San Leo

San Leo ;
Poloha
Souřadnice	43°53′47″ s. š., 12°20′36″ v. d.
Nadmořská výška	589 m n. m.
Stát	Itálie
	San Leo
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	53,1 km²
Počet obyvatel	2 820 (2023)
Hustota zalidnění	53,1 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.comune.san-leo.rn.it
Telefonní předvolba	0541
PSČ	47865
Označení vozidel	RN
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

San Leo (San Lé v romaňském jazyce) je italská obec s 2 972 obyvateli v provincii Rimini, v oblasti Emilia-Romagna.

Fyzická geografie

Obec leží na skalním výběžku nad údolím Valmarecchia, kudy protéká řeka Marecchia. Lze odtud zahlédnout republiku San Marino.

Historie

Latinský název místa zní Mons Feretri. Podle některých vědců je odvozen od názvu chrámu boha Jupitera, jiní mají za to, že se jedná o název umbrijského původu, který svědčí o tom, že byla hora často navštěvována již v předrománské době.

Prokopios z Kaisareie v kronice Gótské války ze VI. století označuje vesnici San Leo jako castrum Monteferetron.

Z římského období zbyly jen ojedinělé nálezy. Materiál z římských staveb byl znovu použit při výstavbě středověké obce a neposkytuje nám tedy představu o velikosti a typologii římské osady.

Mnozí historikové označují San Leo již od jeho počátků za starověké posvátné centrum.

V IX. – X. století dostala osada název podle poustevníka Lea (později prohlášen svatým), dalmatského společníka (svatého) Marina. Toponymum Montefeltro (IX. st.) nese podle názvu stejnojmenné diecéze. Tento název byl pak používán pro označení celého území spadajícího do jurisdikce biskupa. Od té chvíle bylo San Leo po dlouhou dobu hlavním městem "regionu" Montefeltro.

Tudy procházel roku 1213 svatý František, roku 1306 Dante, vězněni tu byli spisovatel a aktivista Felice Orsini a dobrodruh a alchymista Cagliostro. San Leo mělo také tu čest být hlavním městem Italského království Berengara II., který byl v roce 961 poražen u Pavie Otou I. Saským, před kterým pak uprchl do San Lea, kde celé měsíce odolával obléhání, než se nakonec protivníkovi vzdal. Město bylo panstvím šlechtických rodin Montefeltro, Malatesta, Medici, Della Rovere, a to až do roku 1631, kdy se stalo součástí papežského státu.

Po sjednocení Itálie náleželo San Leo kraji Marche (provincie Pesaro a Urbino), a to až do 15. srpna 2009, kdy, na základě výsledků lidového referenda ze 17. a 18. prosince 2006, bylo společně s dalšími šesti obcemi z oblasti Alta Valmarecchia od Marche odtrženo. Proti územní změně podal region Marche odvolání k ústavnímu soudu, ale odvolání bylo zamítnuto jako neopodstatněné.^[2].

Památky a zajímavá místa

Katedrála San Leo v románském slohu, postavená lombardskými mistry kolem roku 1173. Má klasický půdorys ve tvaru latinského kříže, je trojlodní s transeptem, velkým presbytářem a kryptou. Původně byla spojena s biskupským palácem.
Farní kostel Santa Maria Assunta
Pevnost San Leo
Zvonice, postavená na skalnatém vrcholu "strážní věže", druhém nejvyšším vrcholu masivu San Leo, je součástí nejstarší zástavby postavené na kruhovém půdorysu. Původně byla věž, dnes samostatně stojící, součástí tvrze biskupů z Montefeltra. Tvrz byla zničena Malatesty v polovině XIV. století.
Palác Medici, postaven v letech 1517 až 1523 pro místodržícího florentské republiky. Fasádu zdobí lilie, znak Florencie, a datum 1521. Rovněž je na ní zobrazen erb papeže Julia II., člena významné šlechtické rodiny Della Rovere, která nechala na přelomu XVI. a XVII. století palác rozšířit a postavit sál divadla. V současné době tu je sídlo muzea sakrálního umění.
Konvent sant´Igne ze XIII. století, postavený vně osady, ve františkánském období. Kostel konventu uchovává fragment jilmu, pod kterým kázal sv. František během své návštěvy San Lea (sv. František a jilm jsou znázorněny v městském erbu). V kostele se také nachází freska Madony na trůně s dítětem a světci z roku 1535. Do náboženského komplexu je zahrnut ambit a kapitulní síň kláštera se dvěma jednoduchými gotickými okny s trojlistem v okenních kružbách.

Společnost

Etnické a národnostní menšiny

Podle údajů ISTAT ^[3] k 31. prosinci 2010 žije trvale v obci 368 osob pocházejících z jiné země. Z celkového počtu přistěhovalců byly nejhojněji zastoupeny tyto národy:

Albánci 89 (2,90 %)
Maročané 80 (2,60 %)
Rumuni 42 (1,37 %)

Kultura

Lidé spojení se San Leo

Berengar II. Ivrejský (cca 900–966)
Sv. František z Assisi (1181 nebo 1182–1226)
Dante Alighieri (1265–1321)
Guido da Montefeltro (1223–1298)
Federico III. da Montefeltro (1422–1482)
Cagliostro (1743–1795)
Felice Orsini (1819–1858)
Ennio Morricone (1928), čestný občan od roku 2010
Umberto Eco (1932–2016), čestný občan od roku 2011

Partnerství

San Marino^[zdroj?]
Arbe, 2008^[4]

Sport

Fotbal

Místní fotbalové družstvo se nazývá Pietracuta, stejně jako jedna část obce, jeho barvy jsou červená a modrá.

Galerie obrázků

Cagliostrova cela
Pohled na obec
Náměstí a zadní část katedrály
Pevnost Rocca s děly
Katedrála San Leo
Konvent Sant'Igne, ze XIII. st. Jeho založení je přičítáno sv. Františkovi z Assisi. Mezi lety 1215 a 1223 tu byla postavena malá kamenná stavba čítající dvě místnosti, jedna sloužila jako refektář, ta druhá jako dormitář.
V roce 1230 byl prvotní kostel rozšířen na půdorysu latinského kříže, dostal novou střechu a krovy
Vnější strana kostela připojená ke klášteru
Příčná loď a apsida
Jednoduchý čtvercový ambit s dvaceti osmibokými sloupy
Vnitřní část kláštera se zahradou. Na východní straně kláštera se nachází kapitulní síň
Detail zvonice s klenbami a dvěma zvony, pohled z ambitu
Impozantní sesuv z 27. února 2014
Detail skalní stěny
San Leo, pohled z pláně Boscara: nejsnadnější přístup do obce zvaný "Hannibalův průsmyk”
Pláň Boscara, kde tábořila vojska, která se v průběhu staletí pokoušela dobýt obec i pevnost. V pozadí skála Maioletto se zříceninou hradu

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku San Leo (Italia) na italské Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu San Leo na Wikimedia Commons

[50ba2a0696e3e0b504e077eb3817e967237e10cd-1] Dostupné online.

[2] La Valmarecchia rimane in Romagna

[3] Statistiche demografiche ISTAT

[4] Alessandro Barulli – comunicato stampa della Giunta del Castello di Città

[1]

[2]

[3]

[4]