SMS Erzherzog Ferdinand Max (1865)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
SMS Erzherzog Ferdinand Max
SMS Erzherzog Ferdinand Max
Základní údaje
Vlajka
Typpancéřová fregata
TřídaErzherzog Ferdinand Max
UživateléRakousko-uherské námořnictvo
Jméno podleMaxmilián I. Mexický
Zahájení stavby6. května 1863
Spuštěna na vodu24. května 1865
Uvedena do služby1866
Osudvyřazena
Takticko-technická data
Výtlak5130 t[1]
Délka83,7 m (max.)
Šířka15,96 m
Ponor7,14 m
Pohon1 parní stroj
2925 ihp
Rychlost12,54 uzlu
Posádka511
Pancíř123mm boky
87mm příď a záď
660mm dřevěná podložka
Výzbroj(1866):
16× 48liberní kanón
4× 8liberní kanón
2× 3liberní kanón

SMS Erzherzog Ferdinand Max byla pancéřová fregata rakouského námořnictva. Byla prototypovou jednotkou třídy Erzherzog Ferdinand Max. Pojmenována byla na počest Maxmiliána I. Mexického, mexického císaře a bratra císaře Františka Josefa I. Její sesterská loď byla SMS Habsburg. Erzherzog Ferdinand Max byl ve službě v letech 1866–1886. Následně byl nějaký čas využíván jako hulk. Sešrotován byl roku 1919.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Erzherzog Ferdinand Max potápí italskou obrněnou loď Re d'Italia

Plavidlo navrhl inženýr Josef von Romako. Postavila jej loděnice Stabilimento Tecnico TriestinoTerstu. Stavba byla zahájena 6. května 1863 a na vodu byla loď spuštěna 24. května 1865.[1] Do služby byla přijata roku 1866.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Erzherzog Ferdinand Max po vyřazení

Plavidlo mělo dřevěný trup, chráněný na vybraných místech pancéřováním. Pancíř lodi byl umístěn na 660 mm silné dřevěné podložce. Na přídi a zádi měl sílu 87 mm a v místě dělové baterie byl silný 123 mm.[3] Výzbroj byla soustředěna do bočních baterií. Původně plánovanou výzbroj představovala děla Krupp, ta však nebyla dodána před vypuknutím prusko-rakouské války a poté bylo jejich dodání zakázáno. Proto byla loď provizorně vybavena zastaralou výzbrojí, která byla momentálně k dispozici. Nesla šestnáct zepředu nabíjených 48liberních děl s hladkou hlavní.[4] Doplňovala je čtyři 8liberní děla a dvě 3liberní děla.[1] Výzbroj doplňoval příďový kloun. Pohonný systém tvořil ležatý nízkotlaký dvouválcový parní stroj.[2] Nejvyšší rychlost doshovala 12,54 uzlu.[1]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Erzherzog Ferdinand Max byl vlajkovou lodí admirála Wilhelma von Tegetthoffa v bitvě u Visu v roce 1866. Velitelem lodi byl v bitvě Maximilian Daublebsky von Sterneck.[5] Bitva byla rozhodnuta v okamžiku, kdy Erzherzog Ferdinand Max úspěšně taranoval a během několika minut potopil italskou pancéřovou fregatu Re D'Italia, které stále vlála na stožáru admirálská vlajka. Bitva u Visu tak skončila těžkou porážkou silnější a modernější italské flotily.[6]

Erzherzog Ferdinand Max byl vyřazen 19. května 1886. V letech 1889–1908 sloužil jako tender pro cviščnou loď. Roku 1916 byl sešrotován.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 268. (anglicky) 
  2. a b BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. ISBN 80-903149-1-0. S. 78. [Dále Beneš (2004)]
  3. Beneš (2004), s. 69.
  4. Beneš (2004), s. 74.
  5. Beneš (2004), s. 144.
  6. Beneš (2004), s. 49.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. 183 s. ISBN 80-903149-1-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]