Sedmihlásek hajní
 Sedmihlásek hajní | |
|---|---|
 Sedmihlásek hajní
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Podřád | zpěvní (Passeri) |
| Infrařád | Passerida |
| Nadčeleď | Sylvioidea |
| Čeleď | rákosníkovití (Acrocephalidae) |
| Rod | sedmihlásek (Hippolais) |
| Binomické jméno | |
| Hippolais icterina Vieillot, 1817 | |
 Rozšíření sedmihláska hajního
hnízdiště
migrace
zimoviště
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) je malý zpěvný pták z čeledi rákosníkovitých (Acrocephalidae).
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Monotypický druh popsaný L. Vieillotem v roce 1817 pod názvem Sylvia icterina (z latinského icterus = nažloutlý).[2][3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Je menší než vrabec, štíhlý, nenápadně zbarvený. Dorůstá délky 12–14 cm, v rozpětí křídel měří 21–24 cm a váží 14–20 g. Svrchní stranu těla má zelenavě hnědou, se světlým polem v křídlech, spodinu a tenký nadoční proužek světle žlutý, delší, zašpičatělý zobák oranžový, oči černé a končetiny modrošedé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci pak mají bledší spodinu těla.
V západní a jižní Evropě žije blízce příbuzný sedmihlásek švitořivý (H. polyglotta), který světlé pole v křídlech postrádá a má i hnědé, nikoliv modrošedé končetiny a kratší křídla (ruční letky méně vyčnívající nad raménka).[4]
Hlas[editovat | editovat zdroj]
Zpěv, kterým se samci ozývají nejčastěji z vrcholů stromů, je rychlý a složený z řady žvatlavých, flétnovitých a chraptivých tónů a imitací jiných ptáků. Vábí pronikavým „čočovích“.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí v Evropě a západní i střední Asii, v rozmezí od severovýchodní Francie severně po jihozápadní část Skandinávie, jižně po Švýcarsko, Rumunsko, severní Balkán, Ukrajinu a Krym a východně až po severozápadní úpatí pohoří Altaj.[2][5] Ve střední Evropě se vyskytuje od května do srpna. Je druhem tažným na dlouhou vzdálenost se zimovišti v subsaharské Africe.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Žije ve světlých listnatých lesích, remízcích, parcích a zarostlých zahradách s hustým podrostem, často blízko vody.
Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]
V České republice hnízdí na většině území v nižších polohách v počtu 50 000–100 000 párů.[6] Jeho početnost na českém území v posledních letech mírně klesá.[7]
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Živí se hlavně hmyzem, ale požírá též pavouky, měkkýše a bobule. Potravu sbírá nejčastěji z větví stromů a keřů, na zem slétá jen zřídkakdy.
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Pohlavně dospívá v druhém kalendářním roce. Ve střední Evropě hnízdí 1× ročně od května do srpna. Křehké, miskovité hnízdo ze stonků, listů, trávy a pavučin, které často obkládá tenkou březovou kůrou, staví ve vidlicích větví stromů nebo vysokých keřů. V jedné snůšce je 4–6 narůžovělých, černě skvrnitých, 18,4 × 13,5 mm velkých[6] vajec, na kterých sedí 12–14 dnů střídavě oba rodiče. Mláďata pak hnízdo opouštějí po 12–13 dnech.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b Icterine Warbler (Hippolais icterina) [online]. Internet Bird Collection [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Icterine Warbler Hippolais icterina [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 46.
- ↑ Hans-Günther Bauer, Einhard Bezzel & Wolfgang Fiedler (Hrsg): Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel, Aula-Verlag Wiebelsheim, Wiesbaden 2005, ISBN 3-89104-648-0 (německy)
- ↑ a b DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 192.
- ↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2011-02-12]. Dostupné online.
Video[editovat | editovat zdroj]
Jarmila Kačírková: Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) Přerov, 18.6.2019
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 179.
- BURNIE, David et al. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. Praha: Knižní klub, 2008. ISBN 9788024222356. S. 415. Překlad Helena Kholová.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu sedmihlásek hajní na Wikimedia Commons - Galerie sedmihlásek hajní na Wikimedia Commons
Taxon Hippolais icterina ve Wikidruzích- KNOCHEL, Alexandre. Hypolaïs ictérine [online]. Oiseaux.net [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (francouzsky)
- Hippolais icterina [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
