San Marino (město)
| San Marino Città di San Marino | |
|---|---|
 Pevnost La Guaita, nejstarší ze „Tří Pevností“ na hřebenu Monte Titano | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°56′ s. š., 12°26′ v. d. |
| Nadmořská výška | 749 m n. m. |
| Stát |  San Marino |
.svg) | |
  San Marino | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 7,1 km² |
| Počet obyvatel | 4 040 (2018) |
| Hustota zalidnění | 569,8 obyv./km² |
| Světové dědictví UNESCO | |
| Název lokality | Historické centrum San Marina a Monte Titano |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | iii |
| Odkaz | 1245 (anglicky) |
| Zařazení | 2008 (32. zasedání) |
| Správa | |
| Starosta | Maria Teresa Beccari |
| Vznik | 301 |
| PSČ | 47890 |
| Označení vozidel | RSM |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
San Marino je hlavní město a také samosprávná obec republiky San Marino. Nachází se v západní části země, na západním svahu nejvyšší hory San Marina Monte Titana. Na jejím hřebenu jsou tzv. "Tři sanmarinské pevnosti". V roce 2013 zde žilo přes 4 100 obyvatel na rozloze 7,09 km2.
Historie[editovat | editovat zdroj]
San Marino založil roku 301 Svatý Marinus a několik křesťanských uprchlíků. Od té doby bylo město centrem křesťanů, kteří uprchli před římskými pronásledovateli. Následkem toho se San Marino stalo první republikou v Evropě. V té době bylo územím republiky pouze město.
Městské centrum bránily tři pevnosti: první a nejznámější z nich, La Guaita, byla postavena v 11. století a svou velikostí a nepřístupností zastrašovala všechny nepřátele. Kvůli válkám byla ve 13. století postavena druhá pevnost La Cesta. Avšak sanmarinský obranný systém nebyl kompletní, dokud nebyla v následujícím století postavena třetí pevnost Il Montale – nejmenší ze tří pevností ležící na posledním vrcholku Monte Titana.
S rostoucí populací se o pár čtverečních kilometrů zvětšilo i území republiky. Jelikož sanmarinské zásady nedovolovaly vtrhnout do cizí země nebo začít válku kvůli rozšíření území, dohodlo se San Marino na koupi dalších castelli (obcí).
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Ačkoliv je San Marino hlavním městem republiky, většina firem se nachází v Borgo Maggiore – druhém největším městě republiky. San Marino je třetí největší město, hned po Dogana a již zmíněném Borgo Maggiore. Sousedí se sanmarinskými obcemi Acquaviva, Borgo Maggiore, Fiorentino, Chiesanuova a s italskou obcí San Leo.
Sídlí zde Mezinárodní akademie přírodních věd San Marino.
Obce[editovat | editovat zdroj]
Součástí území města jsou i tyto obce (italsky: curazie):
Správa[editovat | editovat zdroj]
Vedení města zajišťuje jednadvacetičlenná Městská rada volená občany každé čtyři roky. V čele rady je na dva roky volený kapitán, tzv. Capitano di Castello, což je vlastně starosta města.[1]
| Období | Kapitán | Strana |
|---|---|---|
| 13. červen 1999 – 30. listopad 2003 | Giulietta R. Della Balda | Lista civica |
| 30. listopad 2003 – 29. listopad 2009 | Alessandro Barulli | Lista civica |
| 29. listopad 2009 – nyní | Maria Teresa Beccari | Lista civica |
Ekonomika[editovat | editovat zdroj]
Ekonomika San Marina byla vždy úzce spjata s ekonomikou republiky. Až donedávna byly hlavními ekonomickými aktivitami těžba kamene a řezbářství. Dnes je zde více rozmanitá ekonomika, včetně turistického ruchu, obchodu, prodeje poštovních známek a malého zemědělského hospodaření.
Turistika[editovat | editovat zdroj]
Město navštíví přes tři miliony lidí ročně a stává se tak turistickým centrem. 85% turistů jsou Italové. Také je zde přes tisíc maloobchodů, kde najdete mnoho různorodých produktů. Historické centrum města, které je na seznamu světového dědictví UNESCO, je přístupné ze čtyř „bran“ a skýtá hlavní zdejší památky.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Palazzo dei Capitani
- Vládní palác
- Tři sanmarinské pevnosti
- Piazza del Titano
- Piazza Garibaldi
- Bazilika Svatého
- Chiesa di San Francesco
- Chiesa di San Pietro
- Teatro Titano
- Ara dei Volontari
- Basilica di San Marino
- Monastery of Santa Clara
- Grand Hotel San Marino
Doprava[editovat | editovat zdroj]
San Marino je známé dlouhými, klikatými, dlážděnými ulicemi. Jeho nadmořská výška a příkrá cesta znemožňuje, aby sem vedla sanmarinská dálnice. Také je výjimečné tím, že ve velké části centra nesmí jezdit automobily.
Před druhou světovou válkou, ale už za diktatury Benita Mussoliniho, byla vybudována železniční trať ze San Marina do Rimini. Železniční tunely a stanice 'Piazzale Lo Stradone' stále existují. Návrhy na obnovu tratě byly vládě několikrát předloženy, avšak vždy bez odezvy.
Jezdí odsud autobusová linka do Rimini a také se z města můžete dostat 1,5 kilometrů dlouhou lanovkou do Borgo Maggiore.
Sport[editovat | editovat zdroj]
Město San Marino má dva fotbalové týmy: S.S. Murata a S.P. Tre Penne.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Giovanni Battista Belluzzi (1506–1554), architekt. Navrhl opevnění některých italských měst a vydal spis o vojenských stavbách.
- Giuliano Gozi (1894–1965), kapitán města (1923–1942) a ministr zahraničí (1917–1943)
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Historické jádro města -
Kaple v pevnosti La Guaita -
Pevnost La Guaita -
Vládní palác na Náměstí svobody -
Socha svobody na Náměstí svobody -
Basilica di San Marino -
Trůn pro dva kapitány-regenty
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků City of San Marino na anglické Wikipedii a Città di San Marino na italské Wikipedii.
- ↑ San Marino Municipal Councils. www.sanmarinosite.com [online]. [cit. 2010-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-10.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu San Marino na Wikimedia Commons - Oficiální webové stránky
- Grand Hotel San Marino[nedostupný zdroj]
