Saljut 3

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Saljut 3
Salyut program insignia.svg


COSPAR 1974-046A
Stálá posádka 2
Start 25. června 1974
Kosmodrom Bajkonur
Nosná raketa Proton-K
Provozovatel SSSR
Zánik 24. ledna 1975
Hmotnost 18 500 kg
Délka 14,55 m
Šířka 4,15 m
Obytný objem 90 m³
Perigeum 219 km
Apogeum 270 km
Sklon dráhy 51,6 ˚
Doba oběhu 89,1 minut
Dnů na oběžné dráze 213
Dnů s posádkou 15
Nákres stanice Almaz/Saljut
Nákres stanice Almaz/Saljut

Saljut 3 byla vojenská vesmírná stanice vypuštěná nosnou raketou Proton 25. června 1974. Jednalo se po Saljutu 2 o druhou stanici programu Almaz, jejíž skutečný význam byl kryt programem Saljut. Dle katalogu COSPAR měla číslo 1974-046A.

Program[editovat | editovat zdroj]

Po startu z kosmodromu Bajkonur dosáhla výšky 219 – 270 km a její finální orbitální výška byla 268 – 272 km. Saljut 3 měl celkovou váhu v rozmezí 18 - 19 tun. Měla dva solární panely umístěné bočně ve střední části stanice a oddělitelné záchranné moduly pro návrat dat ze zkoušek a materiálů. Měla namontován optický přístroj na plášti lodě, což umožnilo lépe pozorovat zvenčí samotnou loď. Dal se také vysílat televizní přenos ze stanice. Pouze jednomu ze dvou letů Sojuzů, Sojuzu 14, se podařilo připojit a jeho osádce ve složení Pavel Popovič a Jurij Arťuchin vstoupit na palubu a pracovat zde 14 dní. Druhému letu, Sojuz 15, se spojení nepodařilo. Přesto byl Saljut 3 celkově hodnocen jako úspěch. Plánovaný program byl splněn 23. září 1974 tím, že se od stanice oddělilo přístrojové pouzdro se záznamy a přistálo na území SSSR. Stanice skončila svou pouť 24. ledna 1975 po zapálení korekčního motoru, poté shořela nad Pacifikem v atmosféře po 214 dnech.[1][2]

Lety ke stanici[editovat | editovat zdroj]

Ke kosmické stanici byly vyslány dvě kosmické lodě.

Mise Posádka Datum startu Datum přistání Délka pobytu Poznámka
Sojuz 14 Jurij Arťuchin
Pavel Popovič
3. července 1974 19. července 1974 14 dní
Sojuz 15 Lev Djomin
Gennadij Sarafanov
26. srpna 1974 28. srpna 1974 Posádce se nepodařilo úspěšně spojit se stanicí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 293.  
  2. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987. Kapitola Dvojka a trojka, s. 16.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]