SMS Arminius (1864)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
SMS Arminius
Základní údaje Vlajka
Typ: Pancéřová loď
Zahájení stavby: 1863
Spuštěna na vodu: 20. srpen 1864
Osud: prodána a rozebrána 1902
Cena: 630 000 tolarů
Takticko-technická data
Výtlak: 1 725 t
Délka: 61,6 m
Šířka: 10,9 m
Ponor: 4,55 m
Pohon: 4 parní kotle
horizontální expanzní parní stroj
2 260 hp
1 dvojlopatkový šroub
Palivo: 171 t uhlí
Rychlost: 10 uzlů (19 km/h)
Dosah: 2 000 nm při 8 uzlích
Posádka: 132
Pancíř: 114 mm pás
76 mm boky
114 mm velitelské stanoviště
114-119 mm věže
Výzbroj: 4 x 210mm děla (II x 2)
1 x 350 mm torpédomet
4 x bubínkové dělo

SMS Arminius byla pancéřová loď, sloužící v pruském a německém námořnictvu mezi lety 1864 a 1901. Byla pojmenována po Arminiovi, germánském náčelníkovi, který porazil Římany v bitvě v Teutoburském lese.

Stavba byla zadána britské loděnici Samuda Brothers v Poplaru. Kýl byl položen roku 1863 a loď samotná byla spuštěna na vodu o rok později - 20. srpna 1864.

Konstrukčně loď vycházela z monitoru Colesova typu (jejími polosesterskými loďmi byly dánská Rolf Krake a ruská Smerč). Loď byla mimo parní pohon vybavena také plachtami na dvou stěžních škunerového typu. Kvůli špatným plavebním vlastnostem byly plachty odstraněny roku 1870. Původní výzbroj čtyř 72liberních bronzových kanónů s hladkou hlavní byla nahrazena po předání Prusku čtyřmi 210 mm Kruppovými děly (po dvou v každé věži). V roce 1881 přibyl na přídi jeden 350 mm torpédomet a čtyři bubínková děla.

Loď od svého předání sloužila jako prvosledové plavidlo až do roku 1872, kdy byla přeřazena k hlídkové službě. Později sloužila také jako školní loď pro strojníky a (po zpevnění trupu) také jako ledoborec v Kielu. Nakonec byla 2. března 1901 vyřazena ze služby a později v roce 1902 prodána a rozebrána.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků SMS Arminius (1864) na anglické Wikipedii a SMS Arminius na německé Wikipedii.