Saluki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Saluki, saluka či perský chrt, je íránské psí plemeno vyšlechtěné především pro lov gazel [1]. Dnes je chován spíše jako společenský nebo dostihový pes.

Saluki
Saluki dog breed.jpg
Základní informace
země původu Írán Írán
využití Dostihový pes, společník
Tělesná charakteristika
hmotnost 14-25 kg
výška † 58 – 71 cm
barva Jedno-dvoubarevné až tříbarevné. Nejčastější je čistě bílé nebo krémové
Klasifikace a standard
skupina FCI Chrti
sekce FCI Dlouhosrstí chrti
ČMKU standard
† výška uváděna v kohoutku

Historie[editovat | editovat zdroj]

Saluki je velmi staré íránské plemeno. První zmínky o podobných psech nalezneme již 4 000 př. n. l. [2]. Tyto informace pocházejí hlavně z míst dnešního Egypta [2]. Povětšinou se jednalo o nástěnné malby. Jeden pes velmi podobný dnešní saluce byl dokonce nalezen v hrobce krále Thutmose III [3], což byl panovník starověkého Egypta, dokonce jeden z nejznámějších. Islamisté věří, že psi a prasata jsou nečistá zvířata, právě saluce ale byla udělena zvláštní "výjimka" a proto se jako jediné psí plemeno může skutečně chovat i v muslimské rodině [3]. Už od dob Thutmose III byli jasně dané dva typy saluk — dlouhosrstá a krátkosrstá. Tyto dvě varianty můžeme nalézt dodnes, avšak rozšířenější je varianty krátkosrstá.

Egypťané měli saluki velmi v lásce, svědčí o tom i nástěnná kresba s faraónem Antefem, který žil okolo 3. tisíciletí př. n. l.. Na této kresbě faraóna sedícího na zlatém trůny, u jehož nohou leží dlouhosrstá saluki. I v jiných malbách najdeme zmínku o faraónově oblíbené feně jménem "Bílá Gazela", která nejvíce připomíná saluki nebo sloughi [3]. Bůh Anubis má lidské tělo a hlavu chrta, která nápadně připomíná tu, kterou mají saluki.

Saluki byli a pořád jsou oblíbené i u Beduínů, ale také u kmene Djafí. V době před naším letopočtem byla dobrá saluka mnohem cennější než velbloud a lidé si jí velmi cenili [2].

První saluki v Evropě se objevila v Anglii, kam ji dovezl Hamilton Smith. To se stalo v 1840 [2]. Ale za první opravdovou chovatelku saluk v Evropě je považována Florence Amherst. Ta se začala zabývat chovem tohoto plemene v roce 1895 [4]. Ještě tento rok dovezla z oblasti Al Salihah pár saluk. V Německu se zase první saluki objevili na konci 19. století, kdy je přivezl hrabě von der Schulenberg [4].

Dnes je saluki velmi oblíbená i v České republice, kde se nachází několik chovných stanic. K původnímu účelu lovení gazel ji používají už jen Beduíni, jinak je to spíše dostihový pes a společník.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Saluki má typickou chrtí postavu, je štíhlá, elegantní. Hlava je dlouhá, nesená vzpřímeně na dlouhém krku; čelní sklon mírný, uši svěšené. Hrudník je úzký, avšak hluboký, elegantní křivkou přechází ve vtažené břicho. Ocas je dlouhý, nízko nasazený a svěšený.

Kohoutková výška se obvykle pohybuje v rozmezí 60 a 70 cm, feny mohou být i menší. Srst je jemná a hladká. Vyskytují se dvě varianty: první (běžnější) s třásněmi na uších a opeřením na nohách a druhá zcela hladkosrstá. Barevnost se pohybuje od bílé přes zlatou, rezavou a černostříbrnou až k trikolorní (černá, bílá, tříslová). Oči a nos jsou tmavé.

Bílá saluka

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Jako ostatní chrti je saluki nezávislý, aristokratický pes se silným loveckým instinktem. Doma je klidná, k cizím lidem se chová odměřeně. O ní i o ostatních chrtech se říká, že "loví očima" [5], to znamená, že pokud něco uvidí, rozběhne se za tím, proto není vhodné pouštět ji z vodítka, dokud není k dokonalosti vycvičená — a to je velmi těžké. Saluka vás nikdy nebude otrocky poslouchat a neudělá vám vše, co vám na očích uvidí, ale lze si ji vychovat alespoň do takové míry, aby vám byla dobrou společnicí. Má lovecké pudy. Bude poslouchat pouze jednoho člověka, nehodí se tedy moc do rodiny. Jiné lidi pak neposlouchá.

Není vhodná k dětem. Je dominantní a velmi hrdá a pokud vytuší slabinu u dítěte, může na něj začít být i agresivní. Také nemá ráda dětské hry, jako je tahání za ocas nebo za uši.

Ostatní psi ignoruje, proto se hodí k psím dostihům. Nemá s nimi problém ale přehnaně dominantní nebo povyšující se jedince nestrpí. Není vhodná k jiným domácím zvířatům. Protože má sklony začít je při útěku pronásledovat a udávit.

K cizím se chová odtažitě, ale na bojácně nebo agresivně. Nikdy neštěká, takže to není dobrá hlídačka.

Saluki na psích dostizích

Péče[editovat | editovat zdroj]

Péče o srst[editovat | editovat zdroj]

Dlouhosrstá i krátkosrstá varianta líná pravidelně 2x do roka (na jaře a na podzim) a to velmi extrémně, nehodí se tedy pro alergiky. Dlouhosrstá varianta ale vyžaduje častější pročesávání a koupání. Naopak srst krátkosrsté varianty nepotřebuje, krom té v období línání, žádnou péči. Stačí 1x za týden vyčesat. Většina chrtů a tím pádem i saluki nemají rády vodu, tím pádem ani koupání [1].

Pohyb[editovat | editovat zdroj]

Vyžaduje hodně pohybu, nejlépe volného, ale ten je těžké jí dopřát. Je to hlavně proto, že často utíká a přivolání je velmi těžké. Takže se nedoporučuje pouštět z vodítka. Hodí se pro chůzi nebo běh při kole, ale ne pro plavání nebo horské túry. Hodí se pro psí dostihy.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

http://saluki.name/ Czech Saluki Fans

http://www.saluki.cz/ Saluki Klub ČR

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.pejskar.cz/saluki-persky-chrt-372/ [online]. .  
  2. a b c d http://www.rancpohoda.cz/node/486 [online]. .  
  3. a b c FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 6.. vyd. [s.l.] : Slovart, 2006. 409 s. S. 108.  
  4. a b http://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/6285/saluki-persky-chrt/ [online]. .  
  5. http://www.saluki.cz/?historie [online]. .