Sabellianismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sabellianismus představuje jednu z podob modalismu, teologický názor, který na začátku 3. století šířil především Sabellius v Římě.

Sabellius učil, že existují božské monády, které se zjevují jako Otec, Syn a Duch Svatý. Bůh se jako Otec zjevuje, když je stvořitel a zákonodárce, jako Syn, když je vykupitel a jako Duch, když daruje milost. To jsou tři modi, které zjevují tutéž a jednu božskou osobu. Logos představoval pro Sabellia a pro Pavla ze Samostaty manifestaci Božího rozumu. Trojice se tedy v Bohu týká pouze vztahů v sobě jediného Boha vůči sobě a vůči světu. Vtělením Bůh přestává být Otcem, nanebevstoupením přestává být Synem.

Sabellianismus odsoudila synoda v Římě roku 262.

Modalistickou a sabelliánskou nauku vyznávají dnes některé skupiny letničního hnutí. [zdroj?]

Související články[editovat | editovat zdroj]