Samopal PPD

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Samopal PPD
PPD-34.JPG
PPD-34-38 SMG.JPG
Typ Samopal
Místo původu SSSR Sovětský svaz
Historie služby
Ve službě 1935 — 1945
Používána SSSR Sovětský svaz
Války druhá světová válka
Historie výroby
Konstruktér Vasilij Děgťarev
Navrženo 1934
Výroba 1935 - 1941
Počet vyrobených kusů 4100 ks PPD 34/38, 80000 ks PPD 40
Varianty PPD-34, PPD-34/38, PPD-40
Základní údaje
Hmotnost 5,69 kg (s bubnovým zásobníkem)
Délka 779 mm
Délka hlavně 269 mm
Typ náboje 7,62×25mm Tokarev
Ráže 7,62 mm
Princip střelby zákluz
Kadence cca 800 ran/minutu
Úsťová rychlost 480 m/s
Zásobování municí schránkový zásobník na 25 nábojů (PPD-34, PPD-34/38), bubnový zásobník na 71 nábojů (PPD-40)

Děgťarev PPD byl sovětský samopal zkonstruovaný Vasilijem Děgťarevem. Jeho počátky spadají do první poloviny 30. let. První zkušební dodávky samopalů pro sovětská vojska se uskutečnily v roce 1935, přičemž se jednalo o několik kusů. Do konce roku 1936 bylo vyrobeno pouze 67 exemplářů. Větší sériová výroba započala až roku 1937, do roku 1939 bylo vyrobeno 4100 kusů vzoru PPD-34/38. Roku 1940 se rozjela výroba zmodernizovaného typu PPD-40, který byl vyráběn do roku 1941 v počtu asi 80 tisíc kusů.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Samopal Děgtarev vzor 1934 má neuzamčený závěr, zakřivený zásobník na 25 nábojů, plášť hlavně je opatřen ventilačními otvory. Přepínač způsobu střelby je umístěn před jazýčkem spouště. Pojistka na napínací páce může blokovat závěr v přední i zadní poloze. Sektorové hledí je nastavitelné do 500 m. Modifikace PPD-40 umožňuje použití velkokapacitního bubnového zásobníku na 71 nábojů.

Verze[editovat | editovat zdroj]

  • PPD-34 první verze přijata do výzbroje v malém množství, zásobník na 35 nábojů
  • PPD-34/38 modernizace která používá zásobník na 35 nábojů nebo bubnový na 71 nábojů
  • PPD-40 modernizace samopalu vychází z Suomi m/1931

Výroba a použití[editovat | editovat zdroj]

Samopal Děgtarev vzor 1934 (PPD-34) byl přijat do výzbroje v roce 1935 pouze v omezeném počtu. Ačkoliv roku 1938 vznikl modernizovaný vzor PPD-34/38 v roce 1939 byla výroba úplně zastavena. Teprve po zkušenostech s finskými samopaly Suomi m/1931 byla roku 1940 znovu obnovena a modifikace PPD-40 byla vyráběna až do roku 1941. Většina těchto zbraní byla ztracena v průběhu počáteční fáze německého útoku, ale omezený počet jich sloužil ještě v pozdějším období.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • V. Dolínek, V. Francev, J. Šach - Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války - Nakladatelství Aventinum, Praha 2001 - ISBN 80-7151-198-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie PPD ve Wikimedia Commons