Servít je vůl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

„Servít je vůl“ je nejznámější česká latrinálie,[1] tj. anonymní nápis umísťovaný zejména na veřejné toalety. V 60. letech 20. století se tento nápis začal objevovat nejprve v rámci recesistické pomsty studentů, avšak později se rozšířil i mezi lidi, kteří původně označenou osobu neznali, a byl šířen do celého světa. Úsloví se stalo obecně známým a rozšířily se i některé jeho modifikace.

Původ a rozšíření

Jako původní cíl recesistické akce bývá nejčastěji uváděn prof. Radim Servít (1921–1984), vyučující pružnost a pevnost na fakultě stavební ČVUT v 60. letech a proslulý přísností při zkoušení.[2] Později byl nápis vztahován i na další osoby jménem Servít.[3]

Studenti začali mimo jiné na záchodcích hostinců v okolí školy psát na zdi poznámky „Servít je vůl“. V prostředí šedesátých let, kdy se nespokojenost studentů velmi často ventilovala v akcích, známých tehdy jako recese, se nápisy „Servít je vůl“ z dejvických záchodků[4] postupně rozšířily za hranice Prahy, ČSSR a Evropy, přetrvaly a byly obnovovány po generace. Z doložených míst, kde byl či je tento nápis k vidění, lze namátkou jmenovat: Eiffelova věž (podle Vladimíra Justa)[5], nádraží v Miláně (autor nápisu Jiří Reinsberg[6]), stanice v newyorském metru, nádraží Nesebar v Bulharsku, Gerlachovský štít, záchodky v Londýně, plot rybářské hospody v polské vesnici na Baltu[7], chodba jídelny na sovětské polární stanici Mirnyj v Antarktidě[7], Empire State Building v New Yorku[8].

Postupem doby byly nápisy obměňovány, a jsou známé kreace jako „Doopravdy nejsem vůl, Servít“, „Všichni jste volové! Servít“, „Nejen Servít, ale i…“, „X.Y. je Servít“, „Promiň, Servíte, jsou i větší volové“ atp. Při majálesu v roce 1965 se mimo jiné skandovalo „Ať žije Servit. Všichni jsou volové.“[9]

V roce 1968 na tento slogan a nápis navázala mimořádně úspěšná píseň beatové skupiny Synkopy 61 „Válka je vůl“.[10]

Senátor Jaroslav Kubera zmínil fenomén tohoto nápisu v roce 2001 (při projednávání novely trestního zákona č. 139/2001 Sb., kterou byl přidán § 257b o speciální skutkové podstatě postříkání, pomalování či popsání cizí věci), v recesistickém projevu, v němž původ graffiti odvozoval od Járy Cimrmana. Kubera v Senátu řekl: „Křída byla hlavním nástrojem writerů až do konce 60. let. Vrcholem tohoto období byl nápis ,servít je vůl‘, který pronikl až do metra v New Yorku a stal se inspirací pro vznik graffiti ve Spojených státech. Po vstupu spojeneckých vojsk v srpnu 1968 byla křída nahrazena vápnem. (…)“[11]

Hláška (v mluvené, nikoliv psané podobě) se objevila i ve filmu Vejška z roku 2014.

Odkazy

Reference

  1. JANEČEK, Petr: Servít je vůl. Tvar 8/2012: s. 24. Dostupné online.
  2. Právo, 10. 9. 1998 (korpus syn2006pub): „Servít byl lepší, přátelé, adresnější. S ním alespoň člověk věděl, na čem je. A to se potom organismu ulevilo. Profesor Ing. Radim Servít (1921 – 1984) vyučoval na katedře mechaniky inženýrského stavitelství ČVUT pružnost a plasticitu. Je autorem učebnic a skript. Příčina jeho masivní negativní démonizace leží údajně na počátku Servítovy učitelské kariéry, kdy jako asistent u profesora Václava Daška praktikoval „lstivý předstupeň“ – studenti, pokud se chtěli dostat ke zkoušce k Daškovi, museli absolvovat „trapné zkoušení“ z chytáků a špeků u Servíta. Nápis Servít je vůl byl nalezen na celém světě, zejména na univerzitních záchodech a významných stavbách, které realizovali jeho žáci. Poté zlidověl.“
  3. Hospodářské noviny, 13. 10. 2000 (korpus syn2006pub): „…Nic zvláštního, studentská msta bývá nemilosrdná. Příslušníci mé generace jistě vzpomínají, jak byly záchodky po Praze (a nejen po ní, nýbrž po celé bývalé ČSSR a prý porůznu po světě) jednu dobu popsány heslem: „Servít je vůl.“ Týkalo se předního fyziologa, který zřejmě pohodlným medikům svými požadavky ztrpčoval život, proto ta bezmocná odplata.“
  4. Pavel Brenkus a Lukáš Dočkal: Toalety na středních školách (kvalitativní výzkum), seminární práce, obor jednooborová psychologie, 2000/2001
  5. Marek Kerles: Jazykovědce trápí „volování“, Český a slovenský svět, 16. 9. 2005
  6. Jiří Reinsberg: Moje archa úmluvy V. – bral jsem život zvesela (přepis záznamu vyprávění na webu christnet.cz)
  7. a b Disman, M. (2006): Jak se vyrábí sociologická znalost, Praha, Univerzita Karlova v Praze a Nakladatelství Karolinum, 3. dotisk 3. vydání, ISBN 80-246-0139-7, str. 310
  8. Spisy Jaroslava Putíka, Nakladatelství Hynek, Praha 1996, sv. 1, 261 stran. Servít v baseballové čepici: Hlavně o memech, také o genech a lidech. „Ti, kdo pamatují šedesátá léta, si jistě vzpomenou na nápis Servít je vůl. Začal se objevovat na záchodcích vysokých škol. Prý šlo o pomstu. Pak jej veřejné služby smývaly ze stěn nejrůznějších budov a dopravních prostředků. Rychle se rozšířil po Evropě. O něco později se objevil v nejvyšším patře Empire State Building v New Yorku.“, Lidové noviny 63/1997
  9. BLAŽEK, Petr. Vyhoštění krále majálesu. Allen Ginsberg a Státní bezpečnost. S. 37. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2011 [cit. 2013-03-01]. Čís. 2, s. 37. Dostupné online. ISSN 1802-8241. 
  10. Válka je vůl
  11. Stenozáznam ze 2. dne 5. schůze Senátu PČR, 28. února 2001, Jaroslav Kubera

Související články

Externí odkazy