Semjon Alexejevič Lavočkin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lavočkinův hrob

Semjon Alexejevič Lavočkin (rusky: Лавочкин, Семён Алексеевич) (29. srpna (11. září) 1900, Smolensk - 9. června 1960) byl sovětský letecký konstruktér, člen-korespondent Akademie věd SSSR.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 29. srpna 1900 ve Smolensku v rodině židovského učitele.[1] Střední školu absolvoval s vynikajícím prospěchem. Poté sloužil v Rudé armádě, bojoval v občanské válce. Od konce roku 1920 studoval v Moskevské vysoké technické škole (dnes Baumanova Moskevská státní technická univerzita), kterou absolvoval roku 1927 a získal kvalifikaci inženýr letectví.[1]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1927 pracoval v různých leteckých konstrukčních kancelářích. 1935-1938 byl hlavním konstruktérem projektu stíhače LL, typ nebyl přijat do výroby.[1]

Rok pracoval v Hlavní správě leteckého průmyslu v lidovém komisariátu obranného průmyslu). Jeho nadřízený Vladimír Petrovič Gorbunov nebyl úřednickou prací nadšen a rozhodl se vrátit ke konstrukční práci. Zadal Lavočkinovi navržení stíhače z nově vyvinuté vrstvené zhuštěné překližky. Lavočkin za dva – tři týdny dal dohromady hrubý návrh letounu, později nazvaného LaGG-1. Začátkem roku 1939 práci už tří konstruktérů (v předpokoji lidového komisaře se přidal M. I. Gudkov) schválil lidový komisař Michail Kaganovič. V květnu 1939 byla trojice dosazena do čela konstrukční kanceláře při leteckém závodě č. 301 (tedy OKB-301, později pojmenovanou NPO Lavočkina) v Chimkách v Moskevské oblasti. V čele kanceláře stál zprvu Gorbunov, záhy byl jmenován hlavním konstruktérem Lavočkin.[2]

Lavočkinův tým v letech druhé světové války zkonstruoval úspěšná stíhací letadla LaGG-3, La-5 a La-7. Po válce pokračoval v konstrukci stíhačů – vrtulových La-9, La-180, La-11 a proudových La-150, -160, -15, -176, -190, -200, -250. Od začátku 50. let pracoval Lavočkin na raketách země-vzduch protivzdušné obrany pro komplex S-25 Berkut. Testy raket probíhaly na zkušební střelnici Kapustin Jar. Po počátečních obtížích byla roku 1953 zahájena sériová výroba.[3] Od roku 1954 se Lavočkinova kancelář věnovala práci na mezikontinentální nadzvukové křídlaté raketě Bouře (rusky Буря). Roku 1956 byl Lavočkin jmenován generálním konstruktérem.[1]

Zemřel 9. června 1960 na zkušební raketové střelnici Sary-Šagan během zkoušek rakety Bouře (tehdejší oficiální zpráva udávala místo smrti Moskvu), pochován je na Novoděvičském hřbitově v Moskvě.[1]

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Lavočkin byl zvolen poslancem Nejvyššího sovětu SSSR roku 1950 a pak opakovaně do konce života. Roku 1953 vstoupil do KSSS.[1]

Ocenění, řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • 4x Stalinova cena (1941, 1943, 1946, 1948)
  • 3x Leninův řád (31. října 1941, 21. června 1943, 30. srpna 1950)
  • 2x Hrdina socialistické práce (21. června 1943, 20. dubna 1956)
  • Řád rudého praporu (2. července 1945)
  • Řád Suvorova II. (19. srpna 1944) a I. stupně (16. září 1945)
  • 1958 člen korespondent AV SSSR

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Герои Страны [online]. [cit. 2009-02-12]. Kapitola Лавочкин Семён Алексеевич. Dostupné online. (rusky) 
  2. ALEXEJEV, Semjon. ВВС России: люди и самолеты [online]. [cit. 2009-02-12]. Kapitola Рождение КБ. Dostupné online. (rusky) 
  3. МЕЛУА, А. И.. Энциклопедия "Космонавтика [online]. Sankt Petěrburg: ЦНИИ РТК, [cit. 2009-02-12]. Kapitola Лавочкин Семён Алексеевич. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • PONOMARJOV, Alexandr Nikolajevič. Советские авиационные конструкторы. 3. vyd. Moskva : Vojenizdat, 1990. 320 s. Dostupné online. Kapitola Семён Алексеевич Лавочкин, s. 183-192.