Sebeupálení
Sebeupálení je druh demonstrativní sebevraždy, spočívající většinou v polití těla hořlavou látkou a zapálení. Motivem je silný negativní postoj. Při společenských motivech se jedná o extrémní formu protestu, například proti politickým problémům. Některé filozofické nebo náboženské směry připouštějí sebeupálení jako vlastní oběť za vyšším účelem. Buddhismus tradičně praktikuje tuto formu již několik století (například džauhar). Tento bolestivý čin konají lidé typicky idealističtí s černobílým viděním světa. Pokusy o sebeupálení z různých (převážně osobních) důvodů jsou v ČR relativně časté.[1] Často se tak jedná o patologický masochismus.[2]
Významné případy sebeupálení
- mnich Thich Quang Duc (11. června 1963) – na protest proti utlačování buddhismu v Jižním Vietnamu režimem Ngô Đình Diệma
- v souvislosti s Válkou ve Vietnamu se upálili:
- Alice Herzová (16. března 1965)
- Norman Morrison (2. listopadu 1965) – v reakci na použití napalmu ve Vietnamu
- Roger Allen LaPorte (9. listopadu 1965)
- George Winne Jr. (10. května 1970)
- v souvislosti s komunistickým režimem se po vietnamském vzoru upálili:
- Ryszard Siwiec (8. září 1968) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a proti porušování lidských práv v Polsku
- Vasil Makuch (5. listopadu 1968) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a proti koloniálnímu postavení Ukrajiny v rámci SSSR
- Jan Palach (16. ledna 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Josef Hlavatý (20. ledna 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Sándor Bauer (20. ledna 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a proti komunistickému režimu v Maďarsku
- Miroslav Malinka (22. ledna 1969) – pokus o sebeupálení na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Jan Zajíc (25. února 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Evžen Plocek (4. dubna 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Michal Lefčík (11. dubna 1969, Košice) - byl slovenský voják ČSLA, který se upálil u pomníku neznámého vojína na náměstí Osvoboditelů v Košicích na protest proti okupaci Československa vojsky států Varšavské smlouvy
- Márton Moyses (13. února 1970) – na protest proti komunistickému režimu v Maďarsku a v Rumunsku
- Romas Kalanta (15. května 1972) – na protest proti okupaci Litvy Sovětským svazem
- Oskar Brüsewitz (18. srpna 1976) – na protest proti komunistickému režimu v NDR
- Graham Bamford (29. dubna 1993) – aby apeloval za britskou intervenci ve válce v Jugoslávii
- Zdeněk Adamec (6. března 2003) - nejasné důvody, pravděpodobně kvůli neekologickému konzumnímu způsobu života
- Roland Weißelberg (31. října 2006) – na protest proti šíření islámu ve světě
- Od roku 2009 (do září 2014) se upálilo víc jak 130 Tibeťanů na protest proti čínské politice v Tibetu. Vlnu sebeupalování začal mnich Tapej z kláštera Kirti, kde se následně odehrálo ještě víc jak 40 podobných případů. Mezi upálenými jsou muži, ženy i mladiství do 18 let. Opakované protesty nejen, že nezlepšily postoj čínské vlády vůči Tibetu, naopak, v oblastech s případy upálení se životní podmínky tibetských obyvatel znatelně zhoršily. [3]
- Muhammad Buazízí (17. prosince 2010) – na protest proti ponižování ze strany úřadů a obecněji proti politice prezidenta Zín Abidín bin Alího v Tunisku
Reference
- ↑ http://zpravy.idnes.cz/krimi.aspx?y=krimi%2Fupaleni.htm - POSLEDNÍ PŘÍPADY UPÁLENÍ
- ↑ http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-domaci/96427/upaleni-demonstrace-hruzne-smrti.html - Upálení - demonstrace hrůzné smrti!
- ↑ Self-immolations by Tibetans