Seriózní médium
Seriózní médium (někdy také prestižní, standardní médium) je označení sdělovacího prostředku, kde klíčovou roli hraje objektivita, analýza a kontext a obecné informace, jejichž význam roste s časovou vzdáleností od popisované události.[1]
Úkolem prestižního média je vybírat důležitá témata a přirozeným jazykem s přiměřeným zjednodušením je komentovat a analyzovat ptydepe politiků, propagandu PR agentur, ale i odborných a vědeckých prací a tím umožnit vytváření kvalifikovaného veřejného mínění.[2]
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Seriózní médium pracuje s významnými tématy, dlouhodobě sleduje společenské procesy a jevy, oslovuje odborníky, umožňuje polemiku a diskusi, případně provozuje investigativní žurnalistiku. Hlavním formátovým obsahem je komentář a analýza.[3] V článcích udržuje časovou linku, používá přesnou terminologii, kontext události, pohled odborníka, pracuje s ověřenými informacemi.[4][3] Zpravidla má definovaný svůj etický kodex.
Klíčovou roli hraje neutralita, lakoničnost, odkazování na reference a jejich ověřování.[5] Vnímají rozdíl mezi privátní a veřejným.[1]
Příklady[editovat | editovat zdroj]
Jako příklad seriózního média uvádí Karel Hvížďala v západní Evropě[3] tyto deníky:
- Rakousko: Der Standard, Die Presse
- Německo: Frankfurter Allgemeine Zeitung, Süddeutsche Zeitung, Frankfurter Rundschau, Die Welt
- Francie: Le Figaro, Le Monde, Liberation
- Itálie: Corierre dela Sera, La Stampa, La Republika
- Velké Británie: The Guardian, Daily Telegraph
Dále Daniel Raus zmiňuje britský týdeník Economist,[6] Radek Sárközi pak Proglas.[7]
Český deník seriózního typu však na trhu vinou procesu bulvarizace chybí, české deníky se pohybují na úrovni pop-novin. Dříve byly považovány za prestižní[kým?] Hospodářské noviny, než v květnu 2009 prošly rozsáhlou obsahovou proměnou a krácením.[3] Jedním z problémů udržení a vzniku prestižního deníku v ČR je i malý trh. Podle průzkumů by seriózní deník kupovalo okolo 30 tisíc lidí, k ekonomické soběstačnosti je však třeba 80 až 100 tisíc.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Karel Hvížďala: Bulvár, to není nadávka (přetisk), in Euro 43/2007, 2. listopad 2007
- ↑ Karel Hvížďala: Estetika médií určuje etiku sporů, Neviditelný pes, 11. června 2008
- ↑ a b c d Karel Hvížďala: Média a politika: rizika propojováníKatolický týdeník Příloha Perspektivy 19/2010
- ↑ Irena Ryšánková: Téma lekce: Lžou novináři?, rámcový vzdělávací program. 2008
- ↑ Zuzana Zejdová: Noviny a jejich titulky Archivováno 21. 3. 2009 na Wayback Machine. in Metodický portál vzdělávání, 4. únor 2008
- ↑ Radko Kubičko, Petr Duhan, Daniel Raus: Disponují česká média svou vlastní hodnotovou orientací?[nedostupný zdroj] in Hovory o médiích, ČRo 6, 24. březen 2008
- ↑ Radek Sárközi Jak se dělá školní časopis(6) Mediální výchova, in Česká škola. 13. březen 2002
- ↑ Karel Hvížďala: Politici mají právo postavit se mínění většiny Archivováno 25. 4. 2010 na Wayback Machine., rozhovor ČT 24, 20. duben 2010
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Důvěra a etika, kodexy a samoregulace[nedostupný zdroj] in Média v postmoderním světě, ČRo 6, 23. června 2006
