Sergej Prokofjev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Sergej Sergejevič Prokofjev)
Skočit na: Navigace, Hledání
Sergej Prokofjev, 1918

Sergej Sergejevič Prokofjev, rusky Сергей Сергеевич Прокофьев (23.dubna 1891, Soncovka - 5. března 1953, Moskva) byl ruský hudební skladatel, dirigent a klavírista, který patří k nejvýznamnějším skladatelům první poloviny 20. století.

Obsah

[editovat] Život a dílo

[editovat] Doba studií

Komponovat začal již ve svých deseti letech. Základní hudební vzdělání získal od své matky. Poté následovaly nejprve soukromé hodiny a od roku 1904 studium na petrohradské konzervatoři klavírní hru, skladbu a instrumentaci (jeho učitelem byl Rimskij-Korsakov). Během studia již vystupuje i veřejně s vlastními skladbami, kterými provokoval dobovou kritiku přinášeje nové skladebné postupy. V dalším období se vydal na cesty (19131915) a absolvoval návštěvu Francie, Anglie, Říma či Švýcarska, ale také turné přes Sibiř do Japonska a USA. Během cest získal v roce 1914 cenu Antona Rubinsteina za provedení svého klavírního koncertu č.1.

[editovat] Pobyt v USA a Evropě

Po bolševické revoluci, v roce 1918, odjel do USA. Ve věku 27 let a s pouhými 100 dolary v kapse dorazil do San Francisca, kde byl před vpuštěním do země opakovaně vyslýchán imigračním úřadem a byl prověřován jeho vztah k bolševismu. Od bolševismu se distancoval a byl mu povolen pobyt v zemi. Cestoval po USA, kde koncertoval, ale jeho finanční situace se stále zhoršovala. V prvních šesti měsících pobytu opakovaně uvažoval o návratu domů. V září 1918 dorazil do New Yorku, kde jeho vystoupení zaznamenalo první větší úspěch – koncertoval také ve vyprodané Carnegie Hall. Byl považován za skvělého pianistu a hudebního interpreta, ale nedařilo se mu prosadit se jako skladateli, což nesl velmi těžce. V osobním životě navázal intimní vztah s herečkou Stellou Adlerovou. Jeho další milenkou se stala Carolina Codina, rovněž herečka, k níž ho vázalo nejprve pouze přátelství, které se postupně přeměnilo v hluboký a intenzivní vztah. V roce 1919 nahrál pro společnost Duo Art Company na pět hracích válečků své skladby a složil operu Láska ke třem pomerančům, která byla uvedena až o dva roky později v Chicagu. Kritici operu nepřijali a byla stažena po třech reprízách. On sám byl znechucen uměleckou provinčností a nepochopením, které v USA zažil. V době tohoto neúspěchu už žil v Paříži, kam se přestěhoval v roce 1920 na radu svého přítele Sergeje Ďagileva. Do Paříže odejel s velkými nadějemi a mezi ruskými emigranty našel druhý domov. Setkal se tu se svými přáteli Ďagilevem, Stravinským, Mauricem Ravellem a mnoha dalšími, přijela za ním také matka. Zpočátku byl v Paříži o jeho tvorbu velký zájem, ale konkurence mezi hudebníky byla v tomto městě příliš velká, objevily se první intriky a neshody mezi přáteli a tak Prokofjev v roce 1922 odjel do bavorského Ettalu, kde žil s matkou a milenkou Carolinou do roku 1923. Při pobytu v Bavorsku se s Carolinou Codinou oženil a vrátil se s ní do Paříže. V Paříži se jim narodily dvě děti a rodina se postupně stěhovala z bytu do bytu, jelikož sousedi si po nějakém čase pravidelně stěžovali na hluk klavíru. V roce 1924 Francie uznala Sovětský svaz a on si zažádal o sovětský pas. Často s velkým úspěchem koncertoval na sovětském velvyslanectví a byl opakovaně přesvědčován k návratu do své rodné země, což odmítal, jelikož neuznával bolševismus a prezentoval se jako zcela nepolitický člověk. Také Ďagilev se jej snažil přemluvit k tvorbě oslavující bolševismus. Oo dlouhém váhání nakonec podlehl a napsal hudbu k modernímu baletu Ocelový skok, jehož dějištěm na scéně je železniční stanice a tovární hala. Poté odjel na turné po Sovětském svazu a zažil zde obrovský úspěch jak s Ocelovým skokem, tak se svojí koncertní tvorbou. V roce 1929 uspořádal druhé turné po Sovětském svazu, ale byl už přijat chladněji, jelikož sovětští kritici jeho hudbu označili za škodlivou a cizí pro sovětské občany. Z propagandistických důvodů ale Sovětský svaz nadále usiloval o jeho návrat zpět do vlasti. V roce 1933 složil hudbu k sovětskému filmu Poručík Kiže a na jaře 1936, v době vrcholících stalinských represí, se s rodinou vrátil do Sovětského svazu natrvalo. K tomuto návratu jej přesvědčil i neúspěch opery Ohnivý anděl, do níž vložil spoustu energie a ani po osmi letech snažení se mu ji nepovedlo nikde v Evropě uvést na jeviště. Za dobu jeho pobytu v USA, Francii a Německu vznikly např. opery Láska ke třem pomerančům (1919), Ohnivý anděl (1927); balety Ocelový skok (Paříž, 1927), Marnotratný syn (1928), Na Dněpru (1930) a 2.–4. symfonie. Kromě jiného spolupracoval s pařížským Ruským baletem a později působil také v tamní opeře. Vystupoval též jako klavírista po celé Evropě.

[editovat] V Sovětském svazu

V dalším období složil např. své vrcholné baletní dílo Romeo a Julie (1935), vytvořené pro Velké divadlo v Moskvě (světová premiéra však byla nakonec v Brně, a to díky úsilí baletního mistra Iva Váni Psoty). V době nacistického ohrožení vytvořil např. vynikající hudbu k Ejzenštejnovým filmům Alexandr Něvský a Ivan Hrozný a opery Semjon Kotko (1939) či Vojna a mír (1942). Jedním z vrcholných děl jeho posledního tvůrčího období byla 6. symfonie es-moll. Do jejích třech vět uložil své dramatické zážitky z války. Stejně jako Šostakovič byl podrobován tvrdé sovětské propagandistické kritice a byl nucen zjednodušovat strukturu svých děl, což se projevilo v jeho poslední 7. symfonii. V roce 1948 byl označen za dekadentního a buržoazního skladatele a mnohá jeho díla byla v Sovětském svazu zakázána. Jeho žena byla obviněna ze špionáže, zatčena a uvězněna v gulagu, odkud se vrátila až v roce 1956. Ačkoli trpěl od roku 1948 těžkou nemocí, neustal téměř do svých posledních dnů v práci. Svému onemocnění podlehl v Moskvě 5. března 1953, shodou náhod ve stejný den jako Stalin.

[editovat] Přehled skladeb (výběr)

Jeho dílo čítá celkem 166 opusů, z nichž vynikají opery, balety, orchestrální tvorba (symfonie, suity, předehry) a filmová hudba. Nemalou částí autorovy tvorby jsou též koncertní skladby a vokálně-instrumentální díla.

[editovat] Opery

[editovat] Balety

  • Ocelový skok, Op. 41 (1925-6)
  • Marnotratný syn, Op. 46 (1928-9)
  • Na Dněpru, Op. 51 (1930-1)
  • Romeo a Julie, Op. 64 (1935-36)
  • Popelka, Op. 87 (1940-44)
  • Kamenný kvítek, Op. 118 (1948-53)

[editovat] Orchestrální skladby

[editovat] Filmová hudba

  • Poručík Kiže (1933) – též orchestrální suita
  • Piková dáma, Op. 70 (1936), podle Puškina
  • Alexandr Něvský (1938) – existuje též jako kantáta
  • Lermontov (1941)
  • Kotovský (1942)
  • Partyzáni na ukrajinské stepi (1942)
  • Ivan Hrozný, Op. 116 (1942-1945)

[editovat] Koncertní skladby

  • Klavírní koncerty č. 1 - 5

Třetí klavírní koncert C dur byl poprvé uveden 21.března 1926 v Obecním domě v Praze Ilonou Štěpánovou-Kurzovou a Českou filharmonií pod vedením Václava Talicha.

  • Houslové koncerty č. 1 a 2
  • Koncerty pro violoncello (e-moll, g-moll a „Symfonický koncert“)

[editovat] Instrumentálně-vokální skladby, sbory a písně

  • Dvě poemy pro ženský sbor a orchestr, Op. 7 (1910)
  • Péťa a vlk, Op. 67 (1936)
  • Kantáta k dvacátému výročí říjnové revoluce
  • Písně našich dnů, Op. 76 (1937), pro sbor a orchestr
  • Alexandr Něvský] (kantáta), Op. 78 (1939)
  • Zdravice, Op. 85 (1939), pro sbor a orchestr
  • Balada o neznámém chlapci, Op. 93 (1943), pro sólisty, sbor a orchestr
  • Vzkvétající mocná zem, Op. 114 (1947), pro sbor a orchestr
  • Zimní vatra, Op. 122 (1950), for chlapecká sbor a malý orchestr
  • Na stráži míru, Op. 124 (1950), pro sbor a orchestr
  • Národní hymna a Svazová hymna, Op. 98 (1943 and 1946)
  • Vojenská pochodová píseň, Op. 121 (1950)
  • Ošklivé káčátko, Op. 18 (1914)
  • Tři romance podle Puškina, Op. 73 (1936)
  • Dvanáct ruských lidových písní, Op. 104 (1944)
  • Široké a hluboké říční proudy

[editovat] Komorní hudba

  • Smyčcové kvartety č. 1 - 2
  • Kvintet g-moll, Op. 39 (for oboe, clarinet, violin, viola and double bass)

[editovat] Skladby pro sólové nástroje

  • Klavírní sonáty č. 1 - 9
  • Houslové sonáty (č. 1, 2 a „Sonáta pro sólové housle“
  • Sonáta pro violoncello c-moll, Op. 134

[editovat] Odkazy

Nuvola apps bookcase.svg
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
logo Wikicitátů
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

[editovat] Externí odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích