Schmallenbergský virus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Schmallenbergský virus je prozatímní název pro infekční chorobu přežvýkavců. Původce, virus rodu Orthobunyavirus,[1] byl poprvé prokázán v krvi hovězího dobytka s horečkou a poklesem mléčné produkce v chovu u města Schmallenberg v Německu a to v listopadu 2011.[2] Nemoc se poprvé objevila v Severním Porýní - Vestfálsku už během léta 2011, kdy ve stádech dojnic docházelo k hromadnému horečnatému onemocnění, přičemž nemocná zvířata se během několika dní bez následků zotavila.[3] Na podzim se podobné případy vyskytly i v sousedním Nizozemí, kde byla horečka doprovázena i průjmem.[3] Od prosince 2011 se nákaza začala projevovat potraty a porody deformovaných mláďat, především ve stádech ovcí, ale i skotu a koz.[2] V lednu 2012 byl Schmallenbergský virus prokázán v Německu, Belgii, Velké Británii a Francii, v únoru 2012 byla jeho přítomnost odhalena též v Lucembursku a Itálii a v březnu 2012 i ve Španělsku.[4]

Původce[editovat | editovat zdroj]

V krvi nemocných zvířat a ve tkáních deformovaných mrtvě narozených mláďatech byl nalezen předtím neznámý virus, zatím pojmenovaný jako virus Schmallenberg (SBV), podle původu prvních vzorků. Předběžně byl zařazen do čeledi Bunyaviridae, rodu Orthobunyavirus a séroskupiny Simbu.[5] Příbuzné viry, Shamonda, Ainovirus a Akabanevirus také způsobují onemocnění skotu v Africe, Austrálii a Oceánii, v Evropě nikdy zjištěny nebyly. Jedná se o RNA viry přenášené bodavým hmyzem, proto se předpokládá, že i SBV je přenášen stejným hmyzím vektorem, tiplíkem rodu Culicoides.[6] Virus byl původně prokázán pomocí metagenomové analýzy, což je metoda umožňující detekovat i předtím neznámý genom, ve Friedrich Loefflerově Institutu v Německu. Od jeho objevení se podařilo virus izolovat a kultivovat na buněčných kulturách a experimentální infekce tří zdravých krav vedla k prokazatelné virémii 2-5 dní[7] po inokulaci virem. U jednoho zvířete byla infekce doprovázena horečkou, u jiného se rozvinul středně závažný průjem.[7]

Orthobunyaviry, včetně Schmallenbergského viru, obsahují nukleovou kyselinu rozčleněnou do tří segmentů, nazývaných S - segment (krátký), M a L - segment (dlouhý).[6] Sekvence S segmentu Schmallenbergského viru je velmi podobná viru Shamonda.[6]

Původ viru[editovat | editovat zdroj]

V současnosti není možné s jistotou říct, odkud virus pochází. Některé orthobunyaviry cirkulují v evropské populaci přežvýkavců už desítky let, aniž by působily klinické onemocnění. SBV sám nejvíce připomíná Shamonda a Akabane viry, které ale v Evropě nebyly nikdy zjištěné. Ostatní viry tohoto rodu jsou málo známé a u mnohých není přečtený jejich genom, takže genom viru Schmallenberg není s čím porovnávat.[6] Situaci komplikuje fakt, že orthobunyaviry mají schopnost přeskupovat fragmenty svojí RNA, podobně jako viry chřipky. V roce 1999 byla v Peru popsána předtím neznámá virová infekce člověka, způsobená nově vzniklým orthobunyavirem, který obsahuje S a L segmenty již předtím známého ORO-viru a M segment předtím nepopsaného viru ze Simbu séroskupiny.[8] Stejně tak mohl i SBV vzniknout náhodným přeskupením segmentů existujících nebo neznámých virů, v úvahu ale připadá také zavlečení viru odjinud nebo možnost, že virus je už nějakou dobu přítomen v populaci dobytka a byl zjištěn až nyní.[9]

Klinické příznaky[editovat | editovat zdroj]

U dospělého skotu nákaza probíhá akutně a projevuje se vysokou horečkou (nad 40 °C),[10] nechutenstvím, hubnutím,[11] zhoršeným celkovým zdravotním stavem a náhlým poklesem dojivosti až o 50%.[10] V Nizozemí byl v souvislosti s nákazou zjištěn i profuzní průjem.[12] Příznaky onemocnění zpravidla spontánně odezněly během 7-10 dní,[13] u některých březích samic docházelo k pozdním potratům či porodu málo vitálních mláďat.[13] Klinické onemocnění ve stádě probíhá 2-3 týdny,[11] přičemž morbidita dosahovala 20-70%.[14]

Se zpožděním se začaly objevovat následky teratogenního působení viru, od listopadu 2011 se v nakažených stádech rodí mláďata matek, které prodělaly infekci v létě a plody byly nakaženy intrauterinně.[6] Porody mrtvých nebo neživotaschopných, deformovaných mláďat jsou popisovány především u ovcí, v menší míře u koz a skotu,[14] přičemž u bahnic nebyly pozorovány žádné předchozí klinické příznaky.[14]

Novorozená jehňata, telata a kůzlata mají vrozené vady, jako je skolióza,[15] torticollis[12] - deformace provázená hlavou zvrácenou nazad, arthtogryposis,[15] což jsou nepohyblivé, trvale ohnuté klouby končetin, a hydroencephalus,[15] porucha vývoje mozku, který je z větší části nahrazen vakem naplněným tekutinou. Dále se vyskytuje hypoplazie mozečku a zvětšený brzlík.[16] Většina mláďat se rodí mrtvá[6] a deformity vedou k těžkým porodům (dystokiím).[16]

Mechanismus teratogenního působení se prozatím jeví stejný, jako u příbuzných virů: dochází k vertikálnímu přenosu, infekci plodu in utero. Infekce virem Akabane způsobí vrozené vývojové vady, dojde-li k nákaze během určité fáze březosti, u ovcí mezi 28 - 56 dnem, u skotu mezi 75 - 150 dnem březosti.[17] Dochází k potratům, mumifikaci plodů a typickým malformacím, syndromu artrogryphosis-hydrencephalus, tedy stejně jako u viru Schmallenberg.[17]

Diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Friedrich-Loeffler Institut v Německu, kde byl poprvé virus izolován, vyvinulo protokol pro detekci virové RNA metodou RT-PCR a ten, společně se sekvencí virového genomu, zveřejnili pro nekomerční použití dalším laboratořím.[18] Prozatím je možná jen tato, přímá metoda detekce viru, společně s dalšími přímými metodami, jako je kultivace viru na buněčných kulturách křeččích ledvin a přímá imunofluorescence.[19] K detekci viru je potřeba sérum nebo krev odebraná na EDTA od zvířete s klinickými příznaky (horečka, průjem, pokles nádoje)[17], k průkazu viru ze zmetků a deformovaných mrtvě narozených mláďat je nejvhodnější tkáň mozku[17] s doporučeným doplňujícím vyšetřením tkáně sleziny a krevních vzorků.[17]

Ze sérologických metod, které umožňují detekci protilátek v séru nakažených zvířat, je zatím k dispozici virus neutralizační test a nepřímá imunofluorescence.[17] Nevýhoda těchto metod je jejich časová náročnost a nemožnost zpracování velkého množství vzorků. Rychlejší a jednodušší ELISA test je ve stadiu výzkumu.[17]

Šíření[editovat | editovat zdroj]

Povrzená ohniska nemoci v Německu 27.1.2012 (dle FLI)

Choroba byla poprvé popsána v Německu, dále byla na konci roku 2011 popsána i v Nizozemí. K 11. lednu 2012 byla pomocí PCR zjištěna v Německu ve 20 chovech, v 52 chovech v Nizozemí a ve 14 chovech ovcí v Belgii.[20] 23. ledna 2012 byl Schmallenbergský virus prokázán ve tkáních deformovaných jehňat na čtyřech ovčích farmách v Norfolku, Suffolku a Východním Sussexu ve Velké Británii.[11] 24.1.2012 byl virus prokázaný v deformovaných jehňatech ve Francii, celkem ve 29 chovech ovcí,[21] 7.2.2012 se objevil v Lucembursku a 20.2.2012 byl diagnostikován u koz v Itálii. V březnu 2012 byla nemoc prokázána i v chovech ovcí ve Španělsku.

26.1.2012 bylo v Německu prokázáno jako pozitivní 88 chovů,[22] k 2.2.2012 tento počet stoupl 240 chovů,[23] 22.2.2012 bylo evidováno 693 pozitivních chovů.[24]

Opatření v souvislosti s nákazou[editovat | editovat zdroj]

Evropská komise se zatím rozhodla vyčkávat a získávat informace - vzhledem k ročnímu období a faktu, že onemocnění je z největší pravděpodobností přenášeno hmyzem, nehrozí další šíření, nově potvrzené případy jsou důsledkem nákazy v létě.[20] Státy, na jejichž území jsou potvrzené případy onemocnění, nicméně hlásí potvrzená ohniska OIE a některé státy zavedly dobrovolný zvýšený dozor, zvláště co se týče potratů a vrozených vývojových vad přežvýkavců.[25] Dle komise zatím není důvod domnívat se, že se Schmallenbergský virus chová jinak, než příbuzné viry, jako je Akabane, který potřebuje k přenosu vektora a nešíří se přímým kontaktem mezi zvířaty nebo živočišnými produkty, proto není obchod se zvířaty ani jejich produkty nijak omezován.[25] Ruská federace nicméně s platností od 17.1.2012 vyhlásila opatření stran dovozu z Německa, Nizozemska a Belgie. To se týká se živých malých přežvýkavců, jejich čerstvého masa, vedlejších produktů a rozmnožovacího materiálu (zmražená vajíčka, embrya a sperma).[13]

Vakcinace[editovat | editovat zdroj]

Vakcína proti Schmallenbergskému viru dosud nebyla vyvinuta a její dostupnost nelze očekávat před rokem 2014.[26]

Riziko pro člověka[editovat | editovat zdroj]

Geneticky nejpodobnější orthobunyaviry nezpůsobují onemocnění lidí[27] a též zatím ve spojitosti s nákazou virem Schmallenberg nebylo popsáno onemocnění člověka.[27]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Schmallenberg - virus [online]. Friedrich-Loeffler-Institut, rev. 27.1.2012, [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b ROBERTS, Helen. Schmallenberg Virus in Northern Europe: a new orthobunyavirus in cattle [online]. Department for Environment, Food and Rural Affairs, 20.12.2011, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Background on Schmallenberg virus [online]. Health Protection Agency, rev. 26.1.2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Schmallenberg virus, Spain, (Immediate notification) [online]. OIE, rev. 13.3.2012, [cit. 2012-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Schmallenberg - virus [online]. Friedrich-Loeffler-Institut, rev. 26.1.2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e f KUPFERSCHMIDT, Kai. New Animal Virus Takes Northern Europe by Surprise [online]. Science Now, 13.1.2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b ROBERTS, Helen. An update on Schmallenberg Virus in Northern Europe [online]. Department for Environment, Food and Rural Affairs, 5.1.2011, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. AGUILAR, Patricia V.; BARRETT, Alan D.; SAEED, Mohammad F., et al Iquitos Virus: A Novel Reassortant Orthobunyavirus Associated with Human Illness in Peru. Issue of PLoS Neglected Tropical Diseases [online]. 20.9.2011 [cit. 28.12.2012]. Dostupné online.  
  9. Evidence for presence of a new virus in cattle in Germany [online]. Friedrich-Loeffler Institut, 21.11.2011, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b “Schmallenberg virus” in Germany [online]. Standing Committee on the Food Chain and Animal Health (SCFCAH), 12.1.2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b c Schmallenberg Virus: Updated 23 January 2012 [online]. The Animal Health and Veterinary Laboratories Agency, 23.1.2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b “Schmallenberg virus” in Netherlands [online]. Standing Committee on the Food Chain and Animal Health (SCFCAH), 12.1.2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b c Unie pozorně sleduje novou nákazu zvířat [online]. Stálé zastoupení České republiky při Evropské Unii, 17.1.2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (česky) 
  14. a b c Schmallenberg virus: a novel viral disease of cattle, sheep and goats in northern mainland Europe [online]. The Animal Health and Veterinary Laboratories Agency, 11.1.2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b c DUBEN, Josef. O „tajemném“ schmallenbergském viru [online]. SVS, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (česky) 
  16. a b Schmallenberg virus detected in Belgium [online]. Standing Committee on the Food Chain and Animal Health (SCFCAH), 12.1.2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online.  
  17. a b c d e f g Schmallenberg virus [online]. Friedrich-Loeffler Institut, 1/2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. METTENLEITER, Thomas C.; BEER, Martin. Information from the Friedrich-Loeffler-Institut on ‘Schmallenberg Virus’ Distribution of Virus samples, information on virus genome and protocol for genome detection [online]. Riems: Friedrich-Loeffler Institut, 10.1.2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Information note Schmallenberg virus [online]. Standing Committee on the Food Chain and Animal Health, 25.1.2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. a b Statement on the Schmallenberg Virus Situation Issued by the Standing Committee on the Food Chain and Animal Health (SCoFCAH) [online]. Standing Committee on the Food Chain and Animal Health, 11.1.2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Immediate notification report [online]. OIE, 31.1.2012, [cit. 2012-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Current Information on ‛Schmallenberg virus’ [online]. Friedrich-Loeffler-Institut, 26.1.2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Current Information on ‛Schmallenberg virus’ updated 2.2.2012 [online]. Friedrich-Loeffler-Institut, 2.2.2012, [cit. 2012-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Current Information on ‛Schmallenberg virus’ updated 22.2.2012 [online]. Friedrich-Loeffler-Institut, 22.2.2012, [cit. 2012-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. a b Information note Schmallenberg virus [online]. Standing Committee on the Food Chain and Animal Health, 25.1.2012, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Do 2014 bez vakcíny proti Schmallenberskému viru [online]. Agris portál, 12.3.2012, [cit. 2012-03-15]. Dostupné online. (česky) 
  27. a b Risk assessment: New Orthobunyavirus isolated from infected cattle and small livestock ─ potential implications for human health [online]. European Centre for Disease Prevention and Control, 22.12.2011, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 

.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]