Sepiolit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sepiolit
Mineraly.sk - sepiolit.jpg
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec Mg4Si6O15(OH)2•6 H2O
Identifikace
Barva bílá, žlutavá,...
Vzhled krystalu skrytě krystalický
Soustava kosočtverečná
Tvrdost 2–2,5
Lesk matný
Štěpnost není známá
Index lomu nα = 1,515–1,520
nβ =
nγ = 1,525–1,529
Vryp bílý
Hustota 2 g/cm³
Rozpustnost HCl
Ostatní plave na vodě

Sepiolit (Glocker, 1847), chemický vzorec Mg4Si6O15(OH)2•6 H2O, je kosočtverečný minerál.
Název složen z řeckých slov sepia – sépie a lithos – kámen a charakterizuje jeho strukturu a barvu. Také známý jako mořská pěna.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Druhotný minerál vzniklý zvětráváním serpentinitů. Také v sedimentech mořského a jezerního původu, recentně vysrážením ze slané vody v suchých oblastech.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Krystaly vláknité, také skrytě krystalický nebo amorfní. Tvoří agregáty masivní, porézní, jemně vláknité či zemité, matně lesklé.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 2–2,5 (lze rýpat nehtem), hustota 2 g/cm³, štěpnost není známá, lom lasturnatý.
  • Optické vlastnosti: Barva: bílá, šedobílá, žlutavá, zelenomodrá. Lesk matný, průhlednost: opakní, vryp bílý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Mg 15,84 %, Si 27,45 %, H 1,97 %, O 54,74 %, příměsi Al, Ca, Fe, Ni. Těžko tavitelný.
  • Další vlastnosti: Pórovité agregáty díky své nízké hustotě plavou na vodě a lnou k jazyku.

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Výrobky ze sepiolitu na bazaru v Istanbulu

V chemickém průmyslu je základem sorbentů, iontoměničů a molekulových sít, jako plnivo plastů a barev. Ve stavebnictví jako surovina pro výrobu speciální keramiky a stavebních hmot a jako tepelný a zvukový izolátor, v zemědělství slouží k úpravám půdy. Z porézních agregátů se vyrábějí dýmky, tzv. pěnovky (Jan Neruda: Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku) a špičky na cigarety a drobné ozdobné předměty.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Častý minerál.

Citace[editovat | editovat zdroj]

DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1. vyd. Praha : AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce) ISBN 80-7151-030-0.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]