SOS dětské vesničky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

SOS dětské vesničky je nezisková organizace zajišťující náhradní rodinnou péči o děti bez (fungujících) rodin, které není možno adoptovat.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Myšlenka SOS dětských vesniček vznikla v Rakousku v roce 1949 jako jeden ze způsobů zajistit opuštěnému dítěti péči náhradních rodičů. Jejím původcem a následně realizátorem byl Rakušan dr. Hermann Gmeiner, který ideu spojit opuštěné děti s matkami, které děti nemají, uvedl ve skutečnost založením SOS dětské vesničky v rakouském Imstu. Tehdy byla zaměřena především na válečné sirotky a v důsledku války na opuštěné děti. Základem bylo přiblížit podobu této náhradní péče co možná nejvíc skutečné rodině – matka s dětmi žije v samostatném domě v podpůrném prostředí vesničky. Hlavní zásadou je nerozdělovat od sebe sourozence. Prvnímu domu dal H. Gmeiner název Dům míru, posléze vznikly další; dodnes je "prototyp Imst" vzorem pro další země, jak prakticky, snadno a relativně levně realizovat náhradní rodinnou péči dětem, kterým vlastní rodina selhala.

SOS dětské vesničky v České republice[editovat | editovat zdroj]

Hermann Gmeiner přijel na pozvání České pediatrické společnosti představit tento projekt do tehdejšího Československa v roce 1967, v roce 1968 vzniká nejdříve Kruh přátel SOS dětské vesničky a posléze Sdružení SOS dětských vesniček[1] a je založeno Konto 777 SOS dětské vesničky. O rok později, v roce 1969, je na kontě (na tehdejší dobu obrovská suma) 28 miliónů Kčs a zahajuje se výstavba vesničky v Doubí u Karlových Varů. V roce 1970 tato vesnička zahajuje činnost a pokládá se základní kámen vesničky v Chvalčově na Kroměřížsku. Její výstavba začíná v roce 1971, o rok později 1972 se začíná stavět vesnička v Brně-Medlánkách a rok nato 1973 spouští chvalčovská vesnička svou činnost.

Období normalizace sedmdesátých let nepřálo žádné formě občanských iniciativ – v roce 1974 byly vesničky převedeny pod pravomoc státu a o rok později ustavena komise k likvidaci Sdružení. To bylo obnoveno po listopadu 1989, následně byly Sdružení předány fungující vesničky v Doubí a Chvalčově a roku 1996 znovuzahájena výstavba vesničky v Brně-Medlánkách, která byla pro děti otevřena v roce 2003.

V roce 1993 bylo Sdružení SOS dětské vesničky přijato za řádného člena mezinárodní organizace SOS Kinderdorf International se sídlem v Rakousku.

V České republice do vesniček přicházejí děti z dětských domovů, sirotci skuteční nebo sociální – naprostá většina z nich pochází z patologických rodin (váleční sirotci jsou zde však téměř neznámým pojmem), kdy rodiče těchto dětí byli zbaveni rodičovských práv a děti jim odebrány. Děti jsou následně umístěny do ústavů, a to podle věku, takže sourozenci bývají odtrženi od sebe a jsou tak zpřetrhány i poslední fungující rodinné vazby. Péče v SOS vesničkách je unikátná právě tím, že umožňuje vytvářet vedle vazeb původních i vazby nové v rodinném prostředí vesničky.

Kromě SOS dětských vesniček existují programy následné péče pro děti opouštějíci vesničky. Jedním z nich je komunita mládeže, která by měla dospívající děti z vesniček připravit na samostatný život. Druhým je program polozávislého bydlení, který by měl tyto schopnosti rozvinout. V současné době mámme dvě Komunity mládeže v Brně pro dospívající děti z SOS dětských vesniček Chvalčov a Brno-Medlánky a program Polozávislého bydlení v Karlových Varech.

Idea a koncepce[editovat | editovat zdroj]

Každé dítě patří do rodiny a roste za pomoci lásky, úcty a bezpečí. Vytváříme rodiny pro děti v nouzi, pomáháme jim utvářet jejich vlastní budoucnost a podílíme se na rozvoji jejich komunit.

Čtyři základní pilíře[editovat | editovat zdroj]

  • Matka – každé dítě má pečujícího rodiče

SOS matka – pěstounka vytváří úzký vztah s každým dítětem svěřeným do její péče a poskytuje mu bezpečí, lásku a stabilitu, kterou potřebuje. Jako profesionální pečovatelka o dítě ovlivňuje směřování vývoje dítěte a řídí chod domácnosti. Uznává a respektuje původní rodinu každého dítěte. Matkou je žena ve věku 24–40 let, s minimálně středoškolským vzděláním, bezdětná či se staršími samostatnými dětmi.

  • Rodina – Bratři a sestry – rodinné vazby se přirozeně rozvíjejí

Děvčata a chlapci různého věku žijí společně jako bratři a sestry, biologičtí sourozenci jsou umístěni v jedné SOS rodině. Tyto děti spolu se svou SOS matkou-pěstounkou vytvářejí citové vazby, které přetrvávají po celý život. Sourozenenckou skupinu v SOS dětské vesničce tvoří většinou 4–6 dětí různého věku.

  • Dům – každá rodina vytváří vlastní domov

Dům je domovem pěstounské rodiny, se svou vlastní atmosférou, rytmem a běžnou rutinou. Děti zde zažívají pocit bezpečí a sounáležitosti, dělí se o zodpovědnost, radost i trápení každodenního života.

  • Vesnička – SOS rodina je součástí společnosti

SOS rodiny žijí společně a vytvářejí podpůrné prostředí vesničky, kde si děti bezpečně mohou hrát a navazovat přátelství. Rodiny se dělí o své zkušenosti a nabízejí si vzájemnou pomoc. Prostřednictvím své rodiny, vesničky a obce se každé dítě učí aktivní účasti na životě společnosti. Vesnička má obvykle 9–12 rodinných domů.Odbornou pomoc zabezpečuje tým vesničky. Vesničky jsou organizovány tak, aby na jedné straně umožňovaly propojení s okolím, na druhé straně aby zde mohla být koncentrována péče pro děti, které to potřebují.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKOVAJSA, Marek. Občanský sektor. Praha : Portál, 2010. ISBN 979-80-7367-681-0. Kapitola Česká organizovaná občanská společnost ve 20. století, s. 55.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]