Sergio Agüero

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sergio Agüero
Sergio Agüero (2016)
Sergio Agüero (2016)
Osobní informace
Celé jménoSergio Leonel „Kun“ Agüero del Castillo
Datum narození2. června 1988 (35 let)
Místo narozeníQuilmes, Argentina Argentina
Výška170 cm[1]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Poziceútočník
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2003–2006
2006–2011
2011–2021
2021		 Argentina CA Independiente
Španělsko Atlético Madrid
Anglie Manchester City
Španělsko FC Barcelona		 05400(23)
17500(75)
2750(184)
004000(1)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2006–2021 Argentina Argentina 01010(41)
Úspěchy
Mistrovství světa
Stříbrná medaile 2014 Argentina
Copa América
Stříbrná medaile 2015 Argentina
Stříbrná medaile 2016 Argentina
Zlatá medaile 2021 Argentina
Letní olympijské hry
Zlatá medaile 2008 Argentina U23
Další informace
Manžel(ka)Gianinna Maradona (2008–2012)
PodpisSergio Agüero – podpis
Websergioaguero.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 5. listopad 2021
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 5. listopad 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergio Leonel „Kun“ Agüero del Castillo (* 2. červen 1988, Quilmes, Argentina) je bývalý argentinský fotbalový útočník a reprezentant. Bývalý hráč argentinského Independiente, španělského Atlética Madrid, anglického Manchesteru City a španělské Barcelony. V roce 2021 ukončil aktivní kariéru kvůli problémům se srdcem.

Za Independiente odehrál v argentinské lize první zápas měsíc po svých 15. narozeninách jakožto historicky nejmladší debutant.[2] S Atlétikem Madrid vyhrál v sezóně 2009/10 Evropskou ligu UEFA. Za Manchester City nastupoval deset let, pětkrát vyhrál Premier League, v této anglické nejvyšší ligové soutěži zaznamenal nejvíce gólů mezi hráči nenarozenými v Anglii a vsítil více gólů za Manchester City než kdokoliv před ním. Dosáhl pro klub prvního finále Ligy mistrů UEFA, v tomto prohraném zápase v roce 2021 se s klubem rozloučil.[2]

Za seniorskou reprezentaci Argentiny odehrál 97 utkání a vstřelil při nich 42 gólů (k červenci 2020). Agüero je tak po Lionelu Messim a Gabrielu Batistutovi třetím nejlepším reprezentačním střelcem v historii.[3]

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

CA Independiente[editovat | editovat zdroj]

V dresu Clubu Atlético Independiente nastoupil ve věku 15 let a 35 dní, čímž překonal rekord Diega Maradony a stal se nejmladším fotbalistou v historii argentinské ligy.

Atlético Madrid[editovat | editovat zdroj]

Sergio Agüero v době angažmá v Atlétiku Madrid v derbyovém zápase s Realem Madrid (listopad 2010)

Do Atlética přestoupil v květnu roku 2006 za částku údajně 23 milionů eur. Ve své první sezoně v Primera división odehrál všech 38 utkání a vsítil 6 branek. V roce 2007 získal ocenění Golden Boy, které uděluje italský sportovní deník Tuttosport ve spolupráci s dalšími evropskými novinami vítězi hlasování o nejlepšího hráče do 21 let působícího v některé z evropských nejvyšších fotbalových lig.[4]

V následující sezoně 2007/08 se stal třetím nejlepším střelcem, když nastřílel 19 gólů. Tento počin mu vynesl druhé místo v nově vzniklé anketě o nejlepšího útočníka španělské ligy, Trofeo Alfredo di Stéfano.

Před startem ročníku 2008/09 přišel z Villarrealu uruguayský reprezentant Diego Forlán. Společně vytvořili obávanou útočnou dvojici, která vytáhla Atlético na čtvrté místo v La Lize a vybojovala účast v Lize mistrů. V té madridský klub skončil už v základní části, když obsadil třetí příčku ve skupině a přesunul se do Evropské ligy, kde postupně vyřadilo Galatasaray, Sporting, Valencii a Liverpool a ve finále porazilo 2:1 v prodloužení anglický Fulham FC.

Manchester City[editovat | editovat zdroj]

Agüero hrající za Manchester City v Lize mistrů UEFA v zápase proti CSKA Moskva (2014)

28. července 2011 byl Sergio oficiálně představen jako nová posila Manchesteru City. Cena za jeho přestup měla údajně dosahovat výše kolem 35 miliónů britských liber (cca 40 miliónů eur)[5][6]. Agüero podepsal smlouvu na pět let a minimálně pro svou první sezónu si zvolil dres s číslem 16, na kterém nosí přezdívku "Kun Agüero". Svůj první start za Manchester City si odbyl 15. srpna 2011, kdy nastoupil v rámci anglické Premier League v zápase proti Swansea. Na hřiště se dostal v 59. minutě a do konce zápasu stihl vstřelit 2 góly a na jeden přihrát.[7] Ve své první sezoně 2011/12 získal s týmem ligový titul. Po premiérové sezóně se dočkal klubového ocenění pro nejlepšího hráče týmu a k tomu ocenění za nejlepší gól sezóny – úvodní gól do sítě Norwiche při venkovní výhře 6:1.[8][9]

Sezóna 2012/2013[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli Agüero hrozil obraně Chelsea v úvodním zápase sezóny, gól nedal. Jeho spoluhráči se ovšem 12. srpna 2012 postarali o výhru 3:2 v rámci Community Shield, tedy anglického superpoháru.[10] Začátkem ligové sezóny se zranil – v úvodním zápase se Southamptonem odehrál 13 minut, ale koleno mu nedovolilo odehrát více. Manchester City navzdory této překážce 3:2 vyhrál.[11] Na zápase Ligy mistrů s Realem Madrid byl mezi náhradníky neposlanými na trávník, zahrál si až s Arsenalem. První gól vpravil 29. září do sítě Fulhamu při venkovní výhře 2:1.[12]

V semifinále FA Cupu sezóny 2012/13 13. dubna 2013 vstřelil jeden gól Chelsea FC, podílel se tak na vítězství Manchesteru City 2:1, který postoupil do finále proti Wiganu Athletic.[13] Ve finále FA Cupu 11. května nastoupil v základní sestavě a byl tak přítomen u porážky 0:1 s Wiganem, proti kterému platil Manchester City za favorita.[14]

Sezóna 2013/2014[editovat | editovat zdroj]

Poranění kolena jej připravilo o většinu předsezónní přípravy, ovšem pro první ligový zápas byl už novému trenérovi Manuelu Pellegrinimu k dispozici a gólem přispěl k výhře 4:0 nad Newcastlem.[15][16] Jeho dva góly do sítě rivala Manchesteru United 22. září pomohly k výhře 4:0.[17] 23. října 2013 vstřelil dva góly v utkání základní skupiny Ligy mistrů ruskému CSKA Moskva, zařídil tak vítězství svého týmu 2:1.[18] V průběhu prosince si při výhře 6:3 nad Arsenalem poranil lýtko a chyběl další měsíc.[19]

Venku proti Tottenhamu 29. ledna 2014 se při výhře 5:1 znovu zranil, ale stačil vstřelit svůj 50. gól v Premier League.[20] Ve finále Ligového poháru se Sunderlandem 3. března již nastoupil a byl u výhry 3:1 a u první trofeje sezóny.[21] Následně si zahrál odvetu osmifinále Ligy mistrů s Barcelonou a znovu byl nucen střídat. Manchester City bylo po dvou prohrách vyřazeno.[22] V dubnu se konal návrat na trávníky, první gól od ledna Agüero vstřelil 21. dubna proti West Bromwich Albion při domácí výhře 3:1, která ze třetí příčky udržela naděje týmu na titul.[23] V závěru ligové sezóny 2013/14 vyhráli doma Citizens 2:0 proti West Ham United 11. května a zajistili si tak druhý titul za tři roky, stejně tak i Agüero.[24]

Sezóna 2014/2015[editovat | editovat zdroj]

Sergio Agüero (úplně vlevo) v remízovém zápase na půdě Chelsea (leden 2015)

Úvodní ligový zápas sezóny 2014/15 proti Newcastlu 17. srpna 2014 začal na lavičce a do hry byl vyslán až ke konci, během něhož zvýšil na konečných 2:0.[25] Role náhradníka mu příslušela i v zápase s Liverpoolem 26. srpna, to se při výhře 3:1 opět jednou gólově prosadil ke konci zápasu.[26] V zápase 8. kola kopal rovnou tři penalty, jednu z nich soupeřův gólman Hugo Lloris chytil. Mimo to vstřelil další dva góly ze hry a sám se tak 18. října podepsal pod domácí výhrou 4:1 nad Tottenhamem.[27] Manchesterské derby 2. listopadu na domácím Etihad Stadium rozhodl jedním gólem.[28] Proti Bayernu Mnichov 25. listopadu v zápase skupiny Ligy mistrů vstřelil hattrick, který rozhodl o domácí výhře 3:2, přestože ještě v 80. minutě City 1:2 prohrávalo.[29] Na stadionu Southamptonu nastoupil ke svému 100. zápasu v rámci Premier League a pro spoluhráče připravil dva góly, díky čemuž City vyhráli 3:0. Agüero neproměnil penaltu a neoprávněně obdržel žlutou kartu, neboť jej rozhodčí podezříval ze simulování.[30] Za měsíc listopad byl vyhlášen hráče měsíce, a to podruhé v kariéře.[31] Začátkem prosince vyhrál hlasování „Hráč roku“ Federace fotbalových příznivců (Football Supporters' Federation).[32]

Dne 12. dubna 2015 dosáhl na hranici 100 gólů za Manchester City, ale jeho dva góly nestačily na jediný bod, City totiž prohrály derby s Manchesterem United 2:4.[33] 10. května vstřelil hattrick při domácí výhře 6:0 nad Queens Park Rangers.[34] 24. května vstřelil svůj 26. ligový gól v sezóně Southamptonu v posledním 38. kole při výhře 2:0. Za sezónu 2014/15 se stal nejlepším střelcem Premier League.[35]

Sezóna 2015/2016[editovat | editovat zdroj]

Sergio Agüero (vlevo) s ofenzivním spoluhráčem Kevinem de Bruynem v zápase s West Ham United (leden 2016)

První domácí zápas ligové sezóny v srpnu 2015 se gólově prosadil proti obhájci Chelsea, kterou Citizens porazili 3:0.[36] V následujícím třetím kole proti Evertonu byl u výhry 2:0 venku. V průběhu zápasu Agüero zaregistroval zhroucení fanouška domácího týmu a upozornil na to rozhodčího, což vedlo ke včasnému zásahu lékařů.[37]

Během zápasu 8. kola 3. října vstřelil 5 gólů proti Newcastle United (výhra 6:1).[38]

Agüero dosáhl stovky gólů v Premier League v jeho 147. zápase na půdě Chelsea dne 16. dubna 2016. Jeho hattrick zaručil výhru 3:0 a tři body. Jediným fotbalistou, který v Premier League dosáhl stovky gólů rychleji byl útočník Alan Shearer, jemuž stačilo 124 zápasů.[39]

Sezóna 2016/2017[editovat | editovat zdroj]

Trenérem Manchesteru City se nově stal Pep Guardiola a byl to Agüero, kdo dal v polovině srpna 2016 první soutěžní gól pod Španělovým vedením. Agüerova proměněná penalta ve čtvrté minutě úvodního utkání v Premier League proti Sunderlandu pomohla k domácímu vítězství 2:1.[40] V listopadu proti Middlesbrough vstřelil svůj 14. gól za posledních 15 utkání a jeho trefa pomohla k remíze 1:1. Pro Agüera to byl 150. gól ve dresu celku z Manchesteru.[41] V prosinci prohrál se City v utkání s Chelsea a po faulu na Davida Luize obdržel červenou kartu znamenající vyloučení, jeho trestem byl distanc na další čtyři utkání.[42]

Manchester City zakončil sezónu 2016/17 bez trofeje. Agüero uzmul čtvrtou příčku mezi ligovými střelci s 20 góly za 31 utkání, měl tak o devět gólů méně jak první útočník Harry Kane.[43]

Sezóna 2017/2018[editovat | editovat zdroj]

Agüero zahájil ligovou sezónu 2017/18 trefou do sítě nováčka Brightonu a tento duel dopadl výhrou City 2:0.[44] Začátkem září přispěl jedním gólem k demolici Liverpoolu 5:0 a stal se tak zahraničním fotbalistou s nejvíce góly v historii Premier League, když 124. gólem překonal 123 gólů Dwighta Yorka.[45] O týden později na hřišti Watfordu vstřelil hattrick a z poloviny se podepsal na výhře 6:0.[46] V lednu zaznamenal hattrick v ligovém klání s Newcastle United a City díky němu zvítězili 3:1 a podrželi náskok 12 bodů na druhé místo.[47] Jeho lednové výkony mu vynesly ocenění hráče měsíce.[48] Po prvním únorovém poločase domácího ligového střetu s Leicesterem byl stav nerozhodný 1:1, ve druhém poločase ovšem Agüero vstřelil rovnou čtyři góly a sám tak zařídil vítězství 5:1.[49] Ve finále Ligového poháru (EFL Cup) proti Arsenalu 25. února otevřel skóre, když v souboji jeden na jednoho překonal lobem soupeřova brankáře Davida Ospinu. Nakonec City vyhráli 3:0.[50]

V dubnu byl nominován do „Týmu roku“ podle Asociace profesionálních fotbalistů (Professional Footballers' Association, PFA) společně s dalšími čtyřmi spoluhráči ze City.[51]

Sezóna 2018/2019[editovat | editovat zdroj]

Agüero se stal hlavní postavou v úvodu sezóny 2018/19, když dvěma góly přemohl Chelsea, Manchester City tak získal výhrou 2:0 Community Shield. Když po 13 minutách otevřel skóre, zároveň dosáhl hranice 200 vstřelených gólů za klub.[52] Dále v srpnu se předvedl svým devátým hattrickem v Premier League vůbec, a to v zápase proti Huddersfieldu při výhře 6:1.[53]

V září 2018 byla klubem oznámena dohoda o prodloužení smlouvy, která Argentince původně vázala do roku 2020. Smlouva nová zajišťovala Agüerovy služby City do roku 2021.[54] Následující den po oznámení vstřelil gól proti Cardiffu, na jeho úvodní trefu navázali další spoluhráči a nakonec City venku vyhrálo 5:0. Pro Kuna to byl jeho 300. zápas ve dresu manchesterského týmu.[55] Ligové utkání proti Southamptonu konané 4. listopadu 2018 dopadlo vítězstvím 6:1 pro domácí Citizens. Druhý gól vstřelil Agüero, ten tímto překonal metu 150 gólů a stihl to ve svém 220 utkání v Premier League. Jediným fotbalistou, který této mety dosáhl během menší zápasové porce byl Alan Shearer.[56] Přesně o týden později během derby s Manchesterem United dovedl domácí jedním gólem k výhře 3:1 a s osmi góly se stal nejlepším střelcem v historii Manchesterského derby. O prvenství se v tuto chvíli dělil s někdejším útočníkem United Waynem Rooneym.[57] Třetí únorový den v roce 2019 sám hattrickem rozhodl ligové utkání s Arsenalem, které City vyhrálo 3:1. Skóre Agüero otevřel už po 46 vteřinách.[58] Týden nato vstřelil další hattrick při výhře 6:0 nad Chelsea a dorovnal už zmíněného Shearera s 11 hattricky v novodobé anglické lize a za svůj výkon byl na BBC zvolen mužem utkání.[59] Po utkání byl již historicky nejlepším ligovým střelcem Manchesteru City se 160 góly, tedy před dvojicí Tommy Johnson a Eric Brook se 158 góly.[60]

V dubnu byl stejně jako předchozí ročník nominován do „Týmu roku“ podle Asociace profesionálních fotbalistů opět společně s dalšími čtyřmi spoluhráči ze City.[61]

Sezóna 2019/2020[editovat | editovat zdroj]

V ročníku 2019/20 proti Aston Ville nastřílel při výhře 6:1 svůj 12. ligový hattrick, čímž se stal nejlepším střelcem–cizincem v dějinách Premier League (překonal Thierry Henryho). Po tomto utkání čítalo Agüerovo konto 177 branek a povedlo se mu to v 255. utkání.[62] Proti Crystal Palace v lize 18. ledna 2020 zachránil dvěma góly remízu 2:2. Ten první vstřelený byl jeho 250. gólem ve dresu Citizens.[63]

V červnovém utkání proti Burnley si přivodil zranění menisku a vážnost zranění měla ohrozit jeho účast v odvetě osmifinále Ligy mistrů.[64]

Sezóna 2020/2021[editovat | editovat zdroj]

Kvůli poranění menisku z předchozí sezóny nastoupil do prvního zápasu až 17. října 2020 jako hráč základní sestavy proti Arsenalu při ligové výhře 1:0.[65] O čtyři dny později se z penalty gólově prosadil v úvodním skupinovém zápase Ligy mistrů proti Portu a byl u výhry 3:1.[66] V Premier League se prosadil až 13. března 2021 ve 28. kole na hřišti Fulhamu, kde Manchester City vyhrál 3:0. Ligovou trefu předtím naposledy zaznamenal v lednu 2020.[67] Na konci března klub oznámil Agüerův odchod po konci sezóny v důsledku vypršení smlouvy.[68]

V posledním 38. kole se už mistrovské City postavilo 23. května doma Evertonu, a to za přítomnosti 10 tisíc diváků navrátivších se na stadiony po pandemii covidu-19.[69] Trenér Pep Guardiola vyslal Agüera na hřiště v 64. minutě a ten si na závěr svého angažmá připsal dva góly, čímž pomohl k výhře 5:0.[69] Druhým z nich dosáhl na metu 260 gólů a překonal Wayna Rooneyho z Manchesteru United v počtu gólů za jediný klub v anglické Premier League.[69]

Do finále Ligy mistrů UEFA proti Chelsea 29. května 2021 zasáhl jako střídající hráč, ale skóre 0:1 neovlivnil a trofej se City ve svém posledním zápase nevybojoval.[70]

FC Barcelona[editovat | editovat zdroj]

31. května podepsal dvouletou smlouvu s klubem FC Barcelona.[71] Zraněním odkládanou premiéru zažil 17. října v zápase s Valencií, se kterou doma Barcelona 3:1 vyhrála, při níž strávil na trávníku závěrečné minuty.[72] První zápas Ligy mistrů v novém působišti byl pro Agüera ten domácí proti Dynamu Kyjev dne 20. října. Katalánci vyhráli 1:0, sám Argentinec odehrál závěrečných 15 minut.[73] První soutěžní gól vpravil do sítě Realu Madrid v ligovém derby El Clásico 24. října 2021, avšak Barcelona doma přesto prohrála 1:2.[74] Se spoluhráči se pak musel popasovat se změnou trenéra, poté co byl odvolán Ronald Koeman. Následně proti Rayu Vallecano 27. října v 11. kole La Ligy prvně strávil na hřišti plnou minutáž, avšak Barcelona 0:1 prohrála.[75] Další zápas proti Deportivu Alavés na konci října nedohrál, dýchací potíže jej přiměly vystřídat ještě před poločasem. Následně klub oznámil, že u něj byla nalezena srdeční arytmie a bude chybět alespoň tři měsíce.[76] Právě maligní arytmie jej přiměla ukončit aktivní kariéru. Učinil tak po prohlášení na své tiskové konferenci dne 15. prosince 2021.[77]

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Sergio Agüero v souboji s Matsem Hummelsem ve finále Mistrovství světa 2014

Působil i v mládežnických reprezentačních výběrech Argentiny včetně olympijského (U23). Sergio získal s argentinským mládežnickým výběrem do 20 let titul na Mistrovství světa U20 2005 konaném v Nizozemsku. Ve finále porazila Argentina Nigérii 2:1, v týmu zářil Lionel Messi.[78]

Byl členem argentinského olympijského výběru do 23 let, který na LOH 2008 v Pekingu získal zlato po výhře 1:0 nad Nigérií.[79]

A-mužstvo[editovat | editovat zdroj]

Sergio Agüero debutoval v seniorské reprezentaci Argentiny 3. září 2006 v přátelském utkání proti Brazílii, hraném v Londýně na Emirates Stadium.[80] Ještě předtím získal tři zlaté medaile v mládežnických kategoriích. Dvakrát vyhrál juniorské mistrovství světa a jednou olympijské hry. V roce 2010 se pod vedením svého tchána Diega Maradony zúčastnil svého prvního mistrovství světa konaného v Jihoafrické republice.

Trenér Alejandro Sabella jej vzal na mistrovství světa 2014 v Brazílii.[81] S týmem postoupil až do finále proti Německu. V semifinále proti Nizozemsku došlo za stavu 0:0 na penalty, Agüero svůj pokus proměnil.[82] Ve finále Argentina prohrála 0:1 v prodloužení a získala stříbrné medaile.[83]

Copa América 2015[editovat | editovat zdroj]

V přípravě na turnaj Copa América proti Bolívii 7. června zaznamenal svůj první reprezentační hattrick a pomohl soupeře zdolat 5:0.[84] Turnaj pořádaný v Chile pro Argentince začal zápasem s Paraguayí 13. června a skončil nerozhodně 2:2. Agüero otevřel skóre tohoto zápasu, v tom dalším 14. června proti Uruguayi dal hlavou jediný gól zápasu po centru svého klubového spoluhráče Pabla Zabalety.[85][86] Do závěrečného skupinového duelu s Jamajkou nezasáhl.

Odehrál 73 minut čtvrtfinálového souboje s Kolumbií 27. června, poté jej vystřídal Carlos Tévez.[87] Do semifinále Argentina postoupila po úspěšném penaltovém rozstřelu a v něm 1. července přehrála 6:1 Paraguay. Agüero – v útoku podporovaný Lionelem Messim a Ángelem Di Maríou – zaznamenal jeden gól a přispěl k postupu do prvního finále na Copa América od roku 2007.[88] Ve finále proti Chile 4. července 2015 odehrál 74 minut než byl střídán Gonzalem Higuaínem, který později promarnil gólovou příležitost, kvůli čemuž se ani v prodloužení diváci gólu nedočkali. Argentina posléze prohrála v penaltovém rozstřelu 1:4.[89]

Copa América 2021[editovat | editovat zdroj]

Do úvodního zápasu turnaje Copa América 14. června zasáhl jako náhradník na závěrečných 10 minut, Argentina se s Chile rozešla nakonec smírně 1:1.[90] Poté co proti Uruguayi 19. června nenastoupil, startoval 22. června v základní sestavě duelu s Paraguayí ve svém prvním startu od listopadu 2019. Argentina v obou případech 1:0 vyhrála a zajistila si čtvrtfinále.[91] Ve čtvrtém skupinovém zápase dne 29. června s Bolívií absolvoval při výhře 4:1 svůj 100. zápas za národní tým.[92] Opět jako střídající hráč vstoupil do poslední 94. minuty zápasu s Ekvádorem, který Argentině podlehl 0:3.[93] Pro Agüera šlo o poslední zápas na turnaji, v semifinále a finále Argentinci uspěli proti Kolumbii a Brazílii a vyhráli jihoamerickou soutěž prvně od roku 1993.[94][95]

Reprezentační góly[editovat | editovat zdroj]

Skóre a góly Argentiny jsou vždy zapsány jako první.

Seznam reprezentačních gólů vstřelených Sergiem Agüerem
Pořadí Datum Místo Soupeř Skóre Výsledek Soutěž
1. 17. listopadu 2007 Estadio Monumental Antonio Vespucio Liberti, Buenos Aires, Argentina Bolívie Bolívie 1–0 3–0 Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2010
2. 26. března 2008 Káhirský mezinárodní stadion, Káhira, Egypt Egypt Egypt 1–0 2–0 Přátelský zápas
3. 4. června 2008 Qualcomm Stadium, San Diego, USA Mexiko Mexiko 4–1 4–1 Přátelský zápas
4. 6. září 2008 Estadio Monumental Antonio Vespucio Liberti, Buenos Aires, Argentina Paraguay Paraguay 1–1 1–1 Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2010
5. 11. října 2008 Estadio Monumental Antonio Vespucio Liberti, Buenos Aires, Argentina Uruguay Uruguay 2–0 2–1 Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2010
6. 28. března 2009 Estadio Monumental Antonio Vespucio Liberti, Buenos Aires, Argentina Venezuela Venezuela 4–0 4–0 Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2010
7. 12. srpna 2009 Lokomotiv Stadium, Moskva, Rusko Rusko Rusko 1–1 3–2 Přátelský zápas
8. 24. května 2010 Estadio Monumental Antonio Vespucio Liberti, Buenos Aires, Argentina Kanada Kanada 5–0 5–0 Přátelský zápas
9. 7. září 2010 Estadio Monumental Antonio Vespucio Liberti, Buenos Aires, Argentina Španělsko Španělsko 4–1 4–1 Přátelský zápas
10. 20. června 2011 Estadio Monumental Antonio Vespucio Liberti, Buenos Aires, Argentina Albánie Albánie 3–0 3–0 Přátelský zápas
11. 1. července 2011 Estadio Ciudad de La Plata, La Plata, Argentina Bolívie Bolívie 1–1 1–1 Copa América 2011
12. 11. července 2011 Estadio Mario Alberto Kempes, Córdoba, Argentina Kostarika Kostarika 1–0 3–0 Copa América 2011
13. 2–0
14. 15. listopadu 2011 Estadio Metropolitano Roberto Meléndez, Barranquilla, Kolumbie Kolumbie Kolumbie 2–1 2–1 Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2014
15. 2. června 2012 Estadio Monumental Antonio Vespucio Liberti, Buenos Aires, Argentina Ekvádor Ekvádor 1–0 4–0 Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2014
16. 12. října 2012 Estadio Malvinas Argentinas, Mendoza, Argentina Uruguay Uruguay 2–0 2–0 Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2014
17. 6. února 2013 Friends Arena, Solna, Švédsko Švédsko Švédsko 2–1 3–2 Přátelský zápas
18. 11. června 2013 Estadio Olímpico Atahualpa, Quito, Ekvádor Ekvádor Ekvádor 1–0 1–1 Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2014
19. 10. září 2013 Estadio Defensores del Chaco, Asunción, Paraguay Paraguay Paraguay 2–1 5–2 Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2014
20. 18. listopadu 2013 Busch Stadium, St. Louis, USA Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina 1–0 2–0 Přátelský zápas
21. 2–0
22. 3. září 2014 Esprit Arena, Düsseldorf, Německo Německo Německo 1–0 4–2 Přátelský zápas
23. 31. března 2015 MetLife Stadium, East Rutherford, USA Ekvádor Ekvádor 1–0 2–1 Přátelský zápas
24. 6. června 2015 Estadio San Juan del Bicentenario, San Juan, Argentina Bolívie Bolívie 2–0 5–0 Přátelský zápas
25. 3–0
26. 4–0
27. 13. června 2015 Estadio La Portada, La Serena, Chile Paraguay Paraguay 1–0 2–2 Copa América 2015
28. 16. června 2015 Estadio La Portada, La Serena, Chile Uruguay Uruguay 1–0 1–0 Copa América 2015
29. 30. června 2015 Estadio Municipal de Concepción, Concepción, Chile Paraguay Paraguay 5–1 6–1 Copa América 2015
30. 4. září 2015 BBVA Compass Stadium, Houston, USA Bolívie Bolívie 2–0 7–0 Přátelský zápas
31. 4–0
32. 9. září 2015 AT&T Stadium, Arlington, USA Mexiko Mexiko 1–2 2–2 Přátelský zápas
33. 10. června 2016 Soldier Field, Chicago, USA Panama Panama 5–0 5–0 Copa América 2016
34. 11. listopadu 2017 Lužniki, Moskva, Rusko Rusko Rusko 1–0 1–0 Přátelský zápas
35. 14. listopadu 2017 Krasnodar Stadium, Krasnodar, Rusko Nigérie Nigérie 2–0 2–4 Přátelský zápas
36. 29. května 2018 La Bombonera, Buenos Aires, Argentina Haiti Haiti 4–0 4–0 Přátelský zápas
37. 16. června 2018 Otkrytije Arena, Moskva, Rusko Island Island 1–0 1–1 Mistrovství světa ve fotbale 2018
38. 30. června 2018 Ak Bars Arena, Kazaň, Rusko Francie Francie 3–4 3–4 Mistrovství světa ve fotbale 2018
39. 23. června 2019 Arena do Grêmio, Porto Alegre, Brazílie Katar Katar 2–0 2–0 Copa América 2019
40. 6. července 2019 Arena Corinthians, São Paulo, Brazílie Chile Chile 1–0 2–1 Copa América 2019
41. 18. listopadu 2019 Bloomfield Stadium, Tel Aviv, Izrael Uruguay Uruguay 1–1 2–2 Přátelský zápas

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Zdroj:[96]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Atlético Madrid

Manchester City

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

  • Nejlepší fotbalista do 21 let podle FIFA (2007)
  • Nejlepší střelec MS do 20 let (2007)
  • Nejlepší hráč MS do 20 let (2007)
  • cena Golden Boy (2007)[4]
  • ocenění Don Balón – kategorie nejlepší zahraniční hráč Primera División (2007/08)
  • Hráč sezóny Manchesteru City (2011/12, 2014/15)[8][9]
  • Gól sezóny hráče Manchesteru City (2011/12)[8]
  • Hráč měsíce Premier League (říjen 2013, listopad 2014, leden 2016, duben 2016, leden 2018, únor 2019, leden 2020)[97]
  • Tým roku Premier League (2017/18, 2018/19)[51][61]
  • nejlepší střelec Premier League (2014/15 – 26 gólů)[97]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

ikona
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Sergio se narodil 2. června 1988 ve městě Quilmes, v provincii Buenos Aires. Vyrůstal ve velké rodině se šesti sourozenci. Kvůli jeho podobě s japonskou animovanou postavičkou jménem „Kum Kum“ z jeho v dětství oblíbeného seriálu, mu jeho prarodiče dali přezdívku Kun, kterou nosí i na dresu.[2]

19. února 2009 mu snoubenka, mladší dcera argentinské fotbalové modly Diega Maradony Giannina, porodila syna Benjamina.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ http://www.espnfc.com/player/44927/sergio-aguero
  2. ↑ a b c How brilliant is Manchester City's Sergio Agüero?. UEFA.com [online]. 2021-05-29 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ MAMRUD, Roberto. Argentina - Record International Players. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. Rev. 2020-06-17 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b Golden Boy: l'Albo d'Oro. Tuttosport [online]. 2008-12-06 [cit. 2012-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-01. (italsky)
  5. ↑ Sergio Aguero completes £35 million transfer to Manchester City [online]. telegraph.co.uk, 2011-7-28 [cit. 2011-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Manchester City move 'felt right' says Sergio Aguero [online]. independent.co.uk, 2011-7-29 [cit. 2011-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Manchester City začal PL výhrou 4:0 [online]. mancity.cz, 2011-8-15 [cit. 2011-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-28. 
  8. ↑ a b c LIGHTFOOT, Michael. Aguero voted Manchester City Player of the Year. Goal.com [online]. 2012-05-04 [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b Manchester City Player of the Year Award Winners 1967-2021. myfootballfacts.com [online]. [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ SMITH, Ben. Chelsea 2–3 Man City. BBC Sport [online]. 2012-08-12 [cit. 2021-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-21. (anglicky) 
  11. ↑ GOSS, Nicholas. Sergio Aguero Injury: Updates on Manchester City Star's Knee Injury. Bleacher Report [online]. 2012-08-19, rev. 2012-09-23 [cit. 2021-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ BEVAN, Chris. Fulham 1–2 Manchester City. BBC Sport [online]. 2012-09-29 [cit. 2021-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Chelsea FA Cup neobhájí, ve finále jsou Manchester City a Wigan. iDNES.cz [online]. 2013-04-13 [cit. 2013-04-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ MCNULTY, Phil. FA Cup final: Manchester City 0-1 Wigan Athletic. BBC Sport [online]. 2013-05-11 [cit. 2021-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ JACKSON, Jamie. Sergio Agüero in frame for Manchester City opener against Newcastle. The Guardian [online]. 2013-08-08 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ MOORE, Joe. Man City 4–0 Newcastle – Dream start for Pellegrini as Blues batter ten-man Toon. talkSPORT [online]. 2013-08-19 [cit. 2021-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-09-28. (anglicky) 
  17. ↑ TAYLOR, Daniel. Manchester City make easy work of lacklustre Manchester United. The Guardian [online]. 2013-09-22 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Real Madrid si poradil s Juventusem, Ibrahimovic se blýskl čtyřmi góly. iDNES.cz [online]. 2013-10-23 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. 
  19. ↑ STUART, James. Manchester City could be without injured Sergio Agüero for eight weeks. The Guardian [online]. 2013-12-17 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ MCNULTY, Phil. Tottenham 1–5 Man City. BBC Sport [online]. 2014-01-29 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ MCNULTY, Phil. Manchester City 3–1 Sunderland. BBC Sport [online]. 2014-03-02 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ CORRIGAN, Dermot. City sweat on Sergio Aguero injury. ESPN [online]. 2014-03-13 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Man City 3–1 West Brom. BBC Sport [online]. 2014-04-21 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ MCNULTY, Phil. Man City 2–0 West Ham. BBC Sport [online]. 2014-05-11 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ CHOWDHURY, Saj. Newcastle United 0-2 Manchester City. BBC Sport [online]. 2014-08-17 [cit. 2021-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ REICH, Josh; SARKAR, Pritha. Manchester City ominous after cruising past Liverpool. Reuters [online]. 2014-08-26 [cit. 2021-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ BEVAN, Chris. Man City 4–1 Tottenham. BBC Sport [online]. 2014-10-18 [cit. 2021-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ MCNULTY, Phil. Man City 1–0 Man Utd. BBC Sport [online]. 2014-11-02 [cit. 2021-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ MCNULTY, Phil. Manchester City 3-2 Bayern Munich. BBC Sport [online]. 2014-11-25 [cit. 2021-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ JUREJKO, Jonathan. Southampton 0-3 Manchester City. BBC Sport [online]. 2014-11-30 [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Alan Pardew & Sergio Aguero win Manager & Player awards. BBC Sport [online]. 2014-12-12 [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Manchester City's Sergio Aguero wins Player of the Year award in Football Supporters' Federation vote. Sky Sports [online]. 2014-12-02 [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ ROSTANCE, Tom. FT: Man Utd 4–2 Man City. BBC [online]. 2015-04-12 [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ HIGGINSON, Marc. Man City 6–0 QPR. BBC Sport [online]. 2015-05-10 [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Manchester City 2 Southampton 0: Lampard bids Premier League farewell with goal. FourFourTwo [online]. 2015-05-24 [cit. 2021-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-22. (anglicky) 
  36. ↑ MCNULTY, Phil. Manchester City 3-0 Chelsea. BBC [online]. 2015-08-16 [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ SLATER, Chris. Sergio Aguero and Manchester City fans thanked for helping Everton supporter who collapsed in stand. manchestereveningnews.co.uk [online]. 2015-08-24 [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ http://sport.sme.sk/c/8024691/na-zapas-nastupil-so-zranenim-a-dal-pat-golov-za-dvadsat-minut.html
  39. ↑ CHICK, Alex. Sergio Aguero second-fastest to 100 PL goals, but was he offside?. Eurosport.com [online]. 2016-04-19 [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Manchester City 2-1 Sunderland. premierleague.com [online]. 2016-08-13 [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ JENNINGS, Patrick. Manchester City 1-1 Middlesbrough. BBC [online]. 2016-11-05 [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ RICE, Simon. Sergio Aguero suspension is excellent news for Arsenal – but terrible timing for Liverpool. Metro UK [online]. 2016-12-04 [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Premier League: Top scorers. Eurosport [online]. [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ BEVAN, Chris. Brighton & Hove Albion 0-2 Manchester City. BBC [online]. 2017-08-12 [cit. 2020-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ MCNULTY, Phil. Manchester City 5-0 Liverpool. BBC [online]. 2017-09-09 [cit. 2020-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ PUREWAL, Nick. Sergio Aguero bags hat-trick as rampant Manchester City hit Watford for six. Independant.ie [online]. 2017-09-16 [cit. 2020-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ CRITCHLEY, Mark. Sergio Aguero hits a perfect hat-trick as Manchester City end Newcastle’s acrimonious week on a sour note. Independent [online]. 2018-01-20 [cit. 2020-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ COOKE, Richard. Sergio Aguero wins Premier League Player of the Month award. Sky Sports [online]. 2018-02-16 [cit. 2020-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ BEVAN, Chris. Manchester City 5-1 Leicester City. BBC [online]. 2018-02-10 [cit. 2020-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ MCNULTY, Phil. Arsenal 0-3 Manchester City. BBC [online]. 2018-02-25 [cit. 2020-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ a b Manchester City players dominate PFA team of the year. BBC Sport [online]. 2018-04-18 [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ BEVAN, Chris. Community Shield: Chelsea 0-2 Manchester City. BBC [online]. 2018-08-05 [cit. 2020-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ JACKSON, Jamie. Sergio Agüero hits hat-trick in Manchester City’s rout of Huddersfield. The Guardian [online]. 2018-08-19 [cit. 2020-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ CLAYTON, David. Aguero extends City contract [online]. mancity.com, 2018-09-21 [cit. 2020-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ RUTHVEN, Graham. Aguero scores on 300th City appearance in dismantling of Cardiff. Eurosport.com [online]. 2018-09-22 [cit. 2020-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ Bryan Armen Graham. Manchester City 6–1 Southampton. The Guardian [online]. 2018-11-04 [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ BURTON, Chris. Aguero matches Rooney's Manchester derby record as City star scores against Utd once again. Goal.com [online]. 2018-11-11 [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ BEGLEY, Emlyn. Manchester City v Arsenal. BBC [online]. 2019-02-03 [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ Man City 6-0 Chelsea: Hat-trick scorer Sergio Aguero your player of the match. BBC [online]. 2019-02-10 [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ POLLARD, Rob. Aguero sets new City record [online]. mancity.com, 2019-02-10 [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ a b PFA Team of the Year: Paul Pogba, Raheem Sterling and Sadio Mane included in side. BBC Sport [online]. 2019-04-25 [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ ZAIA, Alex. Aguero overtakes legendary strikers to break Premier League records. sen.com.au [online]. 2020-01-13 [cit. 2020-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ POLLARD, Rob. Aguero scores 250th City goal. mancity.com [online]. 2020-01-18 [cit. 2020-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ BRENNAN, Stuart. Pep Guardiola gives Sergio Aguero and Benjamin Mendy Man City injury updates. Manchester Evening News [online]. 2020-07-10 [cit. 2020-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ LEIGH, Neil. SKIPPER STERLING FIRES CITY TO VICTORY. mancity.com [online]. 2020-10-17 [cit. 2021-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ Man. City 3-1 Porto. UEFA [online]. 2020-10-21 [cit. 2021-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ SUTCLIFFE, Steve. Fulham 0–3 Manchester City. BBC Sport [online]. 2021-03-13 [cit. 2021-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ Sergio Aguero to leave Manchester City at the end of the season. BBC Sport [online]. 2021-03-29 [cit. 2021-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ a b c JACKSON, Jamie. Sergio Agüero breaks scoring record as Manchester City crush Everton. The Guardian [online]. 2021-05-23 [cit. 2021-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ MCNULTY, Phil. Manchester City 0–1 Chelsea. BBC Sport [online]. 2021-05-29 [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ Kanonýr Agüero odchází z Manchesteru City do Barcelony. Sport.cz [online]. 2021-05-31 [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. 
  72. ↑ Barcelona 3-1 Valencia: Sergio Aguero makes long-awaited debut for hosts. BBC Sport [online]. 2021-10-17 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ Barcelona 1-0 Dynamo Kyiv. UEFA [online]. 2021-10-20 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ UNWIN, Will. Barcelona 1-2 Real Madrid: La Liga, El Clásico – as it happened!. The Guardian [online]. 2021-10-24 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ SAM, Marsden. Aguero makes first Barcelona start in 6/10 showing, but Rayo prove too much for Blaugrana. ESPN [online]. 2021-10-27 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. ↑ Agüero bude kvůli srdeční arytmii nejméně čtvrt roku mimo hru. Sport.cz [online]. 2021-11-01 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. 
  77. ↑ Konec kvůli srdci. Agüero v slzách oznámil, že se musí rozloučit s kariérou. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-12-15 [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. 
  78. ↑ Argentina - Nigeria 2:1, FIFA World Youth Championship Netherlands 2005, FIFA.com, citováno 4. 7. 2014 (anglicky)
  79. ↑ Nigeria - Argentina 0:1 Archivováno 15. 12. 2013 na Wayback Machine., Olympic Football Tournaments Beijing 2008 - Men, FIFA.com, citováno 4. 7. 2014 (anglicky)
  80. ↑ Profil hráče Archivováno 9. 7. 2014 na Wayback Machine., FIFA.com, citováno 15. 7. 2014 (anglicky)
  81. ↑ 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players Archivováno 25. 6. 2014 na Wayback Machine., FIFA.com, citováno 28. 6. 2014 (anglicky)
  82. ↑ Argentina si zahraje FINÁLE. Nizozemsko přetlačila v penaltách, iSport.cz, citováno 9 7. 2014
  83. ↑ Mistrovství světa ovládlo Německo, Argentinu porazilo po prodloužení, iDNES.cz, citováno 14. 7. 2014
  84. ↑ Sergio Aguero and Angel Di Maria score in Argentina win over Bolivia. BBC Sport [online]. 2015-06-07 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  85. ↑ Argentina 2–2 Paraguay. BBC Sport [online]. 2015-06-13 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. ↑ FLETCHER, Paul. Argentina 1–0 Uruguay. BBC Sport [online]. 2015-06-17 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  87. ↑ Argentina 5:4 Colombia. Transfermarkt [online]. ? [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. ↑ EMONS, Michael. Argentina 6–1 Paraguay. BBC Sport [online]. 2015-07-01 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. ↑ DAWKES, Phil. Argentina 0-0 Chile (1-4 on pens). BBC Sport [online]. 2015-07-05 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. ↑ Aguero a late sub as Argentina held in Copa America opener. mancity.com [online]. 2021-06-15 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. ↑ Argentina qualify for Copa America quarterfinals with win over Paraguay. ESPN [online]. 2021-06-22 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. ↑ MARSDEN, Sam. Messi sets Argentina appearances mark in Copa America match vs. Bolivia. ESPN [online]. 2021-06-28 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. ↑ Argentina vs. Ecuador 3 - 0. Soccerway.com [online]. 2021-07-04 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  94. ↑ Heartbreak for Brazil in Copa America Final. mancity.com [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  95. ↑ Lionel Messi, Argentina win Copa America over Brazil. ESPN [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. ↑ Sergio Agüero – Titles & achievements. Transfermarkt [online]. [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  97. ↑ a b Sergio Agüero Profile. PremierLeague.com [online]. [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Sergio Agüero – klubová kariéra
Zlatá medaile Evropská liga UEFA 2009/2010 – Atlético Madrid Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Premier League 2011/2012 – Manchester City FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Premier League 2013/2014 – Manchester City FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Premier League 2017/2018 – Manchester City FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Premier League 2018/2019 – Manchester City FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Premier League 2020/2021 – Manchester City FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Community Shield 2012 – Manchester City FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Community Shield 2018 – Manchester City FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Community Shield 2019 – Manchester City FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Copa América 2021 – Argentina Argentina Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Sergio Agüero – reprezentační kariéra
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale hráčů do 20 let 2005
Argentina Argentina Zlatá medaile
Nigérie Nigérie Stříbrná medaile
Brazílie Brazílie Bronzová medaile
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale hráčů do 20 let 2007
Argentina Argentina Zlatá medaile
Česko Česko Stříbrná medaile
Chile Chile Bronzová medaile
Medailisté – fotbal na Letních olympijských hrách 2008 – turnaj mužů
Argentina Argentina Zlatá medaile
Nigérie Nigérie Stříbrná medaile
Brazílie Brazílie Bronzová medaile
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 2014
Německo Zlatá medaile
Argentina Stříbrná medaile
Nizozemsko Bronzová medaile
Stříbrná medaile Argentinská fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2014 Stříbrná medaile
Argentina
Argentinská fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2018
1 Nahuel Guzmán • 12 Franco Armani • 23 Willy Caballero • 2 Gabriel Mercado • 3 Nicolás Tagliafico • 4 Cristian Ansaldi • 6 Federico Fazio • 8 Marcos Acuňa • 14 Javier Mascherano • 16 Marcos Rojo • 17 Nicolás Otamendi • 18 Eduardo Salvio • 5 Lucas Biglia • 7 Éver Banega • 11 Ángel Di María • 13 Maximiliano Meza • 15 Enzo Nicolas Pérez • 20 Giovani Lo Celso • 22 Cristian Pavón • 9 Gonzalo Higuaín • 10 Lionel Messi - Kapitán • 19 Sergio Agüero • 21 Paulo Dybala • Trenér Jorge Sampaoli
 Argentina
Držitelé ceny Golden Boy
2003: Van der Vaart • 2004: Rooney • 2005: Messi • 2006: Fàbregas • 2007: Agüero • 2008: Anderson • 2009: Pato • 2010: Balotelli • 2011: Götze • 2012: Isco • 2013: Pogba • 2014: Sterling • 2015: Martial • 2016: Sanches • 2017: Mbappé • 2018: de Ligt • 2019: João Félix • 2020: Haaland • 2021: Pedri • 2022: Gavi • 2023: Jude Bellingham
Nejlepší střelci Premier League
1992/1993: Teddy Sheringham (22) • 1993/94: Andrew Cole (34) • 1994/95: Alan Shearer (34) • 1995/96: Alan Shearer (31) • 1996/97: Alan Shearer (25) • 1997/98: Dion Dublin a Michael Owen a Chris Sutton (18) • 1998/99: Jimmy Floyd Hasselbaink a Michael Owen a Dwight Yorke (18) • 1999/00: Kevin Phillips (30) • 2000/01: Jimmy Floyd Hasselbaink (23) • 2001/02: Thierry Henry (24) • 2002/03: Ruud van Nistelrooy (25) • 2003/04: Thierry Henry (30) • 2004/05: Thierry Henry (25) • 2005/06: Thierry Henry (27) • 2006/07: Didier Drogba (20) • 2007/08: Cristiano Ronaldo (31) • 2008/09: Nicolas Anelka (19) • 2009/10: Didier Drogba (29) • 2010/11: Dimitar Berbatov a Carlos Tévez (20) • 2011/12: Robin van Persie (30) • 2012/13: Robin van Persie (26) • 2013/14: Luis Suárez (31) • 2014/15: Sergio Agüero (26) • 2015/16: Harry Kane (25) • 2016/17: Harry Kane (29) • 2017/18: Mohamed Salah (32) • 2018/19: Pierre-Emerick Aubameyang a Sadio Mané a Mohamed Salah (22) • 2019/20: Jamie Vardy (23) • 2020/21: Harry Kane (23) • 2021/22: Mohamed Salah a Son Hung-min (23) • 2022/23: Erling Haaland (36)
Výše jsou uvedeni střelci od roku 1992, kdy byl ustanoven nový formát ligy. V závorce je počet gólů nejlepších střelců.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sergio_Agüero&oldid=22445744“