Schrattenbachové

Schrattenbachové ; (páni ze Schrattenbachu)
Země	Rakouské císařství; ( Moravské markrabství, Salcbursko)
Tituly	svobodní páni, hrabata, říšská hrabata, knížata-arcibiskupové salcburští
Rok založení	15.-16. století
Vymření po meči	1820
Vymření po přeslici	1875
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Schrattenbachové, dříve také Schrottenbach (Schrattenbachové ze Schrattenthalu a z Heggenbergu) je jméno původně franckého rodu, který koncem 15. století přesídlil do Štýrska, kde povýšil do šlechtického (hraběcího) stavu. Členové rodu zastávali významné úřady také na Moravě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Salcburský kníže-arcibiskup Zikmund Kryštof hrabě ze Schrattenbachu

Počátky rodu sahají podle záznamu v "Germaniae stemmatographia" Gabriela Bucelina (Augsburg, Ulm, 1655-1671) nejméně do roku 1496, kdy se objevuje první zmínka o osobě Hanuše (Hanse) ze Schrattenbachu. Svobodní páni v rakouských dědičných zemích s erbovní aliancí vyhaslého rodu von der Dürr (též Dürre nebo Doerr), od roku 1558 také s titulem nejvyšší kráječ ve Štýrském vévodství.

Podle jiných pramenů se měl rod Schrattenbachů, v raných dobách též Schratenbach či Schrotenbach, kolem poloviny 15. století přistěhovat z Frank do Štýrska. Rodová linie začala Hansem Schrotenpachem († 1496), židovským soudcem a členem městské rady v Mariboru, který byl zmíněn v listině z roku 1473.

Bratři Maxmilián ze Schrattenbachu (1537–1611), poradce arcivévody Karla II. Štýrského, a Jan Baltazar ze Schrattenbachu (1547–1618), hofmistr arcivévody Ferdinanda II., byli v roce 1586^[zdroj?] jmenováni do úřadu dědičného královského kráječe ve Štýrsku. V následujícím roce 1587 byli oba přijati do vnitrorakouské šlechty a v roce 1598 do baronské hodnosti s predikátem Heggenberg a Osterwitz.

Od roku 1596 byli Schrattenbachové svobodnými pány (něm. Freiherr von Heggenberg und Osterwitz) a 12. října 1649 byl ve Vídni baronský rod Schrattenbachů ze Schrattenthalu a z Heggenbergu a Osterwitz (také: Hegnenberg, Heggenburg) povýšen do říšského hraběcího stavu (něm. Graf von Schrattenbach, Freiherr von Heggenberg und Osterwitz).^[1]

Jejich majetkem byla štýrská panství (dnes na území Slovinska) Heggenberg (Stopnik pri Vranskem), Osterwitz (Ojstrica), Lemberg (Lemberg pri Novi Cerkvi), Pragwald (Prebold), Sallach (Zalog pri Šempetru), Helfenberg (Soteska) a Burgsthall (Podgrad pri Vranskem). V dnešním Rakousku drželi panství a zámek Eibiswald a ve Slezsku jim patřily Velké Petrovice, dnes Pietrowice Wielkie v Polsku. Na Moravě vlastnili panství a zámek Brodek u Prostějova, Otaslavice, Želeč a palác v Brně.

Od konce 16. století působili v zemských správách ve Štýrsku a Dolních Rakousích. V polovině 17. století Jan Bedřich ze Schrattenbachu (1605-1657) a Maxmilián ze Schrattenbachu (* 1605), synové císařského válečného rady, plukovníka Felixe ze Schrattenbachu († po roce 1624), a baronky Marie Alžběty von Egg, založlil dvě nové rodové linie - štýrskou a moravskou. Jejich příslučníci byli v roce 1649 a 1690 jmenováni dědičnými hrabaty v Rakousku. Z obou těchto nových linií pocházelo několik duchovních, z nichž tři se stali biskupy s knížecí hodností.

Vrcholu rodové slávy a moci dosáhli Schrattenbachové v 18. století v pozicích vysoce postavených církevních hodnostářů. V roce 1737 získal František Antonín hrabě ze Schrattenbachu Inkolát na Moravě. Vincenc Josef ze Schrattenbachu, probošt v Salcburku, byl v roce 1788 povýšen do knížecího stavu (ad personem).

Dědičně jim náležel úřad a titul nejvyšších zemských kráječů ve Štýrském vévodství.

Zánik rodu[editovat | editovat zdroj]

Rod vymřel po meči v roce 1820, po přeslici v roce 1875.

Hlavní linie rodu vymřela po meči v osobě c.k. komořího Františka Antonína ml. (1784 - 12. dubna 1816). Dne 26. ledna 1808 se oženil s Kristýnou hraběnkou Serényiovou z Kis-Serény (1783–1821). Jejich dcera Isabela Henrieta hraběnka ze Schrattenbachu, provdaná za Gustava hraběte Kálnokyho k Köröspataku († 1884 ve Štýrském Hradci), byla poslední ženskou představitelkou moravské linie rodu. Zemřela 9. října 1875.

Moravská linie rodu vymřela v mužské linii osobou Vincence Josefa ze Schrattenbachu (1744-1816), knížete-biskupa lavantského. Před svou rezignací na tento úřad v roce 1790 mu byla roku 1788 udělena hodnost říšskéhoo knížete ad personam, ale opět později přijal další období v úřadu knížete-biskupa lavantského.

Štýrská linie rodu vymřela v roce 1820 hrabětem Ottou ze Schrattenbachu.