Sepiolit

Je navrženo začlenit sem veškerý obsah z článku Mořská pěna, třeba jako novou část, a oba tak sloučit. (diskuse)
Odtamtud sem pak má vést přesměrování.

Sepiolit
Obecné
Kategorie	Minerál
Chemický vzorec	Mg4Si6O15(OH)2•6 H2O
Identifikace
Barva	bílá, žlutavá,...
Vzhled krystalu	skrytě krystalický
Soustava	kosočtverečná
Tvrdost	2–2,5
Lesk	matný
Štěpnost	není známá
Index lomu	nα = 1,515–1,520 nβ = nγ = 1,525–1,529
Vryp	bílý
Hustota	2 g/cm³
Rozpustnost	HCl
Ostatní	plave na vodě

Sepiolit (Glocker, 1847), chemický vzorec Mg₄Si₆O₁₅(OH)₂•6 H₂O, je kosočtverečný minerál.
Název složen z řeckých slov sepia – sépie a lithos – kámen a charakterizuje jeho strukturu a barvu. Také známý jako mořská pěna.

Původ

Druhotný minerál vzniklý zvětráváním serpentinitů. Také v sedimentech mořského a jezerního původu, recentně vysrážením ze slané vody v suchých oblastech.

Morfologie

Krystaly vláknité, také skrytě krystalický nebo amorfní. Tvoří agregáty masivní, porézní, jemně vláknité či zemité, matně lesklé.

Vlastnosti

• Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 2–2,5 (lze rýpat nehtem), hustota 2 g/cm³, štěpnost není známá, lom lasturnatý.
• Optické vlastnosti: Barva: bílá, šedobílá, žlutavá, zelenomodrá. Lesk matný, průhlednost: opakní, vryp bílý.
• Chemické vlastnosti: Složení: Mg 15,84 %, Si 27,45 %, H 1,97 %, O 54,74 %, příměsi Al, Ca, Fe, Ni. Těžko tavitelný.
• Další vlastnosti: Pórovité agregáty díky své nízké hustotě plavou na vodě a lnou k jazyku.

Podobné minerály

•  ???

Parageneze

• serpentin, magnezit, opál

Využití

Výrobky ze sepiolitu na bazaru v Istanbulu

V chemickém průmyslu je základem sorbentů, iontoměničů a molekulových sít, jako plnivo plastů a barev. Ve stavebnictví jako surovina pro výrobu speciální keramiky a stavebních hmot a jako tepelný a zvukový izolátor, v zemědělství slouží k úpravám půdy. Z porézních agregátů se vyrábějí dýmky, tzv. pěnovky (Jan Neruda: Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku) a špičky na cigarety a drobné ozdobné předměty.

Naleziště

Častý minerál.

• Česko – Hrubšice, Biskoupky, Vlastějovice, Nedvědice aj.
• Slovensko – Mútnik, Klenovec, Vechec
• Rakousko – Aggsbach v Dolním Rakousku
• Turecko – Eskişehir
• Řecko – ostrov Samos
• a další.

Citace

DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1. vyd. Praha : AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce.) ISBN 80-7151-030-0.  

Související články

• Seznam minerálů

Externí odkazy

• Sepiolit na webu Mindat.org (anglicky)
• Sepiolit na webu Webmineral (anglicky)
• Sepiolit v Atlasu minerálů (německy)
• Mineral data publishing (PDF)