Sacharovova cena za svobodu myšlení
Sacharovova cena za svobodu myšlení, pojmenovaná po sovětském vědci a disidentovi Andreji Sacharovovi, byla založena Evropským parlamentem v prosinci 1988. Oceňuje osoby a organizace zasazující se za lidská práva a svobody.
Je udělována každoročně u příležitosti 10. prosince, kdy byla v roce 1948 členy OSN podepsána Všeobecná deklarace lidských práv.
Držitelé
- 1988 –
- Nelson Mandela – jihoafrický bojovník proti apartheidu
- Anatolij Marčenko (in memoriam) – sovětský disident, 20 let vězněný režimem, v roce 1986 zemřel na následky hladovky
- 1989 – Alexander Dubček – vůdce Pražského jara 1968
- 1990 – Aun Schan Su Ťij – barmská politička, zasazující se za lidská práva, pronásledovaná režimem, 16 let v domácím vězení
- 1991 – Adem Demaçi – kosovský spisovatel, aktivista a politik
- 1992 – Matky z Plaza de Mayo – argentinské hnutí žen za lidská práva
- 1993 – Oslobođenje – redakce sarajevského deníku
- 1994 – Taslima Nasrínová – bangladéšská feministická spisovatelka
- 1995 – Leyla Zanaová – kurdská politička
- 1996 – Wej Ťing-šeng – aktivista čínského prodemokratického hnutí
- 1997 – Salima Ghezaliová – alžírská novinářka, spisovatelka a lidskoprávní aktivistka
- 1998 – Ibrahim Rugova – kosovský aktivista, pozdější první prezident Kosova (Kosovská republika)
- 1999 – José Alejandre „Xanana“ Gusmão – bojovník za nezávislost Východního Timoru.
- 2000 – ¡Basta Ya! – španělská nevládní organizace mobilizující veřejnosti proti terorismu
- 2001 –
- Izzat Ghazzawi – palestinský spisovatel a profesor.
- Nurit Peled-Elhanan – izraelská vysokoškolská odborná asistentka, spisovatelka a bojovnice proti okupaci Palestiny.
- Zacarias Kamwenho – angolský arcibiskup a mírový aktivista.
- 2002 – Oswaldo Payá Sardiñas – kubánský vůdce Křesťanského hnutí za osvobození, zasazující se za demokracii na Kubě
- 2003 – Kofi Annan a všichni zaměstnanci Organizace spojených národů se zvláštní vzpomínkou památce Sergia Vieiry De Melly a mnoha dalších úředníků OSN, kteří při výkonu své služby ve prospěch světového míru přišli o život
- 2004 – Žanna Litvinová – předsedkyně běloruské asociace novinářů, která se postavila proti útlaku médií diktátorem Alexandrem Lukašenkem
- 2005 (ex aequo)
- Dámy v bílém (Damas de Blanco) – skupina manželek a dcer kubánských disidentů protestující proti jejich věznění, vzniklá roku 2003. Způsob protestu, oblékání do bílého, převzaly od argentinských žen, které se od roku 1970 domáhaly informací o svých dětech „zmizelých“ za vojenské diktatury
- Reportéři bez hranic – mezinárodní organizace bojující proti cenzuře a pronásledování žurnalistů
- Hauwa Ibrahimová – nigerijská advokátka, která (bezplatně) obhajuje ženy odsouzené k trestu smrti ukamenováním a bojuje proti náboženskému fundamentalismu
- 2006 – Aljaksandar Milinkevič – běloruský opoziční politik
- 2007 – Salí Mahmúd Osman – súdánský právnik v oblasti lidských práv
- 2008 – Chu Ťia – čínský disident
- 2009 – ruské středisko pro lidská práva Memorial a tři hlavní aktivisté Oleg Orlov, Sergej Kovaljov a Ljudmila Alexejevová
- 2010 – Guillermo Fariñas – kubánský disident a lékař
- 2011 – pětice aktivistů tzv. Arabského jara
- Muhammad Buazízí (in memoriam) – Tunisan, jehož smrt sebeupálením rozpoutala vlnu protivládních protestů
- Asmaa Mahfouz – egyptská prodemokratická aktivistka
- Ahmed al-Senussi – libyjský prodemokratický aktivista
- Razan Zaitouneh – syrská právnička v oblasti lidských práv
- Ali Farzat – syrský politický karikaturista
- 2012 – íránští aktivisté Nasrín Sotúdeová, obhájkyně lidských práv, a Džafar Panahí, režisér
- 2013 – Malála Júsufzajová, pákistánská aktivistka.[1][2]