Seznam kamenů zmizelých v Kraji Vysočina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kámen zmizelých v Třebíči, 2015

Seznam kamenů zmizelých v Kraji Vysočina obsahuje tzv. kameny zmizelých respektive alternativně stolpersteine na území Kraje Vysočina. Kameny zmizelých připomínají osud těch lidí, kteří byli nacisty zavražděni, deportováni, vyhnáni nebo dohnáni k sebevraždě.

První kámen zmizelých byl v Třebíči položen 18. července 2013, v Pacově 14. května a v Havlíčkově Brodě dne 15. září 2014, v Senožatech 3. srpna 2015 a v Chotěboři 3. srpna 2016.

Chotěboř[editovat | editovat zdroj]

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
 
ZDE BYDLEL
MAYER MAX
SCHENKEL

NAR. 1882
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 8.3.1944
V OSVĚTIMI-BŘEZINCE
Fominova 257

49°43′7″ s. š., 15°40′10″ v. d.

Mayer Max Schenkel
 
ZDE BYDLEL
ZDENĚK SCHENKEL
NAR. 1919
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 8.3.1944
V OSVĚTIMI-BŘEZINCE
Fominova 257 Zdeněk Schenkel
 
ZDE BYDLELA
IRMA SCHENKELOVÁ
NAR. 1891
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 8.3.1944
V OSVĚTIMI-BŘEZINCE
Fominova 257 Irma Schenkelová

Havlíčkův Brod[editovat | editovat zdroj]

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
ZDE ŽIL
PAVEL PACHNER
NAR. 1876
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
DO SOBIBORU 1942
ZAVRAŽDĚN
Dolní 104

49°36′19″ s. š., 15°34′47″ v. d.

Pavel Pachner se narodil dne 20. února 1876 v Havlíčkově Brodě. Žil spolu s manželkou Idou v rodném městě, měl dvě dcery - Zdeňku (narozena 13. března 1904) a Hanu (narozena 12. února 1908) a stal se úspěšným a uznávaným podnikatelem. Převzal otcovu drogerii U Černého psa a také provozoval fotografický obchod a čerpací stanici. Po smrti svého bratra Oskara v roce 1937 zdědil dům v Dolní 104 a také obchod s lihovinami a vínem. V roce 1939 byli Pavel a Ida oloupeni a donuceni se přestěhovat do Prahy. Dne 7. května 1942 byli manželé zatčeni a transportováni z Prahy do Terezínského ghetta. Dne 9. května 1942 pak byli posláni do vyhlazovacího tábora Sobibor.[1] Obě jejich dcery byly také deportovány do Terezína, ty však přežily druhou světovou válku.
ZDE ŽILA
IDA PACHNEROVÁ
NAR. 1876
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
DO SOBIBORU 1942
ZAVRAŽDĚNA
Dolní 104 Ida Pachnerová se narodila 27. června 1876 v Praze jako Ida Morgensternová. Provdala se za Pavla Pachnera a pak s manželem žila v jeho rodném městě, v Havlíčkově Brodě. Manželé měli dvě dcery Zdeňku (narozena 13. března 1904) a Hanu (narozena 12. února 1908). V roce 1939 byli Pavel a Ida oloupeni a donuceni se přestěhovat do Prahy. Dne 7. května 1942 byli manželé zatčeni a transportováni z Prahy do Terezínského ghetta. Dne 9. května 1942 pak byli posláni do vyhlazovacího tábora Sobibor. Obě jejich dcery byly také deportovány do Terezína, ty však přežily.

Humpolec[editovat | editovat zdroj]

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
ZDE ŽIL
VÍTĚZSLAV ZAITSCHEK
NAR. 1889
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
1942 DO TRAWNIK
ZAVRAŽDĚN
Husova
ZDE ŽILA
ANNA ZAITSCHEKOVÁ
ROZ SPITZER

NAR. 1891
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
1942 DO TRAWNIK
ZAVRAŽDĚNA

Husova
ZDE ŽIL
MAX ZAITSCHEK
NAR. 1920
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
1942 DO TRAWNIK
ZAVRAŽDĚN
Husova
ZDE ŽILA
HANA ZAITSCHEKOVÁ
NAR. 1915
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
1942 DO TRAWNIK
ZAVRAŽDĚNA
Husova

Kameny rodiny Zaitschek byly položeny 9.6.2022 [2]

Jihlava[editovat | editovat zdroj]

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
ZDE BYDLEL
ABRAHAM ADOLF
BERNSTEIN

NAR. 1884
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 16.10.1944
V OSVĚTIMI-BŘEZINCE
Abraham Adolf Bernstein
ZDE BYDLELA
EMA BERNSTEINOVÁ
ROZ. MORGENSTERNOVÁ
NAR. 1887
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 16.10.1944
V OSVĚTIMI-BŘEZINCE
Ema Bernsteinová
ZDE BYDLELA
ELLY PORGESOVÁ
ROZ. BERNSTEINOVÁ
NAR. 1917
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
OSVOBOZENA
Elly Porgesová

Pacov[editovat | editovat zdroj]

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
ZDE ŽIL
VIKTOR WEINER
NAR. 1875
DEPORTOVÁN 1943
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 16.7.1943
TAMTÉŽ
Španovského 172

49°28′19″ s. š., 15°0′7″ v. d.

Viktor Weiner se narodil 15. ledna 1875, byl ženatý s Marií Weinerovou (narozenou Langerovou). Manželé měli dvě děti Elsu (také Elišku, narozenou v roce 1914 nebo 1915) a Hanu (narozenou v roce 1919). V Pacově vlastnil malou továrnu na kožené zboží, kde byly vyráběny tašky a peněženky. Dne 5. července 1943 byl transportován z Prahy do terezínského ghetta (jeho číslo v transportu bylo 598), jeho žena a děti byly deportováni v roce 1942. Dne 16. července 1943 byl v Terezíně zavražděn.
ZDE ŽILA
ELSA WEINEROVÁ
NAR. 1915
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
DO OSVĚTIMI 1943
ZAVRAŽDĚNA
Španovského 172 Elsa Weinerová (také Eliška) se narodila v roce 1915 v Pacově, podle Jad vašem a holocaust.cz se narodila 16. listopadu 1914[3]. Jejími rodiči byli Viktor a Marie Weinerovi. Její otec vlastnil malou továrnu na zpracování kůže, kde Elsa také pracovala. Dne 16. listopadu 1942 byla se sestrou a matkou transportována do terezínského ghetta (číslo v transportu bylo 116). Podle Holocaust.cz byla poslána 6. září 1943 do Osvětimi a tam byla zavražděna. Její otec Viktor byl deportován v červenci 1943 do Terezína a tam byl také  zavražděn dne 16. července 1943.
ZDE ŽILA
HANA WEINEROVÁ
NAR. 1919
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
DO OSVĚTIMI 1943
ZAVRAŽDĚNA
Španovského 172 Hana Weinerová se narodila 4. února 1919 v Pacově (podle holocaust.cz až 24. února 1919[4]). Jejími rodiči byli Viktor a Marie Weinerovi. Její otec vlastnil malou továrnu na zpracování kůže, kde Hana také pracovala. Dne 16. listopadu 1942 byla se sestrou a matkou deportována do terezínského ghetta (číslo v transportu bylo 116). Podle Holocaust.cz byla poslána 6. září 1943 do Osvětimi a tam byla zavražděna.
ZDE ŽILA
MARIE WEINEROVÁ
NAR. 1888
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
DO OSVĚTIMI 1943
ZAVRAŽDĚNA
Španovského 172 Marie Weinerová (rozená Langerová) se narodila 5. dubna 1888. Provdala se za Viktora Weinera. Manželský pár měl dvě dcery, Elišku a Hanu. Dne 16. listopadu 1942 byla se svými dvěma dcerami deportována do Terezína (její číslo v transportu bylo 115). Podle Holocaust.cz byla transportována do Osvětimi 6. září 1943 a pak zavražděna. Její manžel Viktor byl deportován v červenci 1943 do Terezína a tam zavražděn dne 16. července 1943.

Pohled[editovat | editovat zdroj]

Na návsi v obci Pohled byly 14. srpna 2018 umístěny čtyři kameny připomínající rodinu Turnovských.[5]

Senožaty[editovat | editovat zdroj]

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
ZDE ŽIL
RUDOLF
FRANKENBUŠ

NAR. 1894
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 17.9.1942
V MAJDANKU
Senožaty 82

49°34′9″ s. š., 15°11′58″ v. d.

Rudolf Frankenbuš (Rudolf Frankenbusch) se narodil v Senožatech 25. března 1894. Byl ženatý s Františkou Frankenbušovou, manželé měly dvě děti - Zdeňka (narozen v roce 1926) a Věru (narozena v roce 1928). Po smrti otce v roce 1924 převzal obchod s potravinami, jehož nabídku rozšířil a obchodoval se smíšeným zbožím. Dne 13. června 1942 byl deportován do Terezína (jeho číslo v transportu bylo 636). Při příjezdu vlaku na nádraží v Bohušovicích byl okamžitě odveden k čekajícímu vlaku do koncentračního tábora Majdanek (jeho číslo v transportu bylo 921), byl převelen k výkonu nucených prací. Dne 17. září 1942 byl Rudolf Frankenbusch zavražděn.
ZDE ŽIL
ZDENĚK
FRANKENBUŠ

NAR. 1926
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 17.9.1942
V MAJDANKU
Senožaty 82 Zdeněk Frankenbuš (také Zdeněk Frankenbusch) se narodil 8. ledna 1926. Jeho rodiči byli Rudolf a Františka Frankenbuschovi. Jeho otec vlastnil obchod s potravinami. Dne 13. června 1942 byl spolu se sestrou a rodiči deportován do transportu do Terezína (jeho číslo v transportu bylo 639). Při příjezdu vlaku na nádraží v Bohušovicích byl okamžitě odveden k čekajícímu vlaku a byl pravděpodobně deportován do vyhlazovacího tábora Sobibor. Podle Jad vašem a holocaust.cz neexistuje žádná další informace (tento vlak je znám jako ztracený vlak, protože nebylo zcela jasné, kudy tento vlak vlastně jel a kdo byl vyhoštěn či transportován. Ve vlaku bylo asi 1000 deportovaných a zřejmě nikdo tuto cestu nepřežil. Je známo, že jeho otec byl převezen do koncentračního tábora Majdanek, kde vykonával práci a kde byl 17. září 1942 zavražděn. Na kameni je uvedena vražda 17. září 1942 v Majdanku. To není jisté.

Jisté však je, že Zdeněk Frankenbusch válku nepřežil.

ZDE ŽILA
FRANTIŠKA
FRANKENBUŠOVÁ

NAR. 1897
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 17.9.1942
V MAJDANKU
Senožaty 82 Františka Frankebušová (také Františka Frankenbuschová) se narodila jako Františka Herrmannová dne 22. září 1897. Provdala se za Rudolfa Frankenbusche. Manželé měly dvě děti - Zdeňka (narozen v roce 1926) a Věru (narozena v roce 1928). Dne 13. června 1942 byla se svými dětmi a manželem deportována do Terezína (její číslo v transportu bylo 637). Při příjezdu vlaku na nádraží v Bohušovicích byla okamžitě odvedena k čekajícímu vlaku a pravděpodobně byla deportována do vyhlazovacího tábora Sobibor. Podle Jad vašem a holocaust.cz neexistuje žádná další informace (tento vak je znám jako ztracený vlak, protože nebylo zcela jasné, kudy tento vlak vlastně jel a kdo byl vyhoštěn či transportován. Ve vlaku bylo asi 1000 deportovaných a zřejmě nikdo tuto cestu nepřežil. Je známo, že její manžel byl převezen do koncentračního tábora Majdanek, kde vykonával práci a kde byl 17. září 1942 zavražděn. Na kameni je uvedena vražda 17. září 1942 v Majdanku. To není jisté. Jisté však je, že Františka Frankenbuschová válku nepřežila.
ZDE ŽILA
VĚRA
FRANKENBUŠOVÁ

NAR. 1928
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 17.9.1942
V MAJDANKU
Senožaty 82 Věra Frankenbušová (také Věra Frankenbuschová) se narodila 1. ledna 1928. Jejími rodiči byly Rudolf a Františka Frankenbuschovi. Její otec vlastnil obchod s potravinami. Dne 13. června 1942, byla s bratrem a rodiči deportována do Terezína (její číslo v transportu bylo 638). Při příjezdu vlaku na nádraží v Bohušovicích byla okamžitě odvedena k čekajícímu vlaku a pravděpodobně deportována do vyhlazovacího tábora Sobibor. Podle Jad vašem a holocaust.cz neexistuje žádná další informace (tento vlak je znám jako ztracený vlak, protože nebylo zcela jasné, kudy tento vlak vlastně jel a kdo byl vyhoštěn či transportován. Ve vlaku bylo asi 1000 deportovaných a zřejmě nikdo tuto cestu nepřežil. Je známo – avšak nepotvrzeno –, že její otec byl převezen do koncentračního tábora Majdanek, kde vykonával práci, a kde byl 17. září 1942 zavražděn. I na kameni je tedy uvedena vražda 17. září 1942 v Majdanku. Jisté však je, že Věra Frankenbuschová válku nepřežila.

Třebíč[editovat | editovat zdroj]

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život

ZDE ŽILA
EDITA ADLEROVÁ
NAR. 4. 1. 1922
DEPORTOVÁNA 22. 5. 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 1942
V LUBLINU

Blahoslavova 88

49°13′4″ s. š., 15°52′40″ v. d.

Edita Adlerová se narodila v Třebíči v roce 1922, později byla spolu s dalšími třebíčskými židy deportována do Terezína a následně odsunuta do Lublinu, kde byla zavražděna.[6]
ZDE ŽIL
ARNOŠT BENEŠ
NAR. 1900
DEPORTOVÁN 1943
DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN 1943
L. Pokorného 10

49°13′1″ s. š., 15°52′38″ v. d.

Arnošt Beneš se narodil v Třebíči 11. října 1911 jako třetí ze čtyř dětí v rodině Glaserů. Navštěvoval školu v Třebíči, vyučil se jako obchodník a pracoval v prodejně semen na Karlově náměstí č.p. 25. Později si pořídil obchod sám a v roce 1932 se oženil s Ingeborg (Inge), narozenou Schimkovou, která pocházela z Brna. V říjnu 1933 se manželům narodila první dcera. Susanna se narodila v říjnu 1937, později se narodila druhá dcera Hana. Arnošt Beneš se přátelil s malířem a fotografem Ludvíkem Bahnerem a začal se zajímat o fotografii. V letech 1932/1933 a 1934/1935 se podílel na výstavách Klubu fotoamatérů v Třebíči, která se konala v akademické hale: Beneš získal první cenu. V roce 1935 se podílel na výroční výstavě města, která ukázala i tvář židovského města v Třebíči mezi lety 1335-1935. Jeho obrazy byly vystaveny na výstavách v Jihlavě a Brně. Také se věnoval kresbě a vyráběl výrobky vyrobené z loutek a hraček pro své dcery a stavěl vykládaný nábytek. Byl také sběratelem drobných uměleckých předmětů a postaviček, měl také malou sbírku obrazů. V roce 1940 mu byly všechny cennosti odebrány nacisty. Byl mu zabaven dokonce i jeho fotoaparát. Čínský porcelán, který měl ve svém bytě byl zničen nacisty. Od této chvíle také nemohl pracovat v oboru. V květnu 1942 byli místní židé deportováni do Terezína a Osvětimi. Arnošt byl podroben nuceným pracím na stavbě železničního mostu v Sázavě, 16. listopadu 1942 byl deportován do Terezína (jeho číslo v transportu bylo 1). Dne 10. ledna 1943 byl transportován do Osvětimi (jeho číslo v transportu bylo 696). Do roku 1998 z lidí, kteří byli v tomto transportu, přežil pouze jeden člověk. Arnošt Beneš byl zavražděn dne 5. března 1943 v Osvětimi.[7]

Z třebíčských židů přežilo válku pouze 35 lidí, Susanna Urbanová, nejstarší dcera Arnošta Beneše byla jedna z nich, žije v Třebíči.

ZDE ŽIL
ALOIS BENEŠ
NAR. 13. 4. 1859
DEPORTOVÁN 18. 5. 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 30. 5. 1942
V TEREZÍNĚ

L. Pokorného 56/19 49°13′2″ s. š., 15°52′40″ v. d.
Třebíč, L. Pokorného čp. 56/19
Alois Beneš

ZDE ŽIL
HUGO BENEŠ
NAR. 17. 1. 1903
DEPORTOVÁN 18. 5. 1942
DO TEREZÍNA
25. 5. 1942
DO LUBLINU
ZAVRAŽDĚN 1942
V LUBLINU

L. Pokorného 56/19

49°13′2″ s. š., 15°52′40″ v. d.

Třebíč, L. Pokorného čp. 56/19
Hugo Beneš

ZDE ŽILA
ANTONIE BENEŠOVÁ
NAR. 3. 5. 1861
DEPORTOVÁNA 18. 5. 1942
DO TEREZÍNA
19. 10. 1942
DO TREBLINKY
ZAVRAŽDĚNA 1942
V TREBLINCE

L. Pokorného 56/19

49°13′2″ s. š., 15°52′40″ v. d.

Třebíč, L. Pokorného čp. 56/19
Antonie Benešová
ZDE ŽILA
ERNESTINA BENEŠOVÁ
NAR. 8. 5. 1858
DEPORTOVÁNA 22. 5. 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 19. 8. 1942
V TEREZÍNĚ
Blahoslavova 75

49°13′4″ s. š., 15°52′44″ v. d.

ZDE ŽIL
LEO BRAUN
NAR. 14. 12. 1907

POSTŘELEN PŘI ÚTĚKU

U BOCHOVIC

ZEMŘEL 24. 6. 1942
V TŘEBÍČSKÉ NEMOCNICI
Blahoslavova 88

49°13′4″ s. š., 15°52′40″ v. d.

Leo Braun se narodil v roce 1907. V květnu 1942 nenastoupil do transportu a společně s Richardem a Annou Bäckovými se skrýval u Kojatína. Po jejich udání na četnické stanici v Budišově se rozběhlo rozsáhlé pátrání vedené četníky a řízené gestapem v Jihlavě. V červnu 1942 byl Leo Braun objeven v poli mezi Pavlínovem a Bochovicemi. Protože byl ozbrojen, došlo k přestřelce. Když Braun viděl, že nemá šanci na útěk, sám se smrtelně zranil a o několik dní později zemřel v třebíčské nemocnici.
ZDE ŽILA
ELIŠKA BRAUNOVÁ
ROZ. INWALDOVÁ

NAR. 18. 11. 1908

POPRAVENA V BRNĚ

KOUNICOVY KOLEJE

26. 6. 1942

Blahoslavova 88

49°13′4″ s. š., 15°52′40″ v. d.

Eliška Braunová se narodila v Budišově v roce 1908 jako Eliška Inwaldová, provdala se za Lea Brauna. Když její manžel uprchl před nástupem do transportu, Eliška Braunová byla zatčena, převezena do Brna, kde byla 26. června 1942 popravena v Kounicových kolejích.
ZDE ŽILA

TEREZA BRAUNOVÁ

NAR. 17. 2. 1866

DEPORTOVÁNA 22.5. 1942 DO TEREZÍNA

ZAVRAŽDĚNA 1942

V TREBLINCE
Blahoslavova 75
Stolperstein Erika Felixová, Třebíč, V.Nezvala 5/9
Stolperstein Erika Felixová, Třebíč, V.Nezvala 5/9
ZDE ŽILA

ERIKA FELIXOVÁ

NAR. 14. 2. 1923

ROZ. FRIEDOVÁ

DEPORTOVÁNA 22.5. 1942 DO TEREZÍNA

ZAVRAŽDĚNA 1944

V OSVĚTIMI
V. Nezvala 5/9
ZDE ŽIL
WALTER FÜRNBERG
NAR. 1898
DEPORTOVÁN 1943
DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN 1943
Havlíčkovo nábřeží 1

49°13′ s. š., 15°52′38″ v. d.

Walter Fürnberg se narodil 25. listopadu 1898, byl ženatý s Annou. V roce 1942 byl jeho dům "arizován". V květnu 1942 byli třebíčští židé deportováni do Terezína a Osvětimi. Walter Fürnberg byl deportován do Osvětimi, kde byl 5. března 1943 zavražděn. Z třebíčských židů se z války vrátilo pouze 35.

ZDE ŽIL
MOJŽÍŠ INGBER
POSLEDNÍ TŘEBÍČSKÝ RABÍN
NAR. 20. 12. 1901
DEPORTOVÁN 18. 2. 1943
DO TEREZÍNA
6. 9. 1943
DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN 1943
V OSVĚTIMI

Tiché nám. 4/4

49°13′2″ s. š., 15°52′36″ v. d.

Třebíč, Tiché nám. čp. 4/4
Mojžíš Ingber se narodil 20. 12. 1901 na Podkarpatské Rusi a do Třebíče přišel v roce 1935, aby převzal místo na rabinátu. Byl posledním třebíčským rabínem a krátce před vypuknutím válku si vzal za ženu Annu Taussigovou. S celou třebíčskou židovskou komunitou byli v květnu 1942 deportováni do koncentračních táborů. Mojžíš Ingber byl nejprve 18. 2. 1943 transportován z Prahy do Terezína a následně 6. 9. 1943 z Terezína do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde byl umučen nacisty v plynové komoře.[8]
ZDE ŽILA
ANNA INGBEROVÁ
ROZ. TAUSSIGOVÁ
NAR. 1922
DEPORTOVÁNA 1943
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 1943
V OSVĚTIMI
Karlovo nám. 16

49°12′59″ s. š., 15°52′52″ v. d.

Anna Ingberová rozená Taussigová se narodila 11. ledna 1922 v Třebíči. Pocházela z rodiny obchodníků, její rodiče měli v Třebíči obchod. Anna se provdala za posledního třebíčského rabína rabbiho Mojžíše Ingbera. Vzali se v jejích 17 letech, krátce před vypuknutím války. Rabín Ingber pocházel z Podkarpatské Rusi a v roce 1935 přišel do Třebíče, aby převzal místo na rabinátu. V květnu 1942 byli třebíčští židé deportováni do Terezína a Osvětimi. Rabín Ingber byl deportován a nepřežil válku. Jeho žena Anna byla z Prahy deportována do Terezína 6. března 1943 (číslo v transportu bylo 983), odtud byla transportována 6. září 1943 do Osvětimi (její číslo v transportu bylo 2512). V ten den bylo do Osvětimi transportován 5007 lidí, z nich přežilo pouze 40 lidí. Anna Ingerbová byla zavražděna v Osvětimi. Z třebíčských židů jen 35 přežilo válku.[9]

ZDE ŽILA
ANNA INWALDOVÁ
NAR. 30. 1, 1894
ODVEDENA GESTAPEM
V LÉTĚ 1941
ZAVRAŽDĚNA 1942
V RAVENBRÜCKU

L. Pokorného 47/39

49°13′3″ s. š., 15°52′45″ v. d.

Třebíč, L. Pokorného čp. 47/39
Anna Inwaldová
ZDE ŽIL
ARPAD LÖWY

NAR. 4. 9. 1901

DEPORTOVÁN 22. 5. 1942

DO TEREZÍNA

ZAVRAŽDĚN 1942

V LUBLINU
Subakova 41 Arpad Löwy se narodil v září 1901, pracoval jako zámečník a jeho rodina byla 22. května 1942 deportována do Terezína, posléze odsunuta do Lublinu, další osud nikoho z rodiny není známý.[6]
ZDE ŽIL

FRANTIŠEK LÖWY

NAR 1. 9. 1939

DEPORTOVÁN 22. 5. 1942

DO TEREZÍNA

ZAVRAŽDĚN 1942

V LUBLINU
Subakova 41
ZDE ŽIL

GUSTAV LÖWY

NAR. 19. 5. 1935

DEPORTOVÁN 22. 5. 1942

DO TEREZÍNA

ZAVRAŽDĚN 1942

V LUBLINU
Subakova 41
ZDE ŽILA

BERTA LÖWYOVÁ

ROZ. SZABÓ

NAR. 22. 5. 1904

DEPORTOVÁNA 22. 5. 1942

DO TEREZÍNA

ZAVRAŽDĚNA 1942

V LUBLINU
Subakova 41
ZDE ŽIL
OTTO NEUMANN
NAR. 6. 1. 1911
DEPORTOVÁN 1941
DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN 8. 12. 1941
V OSVĚTIMI
L. Pokorného 52

49°13′2″ s. š., 15°52′42″ v. d.

Otto Neumann se narodil v lednu 1911. V roce 1941 byl udán českým četníkem A. Pelikánem za to, že se koupal v řece Jihlavě mimo vyhrazený prostor pro Židy. Byl deportován rovnou do Osvětimi, kde byl v prosince 1941 zavražděn.

ZDE ŽIL
BEDŘICH POLNAUER
NAR. 31. 7. 1899
DEPORTOVÁN 6. 3. 1943
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 8. 3. 1944
V OSVĚTIMI

Karlovo nám. 14/8

49°12′59″ s. š., 15°52′47″ v. d.

Třebíč, Karlovo nám. čp. 14/8
Bedřich Polnauer

ZDE ŽILA
ANNA POLNAUEROVÁ
ROZ. SCHULHOFOVÁ
NAR. 14. 4. 1866
DEPORTOVÁNA 22. 5. 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 1942
V TREBLINCE

Karlovo nám. 14/8

49°12′59″ s. š., 15°52′47″ v. d.

Třebíč, Karlovo nám. čp. 14/8
Anna Polnauerová
ZDE ŽIL
ARTHUR ISRAEL SCHWARZ
NAR. 17. 3. 1894
DEPORTOVÁN V ÚNORU 1943
DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN 22. 2. 1943
V OSVĚTIMI
L. Pokorného 55

49°13′2″ s. š., 15°52′41″ v. d.

Arthur Israel Schwarz se narodil 17. 3. 1894 v Třebíči v domě číslo 44. Jeho rodiče, Gottfried Schwarz a Rosina rozená Bondi, provozovali v domě číslo 44 hospodu, na jejímž místě nyní stojí infocentrum u Zadní synagogy. Ve dvacátých letech se Arthur Schwarz živil jako obchodník s textilem a žil ve Vídni, kde se r. 1925 oženil a narodily se mu tam 3 děti. V r. 1938 se rodina po připojení Rakouska k Německu odstěhovala z Vídně do jeho rodné Třebíče a žili v Dolní ulici, dnes ulice L. Pokorného, v čísle 55.  Během války byl poslán na práce na stavbě železnice u Velkých Losenic, okres Žďár nad Sázavou. Odtud byl na příkaz jihlavského gestapa spolu s dalšími 19 vězni v únoru 1943 poslán do Osvětimi[10], kde 22. 2. 1943 zahynul. Z třebíčských židů jen 35 přežilo válku.[9][6]
ZDE ŽILA
MARTA SCHWARZOVÁ
NAR. 21. 9. 1890
DEPORTOVÁNA 22. 5. 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 1942
V LUBLINU
Subakova 41

49°13′3″ s. š., 15°52′49″ v. d.

Martha Schwarzová narozená 21. 9. 1890 ve Vídni, dcera Gottfrieda Schwarze a Rosiny rozené Bondi, zůstala svobodná, bydlela v Třebíči v domě číslo 44, kde do smrti matky v r. 1932 pomáhala při provozu hospody; otec zemřel v r. 1917.  Někdy mezi lety 1932 -1942 se přestěhovala na adresu Tovární, dnes Subakova, číslo 41, odkud byla dne 22. 5. 1942 transportem Aw poslána do Terezína a odtud dne 25. 5. transportem Az do Lublinu, kde zahynula.[6]

ZDE ŽILA
OLGA SCHWARZOVÁ
NAR. 5. 6. 1883
DEPORTOVÁNA 22. 5. 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 1942
V LUBLINU

Subakova 41

49°13′3″ s. š., 15°52′49″ v. d.

Olga Schwarzová narozená 5. 6. 1883 v Třebíči, dcera Gottfrieda Schwarze a Rosiny rozené Bondi, zůstala svobodná, bydlela v Třebíči v domě číslo 44, kde do smrti matky v r.1932 pomáhala při provozu hospody; otec zemřel v r. 1917.  Někdy mezi lety 1932 -1942 se přestěhovala se sestrou Martou na adresu Tovární, dnes Subakova, číslo 41, odkud byla dne 22. 5. 1942 transportem Aw poslána do Terezína a odtud dne 25. 5. transportem Az do Lublinu, kde zahynula.[6]

ZDE ŽIL
BERTHOLD SUBAK
NAR. 2. 4. 1869
DEPORTOVÁN 22. 5. 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 1943
V OSVĚTIMI

L. Pokorného 20/20

49°13′2″ s. š., 15°52′41″ v. d.

Třebíč, L. Pokorného čp. 20/20
Berthold Subak
ZDE ŽILA
ELLA SUBAK
ROZ. SCHWARZKOPF
NAR. 19. 11. 1887
DEPORTOVÁNA 22. 5. 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 1942
V LUBLINU
L. Pokorného 29

49°13′3″ s. š., 15°52′46″ v. d.

Ella Subak, rozená Schwarzkopf se narodila v roce 1887 v Českých Budějovicích, do Třebíče se provdala jako manželka Jakoba Subaka. V roce 1939 její dcery i s dětmi odešly do Spojených států amerických. Ella Subak byla v roce 1942 deportována do Terezína a následně v témže roce zavražděna v Lublinu.[6]
ZDE ŽIL

JUDr. EMIL SUBAK

NAR. 22. 11. 1886

DEPORTOVÁN 23. 3. 1942

DO TEREZÍNA

ZAVRAŽDĚN 1942

V PIASKI
Karlovo náměstí 14 JUDr. Emil Subak se narodil v roce 1886 v Třebíči, následně přesídlil do Brna, kde vedl úspěšnou advokátní kancelář. S první manželkou Louisou měl dceru Hedi, s druhou manželkou Elsou měl syna Hanuše. V březnu roku 1942 byl deportován do Terezína a následně odvlečen do Piaski, kde byl zavražděn.[6]
ZDE ŽIL

JAN (HANUŠ) SUBAK

NAR. 19. 2. 1920

ZAVRAŽDĚN 1941

V OSVĚTIMI
Karlovo náměstí 14 Hanuš (Jan) Subak byl synem Emila Subaka, žil v Brně, ale v roce 1941 byl zavražděn v Osvětimi.[6]

ZDE ŽIL
DAVID WITTMANN
KANTOR A UČITEL
ŽIDOVSKÉHO NÁBOŽENSTVÍ
NAR. 11. 3. 1879
DEPORTOVÁN 22. 5. 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 30. 9. 1942
V TEREZÍNĚ

Subakova 43/3

49°13′4″ s. š., 15°52′47″ v. d.

Třebíč, Subakova čp. 43/3
David Wittmann

ZDE ŽILA
LINA WITTMANNOVÁ
ROZ. HIRSCHLEROVÁ
NAR. 16. 10. 1876
DEPORTOVÁNA 22. 5. 1942 DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 1942
V TREBLINCE

Subakova 43/3

49°13′4″ s. š., 15°52′47″ v. d.

Třebíč, Subakova čp. 43/3
Lina Wittmannová

V Třebíči bylo dne 27. května 2018 položeno dalších sedm kamenů zmizelých. Součástí akce byla vzpomínková modlitba.[11]

V roce 2019 bylo v Třebíči položeno 9 nových kamenů zmizelých.

Dne 22.5. 2022 bylo v Třebíči položeno dalších 11 kamenů zmizelých[12]

Žirovnice[editovat | editovat zdroj]

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
ZDE BYDLEL
EDUARD PFEFFER
NAR. 1875
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
1943 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN
Podhadrí 267

49°15′9″ s. š., 15°11′10″ v. d.

Eduard Pfeffer
ZDE BYDLELA
MARIE PFEFFEROVÁ
ROZ. LUSTIGOVÁ
NAR. 1884
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
1943 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚNA
Podhadrí 267 Marie Pfefferová
Dostupné mapy ke článku

Data pokládání kamenů[editovat | editovat zdroj]

Data pokládání kamenů zmizelých v kraji Vysočina:

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der Stolpersteine im Kraj Vysočina na německé Wikipedii.

  1. Zmizeli Sousede Archivováno 23. 11. 2015 na Wayback Machine., Pavel Pachner, jeho manželka Ida, jejich dcery a vnoučata, citováno dne 23.
  2. Humpolec připomněl kameny zmizelých židovskou rodinu Zaitschkovu | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. 
  3. http://yvng.yadvashem.org/nameDetails.html?language=en&s_lastName=weinerova&s_firstName=eliska&s_place=&itemId=4766826&ind=108
  4. http://www.holocaust.cz/de/opferdatenbank/opfer/132686-hana-weinerova/
  5. KUBÍKOVÁ, Dáša. Leo Turnovský z Pohledu jako jediný přežil válku. V obci odhalili kameny zmizelých za jeho rodinu [online]. Český rozhlas, 2018-10-01 [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h red. V Třebíči je jedenáct nových kamenů zmizelých. Třebíčský zpravodaj. 2022-06-13, roč. 2022, čís. 6, s. 2. Dostupné online. 
  7. Životopis Arnošta Beneše. Archivováno 26. 4. 2016 na Wayback Machine.
  8. https://www.trebic.cz/html/zm_programy/2017/zm07/attachments/Rabin-Mojzis-Ingber--zivotopis.pdf
  9. a b Stručný Životopis Anny Ingberové.
  10. MZA Brno, fond MLS Jihlava, karton 102, František Trübswasser
  11. Lidé v Třebíči si připomněli výročí transportů i holokaust | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2018-06-09]. Dostupné online. 
  12. KRČMÁŘ, Milan. VIDEO: Další kameny zmizelých připomínají někdejší židovské obyvatele Třebíče. Třebíčský deník. 2022-05-22. Dostupné online [cit. 2022-05-28]. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]