SCID

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Těžké kombinované imunodeficience (SCID - Severe Combined Immunodeficiency Disease) patří k nejzávažnějším formám primárních imunodeficiencí. Onemocnění postihuje složky přirozené i adaptivní imunity. V periferní krvi prakticky chybí T lymfocyty, ale postižené mohou být i B lymfocyty a NK buňky. SCID se projevuje především během prvních měsíců života. Kojenci mají zvýšenou náchylnost k infekcím, které mají silný a recidivující průběh. Pacienti jsou citliví i na běžné oportunní mikroorganismy. Velkým nebezpečím je očkování živými vakcínami (BCG vakcína), jež může způsobit vážné onemocnění a komplikace. Léčba spočívá v transplantaci kmenových buněk krvetvorby (HSCT). Bez léčby pacienti umírají do jednoho roku života.

Incidence SCID je 1 pacient na 50 000 až 100 000 porodů.

Příčiny onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Těžké kombinované imunodeficience patří do heterogenní skupiny onemocnění. Přibližně 50 % všech SCID případů jsou vázané na X chromozom (mutace genu pro γ řetězec). Zbývajících 50 % onemocnění jsou různé formy autozomálně recesivního SCID (deficit JAK3, deficit ADA). Jednotlivé příčiny onemocnění budou dále probrány u konkrétních typů SCID.

Diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Jelikož je SCID onemocnění vzácné, často uniká pozornosti. Projevy onemocnění se začínají manifestovat po 6 měsíci života kojence. Do té doby je dítě chráněno protilátkami od matky.

Mezi hlavní diagnostická kritéria patří lymfopenie s koncentrací lymfocytů < 3000/mm3 nebo méně než 20 % T lymfocytů CD3+. Dále maternofetální engraftment T lymfocytů. To znamená, že v cirkulaci kojence jsou přítomné matčiny lymfocyty (většinou cytotoxické CD8+, méně často pomocné CD4+), které mohou způsobit reakci štěpu proti hostiteli (GvH).

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Účinnou léčbou je transplantace kmenových buněk krvetvorby. Úspěšnost transplantace při shodném HLA je více než 90 %. V případě neúplně identity HLA úspěšnost klesá k 70–80 %.

Po úspěšné transplantaci dochází k plné obnově imunitního systému. U většiny pacientů však často přetrvává deficit B lymfocytů, proto jsou dále celoživotně léčeni pravidelnou substituční terapií imunoglobuliny. Genová terapie je stále ve stádiu experimentů.

Hlavní typy SCID[editovat | editovat zdroj]

skupina T-, B+[editovat | editovat zdroj]

  • SCID X – vázaný (T-, B+, NK-)

Onemocnění je způsobené mutací genu pro γ řetězec receptoru interleukinu 2 (IL-2). Tento řetězec je dále významnou součástí dalších receptorů pro interleukiny (IL-4, IL-7, IL-9, IL-15, IL-21). Pacientům chybí T lymfocyty i NK buňky. Počet B lymfocytů je zachován, avšak jejich funkce je omezena. Díky lokalizaci na X chromozomu postihuje onemocnění častěji chlapce než dívky.

  • SCID způsobený poruchou Janusovy kinázy (JAK3), (T-,B+, NK-)

Fenotypově je onemocnění podobné X-vázané formě, není však vázané na X chromozom. Jedná se o autozomálně recesivní onemocnění způsobené mutací JAK3 genu, který kóduje Janusovu kinázu. Hlavní funkcí JAK3 je přenos signálu po navázání molekuly na receptor.

  • SCID s fenotypem T-, B+, NK+

Od předchozí skupiny se odlišuje přítomností NK buněk. Mezi příčiny onemocnění patří absence delta řetězce molekuly CD3 či nepřítomnost řetězce alfa receptoru pro IL-7.

skupina T-, B-[editovat | editovat zdroj]

  • SCID způsobený poruchou adenosindeaminázy (ADA), (T-, B-, NK-)

Jedná se opět o autozomálně recesivně dědičný deficit. V důsledku absence ADA dochází k nahromadění toxických produktů metabolismu purinů v lymfocytech. Deficit se projevuje těžkou lymfopenií (především B, T a NK buňky). Dále se vyskytují kostní abnormality.

  • SCID s fenotypem T-, B-, NK+

Charakteristický je deficit B a T lymfocytů a přítomnost NK buněk. Mezi příčiny deficitu patří mutace enzymů RAG1 a RAG2. Tyto rekombinázy (enzymy) jsou zodpovědné za rekombinaci genů v procesu V(D)J rekombinace, při kterém dochází k přeskupování jednotlivých segmentů. Dále může být deficit způsoben mutací proteinu Artemis, který rovněž hraje roli v rekombinačním procesu. Do této skupiny onemocnění můžeme dále zařadit retikulární dysgenezi. Postiženy jsou zde především kmenové buňky a dochází k bloku lymfoidní a myeloidní diferenciace.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bartůňková, Jiřina. Imunodeficience. 2. vydání. Praha: Grada, 2007. 260 s. ISBN 978-80-247-1980-1
  • ŠÍPEK, Antonín. Geneticky podmíněné poruchy imunitního systému [online].[cit. 7. 2. 2012]<http://genetika.wz.cz/geneticke_poruchy_imunitniho_systemu.pdf>
  • Formánková R.; Bartůňková J.; Šedivá A. et al..Problematika včasného stanovení diagnózy těžkého kombinovaného imunodeficitu. Čes.-slov. Pediat., 2007, roč. 62, č. 1, s. 5-15
  • Robert A Schwartz, Pediatric Severe Combined Immunodeficiency [online].[cit. 7. 2. 2012]. <http://emedicine.medscape.com/article/888072-overview>
  • Hacein-Bey-Abina S; Le Deist F; Carlier F et al. Sustained correction of X-linked severe combined immunodeficiency by ex vivo gene therapy. N Engl J Med 2002. 346:1185-93