Self-efficacy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Self-efficacy (do češtiny se jen výjimečně překládá například jako vnímaná vlastní účinnosti, vnímaná osobní účinnost,[1]) je psychologický koncept kanadsko-amerického psychologa Alberta Bandury. Je studovaný zejména v rámci sociální psychologie a psychologie osobnosti vedle dalších „self“ konceptů jako self-esteem, self-evaluation a dalších. Self-efficacy je definované jako sebedůvěra ve vlastní schopnosti, sebeúčinnost, sebeuplatnění, přesvědčení o vlastní způsobilosti plánovat a jednat způsobem nezbytným k dosažení nějakého cíle, zvládnutí nějaké situace či úkolu v nejširším slova smyslu.[2]

Obecné charakteristiky[editovat | editovat zdroj]

Vnímání vlastní účinnosti se vztahuje k přesvědčení individua o kontrole nad událostmi, o možnosti ovlivňovat svůj život. Pocit, že jsem schopen řídit chod dění, je spojován s představou lepšího zvládání životních těžkostí. Vysoké očekávání vlastní účinnosti působí na tvorbu optimistických postojů, přispívá k interpretaci těžkých úkolů jako výzev a souvisí s kvalitou života. Lze říci, že tam, kde se lidé domnívají, že jsou s to kontrolovat chod dění, lépe zvládají vlastní emocionální stav a také se staví čelem nepříznivým životním událostem.

Oproti tomu nízká vnímaná vlastní účinnost je považována za osobnostní rys, který zakládá psychickou zranitelnost – tendenci k depresím a k podléhání stresu. Tito lidé trpí sebeobviňováním za vlastní špatnost, ztrácejí víru v sebe, snadno všechno vzdávají. Žijí s pocitem beznaděje, stávají se oběťmi, zaměřují se na pochybnosti a přicházejí postupně také o sociální podporu. Často se tyto příznaky v bludných kruzích ještě zesilují. Čím méně člověk věří, že svou činností může dosáhnout nějakého výsledku, tím menší má podnět, aby něco udělal.

Lidé s vyšším odhadem vlastní účinnosti též aspirují na vyšší cíle, jsou vytrvalejší ve svém snažení a celkově odolnější vůči neúspěchům. Sečteno a podtrženo je vnímaná osobní účinnost v našem kulturním okruhu důležitou podmínkou spokojeného prožití života[zdroj?].

Ve vývoji dítěte se nemění pouze jeho vnímání vlastní účinnosti. Mění se i vnímání jeho schopností rodiči a později širším sociálním okolím. Rodiče podporující aktivitu dítěte zvyšují jeho kompetence a naopak získané dovednosti dítěte zpětně způsobí, že je rodiči vnímáno jako schopnější. Dítě se širší zkušeností přitom chápe lépe sebe a své běžné prostředí. Tato znalost mu umožňuje realističtěji posoudit svou účinnost v dílčích oblastech činnosti.

Překlad pojmu[editovat | editovat zdroj]

Výraz je obtížně přeložitelný do češtiny, proto se většinou nepřekládá a používá se jeho anglická forma self-efficacy (Říčan, 2007)[kde?]. Janoušek (1995, 2006)[kde?] používá termín sebeuplatnění, který je podle něj jazykově vyhovující, ale má širší konotace. Dále navrhuje překlad „percipovaná autoefektivnost“ jako termín původem cizí, avšak v češtině zdomácnělý. Další termíny, které můžeme v literatuře najít, jsou očekávání sebe-účinnosti, vnímaná sebe-výkonnost (Nakonečný, 1996)[kde?] nebo vnímaná sebeúčinnost (Poledňová, 2006)[kde?], Křivohlavý (Křivohlavý, Schwarzer, Jeruzalem, 1993)[kde?], osobní zdatnost (Smékal)[kde?], překládá tento pojem jako obecnou vlastní efektivitu. Jako vědomí vlastní účinnosti překládají Balaštíková, Blatný & Kohoutek (2004)[kde?]. Urbánek a Čermák (1996)[kde?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Self-efficacy : Vnímaná osobní účinnost předškolních dětí, katedra psychologie FFUK, vedoucí projektu Simona Hoskovcová
  2. Tomáš Urbánek, Ivo Čermák: Vliv self-efficiacy na agresi a depresi u dětí, Československá psychologie 1997, ročník XLI, číslo 3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bandura, A. (1994). Self-efficacy. In V. S. Ramachandran (Ed.), Encyclopedia of human behavior (Vol. 4, pp. 71-81). San Diego: Academic Press.
  • Bandura, A. (1997). Self-efficacy: The exercise of control. New York: Freeman.
  • Schwarzer, R., & Jerusalem, M. (2002). Das Konzept der Selbstwirksamkeit. Zeitschrift für Pädagogik, 44. Beiheft: Selbstwirksamkeit und Motivationsprozesse in Bildungsinstitutionen, 28-53.
  • Hoskovcová, S. (2006). Psychická odolnost předškolního dítěte. Praha: Grada.
  • Luszczynska, A., Scholz, U., & Schwarzer, R. (2005). The general self-efficacy scale: Multicultural validation studies. The Journal of Psychology, 139(5), 439-457.
  • Schwarzer, R., Boehmer, S., Luszczynska, A., Mohamed, N. E., & Knoll, N. (2005). Dispositional self-efficacy as a personal resource factor in coping after surgery. Personality and Individual Differences, 39, 807-818.
  • Schwarzer, R., & Luszczynska, A. (2007). Self-Efficacy. In M. Gerrard & K.D. McCaul (Eds.) Health Behavior Constructs: Theory, Measurement, and Research. National Cancer Institute Website: http://cancercontrol.cancer.gov/constructs
  • Usher, E. L. & Pajares, F. (2006). Sources of academic and self-regulatory efficacy beliefs of entering middle school students. Contemporary Educational Psychology, 31, 125-141.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]