Samopal vzor 58

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Sa 58)
Skočit na: Navigace, Hledání
Samočinný automat vzor 58
Sa 58-JH01.jpg
Sa vz. 58 P
Typ Útočná puška
Místo původu Československo Československo
Historie služby
Používána 1959 — dodnes
Války Operace Trvalá svoboda - mnohdy používaná taky i ve válce ve Vietnamu a nebo menšími jednotkami africké domobrany
Historie výroby
Konstruktér Jiří Čermák a kolektiv
Základní údaje
Hmotnost 2,91 kg
Délka 845 mm
Typ náboje 7,62x39 mm
Ráže 7,62 mm
Kadence 800 ran/min
Úsťová rychlost 705 m/s
Maximální dostřel 800 m (max. hlední dálka)
2800 m (max. dostřel)
Zásobování municí schránkový zásobník na 30 nábojů
Hledí otevřená mechanická mířidla
Členové Aktivních záloh AČR vyzbrojení Sa vz. 58P

Samopal vzor 58[1] (dále jen Sa vz. 58) je československá resp. česká samočinná puška určená k ničení živé síly a lehce obrněných cílů. Pracuje na principu odebírání plynů z hlavně a může střílet jednotlivými ranami, dávkou nebo plně automaticky. Používá puškový náboj středního výkonu 7,62x39 mm vz. 43, zásobník je konstruován na třicet nábojů. Je ve výzbroji Armády české republiky, slovenské armády a policejního sboru. Terminologicky nesprávně se vzoru 58 říká samopal, přičemž podle současné terminologie jde o útočnou pušku. Samopaly používají pistolové střelivo.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení 2. světové války začaly Česká zbrojovka a Zbrojovka Brno pracovat na návrhu zbraně vycházející z německé útočné pušky StG 44 Sturmgewehr a její munice 7,92x33mm Kurz. Protože měl ale v té době větší prioritu vývoj nového samopalu (Sa 23/25), o projekt nebyl ze strany vojenské správy zájem.

Po zavedení náboje 7,62x25 mm Tokarev vojenská správa trvala na úpravě stávajících samopalů Sa 23/25 na munici 7,62x25 mm Tokarev. Výsledkem byl samopal Sa 24/26, přijatý 11.6.1951 do výzbroje československé armády. V roce 1953 byly vypracovány takticko-technické požadavky na „univerzální ruční zbraň pěchoty“. Byla požadována účinná střelba na 400 m a dobrá přesnost střelby. Hmotnost měla být max. 3,5 kg a zbraň měla být konstruována na náboj 7,62x45 mm vz. 52.

Byly vypracovány tyto projekty:

  • ZK 503 (konstruktéři bratři Koučtí ze Zbrojovky Brno)
  • ČZ 522 (konstruktér Jiří Čermák z České zbrojovky)
  • ZB 530 (konstruktér Václav Holek ze Zbrojovky Brno)

Poté, co byl do výzbroje československé armády zaveden sovětský náboj 7,62x39 mm vz. 43 a v roce 1954 byl výzkum přesunut do Konstrukty Brno, byly vypracovány nové takticko-technické požadavky a vývoj zbraně byl roku 1956 znovu zahájen pod krycím názvem „Koště“. Hlavním řešitelem tohoto úkolu byl ustanoven Jiří Čermák. V roce 1958 byla tato zbraň zavedena do československé armády jako 7,62mm útočná puška vzor 58. Ve stejném roce získala zbraň čestný diplom na výstavě Expo 58.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • 7,62 vzor. 58 P (pěchotní, tzv. pádlo) – s pevnou pažbou
  • 7,62 vzor. 58 V (výsadkový, tzv. kosa) – se sklopnou ramenní opěrkou
  • 7,62 vzor. 58 Pi – s boční lištou na upevnění zaměřovacího infradalekohledu NSP-2, tlumičem plamene a dvojnožkou upevňovanou na nosič mušky (místo bodáku)
  • CZH 2003 Sport/CZ 858 Tactical - semiauto varianty zbraně určené pro civilní účely. Konstrukčně jde o totožnou zbraň s upraveným spoušťovým mechanismem, který neumožňuje střelbu dávkou, ale pouze jednotlivými ranami.
  • Malorážka a .22 LR adaptér pro VZ 58 - semiauto varianta zbraně určená pro sportovní a cvičné účely. Malorážka vykazuje stejné rozměry a ovládání jako původní VZ 58, střílí ze zadní polohy závěru. Malorážkový adaptér je určen pro všechny varianty a ráže pušek odvozených z VZ 58. Konstrukčně se shoduje s malorážkou, závěrový mechanismus malorážky je tedy použitelný jako malorážkový adaptér (po doplnění o vložnou komoru se sponou, resp. o vložnou hlaveň). Zbraň vyvinula a vyrábí česká společnost Highland Arms.

Bojové vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

7,62mm útočná puška vz. 58 je zbraň jednotlivce určená k ničení živé síly nepřítele střelbou, pažbou nebo bodákem zejména v boji zblízka. Dále jej lze použít ke střelbě na útočící letouny, vrtulníky. Přepínačem lze přepnout na střelbu jednotlivými ranami, nebo dávkami. Polohy přepínače jsou označeny "1" (jednotlivé rány, přepínač k sobě), "0" (zajištěno, přepínač dolů) a "30" (dávka, přepínač vpřed). Počet ran v dávce závisí na době stisknutí spouště. Prakticky lze střílet nejkratšími dávkami po dvou ranách - vyžaduje to zkušenost střelce.[2]

Dálka střelby:

  • na pozemní cíle - do 600 m
  • na pozemní cíle dávkou - do 400 m
  • na skupinové pozemní cíle - do 800 m
  • na vzdušné cíle - do 500 m
  • maximální dostřel - 2800 m (na celé délce letu má střela smrtící účinek)

Technické parametry[editovat | editovat zdroj]

Počet drážek v hlavni 4
Stoupání drážek 240 mm
Délka hlavně 390 mm
Délka zbraně: s pažbou nebo ramenní opěrkou 845 mm
se sklopenou ramenní opěrkou 636 mm
s pažbou a bodákem 1000 mm
Šířka zbraně 57 mm
Šířka zbraně se sklopenou ramenní opěrkou 72 mm
Výška zbraně se zásobníkem 255 mm
Hmotnost zbraně: bez zásobníku a bodáku 2,91 kg
s plným zásobníkem a bodákem 3,77 kg
Hmotnost prázdného zásobníku 0,19 kg

Popis funkce a jednotlivých součástí[editovat | editovat zdroj]

Hlavní části zbraně[editovat | editovat zdroj]

Samopal vz. 58 se skládá z následujících hlavních částí:[2]

  • hlaveň
  • mířidla
    • muška
    • stavitelné hledí
  • pouzdro závěru
    • víko pouzdra závěru s vratným ústrojím
  • závěr
    • závorník
    • nosič závorníku
    • závora
    • úderník
  • pažba
    • pažba (nebo ramenní opěra)
    • nadpažbí
    • podpažbí

Hlaveň[editovat | editovat zdroj]

Hlaveň zbraně je zasazena do pouzdra závěru a v něm zajištěna čepem. Vývrt hlavně se čtyřmi drážkami je tvrdě chromován vrstvou 0,01 mm. Ústí hlavně je opatřeno závitem s chránítkem ústí. Při střelbě cvičnými náboji se chránítko ústí sejme a našroubuje místo něj cvičný nástavec, který pomáhá zvýšit tlak plynů v hlavni na velikost potřebnou pro opakované natažení závěru. Závit může rovněž sloužit k montáži tlumiče plamene nebo jiných zařízení. Na přední části hlavně zespoda je umístěn záchyt snímatelného bodáku. Zadní část hlavně přechází v nábojovou komoru. Na hlavni je nalisován nosič mušky. V první třetině hlavně je uchycen plynový násadec s šikmým otvorem pro odběr prachových plynů z hlavně, na jehož levé straně je oko pro přední poutko. V plynovém násadci se pohybuje píst, na kterém je navlečena zpruha pístu. Píst není pevně spojen s nosičem závorníku, ale je samostatnou součástí.

Mířidla[editovat | editovat zdroj]

Samopal je vybaven jednoduchými otevřenými mířidly stavitelnými od 100 do 800 m (po 100 metrových krocích; stupnice 1-8) a „univerzální“ dálkou označenou „U“ pro střelbu v noci do 300 m. Muška je válcovitého tvaru a je našroubována do čepu mušky. Hledí je upevněno v základně hledí. Základna hledí tvoří jeden celek s pouzdrem závěru.

Pouzdro závěru[editovat | editovat zdroj]

Pouzdro závěru je vyfrézováno z odlitku (což je sice přesnější, ale rovněž finančně i časově náročnější než lisování plechu u AK-47). Spojuje ostatní části závěru v jeden celek a slouží k vedení závěru. V obdélníkovém vybrání jsou po obou stranách umístěny vodicí lišty, po kterých se pohybuje nosič závorníku a závorník. Do vybrání v přední části zapadají uzamykací ozuby uzávěru. Snadné zasunutí náboje do nábojové komory umožňuje náběh. Část pouzdra závěru nazvaná můstek rozděluje vnitřní prostor pouzdra na dvě části. Přední - s průchozím okénkem pro zasunutí zásobníku a zadní - s vybráním pro umístění spušťadla. Ve vrchní části můstku je zasunut vyhazovač sloužící k vyhození prázdné nábojnice po výstřelu. Po pravé straně vyhazovače je záchytka závěru, která po vystřelení posledního náboje zadrží závěr v zadní poloze (tzv. střelecká pohotovost). Po levé straně vyhazovače zespodu je na čepu upevněna záchytka zásobníku.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Závěr vysouvá náboje ze zásobníku a zasouvá je do nábojové komory, uzamyká nábojovou komoru při výstřelu, rozněcuje zápalku náboje, vytahuje a vyhazuje vystřelenou nábojnici. K vrácení závěru do krajní přední polohy slouží vratné ústrojí. Závěr se skládá z těchto základních součástí:

  • nosič závorníku - s napínací pákou na pravé straně
  • závorník
  • závora
  • úderník

Činnost zbraně při střelbě[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce závěru a systém jeho uzamčení je originální. Zbraň střílí z přední (uzamčené) polohy závěru. Funkce vnitřního mechanizmu Sa vz. 58 je založena na principu tlaku prachových plynů, odvedených po výstřelu z vnitřku hlavně šikmým plynovým kanálkem do plynového válce, umístěného nad hlavní. Ve válci plyny působí na píst, jehož pístnice se svým zadním koncem opírá o nosič závorníku a tak na něj impuls prachových plynů přenáší. Nosič závorníku se začne pohybovat vzad, po jeho posunutí o 12 mm vyjde závora, zvedaná závorníkem, vzhůru mimo vybrání pouzdra závěru a závěr je tím odemknut. Potřebná dráha vytvoří prodlevu, během níž opustí střela hlaveň a tlak prachových plynů poklesne na hodnotu bezpečnou pro odemčení závěru (tato dráha se nazývá podkluz). Odemčený závěr se pohybuje dozadu, přitom je vytažena z nábojové komory a vyhozena prázdná nábojnice. Nábojnici vytahuje vytahovač umístěný na závorníku a pevný vyhazovač v pouzdru zbraně (za zásobníkovou šachtou) ji vyhazuje doprava nahoru. Do přední polohy je píst s pístnicí vrácen samostatnou pružinou pístu. Celý závěr je do přední polohy vracen předsuvnou pružinou, umístěnou nad bicí pružinou. Přitom závorník podá z nábojiště nový náboj a zasouvá jej do nábojové komory. Závorník uzavře hlaveň a nosič závorníku pokračující v dopředném pohybu stlačuje závoru do vybrání v pouzdře závěru. Tím je hlaveň uzavřena a uzamčena.

Spoušť[editovat | editovat zdroj]

Spoušť umožňuje střelbu jednotlivými ranami i dávkami a má zařízení sloužící k zajištění samopalu proti samovolnému výstřelu.

Pojistka/selektor způsobu střelby[editovat | editovat zdroj]

Samopal je vybaven třípolohovým selektorem/pojistkou na pravé straně těla zbraně nad spouští. Při poloze křidélka pojistky dolů ("0") je zbraň zajištěna. Pojistka snižuje přenášecí páku mezi spouští a záchytem úderníku, takže úderník může být napnutý a bezpečně zajištěný. Při poloze dopředu zbraň střílí dávkou ("30") a v poloze dozadu jednotlivými ("1") ranami (pomůcka pro zapamatování: "třicet nepříteli, do země nic a jednu pro sebe").

Činnost mechanizmu při střelbě jednotlivými ranami[editovat | editovat zdroj]

Natažený úderník má dva záchyty (pravý a levý). Při střelbě jednotlivými ranami je při stisknutí spouště stlačen levý záchyt. Pravý stále zadržuje úderník, dokud není hlaveň uzavřena a uzamčena. Až tehdy nosič závorníku stlačí vypouštěcí páku, která stlačí pravý záchyt. Uvolněný úderník urychlovaný zpruhou úderníku přímoběžným pohybem udeří na zápalník. Iniciace nábojů je mechanická, úderem zápalníku na zápalku náboje. Při zpětném pohybu přestane nosič závorníku stlačovat vypouštěcí páku a zároveň stlačí přerušovač. Úderník se pohybuje vzad společně se závěrem a zůstává zachycen oběma záchyty. Poté se opět stisknutím spouště může celý cyklus opakovat.

Činnost mechanizmu při střelbě dávkou[editovat | editovat zdroj]

Při střelbě dávkou je páčkou pojistky snížením mimo dosah nosiče závorníku vyřazen přerušovač. Úderník je také zachycen oběma záchyty. Po stisknutí spouště je snížen levý záchyt, přičemž pravý stále zadržuje úderník. Nosič závorníku po uzavření a uzamčení hlavně stlačí automatickou spoušť, čímž se uvolní pravý záchyt a úderník je uvolněn. Automatická spoušť rovněž zabraňuje odpalu náboje při nedovřeném závěru. Po iniciaci zápalky náboje nosič závorníku pohybující se dozadu uvolní vypouštěcí páku. Protože je vyřazen přerušovač, je levý záchyt stále stisknutou spouští držen mimo úderník. Ten je zachycen pouze pravým záchytem. Záchyt je opět snížen stlačením vypouštěcí páky po uzavření a uzamčení hlavně. Cyklus se opakuje, dokud je stisknuta spoušť nebo nejsou vystříleny všechny náboje. Pokud je uvolněna spoušť, zachytí se úderník i levým záchytem.

Pažba[editovat | editovat zdroj]

Pažba (nebo ramenní opěra) umožňuje správné opření samopalu o rameno střelce. Na levé straně pažby je umístěno zadní poutko. Je vyrobena z dřevité lisované hmoty, upevněna šroubem k tělu zbraně. První série Sa vz.58 měly díly z bukového dřeva, později došlo k používání dřevité lisované hmoty. Povolením jediného šroubu je možno snadným způsobem vyměnit standardní pažbu za ramenní sklopnou opěrku (používá ale jiný kratší typ šroubu). Nadpažbí je možno vyměnit po vysunutí čepu, podpažbí vyklepáním čepu (není určeno pro běžnou demontáž) a pistolovou pažbičku po povolení šroubu.

Zásobník nábojů[editovat | editovat zdroj]

Zbraň je vybavena střeleckou pohotovostí. Po vystřelení posledního náboje zůstane závěr zachycen vzadu. V této poloze je možné vyměnit zásobník nebo pomocí nábojového pásku rychle doplnit náboje v zásobníku. Nábojový pásek s deseti náboji se zasune do drážek v nosiči závorníku a tlakem palce se sloupec nábojů přesune do zásobníku (většina zahraničních zbraní stejné kategorie používá pro podobné nabíjení poměrně složité přípravky). Zásobník je vyroben z hliníkové slitiny a není zaměnitelný se zásobníkem k AK 47.

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Vnější povrchová ochrana samopalu je provedena tepelně odolným a otěruvzdorným lakem. Pro zvýšení odolnosti je pod ochranným nátěrem povrch parkerizován a extrémně namáhané díly závěru jsou tvrdě chromovány.

Používané střelivo[editovat | editovat zdroj]

Ke střelbě ze samopalu vz. 58 se používá 7,62 mm nábojů vz. 43 těchto druhů[2]

  • náboj s normální střelou - (7,62-43) - 7,62 mm náboj vz. 43 používaný k ničení živé síly nepřítele
  • náboj svítící - (7,62-Sv 43) - hrot střely označen zeleně
  • náboj průbojný zápalný - (7,62-PZ 43) - hrot střely označen červeným a černým proužkem
  • náboj zápalný - (7,62-Z 43) - hrot střely označen červeně
  • náboj zaměřovací - (7,62-Zm 43) - hrot střely se zeleným a bílým proužkem
  • náboj svědečný - (7,62-43) - Tento náboj se používal do poloviny sedmdesátý let u výrobce k ověření kvality a technických požadavků na střelivo. Náboje se vyráběly většinou v sérii 100.000 kusů. Z tohoto počtu se odebral určitý počet nábojů, (neznáme přesný počet) výrobce si jej uložil dle předepsaných sérií do označených truhlíků, kde byly úředně zaplombovány. Druhou část obdržela vojenská správa. Při případných potížích se na nich ověřovala kvalita a technické zadání. To se dělo i se střelivem, které bylo určeno pro případný vývoz. Dochovaný počet exemplářů tohoto velmi málo známého náboje je velmi malý.

Výcvikové náboje jsou tyto:

  • náboj školní - (7,62-Sk 43) - atrapa náboje sloužící k výcviku nabíjení a spouštění a pro kontrolu činnosti zásobníku, závěru a spušťadla. Na těle nábojnice jsou tři podélné drážky.
  • náboj cvičný - (7,62-Cv 43) - používá se k výcviku a ke značkování palby při cvičeních (tzv. "slepý náboj"). Neobsahuje střelu. Nábojnice má prodloužený krček, který je na konci hvězdicovitě uzavřen. Za bezpečnou vzdálenost se považuje cca 50m (na tu lze slepou munici mířit na protivníka bez rizika zásahu spáleným prachem z hlavně).
  • náboj redukovaný - (7,62-Rd 43) - používá se ke střelbám na zkrácené dálky. Jeho maximální dostřel je asi 1100 m. Může způsobit smrtelné zranění až na dálku největšího dostřelu. Špička střely je zakulacena a je značena bíle.

Příslušenství[editovat | editovat zdroj]

Ke každému samopalu vz. 58 patří příslušenství:[2]

  • brašna na zásobníky (sumka)
  • 4-6 zásobníků
  • bodák vz. 58
  • pochva bodáku
  • jednotný popruh ručních zbraní
  • čištění na samopal v plátěném pytlíku
    • dvoudílný vytěrák
    • koudelníček
    • žíněný kartáček
    • chránítko ústí
    • redukce pro střelbu cvičnou municí
    • olejnička
    • klíč mušky (pro výškovou korekci mušky)

Souprava měrek a nářadí k sa vz.58[editovat | editovat zdroj]

Níže uvádím složení této vzácné soupravy, která se používá ke kontrolám předepsaných rozměrů dílů pro správnou funkci zbraně a výsledky kontroly slouží k zařazení do kvalitativní kategorie daného kusu zbraně.Používají armádní zbrojíři.

  1. měrka vývrtu hlavně
  2. měrka přečnívání hrotu zápalníku a šířky ústí zásobníku
  3. měrka volného uzamykání
  4. posunovač mušky
  5. zrcátko ke kontrole vývrtu hlavně
  6. klíč šroubu pažby
  7. vyrovnávací trn pláště zásobníku
  8. vratidlo klíče šroubu pažby a posunovače mušky
  9. klíč mušky
  10. pomůcka pro montáž vratné vzpruhy

Srovnání Sa vz. 58 a AK 47[editovat | editovat zdroj]

Na první pohled se zdá, že je Sa vz. 58 jen další kopie slavného Kalašnikova AK 47. To je ovšem omyl. Konstruktéři samozřejmě vycházeli z tehdy existujících zbraní StG 44 a AK 47, ale nejdůležitější část zbraně, tj. její vnitřní mechanizmus, je kompletně odlišný a použitý systém uzamčení závěru nebyl doposud u zbraně této kategorie použit.

Československá armáda provedla srovnávací testy mezi Sa vz. 58 a AK 47, které měly novou zbraň s osvědčeným Kalašnikovem porovnat. Bylo vybráno několik samopalů od obou typů, ty byly rozebrány a z těchto dílů byly složeny dvě „nové“ zbraně. Poté bylo z každé zbraně vystříleno 20 000 kusů munice. Za střelcem stáli asistenti, kteří průběžně dobíjeli zásobníky. Střelec po vystřílení zásobníku proto jen dal ruku dozadu, dostal nový, nabil a pokračoval. Po každém třetím zásobníku ponořil celý samopal na chvíli do sudu s vodou, aby jej ochladil. Po skončení testu byly obě zbraně rozebrány a zjišťovala se míra jejich poškození. Obě zbraně (Sa vz. 58 i AK 47) obstály na výbornou. Za celou dobu testu se u obou vyskytla jedna závada. U Sa vz. 58 to byla prasklá vratná pružina závěru.

Náhrada samopalu vz. 58 pro Armádu ČR[editovat | editovat zdroj]

Od osmdesátých let se hovoří o modernizaci výzbroje armády, ke které ovšem dosud nedošlo. Horkým kandidátem na výměnu za pušku vz. 58 v devadesátých letech byl komplet CZ 2000 (LADA).

1. února 2010 byl oznámen vítěz výběrového řízení na přezbrojení části AČR novými útočnými puškami. Soutěž vyhrála Česká zbrojovka Uherský Brod se svojí novou zbraní CZ 805. Podle zadání výběrového řízení AČR zatím nakoupí 7937 ks nových zbraní. To znamená, že Sa vz. 58 bude i nadále základní zbraní jednotlivce vojáků AČR.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 7,62mm samopal vzor 58 [online]. Ministerstvo obrany České republiky, [cit. 2013-08-09]. Dostupné online.  
  2. a b c d Základní vojenská příručka - Naše vojsko, Praha 1973 (Knižnice vojenských příruček - svazek 33)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československé automatické zbraně & jejich tvůrci – Lubomír Popelínský (1999 Naše vojsko, Praha)
  • ŘEHÁK, Daniel. Samopal vzor 58. Střelecká revue. , roč. 1999, čís. 11, s. 37-39. ISSN 0322-7650.  
  • Základní vojenská příručka - Naše vojsko, Praha 1973 (Knižnice vojenských příruček - svazek 33)
  • 7,62mm SAMOPAL vz. 58 - Ministerstvo národní obrany, Praha 1960
  • FENCL, Jiří. Samopal vz. 58 - Naše vojsko, Praha 2005, 145 s., ISBN: 80-206-0765-X

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Sa vz. 58 ve Wikimedia Commons