudých brigád. Aldo Moro in Gefangenschaft
1978 Georgi Markov bulharský spisovatel a novinář Francesco Giullino Londýn 7. září 1978 odcházel do redakce BBC. Přišel na zastávku Waterloo Bridge ke skupině lidí. Náhle však ucítil v pravém lýtku štípnutí. Otočil se a spatřil neznámého člověka, který zvedal ze země svůj deštník. V mylném domnění, že ho kousl komár, štípnutí ignoroval a nastoupil do přijíždějícího autobusu. Tu noc se mu však udělalo zle, byl převezen do nemocnice, kde po třech dnech utrpení zemřel. Pitvou bylo zjištěno, že v pravém lýtku byla kovová kulka s 0,34 mm velkými otvory, o níž se předpokládá, že byla umístěna v deštníku, kterým jej neznámý muž bodl. Kulka obsahovala ricin. Předpokládá se že šlo o práci KGB
1978 George Moscone a Harvey Milk zastupitel a starosta San Franciska Dan White San Francisco Dne 27. listopadu 1978 byl Harvey Milk společně se starostou Georgem Mosconem zavražděn Danem Whitem, zastupitelem, který krátce předtím rezignoval a znovu žádal funkci zpět Harvey Milk
1979 Louis Francis Albert Victor Nicholas Mountbatten, 1. hrabě Mountbatten z Barmy britský velkoadmirál Thomas McMahon Sligo 27. srpna 1979 nastražil Thomas McMahon člen Prozatímní irské republikánské armády bombu na soukromé jachtě hraběte Mountbattena strýce Prince Philipa časovanou bombu. Atentát zabil hraběte Mountbattena, jeho vnuka a ještě dlaší osobu. Atentátník Thomas MacMahon byl odsouzen k doživotnímu vězení. Mountbatten
1979 Pak Čong-hui jihokorejský prezident Kim Čä-gju Soul Nespokojenost s Pakovou vládou vyvrcholila mohutnými demonstracemi roku 1979, které organizovaly především studenti (tzv. Pu-Ma nepokoje). Na 400 lidí bylo zatčeno, nepokoje však neustávaly, demonstranti začali útočit na policejní stanice i sídla vládnoucí strany. Během vrcholných nepokojů byl Pak zavražděn šéfem tajné služby Kim Čä-gjuem. Park Chung-hee 1963's.png

Po roce 1980[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1980 Óscar Romero Arcibiskup ze San Salvadoru Roberto D'Aubuisson a další San Salvador V březnu roku 1980 byl zastřelen, když sloužil mši v kapli nemocnice Boží Prozřetelnosti v San Salvadoru. Během jeho pohřbu, o šest dnů později, vybuchla před katedrálou bomba a odstřelovači rozmístění na střechách okolních domů zastřelili desítky věřících účastnících se obřadu. Jeho smrt byla jedním z aspektů, které roznítily salvadorskou občanskou válku.

Rector Martir UES.JPG

1980 Walter Rodney Guyanský historik a politik Gregory Smith Georgetown
1980 Anastasio Somoza Debayle bývalý prezident Nikaragui Enrique Haroldo Gorriarán Merlo, Hugo Alfredo Irurzún a další Asunción 17. září 1980 byl bývalý nikaragujský Anastasio Somoza paraguayském exilu v hlavním městě Asunción zavražděn příslušníky argentinské guerillové organizace Revoluční lidové armády pod vedením Enrique Gorriarána. Vražda byla provedena na objednávku Sandinistů nebo kubánské vlády Fidela Castra.
1980 John Lennon muzikant Mark David Chapman New York Vražda Johna Lennona Tatort der Ermordung John Lennons
1981 Ronald Reagan Präsident der Vereinigten Staaten John Hinckley Washington, D.C. Neúspěšný atentát na Ronalda Reagana, 40. prezidenta Spojených států amerických, byl spáchán 30. března 1981 ve Washingtonu. Reagan, který byl v úřadu teprve 69 dnů, byl spolu s třemi dalšími osobami vážně postřelen Johnem Hinckleym. Prezident Reagan sice utrpěl vážný průstřel plicního laloku, avšak díky rychlé lékařské pomoci se poměrně rychle uzdravil. Stal se tak, po Franklinu D. Rooseveltovi, v pořadí druhým americkým prezidentem, který přežil atentát provedený střelnou zbraní. Attentat auf Ronald Reagan
1981 Heinz Nittel Vídeňský zastupitel Hesham Mohammed Rajeh Vídeň 1. května 1981 byl Heinz Nittel, Vídeňský zastupitel, Prezident Rakousko-izraelského přátelství a člen Jewish Welcome Service Vienna, zastřelen před svým domem. Pachatelem Iráčan Hesham Mohammed Rajeh příslušník palestinské teroristické Organizace Abú Nidala. Gedenktafel am Wiener Rathaus
1981 Heinz-Herbert Karry Hessenský ministr hospodářství Příslušník Revoluční buňky Frankfurt nad Mohanem Heinz-Herbert Karry
1981 Jan Pavel II. papež Mehmet Ali Ağca Řím Am 13. Mai 1981 gab der türkische Rechtsextremist Atentát na papeže Jana Pavla II. spáchal dne 13. května 1981 turecký atentátník Mehmet Ali Ağca na Vatikánském Svatopetrském náměstí. Jan Pavel II. byl vážně zraněn, ale přežil. Johannes Paul II. auf dem Petersplatz
1981 Anvar as-Sádát Egyptský prezident Chalid al Islambuli Káhira Atentát na Anvara as-Sádáta: 6. října 1981 byl Anvar Sádát zavražděn. Stalo se tak v Káhiře během každoročního průvodu, který oslavoval úspěch operace Badr v Jomkipurské válce. Kromě Sádáta bylo zabito dalších jedenáct lidí včetně kubánského ambasadora, ománského generála a biskupa koptské pravoslavné církve. Dalších 28 lidí bylo zraněno včetně viceprezidenta a pozdějšího Sádátova nástupce Husního Mubáraka, irského ministra obrany a čtyř amerických důstojníků. Skupina atentátníků byla vedena poručíkem Chálídem Islambulím. Anwar as-Sadat
1982 Bašír Džamáíl Zvolený prezident Libanonu Habib Tanious Shartouni Aschrafija 14. září 1982 byl zvolený prezident Libanonu Bašír Džamáíl spolu s 25 dalšími osobami zabit při výbuchu bomby v ústředí strany Katáib. Podezření leží na syrské tajné službě. Bachir Gemayel
1983 Benigno Aquino Filipínský senátor Rogelio Moreno Manila 21. srpna roku 1983 přistálo jeho letadlo na letišti v Manile. Aquino stačil udělat pouze několik kroků na filipínské půdě, než byl zastřelen.[3] Výstřel směřoval z krátké vzdálenosti do týla jeho hlavy. Aquinova smrt otřásla domácím i světovým veřejným míněním a byla spouštěčem politických změn, které vedly k znovunastolení demokracie na Filipínách Benigno Aquino, Jr. auf dem 500-Peso-Schein
1984 Indira Gándhíová indická ministerská předsedkyně Beant Singh a Satwant Singh Nové Dillí 31. října 1984 byla indická ministerská předsedkyně Indira Gándhíová zastřelena příslušníky své Sikhské ochranky Beantem Singhem a Satwantem Singhem. Důvodem k atentátu byla Operace Modrá Hvězda vedená indickou armádou protisikhským separatistům, kteří obsadili Zlatý chrám v Amritsaru. Indira Gandhi
1986 Olof Palme Švédský premiér neznámý Stockholm Olof Palme s manželkou, jako obvykle bez ochranky, odcházeli domů z kina večer dne 28. února 1986, když ze tmy vystoupil muž a zastřelil ho. Olof Palme
1986 Karl Heinz Beckurts Vorstandsmitglied der Siemens AG Příslušníci Frakce Rudé armády Straßlach úspěšný bombový útok 9. července 1986 Gedenkstele für Beckurts und Groppler
1986 Gerold von Braunmühl německý diplomat Příslušníci Frakce Rudé armády Bonn Dne 10. října 1986 byl německý diplomat Gerold von Braunmühl zastřelen před svým domem dvěma lidmi, kteří po sobě zanechali v blízkosti místa činu dopis v němž prohlašovali, že pachatelé byli členy RAF.
1986 Georges Besse francouzský průmyslník Nathalie Ménigon a Joëlle Aubron Paříž Dne 17. listopadu 1986 byl Nathalie Ménigon a Joëlle Aubron, příslušníky Action Directe zastřelen ředitel společnosti Renault.
1987 Rashid Karami premiér Libanonu Samir Geagea a další příslušníci Libanonských sil
1987 Thomas Sankara prezident Burkiny Faso Ouagadougou 15. října 1987 byl Thomas Sankara, prezident Burkiny Faso, spolu se svými 12 spolupracovníky zavražděn při převratu zorganizovaném Blaisem Compaorém.
1988 Dulcie September Zástupkyně Afrického národního kongresu ve Francii Paříž Dulcie September Gedenktafel, Paris
1989 Abdul Rahman Ghassemlou Předseda Kurdské demokratické strany Íránu Mohammed Jafar Sahraroudi, Hadji Moustafawi a Amir Mansur Bozorgian Vídeň
1989 Alfred Herrhausen generální ředitel Deutsche Bank AG Příslušníci Frakce Rudé armády Bad Homburg Denkmal an der Stelle der Ermordung

Po roce 1990[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1990 Oskar Lafontaine Kandidát na německého kancléře SPD Adelheid Streidel Kolín nad Rýnem Neúspěšný atentát Oskar Lafontaine
1990 Wolfgang Schäuble Spolkový ministr vnitra Německa Dieter Kaufmann Oppenau Na Schäubleho byl proveden 12. října 1990 atentát, Dieter Kaufmann na něj vypálil tři výstřely. Schäublemu střela poškodila míchu, takže je od té doby částečně znehybněn a používá invalidní vozík. Zasažen byl také jeho tělesný strážce. Útočníka soud prohlásil za duševně nemocného neurózou. Wolfgang Schäuble
1991 Detlev Rohwedder Prezident společnosti Treuhandanstalt Člen Frakce Rudé armády Düsseldorf Detlev Rohwedder
1991 Rádžív Gándhí bývalý indický premiér Thenmuli Rajaratnam Sriperumbudur 21. května 1991 přijel Rádžív Gándhí v rámci předvolebního boje do obce Šra Perumpudur, aby zde podpořil místního kandidáta INK.[4] Veden snahou co nejvíce se přiblížit veřejnosti a dodat kampani zdání bezprostřednosti odmítl bezpečnostní opatření.[5] Poté, co ho obklopil dav vítajících, protlačila se k němu atentátnice, která mu předala květiny. Okamžik na to odpálila 700 gramů RDX ukryté pod šaty.[6] Gándhí zahynul spolu s dalšími 17 osobami. Rajiv Gandhi Gedenkstein
1992 Sadegh Scharafkandi Předseda Kurdské demokratické strany Íránu Kazem Darabi a Abbas Rhayel Berlín Gedenktafel für die Opfer des Berliner Mykonos-Attentats
1993 Chris Hani Generální tajemník Komunistické strany Jíhoafrické republiky Janusz Walus Boksburg
1993 Monika Selešová tenistka Günter Parche Hamburg Během tenisového zápasu násilně napadl a poranil nožem pomatený příznivec Steffi Grafové Guenter Parche. Ona sama tehdy utrpěla nejen poranění, ale i velký psychický šok, ze kterého se již nikdy stoprocentně nevzpamatovala. V celých dosavadních tenisových dějinách šlo o zcela unikátní a ojedinělou násilnou událost. Monica Seles
1993 Ranasinghe Premadasa Prezident Srí Lanky Kolombo 1. května 1993 byl srílanský prezident Ranasinghe Premadasa na ulici v Kolombu zabit sebevražedným atentátníkem tamilských separatistů.
1993 Helmut Zilk starosta Vídně Franz Fuchs Vídeň 5. prosince 1993 byl Helmut Zilk vážně zraněn, když mu v rukou vybuchla dopisová bomba, kterou mu odeslal atentátník Franz Fuchs. V důsledku atentátu ztratil několik prstů na levé ruce.[7]
1994 Luis Donaldo Colosio Prezidentský kandidát Institučně revoluční strana Mario Aburto Martínez Tijuana
1994 Juvénal Habyarimana a Cyprien Ntaryamira Prezidenti Rwandy a Burundi Kigali 6. dubna 1994 bylo poblíž mezinárodního letiště v Kigali sestřeleno soukromé tryskové letadlo Falcon 50, na jehož palubě byl mimo Habyarimany také prezident Burundi Cyprien Ntaryamira a několik dalších významných představitelů obou zemí. Okolnosti atentátu nebyly nikdy objasněny. Představitelé rwandské vlády obvinili z atentátu vůdce RPF Paula Kagameho, ten naopak obvinil několik hutuských představitelů vlády, že chtěli úmyslně vyvolat nepokoje, aby se tak snadněji udrželi u moci. Vyšetřování atentátu vedla později také Francie, která měla v letadle část své posádky. Kagame ji obvinil, že chce pouze zakrýt vlastní spoluvinu na genocidě. Juvénal Habyarimana
1994 Andrés Escobar Saldarriaga Kolumbijský fotbalista Humberto Muñoz Castro Medellín Na Mistrovství světa 1994 si v utkání základní skupiny A proti domácímu týmu USA vstřelil v 35. minutě vlastní gól, který přispěl k porážce 1:2.[8] Kolumbie (která měla tehdy silný tým a byla favorizována) nakonec nepostoupila do dalších bojů, skončila na posledním čtvrtém místě skupiny. Krátce po vyřazení byl doma v Medellínu zastřelen na ulici, tato vražda byla dávána do souvislosti s vlastním gólem na mistrovství světa.[9][10][11][12]
1995 Jicchak Rabin izraelský premiér Jigal Amir Tel Aviv Atentát na Jicchaka Rabina byl spáchán dne 4. listopadu 1995izraelském Tel Avivu ve 21.30 místního času, na konci demonstrace za podporu mírové dohody z Osla. Pachatelem byl Jigal Amir, jemenský Žid a radikální sionista, který se ostře stavěl proti mírové dohodě i proti Rabinovým mírovým iniciativám jako takovým.
1999 Luis Maria Argaña Paraguayský víceprezident Pablo Vera Esteche, Luis Rojas, Fidencio Vega a Reinaldo Servín Asunción
1999 Wasken Sarkissjan ministerský předseda Arménie Nairi Hunanjan a další Jerevan Wasken Sarkissjan auf einer armenischen Erinnerungsbriefmarke

21. století[editovat | editovat zdroj]

Po roce 2000[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
2000 Željko Ražnatović Zakladatel Srbské dobrovolnické gardy Bělehrad
2001 Laurent-Désiré Kabila Konžský president Rashidi Mizele Kinshasa Statue von Laurent-Désiré Kabila
2001 Ahmad Šáh Masúd vůdce Severní aliance Dahmane Abd al-Sattar a Rachid Bouraoui el-Ouaer Tachár Dne 9. září 2001 byl na Masúda spáchán atentát, když dva sebevražední atentátníci vydávající se za marocké novináře odpálili během rozhovoru s ním bombu skrytou v kameře. Masúd utrpěl těžká zranění, na jejichž následky během půlhodiny zemřel. Grabmal Massouds
2001 Peter Bossard, Monika Hutter-Häfliger, Jean-Paul Flachsmann a 11 dalších lidí Administrativa a poslanci švýcarského kantonu Zug Friedrich Leibacher Zug Atentát v Zug Das Regierungsgebäude – Sitz des Kantons- und Regierungsrats
2002 Marco Biagi poradce italské vlády Příslušníci Rudé brigády (údajní pachatelé) Bologna .
2002 Pim Fortuyn nizozemský politik Volkert van der Graaf Hilversum Pim Fortuyn
2002 Jacques Chirac prezident francie Maxime Brunerie Paříž Neúspěšný atentát Jacques Chirac
2003 Zoran Đinđić srbský premiér Zvezdan Jovanović Bělehrad Zoran Đinđić byl zastřelen 12. března 2003 na parkovišti před sídlem vlády. K atentátu došlo ve 12 hodin a 23 minut, když Đinđić vcházel do budovy vlády. Z dálky na něj vystřelil najatý ostřelovač a zasáhl Đinđiće do prsou a do žaludku. Politik byl okamžitě převezen do největší bělehradské nemocnice - v bezvědomí a bez hmatatelného pulsu. Pokusili se ho oživovat i operovat, ale bezúspěšně. Policie okamžitě po atentátu hermeticky uzavřela okolí sídla vlády. Zoran Đinđić
2003 Muhammad Baqir al-Hakim vůdce iráckých ší'itů Nadžaf
2003 Anna Lindhová švédská ministryně zahraničí Mijailo Mijailovic Stockholm 10. září 2003 byla při nákupu v obchodě Nordiska Kompaniet v centru Stockholmu pobodána neznámým mužem. Kupovala si právě nové boty pro televizní debatu k referendu o přijetí eura, jež se měla odehrát druhý den. Podstoupila sérii zákroků, nicméně v půl šesté ráno 11. září zemřela. Anna Lindh
2003 Parvíz Mušaraf prezident Pákistánu Amjad Farooqi (osoba v pozadí) Rawalpindi Nespěšný atentát Pervez Musharraf
2003 Romano Prodi Prezident EU Bologna Dvě trubkové bomby explodovali před Prodiho rezidencí. Policie z atentátu viní italské anarchisty. Romano Prodi
2004 Chen Shui-bian a Lu Hsiu-lien Prezident a víceprezidentka Tchaj-wanu Chen Yi-hsiung Tainan Střelba na volebním mítinku Demokratické pokrokové strany Chen Shui-bian
2004 Mirwais Sadik afghánský ministr pro letectví Herat
2004 Achmat Kadyrov Prezident Čečenska Šamil Basajev (Osoba v pozadí) Groznyj Zabit bombou ukrytou v tribuně fotbalového stadionu v Grozném. Spolu s ním bylo usmrceno více než 30 dalších lidí. Achmat Kadyrow
2004 Viktor Juščenko Ukrajinský politik Otravu dioxinem TCDD přežil a následně byl zvolen ukrajinským prezidentem. Wiktor Juschtschenko
2004 Theo van Gogh Nizozemský režisér a publicista. Mohammed Bouyeri Amsterdam Theo van Gogh
2005 Rafík Harírí libanonský politik Bejrút Rafiq al-Hariri
2005 Lakshman Kadirgamar Šrí Lanský ministr zahrničí Colombo 12. srpna 2005 byl Lakshman Kadirgamar nedaleko svého domu ve městě Colombo zastřelen sniperem. Pachatele nebylo možné určit.
2005 Roger Schütz zakladatel Komunity v Taizé Taizé Frère Roger
2006 Abú Musab az-Zarkáví vůdce irácké Al-Káidá Letectvo Spojených států amerických
2006 Anna Politkovská ruská novinářka Rustam Machmudow Moskva Anna Politkovskaja im Gespräch mit Christhard Läpple.jpg
2006 Alexandr Litviněnko ruský autor, přeběhlík Andrei Lugowoi (podezřelý) Londýn Grab Alexander Litwinenkos
2007 François al-Hadsch libanonský brigádní generál Baabda
2007 Benazir Bhutto pákistánská opoziční politička Rawalpindi Benazir Bhutto
2008 José Ramos-Horta prezident Východního Timoru Rebelové vedeni Alfredem Alvesem Reinadem Dili Neúspěšný atentát José Ramos-Horta
2008 Ruslan Jamadajew čečenský politik Aslanbek Dadajew a Elimpascha Chazujew Moskau Ruslan Jamadajew
2009 Silvio Berlusconi italský premiér Massimo Tartaglia Milán Neúspěšný atentát Silvio Berlusconi

Po roce 2010[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
2011 Salmán Tásír Guvernér Pandžábu Mumtaz Hussain Qadri Islámábád Salman Taseer
2011 Gabrielle Giffords americká poslankyně Jared Lee Loughner Casas Adobes neúspěšný atentát Gabrielle Giffords
2011 Šahbáz Bhattí pákistánský ministr Islámábád
2011 Usáma bin Ládin zakladatel mezinárodní teroristické sítě al Kajdá SEAL Team 6 Abbottábád Latest portrait of Osama bin Laden-2.jpg
2012 Dáud Radžha syrský ministr obrany Damašek Počátek občanské války v Sýrii
2012 Hassan Sheikh Mohamud somálský prezident Mogadišu Hassan Sheikh Mohamud
2012 Malála Júsufzajová pákistánská aktivistka Atta Ullah Khan Mingora neúspěšný atentát
2012 Wissam al-Hassan náčelník libanonské zpravodajské služby Bejrút
2012 Jyrki Katainen finský ministerský předseda Turku neúspěšný atentát Jyrki Katainen
2012 Ahmad Džabarí velitel brigády Izz ad-Dína al-Kassáma Gaza
2012 Asadullah Chalid náčelník afghánské zpravodajské služby Kábul Asadullah Chalid
2013 Sakine Cansız, Fidan Dogan und Leyla Söylemez kurdské vlastenky Paříž
2013 Abdi Farah Shirdon Saaid somálský ministerský předseda Mogadišu Neúspěšný útok aš-Šabáb
2013 Lars Hedegaard dánský karikaturista Kodaň Kauza karikatur proroka Mohameda (neúspěšný pokus)
2013 Chokri Belaïd Tuniský opoziční politik Tunis Chokri Belaïd
2013 Muhammad al-Megarif předseda libyjského parlamentu Tripolis Mohamed Yusuf al Magariaf
2013 Khalif Ahmed Erig somálský šéf bezpešnosti Mogadišu Úspěšný útok aš-Šabáb
2013 Wael al-Halki syrský ministerský předseda Damašek Zavražděn 29. dubna 2013 nastraženou náloží spolu s dalšími šesti lidmi.
2013 Enrico Letta italský premiér Luigi Preiti Řím Nespěšný atentát nebo sebevražda za pomoci policie. Enrico Letta
2013 Nand Kumar Patel politik Indického národního kongresu Čhattísgarh Zabit Naxality, indickými maoistickými povstalci.
2013 Mohamed Brahmi tuniský opoziční politik Ariana

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Wolfram Siemann: 1848/49 in Deutschland und Europa. Ereignis, Bewältigung, Erinnerung. Schöningh, Paderborn u.a. 2006, S. 212.
  2. Šablona:Internetquelle
  3. Encyclopedia of the developing world, Band 1, S. 66, ISBN 1-57958-388-1
  4. Sonia checks her emotions, but her interpreter goes full throttle [online]. Rediff.com, [cit. 2010-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Strnad a spol., str. 854.
  6. The RDX Files [online]. Living Media India Ltd, [cit. 2010-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Zemřel vídeňský starosta, který prý spolupracoval s českou StB
  8. http://www.fifa.com/tournaments/archive/worldcup/usa1994/matches/round=337/match=3063/index.html
  9. Brazílsky zápisník: Kolumbii nechýba Falcao. Má Rodrigueza, Profutbal.sk, citováno 1. 7. 2014 (slovensky)
  10. Bonk, Thomas."Fallen Star Happiest at Home in Medellin", Los Angeles Times, 3 July 1994. Ověřeno k 27 June 2010. 
  11. "The Case of the Fatal Goal", Time magazine, 11 July 1994. Ověřeno k 27 June 2010. 
  12. Maturana: "Lo de Andrés pudo pasarle a cualquier colombiano" [online]. 11 November 2013. Dostupné online. (Spanish)