Chlorid amonný
| Chlorid amonný | |
|---|---|
   |
|
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid amonný |
| Triviální název | Salmiak |
| Anglický název | Ammonium chloride |
| Německý název | Ammoniumchlorid |
| Sumární vzorec | NH4Cl |
| Vzhled | Bílá krystalická látka |
| Identifikace | |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 53,492 g/mol |
| Molární koncentrace cM | 4,367 mol/dm3 (20 °C, 22% roztok) |
| Teplota varu | 520 °C |
| Teplota rozkladu | 340 °C |
| Hustota | 1,527 g/cm³ (20 °C) 1,062 g/cm³ (20 °C, 22% roztok) |
| Dynamický viskozitní koeficient | 0,986 cP (20 °C, 22% roztok) |
| Kinematický viskozitní koeficient | 0,928 cS (20 °C, 22% roztok) |
| Rozpustnost ve vodě | 29,41 g/100 ml (0 °C) 33,2 g/100 ml (10 °C) 37,14 g/100 ml (20 °C) 39,3 g/100 ml (25 °C) 41,4 g/100 ml (30 °C) 45,8 g/100 ml (40 °C) 50,42 g/100 ml (50 °C) 55,30 g/100 ml (60 °C) 65,72 g/100 ml (80 °C) 77,05 g/100 ml (100 °C) |
| Relativní permitivita εr | 7 (20 °C) |
| Tlak páry | 13,332 kPa |
| Měrná magnetická susceptibilita | - 8,04 10-6 cm3 g-1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | Krychlová |
| Hrana krystalové mřížky | a= 386,6 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | - 315,4 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 95,8 J K-1 mol-1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | - 203,2 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 1,572 J K-1 g-1 |
| Bezpečnost | |
 Zdraví škodlivý (Xn) |
|
| R-věty | R22, R36 |
| S-věty | S2, S22 |
| NFPA 704 |
 0
1
0
|
| Teplota vznícení | Nehořlavý |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Chlorid amonný (triviálně salmiak) (NH4Cl) je bílá krystalická látka. Rozpouští se ve vodě, vodný roztok je slabě kyselý. Vyskytuje se jako nerost salmiak, a to zejména v hořících uhelných slojích, kde kondenzuje z plynů vznikajících při hoření, a také v některých sopkách.
Obsah |
Výroba [editovat]
Průmyslově se vyrábí reakcí amoniaku s kyselinou chlorovodíkovou:
NH3 + HCl → NH4Cl
Laboratorně vzniká i reakcí dusičnanu amonného s chloridem draselným: NH4NO3 + KCl → NH4Cl + KNO3 Výsledkem je roztok salmiaku a dusičnanu draselného, po kterém, když se odpaří, zůstane směs chloridu amonného a dusičnanu draselného, ke které stačí přidat řepný cukr (nebo ještě lépe sorbitol), promíchat a vznikne směs uplatnitelná jako bílá dýmovnice.
Vlastnosti [editovat]
Zahříváním se rozkládá:
- NH4Cl → NH3 + HCl.
Plynný chlorovodík a amoniak ovšem spolu okamžitě reagují a vzniká opět NH4Cl podle rovnice:
- NH3 + HCl → NH4Cl
Využití [editovat]
- Jako přídatná látka v potravinářství se označuje kódem E 510. Užívá se jako regulátor kyselosti, přídavná látka do pečiva a pro ostře slanou chuť k výrobě některých slaných druhů lékořicových bonbónů (především ve Skandinávii a Nizozemsku, např. finské salmiakki). Některé zdroje uvádějí, že nežádoucí účinky při požití nejsou známy a bezpečný denní příjem není stanoven; má se za to, že množství, které lze požít, je přirozeně omezeno jeho intenzívní chutí.[1] Ve vyhl. 4/2008 Sb. je výslovně uveden (společně například s kuchyňskou solí) jako látka, na kterou se tato vyhláška nevztahuje.[2] Je však uveden v seznamu závazně klasifikovaných nebezpečných chemických látek jako látka zdraví škodlivá (s tím, že škodí zdraví při požití a dráždí oči).[3]
- v dýmovnicích,
- upravuje se pomocí něj trať pro běh na lyžích (chemická úprava – zpevnění a zrychlení trati),
- při pájení k odstranění vrstvy oxidů z povrchu kovu,
- v suchých článcích jako depolarizátor,
- ve fotografii se používá jako ustalovač.
Bezpečnost [editovat]
Chlorid amonný je zdraví škodlivý při požití[3] (způsobuje nauzeu, zvracení a bolesti v krku[4]) a dráždí oči.[3][4] Při zahřívání se rozkládá za vzniku chlorovodíku a amoniaku (oba plyny jsou toxické), v žáru mohou vznikat i oxidy dusíku. Chlorid amonný bouřlivě reaguje s dusičnanem amonným a s chlorečnanem draselným – nebezpečí požáru nebo výbuchu.[4] Reaguje také s mědí a jejími sloučeninami, čehož se využívá při patinování předmětů z mědi a jejích slitin.[5]
Související články [editovat]
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ammonium chloride na anglické Wikipedii.
- ↑ Food-Info.net [online]. Wageningen (NL): Wageningen University, rev. 2010-12-10, [cit. 2010-12-16]. Dostupné online. (en)
- ↑ Vyhláška č. 4/2008 Sb., kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných látek a extrakčních rozpouštědel při výrobě potravin. In: Sbírka zákonů. 2008. Dostupné online. § 1, odst. 2, písm. d. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
- ↑ a b c Vyhláška č. 232/2004 Sb., k provádění zákona o chemických látkách a přípravcích. In: Sbírka zákonů. 2004. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
- ↑ a b c Ammonium Chloride – ICSC
- ↑ Patina Formulas for Brass, Bronze and Copper – Science Company
Literatura [editovat]
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
