Samorostlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Samorostlík

Samorostlík červený (Actaea rubra)
Samorostlík červený (Actaea rubra)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: rostliny krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
Řád: pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď: pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rod: samorostlík (Actaea)
L.
Druhy rostoucí v ČR

Samorostlík (Actaea) je rod planě rostoucích rostlin z čeledě pryskyřníkovitých, kde je rod řazen do podčeledě Ranunculoideae.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Rostlina je široce rozšířena v mírném a subpolárním pásmu severní polokoule, kde se vyskytuje nejvíce ve vlhčích lesnatých oblastech. V České republice rostou dva druhy. Samorostlík klasnatý (Actaea spicata), ten se nejčastěji objevuje v květnatých bučinách svazu Fagion.[1][2] Pokud neuznáváme rod Cimicifuga, tak dalším zástupcem je samorostlík evropský čili ploštičník evropský (Actaea europaea, syn. Cimicifuga europaea).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je to vytrvalá rostlina s jednoduchou nebo střídmě větvenou lodyhou dorůstající do výše až 75 cm. Lodyha vyrůstá z oddenku cca 1 cm tlustého. Spodní listyrůžici jsou vlastně jen drobné šupiny. Lodyžní listy, vyrůstající střídavě, jsou 2 nebo 3četné a jsou 2 nebo 3násobně zpeřené, po obvodu jsou nepravidelně zubaté, koncový lístek je obvykle větší než ostatní. Níže rostoucí listy mají řapíky delší než horní.

Hroznovitá květenství skládající se z až 25 drobných bisexuálních květů vyrůstajících na stopkách jsou terminální nebo častěji úžlabní, bývají dlouhá i 15 cm. Bělavě zelený až nažloutlý kalich mívá 3 až 5 malých lístků. Nažloutle krémová koruna je tvořena 4 až 10 lopatkovými lístky dlouhými 2 až 4,5 mm. Tyčinky jsou delší než okvětní lístky, mají tenké nitky s bílými nebo žlutými prašníky a bývá jich v květu 15 až 50, patyčinky nejsou žádné. Pestík je vytvořen jedním plodolistem, čnělka je krátká nebo žádná a blizna se dvěma laloky je pak přisedlá. Nektarové žlázky v květu nejsou.

Plodem je vícesemenná bobule, která po dozrání mívá barvu od červené přes fialovou až po černou. Takovéto plody, bobule, jsou jediné v celé čeledi pryskyřníkovitých a dále vůbec se jen zřídká stává, aby květy s apokarpním gynecem vytvářely bobule.

Rostlina, včetně plodů, je toxická. Vzhledem ke zvlášť odpuzující chuti ale nejsou zprávy o případných otravách. Údajných léčebných vlastností kořenů některých druhů oficiální medicína dosud nevyužívá.[1][2][3][4][5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní uspořádání tohoto poměrně malého rodu není zcela dořešeno, např. podle[1] opírající se o studie z roků 1971, 1977 a 1985 se rod skládá jen z 8 druhů, kdežto podle novějšího[6] z roku 2007 se již rozeznává 15 druhů a do rodu samorostlík jsou zahrnuty i dřívější rody ploštičník (Cimicifuga) a Souliea.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c FORD, Bruse A. Flora of North America: Actaea [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA., [cit. 2011-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b JAŠKOVÁ, Věra. BOTANY.cz: Samorostlík klasnatý [online]. BOTANY.cz, rev. 04.07.2008, [cit. 2011-01-14]. Dostupné online. (česky) 
  3. ANDERBERG, Arne. Den virtuella floran: Actaea [online]. REV. 08.12.1999, [cit. 2011-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Flora of China: Actaea [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA., [cit. 2011-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ROBERTSON, John. THE POISON GARDEN website: Actaea spicata [online]. Robbo Services Ltd., [cit. 2011-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. GRIN Taxonomy for Plants: Actaea [online]. United States Department of Agriculture, rev. 13.03.2007, [cit. 2011-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]