Sergej Koroljov

Sergej Pavlovič Koroljov
Sergej Pavlovič Koroljov
Narození	30. prosince 1906jul. / 12. ledna 1907greg.; Žytomyr
Úmrtí	14. ledna 1966 (ve věku 59 let); Moskva
Příčina úmrtí	rakovina a novotvar
Místo pohřbení	Hřbitov u Kremelské zdi
Bydliště	Ljadovova ulice (1944–1946); Moskva; Nižyn; Oděsa
Národnost	ruská
Alma mater	Kyjevská vysoká škola polytechnická (1924–1926); Moskevská státní technická univerzita (od 1926)
Povolání	letecký a raketový konstruktér
Zaměstnavatelé	Institut proudových motorů (od 1933); RKK Energija (od 1946); GIRD; Nordhausenský institut
Ocenění	medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 (1945); Řád čestného odznaku (1945); Pamětní medaile 800. výročí Moskvy (1949); Leninův řád (1956); medaile Srp a kladivo (1956); … více na Wikidatech
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu (od 1953)
Choť	Xenija Maximilianovna Vincentiniová
Děti	Natalja Sergejevna Koroljovová
Příbuzní	Andrej Vadimovič Koroljov (vnuk)
Funkce	ředitel (Ústřední strojírenský vědecko-výzkumný ústav; od 1946)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Pavlovič Koroljov (ukrajinsky Сергі́й Па́влович Корольо́в (Королів); rusky Серге́й Па́влович Королёв); Chyba: neplatný čas^jul., Žytomyr, Ruské impérium, dnes Ukrajina – 14. ledna 1966, Moskva) byl tvůrcem sovětského raketového programu v civilní i vojenské oblasti. Zasloužil se jak o vybudování arzenálu strategických raket, tak o první výrazné úspěchy při dobývání kosmu.

Životopis

Mládí

Narodil se v tehdy mnohonárodnostním městě Žytomyr asi 120 km od Kyjeva (tehdy součást carského Ruska, dnes Ukrajiny). Jeho otec, Pavel Jakovlevič Koroljov, byl z běloruského města Mogilev;^[2] a matky, Maria Nikolajevna Koroljova (Moskalenko/Bulanina), byla dcerou bohatého obchodníka z města Nižyn.^[3] V Žytomyru žil s rodiči do svých 9 let až do doby úmrtí otce, pak se spolu s matkou a otčímem odstěhoval do přístavní Oděsy. Na tamní letecké základně jako kluk vypomáhal pilotům hydroplánů a za odměnu jej občas svezli. Stavba a studium kluzáků se stala jeho velikou zálibou, v 17 letech dokázal sám první kluzák sestrojit.

Po základní škole se vyučil zedníkem – pokrývačem. V září 1924 začal se studiem letectví na Polytechnickém institutu v Kyjevě, odtud přešel na Fakultu mechaniky Baumanovy vysoké školy technické v Moskvě a zároveň pracoval v tamním leteckém průmyslu. V únoru 1931 byl promován na leteckého inženýra.

První pracovní úspěchy

V letech 1931–1933 byl zakladatelem a vedoucím moskevské skupiny GIRD, která se zaměřila na výzkum reaktivního pohybu. Roku 1933 byl GIRD sloučen s leningradskou skupinou GDL, která byla zaměřena na výzkum dynamiky plynů. Z těchto dvou skupin byl vytvořen Reaktivní výzkumný ústav, kde se stal Koroljov jedním z vedoucích pracovníků. I když byl vyškolený jako letecký konstruktér, jeho nejsilnější stránkou byly organizační schopnosti a schopnost strategicky plánovat.

Stalinské čistky

Soubor:Korolev posle aresta 1938.jpg

Koroljov krátce po zatčení v roce 1938

V roce 1938 se stal obětí stalinských čistek a byl odsouzen na 10 let v gulagu. Roku 1939 byl odeslán na Sibiř. V oblasti Kolymy více než půl roku dobýval zlato a zde si zničil zdraví. Na začátku března 1940 byl odvezen do speciálního vězení pro odborníky v Moskvě. Pracoval pod dohledem v konstrukční kanceláři CKB-29, kde pod vedením Andreje Tupoleva vyvíjel bombardér Tu-2. V roce 1942 jej jako vězně převezli do Kazaně do kanceláře OKB-16 vedené Valentinem Gluškem. Zde se podílel mj. na vývoji malých raketových motorů. V roce 1944 byl podmínečně propuštěn spolu s řadou dalších inženýrů. Přesto zde zůstal ještě rok. V roce 1945 byl v uniformě podplukovníka vyslán do východního Německa, aby tam spolu s dalšími kolegy zkoumal nalezené německé rakety.^[4]

Hlavní raketový konstruktér

V únoru 1947 byl jmenován hlavním konstruktérem dálkových raket, využil poznatky získané z ukořistěných německých raket a začal konstruovat nové. Jeho zásluhou byla vyrobena první mezikontinentální raketa na světě – R-7.^[5]

V letech 1950 až 1960, v období vesmírných závodů mezi USA a SSSR, byl vedoucím konstruktérem sovětského raketového výzkumu. Na rozdíl od svého amerického protějšku, Wernhera von Brauna, byla jeho klíčová úloha v sovětském vesmírném programu přísně tajena až do jeho smrti v roce 1966, ke které přispěly zdravotní následky z jeho věznění. V období práce na vesmírných projektech byl znám jen pod označením „hlavní konstruktér“. Pod jeho dohledem bylo dosaženo raných úspěchů vesmírných programů Sputnik, Vostok a Voschod.

Stal se akademikem v Akademii věd SSSR. Pod jeho vedením začal Sovětský svaz v rámci vesmírných závodů s USA pracovat na pilotovaném letu k Měsíci. Ten se však už v SSSR neuskutečnil.

V roce 1966 Koroljov nečekaně zemřel na rakovinu při chirurgickém zákroku.^[5] Urna s jeho popelem byla uložena u kremelské zdi na Rudém náměstí v Moskvě.

Pocty

Ještě za doby trvání SSSR byl dvakrát vyznamenán titulem Hrdina socialistické práce, stal se laureátem Leninovy ceny.^[6].

V roce 1996 bylo jako pocta slavnému konstruktérovi přejmenováno město Kaliningrad (původně Podlipky) v Moskevské oblasti na město Koroljov.

V jeho rodném městě dnes funguje museum kosmonautiky s jeho jménem a proti museu je zrenovovaný rodný dům Koroljova.

Odkazy

Reference

↑ ГОЛОВАНОВ, Ярослав Кириллович. Королёв: Факты и мифы. М.: Наука, 1994. ISBN 5-02-000822-2. S. 111. (rusky)
↑ http://www.famhist.ru/famhist/korol/001905fe.htm
↑ http://astrokras.narod.ru/pub/korolev-1.htm
↑ PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 438.
↑ ^a ^b Půlstoletí kosmonautiky, str.438
↑ Pavol Hajla. Žitomirské múzeum Imeni Koroľova. Letectví a kosmonautika. 2006, roč. 82, čís. 9, s. 86-87. ISSN 0024-1156.

Literatura

VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Pavlovič Koroljov na Wikimedia Commons
(rusky) Сергей Павлович Королёв и ракетно-ядерный щит России - video na youtube
(česky) Miroslava Hromadová: Koroljov se narodil před sto lety
(česky) Český rozhlas: 50 let Sputniku: Otec Koroljov
(česky) Technet.cz: Sergej Koroljov otevřel bránu do vesmíru, ale byl to i Stalinův vězeň
(anglicky) Podrobný životopis na Encyclopedia Astronautica

[1] ГОЛОВАНОВ, Ярослав Кириллович. Королёв: Факты и мифы. М.: Наука, 1994. ISBN 5-02-000822-2. S. 111. (rusky)

[2] ttp://www.famhist.ru/famhist/korol/001905fe.htm

[3] ttp://astrokras.narod.ru/pub/korolev-1.htm

[Půlstoletí-4] PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 438.

[Půlstoletí438-5] Půlstoletí kosmonautiky, str.438

[6] Pavol Hajla. Žitomirské múzeum Imeni Koroľova. Letectví a kosmonautika. 2006, roč. 82, čís. 9, s. 86-87. ISSN 0024-1156.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]