Samoobsluha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Samoobsluha označuje v oblasti obchodu a veřejných služeb zařízení s volným výběrem zboží. Zákazník zde, na rozdíl od pultových prodejen, při nakupování zboží obsluhuje sám sebe. Termíny „samoobsluha“ a „samoobslužný“ se používají nejen k označení maloobchodních prodejen, ale též k označování různých způsobů samoobslužného odbavování cestujících, samoobslužných jídelen, prodejních automatů atd.

Maloobchodní prodej[editovat | editovat zdroj]

Nejběžnější formou je samoobslužná prodejna převážně s potravinářským sortimentem, označovaná jako samoobsluha, supermarket či hypermarket. Zákazník si vybrané zboží ukládá do nákupního košíku nebo nákupního vozíku a poté jej přinese k pokladně u východu z prodejní plochy. Prodejní plocha je přiměřeně zajištěna a hlídána, aby zákazníci neodcházeli bez zaplacení nebo nevynášeli nezaplacené věci. Termín „samoobsluha“ se začal používat se zaváděním tohoto systému prodeje a po zdomácnění termínu supermarket v 90. letech poněkud ustupuje.

V období před vznikem samoobsluh bylo mnohé zboží při prodeji váženo nebo rozléváno z velkých balení. Vznik samoobsluh si vyžádal, aby téměř veškeré zboží bylo dodáváno v malých, spotřebitelských baleních. Značné zvýšení efektivity prodeje později přineslo zavedení čárového kódu na zboží.

První samoobsluhy v USA[editovat | editovat zdroj]

První dvě samoobsluhy byly podle některých zdrojů zavedeny roku 1912 v Kalifornii.[1]

Podle jiných zdrojů byla první samoobsluhou samoobsluha Piggly Wiggly Stores s kontrolní pokladnou, kterou 6. září 1916 otevřel Clarence Saunders z Memphisu ve státě Tennessee.[1][2] V roce 1917 si Saunders nechal koncept Self-Serving Store patentovat, založil na tomto principu i první, svůj vlastní obchodní řetězec a do konce 30. let bylo po celé Severní Americe 2600 samoobslužných prodejen.[1][2]

První velká samoobsluha, tedy supermarket, byla King Kullen Food Store, kterou otevřel Michael Cullen roku 1930 na long Islandu v USA.[1]

Samoobsluhy v Československu a Česku[editovat | editovat zdroj]

Prvky samoobslužného prodeje se objevovaly od dávných dob. Například město Sázava na svém webu uvádí, že první samoobsluhou v Čechách byl krám manželů Henychových se smíšeným zbožím v č. p. 1 na Sázavě, kde dcera Marie měla úrazem sníženou pohyblivost, a tak jen dirigovala zákazníky, kde si co mají vzít.[3]

První československou samoobsluhou byla údajně v Praze v Husitské ulici na Žižkově, otevřená 1. června 1955. Hromadně byly samoobsluhy zaváděny až od let 1958–1959.[1][2] Například v Liberci byla první samoobsluha s potravinami (Dunaj) otevřena 3. listopadu 1958 a první samoobslužná drogerie 16. června 1958,[4] rovněž v Blansku byla první samoobsluha potravin otevřena v roce 1958.[5] V Brně byla první samoobsluha potravin, na rohu Koliště a Křenové, otevřena v roce 1955.[6]

Zabezpečení[editovat | editovat zdroj]

Zabezpečení proti krádežím zboží spočívá u malých samoobsluh obvykle jen v dozoru pokladních či dalších pracovníků prodejny. Velké prodejny si někdy najímají bezpečnostní agentury či vlastní specializované hlídače. Některé prodejny jsou vybaveny kamerovým systémem. Některé samoobsluhy mívají u vstupu jednosměrný turniket.

V některých samoobsluhách je vyhlášena povinnost hlásit nebo nechat si označit při vstupu do prodejny věci, které zákazník zakoupil v jiné prodejně, popřípadě je povinen takové věci odložit do úschovních skříněk.

Kompetence hlídačů při kontrole zákazníků jsou tématem různých sporů a diskusí, protože i pouhá preventivní prohlídka v případě podezření může značně poškodit pověst zákazníka i v případě, že se krádeže nedopustil.

Nákupní vozíky jsou v některých prodejnách vybaveny zařízením, které umožní uvolnění vozíku z řady nebo ze stojanu pouze po vložení mince, která se zákazníkovi vrací teprve po opětovném zapojení vozíku do řady. Některá velká nákupní centra, u nichž je možno s vozíkem legálně vyjíždět k parkovišti, však i tak mají potíže s jejich rozkrádáním.[7][8][9]

Odbavování v dopravě[editovat | editovat zdroj]

Písmeno S na trolejbusech a autobusech označovalo samoobslužný provoz v dobách, kdy se většinou pracovalo ještě s průvodčími

Od sedmdesátých let 20. století začal být zaváděn v některých prostředcích městské hromadné dopravy samoobslužný systém odbavování cestujících, kdy jízdenky přímo nevydával průvodčí ani řidič. Zpočátku to znamenalo pouze tolik, že cestující vhazovali odpočítané mince do kasičky vedle řidiče a sami si utrhli jízdenku, přičemž řidič na odběr jízdenky letmo dohlížel (v Olomouci vydržel podobný systém až do 80. let). V Praze byla vozidla se samoobslužným odbavováním označena zepředu výrazným písmenem S. Později byly zaváděny systémy, při nichž si cestující ve vozidle sám označoval jízdenky zakoupené v předprodeji. Podobné systémy jsou od 90. let 20. století zaváděny i na některých regionálních železničních tratích pod souhrnným názvem specifický způsob odbavování cestujících.

Další služby[editovat | editovat zdroj]

Se samoobslužným prodejem se jinak setkáváme například při automatickém prodeji pomocí prodejních automatů (např. nápojových automatů), při samoobslužném výdeji jízdenek, při výdeji hotových peněz z bankomatů atd. apod. Existují i samoobslužná kina, hotely, restaurace, výtahy, lanové dráhy a další samoobslužné veřejné služby.

U čerpacích stanic pohonných hmot se samoobslužné čerpání ze stojanů stalo postupně samozřejmostí.

„Samoobslužné“ jídelny (které ovšem ve skutečnosti byly spíše zavedení pultového způsobu prodeje v oboru, ve kterém je jinak obvyklé obsluhování u stolů) se v šedesátých až osmdesátých letech nazývaly automaty. Proslulý byl například automat Koruna v dolní části Václavského náměstí v Praze.

Pivní samoobsluhu, v níž si zákazníci sami čepují pivo z pípy s průtokoměrem, zavedla Hanácká pivnice v centru Olomouce na podzim 2004.[1] Později byl samovýčep zaveden i například v pražské restauraci Jarmark ve Vodičkově ulici a v Brně v restauraci Mamut na Baštách[10], nebo v restauraci U Lasa v Merhautově ulici.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Jarda N. Večerníček: Nevšední historie všedních věcí – Samoobsluha PeprNet. 16. 7. 2007
  2. a b c Před 50 lety byla v Československu otevřena první samoobsluha , zprávy 30. 5. 2005 18:10 h, Český rozhlas, Jaromír Marek
  3. Město Sázava, hesla C-Č
  4. Liberecké události, Městské informační centrum Liberec
  5. Významné události v životě města Blanska v letech 1905–2005
  6. Historie MČ Brno-střed
  7. např. Lidé si v Děčíně odvážejí nákupní vozíky z marketů domů, původní článek z Děčínského deníku, opis z 8. 11. 2006
  8. Lidé v supermarketech kradou nákupní vozíky, Sběrnice.net, podle zprávy z TV Nova
  9. Za polovinu ztrát zboží v obchodech mohou krádeže, 11. 10. 2007: „Obchodní řetězce v poslední době potýkají také s velkými ztrátami nákupních vozíků, které mizí zejména z parkovišť u velkých hypermarketů. Škody obchodníci vyčíslili na několik desítek milionů korun ročně.“
  10. Pivní samoobsluha v pasáži U Nováků. 29. 10. 2007, pan Cuketka