Samonabíjecí zbraň
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Samonabíjecí zbraň je zbraň, u níž je tlakem plynů, vznikajících při výstřelu, vykonána stejná činnost jako u automatické zbraně, spoušťový mechanizmus umožňuje střelbu pouze jednotlivými ranami[1].
Pro tento typ zbraní se používá také označení Poloautomatická zbraň.
Definice podle zákona: Samonabíjecí zbraň je palná zbraň, u níž se opětovné nabití a napnutí bicího mechanismu děje v důsledku předchozího výstřelu a u které konstrukce neumožňuje více výstřelů na jedno stisknutí spouště.[2]
Patří sem zejména současné pistole a některé pušky používané zejména v letech kolem druhé světové války.
Reference [editovat]
- ↑ V. Dolínek, V. Francev, J. Šach - Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války - Nakladatelství Aventinum, Praha 2001 - ISBN 80-7151-198-6
- ↑ Příloha k zákonu č. 119/2002 Sb. o zbraních a střelivu, část první - Druhy zbraní, odst. 13
