Salò

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Salò
Salo002.jpg
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 65 m n. m.
stát: Itálie Itálie
Region: Lombardie
Provincie: Brescia
oblast (frazioni): Barbarano, Campoverde, Renzano, Villa, Cunettone, Serniga
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 29 km²
počet obyvatel: 10640 (2009)
správa
starosta: Barbara Botti
oficiální web: http://www.comune.salo.bs.it
PSČ: 25087

Salò je obec (město) v provincii Brescia v italském regionu Lombardie na břehu Gardského jezera, kde se nachází i jeho nejdelší promenáda.

Město bylo hlavním městem Italské sociální republiky v letech 1943 až 1945, která se rovněž často nazývala „Republika Salò“ (Repubblica di Salò).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Období starověkého Říma[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli podle legendy má Salò etruský původ, psané záznamy zmiňují jeho založení starověkými Římany z kolonie Pagus Salodium. Nachází se tu řada ruin z období římského osídlení, jak dokazuje nekropole Lugone (na via Sant’Jago) a archeologické nálezy v archeologickém muzeu (Civic Archaeological Museum), které se nachází v Loggia della Magnifica Patria[1].

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Během vrcholného středověku město sdílelo stejný osud jako Lombardie.

Původ městského zřízení Salò je málo známy: jeho autonomie ve vztahu k Brescii se datuje ke konci 13. století nebo na začátek 14. století, přičemž nejstarší předpisy, které městské orgány dochovaly, jsou z roku 1397[2].

Před rokem 1334 bylo město součástí federace městských rad v oblasti podél západního břehu Gardského jezera (od Limone až na jih po Desenzano del Garda) a z oblasti Valle Sabbia, která se nazývala Riperia Lacus Gardae Brixiensis, kde hlavním správním městem bylo Maderno[3].

Federace nechtěla vytvářet spojenectví ani s Brescií ani s Veronou a namísto toho se rozhodla požadovat pomoc od Benátek. Z důvodu velké vzdálenosti od Benátek, jí tato strategie nezaručovala nezávislost oblasti a po krátkém období protektorátu pod vládou Benátek (13361349) se Salò stalo pevností milánského rodu Visconti[4]. V roce 1377 Beatrice della Scala, manželka Bernabòa Visconti, chtěla, aby se Salò stalo hlavním městem oblasti a tím byl snížen vliv Maderna: Salò tedy dostalo pevné zdi a byl postaven hrad.

Nádherná vlast (Magnifica Patria)[editovat | editovat zdroj]

13. května 1426 po dlouhém období válek se města na západním břehu jezera spontánně připojily k Benátské republice, ve které zůstaly na další tři století: na hlavním náměstí lze sloup se znamením lva svatého Marka, symbol Benátek, najít dodnes. Během let Benátky této provincii udělily status Stato da Tera a zůstala de fakto nezávislou oblastí. Byly jí uděleny tituly Nádherná vlast (Magnifica Patria) a Prvorozená dcera [[{enátská republika|Serenissima]] (Figlia primogenita della Serenissima). Rada Patrie a všechny ostatní úřady zůstaly soustředěny v Salò (které získalo důležitost a vliv), ačkoli byl hlavním městem vysílán guvernér, kterému byly uděleny tituly Provveditore (tj. Superintendant) a Capitano della Riviera (Kapitál Riviery) a pravomoc jednat jako soudce v trestních záležitostech pro celou Rivieru (zatímco civilní soudnictví bylo svěřeno podestovi z Brescie, který sídlil v Salò). Vedle farmaření a obchodu se v tomto období rozvíjel plátenický průmysl.

Napoleonská éra a Risorgimento[editovat | editovat zdroj]

V roce 1796 bojovaly Napoleonovy jednotky s rakouskými jednotkami v severní Itálii. Konec Benátské republiky (Mír v Campo Formio) znamenal i konec Salò jako hlavního města západní riviery: 1. ledna 1797 prozatímní vláda Brescie přejmenovala Salò na Benaco a zřídila kanton Benaco s hlavním městem Benaco[5]: město se připojilo k Cisalpinské republice a pak k Napoleonskému italskému království (1805 - 1814).

Po skončení napoleonské éry se Salò stalo součástí Rakouska (jako součást Lombardsko-benátského království od roku 1815 do 1859.

V roce 1848 se Salò spojilo s Milánem v revoluci proti habsburské nadvládě. Během druhé italské války za nezávislost mnoho dobrovolníků bojovalo s Garibaldim ve službách piemontské armády. 18. června 1859 Garibaldi vstoupil do Salò a byl uvítán nadšeným davem. Salò královským výnosem z 15. prosince 1860 získalo titul Città (město).

Po bitvě u Custozy Rakušané město dočasně opět ovládli, ale navdory jejich vítězství a námořní porážce Italů v bitvě u Lissy se Rakušané vzdali Prusům o měsíc později a byli nuceni opustit region Benátek po uzavření Vídeňské smlouvy v roce 1866.

Italská sociální republika[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1943 do 1945 bylo Salò faktickým hlavním městem loutkového státu - Italské sociální republiky Benita Mussoliniho, vytvořené s podporou nacistického Německa, která je rovněž známá jako Republika Salò: ve Villa Castagna bylo sídlo policejního ředitelství, ve Villa Amedei bylo sídlo Ministerstva pop kultury, Villa Simonini (dnešní Hotel Laurin) byla sídlem ministerstva zahraničních věcí a Stefaniho agentura, která distribuovala oficiální tiskové zprávy, sídlila na Via Brunati[6]

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Na začátku období po skončení 2. světové války Salò znovuobjevilo své vlohy pro turistický průmysl.

V roce 1975 zde Pasolini natočil svůj poslední film "Saló aneb 120 dnů sodomy" (Salò o le 120 giornate di Sodoma).

Hlavní památky[editovat | editovat zdroj]

  • Chrám zvěstování panny Marie (Duomo di Santa Maria Annunziata), přestavený v pozdně gotickém stylu na konci 15. století. Má zaznamenáníhodný renesanční portál, malby od Zeno di Verona (16. století), Polyptych od školy Paola Veneziana a Madonna a Svatí od Romanina.
  • Palác Nádherné vlasti (Palazzo della Magnifica Patria) ze 16. století. V paláci se nachází historické muzeum modré stuhy, výstava dokumentů o renesanční historii, o italských koloniálních válkách, španělské občanské válce a odporu proti fašismu.
  • Obecní palác je sídlem Občanského archeologického muzea s nálezy se starověkého Salodia.

Zemětřesení[editovat | editovat zdroj]

Oblast kolem jezera je seismickou oblastí. V roce 1877 byla pod dohledem prof. Pia Bettoniho vybudována meteorologická stanice. V roce 1889 byla přidána i geofyzikální observatoř (seismická stanice), která se stala důležitým centrem vědeckého výzkumu po zemětřesení v roce 1901 (5,6 Richterovy škály, bez zásadních škod). K jinému zemětřesení došlo v roce 2004.

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.terramica.eu/uk/page.asp?parametro=&id_cat=220
  2. http://www.hoteledensalo.it/Lake-Garda/history-Salo-magnifica-patria.html
  3. Počet rad, které se účastnily federace, se v různých zdrojích uváděných na této stránce liší, a to od 32 do 46. Je to zejména z toho důvodu, že se počet měst ve federaci v průběhu času měnil.
  4. http://www.saloweb.it/en/salo/history.asp.
  5. toto pojmenování, které se odvodilo od latinského názvu jezera Lacus Benacus bylo používáno pouze krátkou dobu.
  6. http://www.lagodigardamagazine.com/curiosity-salo-garda-lake.aspx.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salò na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]