Chlorid amonný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Salmiak)
Chlorid amonný
Pevná forma
Pevná forma
Vzorec
Vzorec
Krystalická forma
Krystalická forma
Obecné
Systematický názevChlorid amonný
Triviální názevSalmiak
Anglický názevAmmonium chloride
Německý názevAmmoniumchlorid
Sumární vzorecNH4Cl
VzhledBílá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS12125-02-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)235-186-4
Vlastnosti
Molární hmotnost53,492 g/mol
Molární koncentrace cM4,367 mol/dm3 (20 °C, 22% roztok)
Teplota varu520 °C
Teplota rozkladu340 °C
Hustota1,527 g/cm3 (20 °C)
1,062 g/cm3 (20 °C, 22% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient0,986 cP (20 °C, 22% roztok)
Kinematický viskozitní koeficient0,928 cS (20 °C, 22% roztok)
Rozpustnost ve vodě29,41 g/100 g (0 °C)
33,2 g/100 g (10 °C)
37,14 g/100 g (20 °C)
39,3 g/100 g (25 °C)
41,4 g/100 g (30 °C)
45,8 g/100 g (40 °C)
50,42 g/100 g (50 °C)
55,30 g/100 g (60 °C)
65,72 g/100 g (80 °C)
77,05 g/100 g (100 °C)
Relativní permitivita εr7 (20 °C)
Tlak páry13,332 kPa
Měrná magnetická susceptibilita−8,04×10−6 cm3 g−1
Struktura
Krystalová strukturakrychlová
Hrana krystalové mřížkya=386,6 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°− 315,4 kJ/mol
Standardní molární entropie S°95,8 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°− 203,2 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp1,572 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Varování[1]
R-větyR22, R36
S-větyS2, S22
NFPA 704
0
1
0
Teplota vzníceníNehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid amonný (triviálně salmiak) (NH4Cl) je bílá krystalická látka. Rozpouští se ve vodě, vodný roztok je slabě kyselý. Vyskytuje se jako nerost salmiak, a to zejména v hořících uhelných slojích, kde kondenzuje z plynů vznikajících při hoření, a také v některých sopkách.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Průmyslově se vyrábí reakcí amoniaku s kyselinou chlorovodíkovou:

Laboratorně vzniká i reakcí dusičnanu amonného s chloridem draselným:

Výsledkem je roztok chloridu amonného a dusičnanu draselného, po jehož odpaření zůstane směs chloridu amonného a dusičnanu draselného, ke které stačí přidat řepný cukr (nebo ještě lépe sorbitol), promíchat a vznikne směs uplatnitelná jako bílá dýmovnice.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Přímá syntéza chloridu amonného

Zahříváním se chlorid amonný rozkládá:

Plynný chlorovodík a amoniak ovšem spolu okamžitě reagují a vzniká opět NH4Cl podle rovnice:

Využití[editovat | editovat zdroj]

  • Jako přídatná látka v potravinářství se označuje kódem E 510. Užívá se jako regulátor kyselosti, přídavná látka do pečiva a pro ostře slanou chuť k výrobě některých slaných druhů lékořicových bonbónů (především ve Finsku, Skandinávii a Nizozemsku, např. finské salmiakki). Některé zdroje uvádějí, že nežádoucí účinky při požití nejsou známy a bezpečný denní příjem není stanoven; má se za to, že množství, které lze požít, je přirozeně omezeno jeho intenzivní chutí.[2] Ve vyhl. 4/2008 Sb. je výslovně uveden (společně například s kuchyňskou solí) jako látka, na kterou se tato vyhláška nevztahuje.[3] Je však uveden v seznamu závazně klasifikovaných nebezpečných chemických látek jako látka zdraví škodlivá (s tím, že škodí zdraví při požití a dráždí oči).[4]
  • v dýmovnicích,
  • upravuje se pomocí něj trať pro běh na lyžích (chemická úprava – zpevnění a zrychlení trati),
  • při pájení k odstranění vrstvy oxidů z povrchu kovu,
  • suchých článcích jako depolarizátor,
  • ve fotografii se používá jako ustalovač.
  • jako antidotum vůči amfetaminu.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Chlorid amonný je zdraví škodlivý při požití[4] (způsobuje nauzeu, zvracení a bolesti v krku[5]) a dráždí oči.[4][5] Při zahřívání se rozkládá za vzniku chlorovodíku a amoniaku (oba plyny jsou toxické), v žáru mohou vznikat i oxidy dusíku. Chlorid amonný bouřlivě reaguje s dusičnanem amonným a s chlorečnanem draselným – nebezpečí požáru nebo výbuchu.[5] Reaguje také s mědí a jejími sloučeninami, čehož se využívá při patinování předmětů z mědi a jejích slitin.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ammonium chloride na anglické Wikipedii.

  1. a b Ammonium chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Food-Info.net [online]. Wageningen (NL): Wageningen University, rev. 2010-12-10 [cit. 2010-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Vyhláška č. 4/2008 Sb., kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných látek a extrakčních rozpouštědel při výrobě potravin. In: Sbírka zákonů. 2008. Dostupné online. § 1, odst. 2, písm. d. Ve znění pozdějších předpisů. odst. 2, písm. d Dostupné online.
  4. a b c Vyhláška č. 232/2004 Sb., k provádění zákona o chemických látkách a přípravcích. In: Sbírka zákonů. 2004. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  5. a b c Ammonium Chloride – ICSC
  6. Patina Formulas for Brass, Bronze and Copper – Science Company. www.sciencecompany.com [online]. [cit. 2010-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-21. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]